Pátek, 20. května, 2022

Čínský investiční drak v Česku neuspěl. Naopak se z našeho trhu začíná stahovat

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

To bylo řečí, že přijdou čínští investoři a skoupí vše, co se jim v České republice zalíbí. Někteří se jejich příchodu obávali, jiní – včetně prezidenta Miloše Zemana – po příchodu čínského kapitálu naopak toužili. Jenže realita posledních týdnů je spíše opačná. Hned dvě významné firmy Číňané odprodali, další podniky v jejich držení se potácejí na hraně přežití.

Čínským státem ovládaný CITIC Group, který v dubnu 2019 převzal aktivity zkrachovalé korporace CEFC ve střední Evropě, se zatím chová poměrně pasivně. Rozsah svého působení v Česku spíše omezuje. Příkladem může být nedávný prodej 56procentního podílu v mediální agentuře Médea zpět původnímu majiteli Jaromíru Soukupovi. Jak uvedl web Info.cz, stalo se tak poté, co audit provedený CITIC Group odhalil skryté „kostlivce ve skříních“.

Během letošního července se odehrála ještě jedna významná divestice. China-CEE Fund, který investuje část devizových rezerv čínské centrální banky, se stáhl ze solárního byznysu v Česku. Své široké portfolio 36 elektráren o celkovém výkonu 71 megawattů, tvořené hlavně skupinou Energy 21, prodali rakouské společnosti Enery Development. Otázkou zůstává, jakou roli v tom sehrála kreativita českých poslanců v oblasti zdanění solárních elektráren.

Tichý gigant CITIC

Co zůstává dál v majetku čínských investorů? Odpověď lze rozdělit na dvě části – co vlastní CITIC a co ostatní. CITIC kontroluje žďárské stojírny ŽĎAS, Pivovary Lobkowicz Group, kancelářský komplex Florentinum v centru Prahy, několik hotelů, fotbalový klub Slavia Praha včetně stadionu Eden, desetinový podíl v J&T Finance Group a v neposlední řadě také 49,92 procenta akcií leteckého dopravce Smartwings včetně dceřiných Českých aerolinií.

Hospodaření skupiny CITIC Europe Holdings se sídlem v Praze je těžce ztrátové, což souvisí se špatnými výsledky mnoha ovládaných podniků. Jen za rok 2019 tato skupina vykázala ztrátu přes 4,2 miliardy korun, o rok dříve (ještě pod značkou CEFC Europe) prodělek dosáhl 4,7 miliardy korun. Letošní čísla zatím nejsou k dispozici, ale vzhledem k dopadu koronavirové epidemie na hotely a letecké dopravce to zrovna veselé čtení nebude.

V mizerném stavu jsou také Pivovary Lobkowicz Group, které se dlouhodobě potýkají s poklesem tržeb a ztrátovým hospodařením. Firmu drží nad vodou půjčky od vlastníka. Otázkou je, kdo neradostný stav pivovarů způsobil. CITIC se domnívá, že za problémy je odpovědný bývalý vlastník Zdeněk Radil. Tento podnikatel je stíhán jako uprchlý a podle webu Seznam Zprávy se ukrývá zřejmě v Gruzii.

CITIC Group působí u nás doslova v utajení, třeba ve Smartwings je ke vzteku ostatních akcionářů zcela pasivní. Zástupci skupiny se téměř k ničemu nevyjadřují. Výjimku občas učiní nejvýše postavený Čech ve strukturách CITIC Jaroslav Tvrdík, ačkoliv jeho komentáře se většinou týkají jen fotbalové Slavie.

Montovny i jedna vzorná firma

Vedle skupiny CITIC jsou na českém trhu aktivní i další čínští investoři. Mezi ty nejznámější patří Changhong Holding Group, který do Česka přišel již v roce 2005 jako první větší čínský investor. Jeho závod u středočeského Nymburka splňuje všechny znaky typické montovny. Každým rokem smontuje z dovezených dílů televizory za zhruba 1,5 miliardy korun, přičemž podíl přidané hodnoty v Česku je minimální.

Pokud bychom chtěli vybral jednoho čínského investora jako pozitivní příklad, byl by to koncern CQLT. Ten v Česku vlastní výrobce autodílů Saar Gummi Czech. Jedná se o úspěšnou firmu, která dodává gumová těsnění pro každé čtvrté auto vyrobené na evropském kontinentu. Jen během let 2012 až 2019 dokázala navýšit tržby ze dvou na čtyři miliardy korun, počet zaměstnanců v Česku narostl z původních 640 na 950.

Daří se také brněnskému výrobci parních kotlů a turbin – firmě Ekol. Od roku 2015 v ní drží 75procentní podíl čínská Xi´an Shaangu Power. Ekol dosáhl v roce 2019 rekordních tržeb 1,57 miliardy korun, mimo jiné díky zakázkám z Číny a Ukrajiny. Významné zakázky má také na domácím trhu, příkladem může být konverze uhelných kotlů na biomasu v Teplárně Příbram.

Navzdory všem původním očekáváním se tedy čínská akviziční a investiční smršť v Česku neodehrála a nejspíš ani neodehraje. Objem čínských investic u nás zůstává ve srovnání s investicemi japonských a korejských společností velmi skromný. Mnozí se shodnou na tom, že je to tak správně.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter