Skoro celý svět zachvátila solární horečka. Kdo může, tak investuje do fotovoltaiky. Ale má to i svou odvrácenou stranu. Stále větší díl trhu se solárními panely ovládají výrobci z Číny. Ti prakticky zlikvidovali konkurenci z jiných zemí a nyní vedou cenovou válku mezi sebou. Cena solárních modulů klesla na 0,15 dolaru za watt, což je historicky nejnižší hodnota.
Dramatický vývoj v solárním byznysu popisuje nedávno vydaná zpráva londýnské analytické skupiny Ember. Začíná v pozitivním duchu. Autoři očekávají, že instalovaný výkon fotovoltaických elektráren nejpozději v roce 2027 překoná uhelné nebo plynové zdroje a bude klíčem k rychlému snížení emisí v energetickém sektoru. Prospěch z toho má Čína, kde se koncentruje víc než 80 procent celosvětové výroby solárních panelů.
Jen v první polovině letošního roku vzrostl export solárních panelů z Číny o 34 procent na 114 gigawattů. Více než polovina solárních modulů vyvezených z Číny přitom směřovala do evropských zemí, konkrétně se jednalo o 66 gigawattů výkonu. Druhým hlavním dovozcem je Brazílie (9,5 GW). Naopak Spojené státy americké a Indie import čínských panelů cíleně omezují a podporují domácí výrobce.
Konec výroby v zemích EU?
Ember cituje odhad Mezinárodní energetické agentury, podle kterého se čínská výrobní kapacita letos skoro zdvojnásobí – z 504 GW solárních panelů ročně na 931 GW. Ve Spojených státech podnítil zákon o snižování inflace investice do výrobní kapacity solárních panelů v rozsahu 85 GW za rok. Indie chce do roku 2026 zvýšit výrobní kapacitu na 110 GW solárních panelů ročně.
Evropská komise sice usiluje o rozšíření výroby solárních panelů na 30 GW ročně, ale realita se s tímto cílem nejspíš mine. Oborová asociace SolarPower Europe před dvěma týdny varovala, že při takto nízkých cenách dovážených panelů z Číny nemají evropští výrobci šanci uspět. Někteří už dokonce krachují.
Například na konci srpna přišla zpráva o bankrotu norského výrobce monokrystalických křemíkových ingotů pro fotovoltaiku, firmy Norwegian Crystals. Na začátku července vstoupil do insolvenčního řízení německý Tubesolar, který se specializoval na výrobu speciálních solárních panelů pro agrivoltaiku – tedy výrobu zelené elektřiny v kombinaci se zemědělstvím.
Problém je v tom, že růst výrobních kapacit v Číně je tažen státními dotacemi a výsledná produkce zavání dumpingovými cenami. Evropská komise již v červnu 2013 zavedla na čínské solární panely antidumpingová cla ve výši 47,7 procenta, jejich dopad však byl sporný. Část firem komisi kritizovala, že svým zásahem prodražuje investice do fotovoltaiky a brzdí nástup zelené energetiky. Antidumpingová cla proto byla v srpnu 2018 odbourána.
Prodej pod úrovní nákladů
Jejich obnovení se nezdá být reálné, i když po nich zbývající evropští výrobci solárních panelů stále hlasitěji volají. European Solar Manufacturing Council sdružující „domácí“ výrobce tvrdí, že Číňané cíleně likvidují konkurenci tím, že prodávají pod náklady. Solární moduly nabízejí za cenu 0,15 dolaru za watt, ale jejich výrobní náklady jsou okolo 0,20 dolaru za watt.
Zatímco fotovoltaika v Evropě díly levným a dostupným panelům roste rekordním tempem, větrná energetika čelí rostoucím cenám kovů a technologií. Řada investorů proto odložila nebo vzdala připravené projekty na mořích i na pevné zemi. Situaci dále komplikuje problémy s kvalitou větrných turbín a lopatek, kterým čelí mnozí evropští výrobci.
David Tramba
