Přední stránky západních novin v uplynulých letech pravidelně plní zprávy o čínském hackování počítačových sítí nebo snahách o krádeže vojenských a obchodních tajemství. Peking ale vede i „jemnější” vlivové operace. Zahrnují uplácení, vydírání i tajné dohody a využívají členy čínské diaspory. A to ke sledování, shromažďování informací nebo lobbování po celém světě.
Upozorňuje na to britský týdeník The Economist. Zmiňuje přitom příklad čínského disidenta Tanga Yuanjuna. Mezi členy exilu byl známou osobností. V roce 1989 se účastnil protestů na náměstí Nebeského klidu, za což skončil ve vězení. Později podle týdeníku utekl přes Tchaj-wan do USA, kde získal azyl. Usadil se v New Yorku a stal se tam vůdcem místních čínských demokratických skupin.
Jenže loni v srpnu ho zatkla FBI. Přiznal se, že ve skutečnosti využíval svou pozici ke shromažďování informací pro čínskou vládu a ke sledování svých kolegů aktivistů. Důvod byl jednoduchý. Dělal to proto, aby mu čínská vláda umožnila vrátit se do vlasti a navštívit jeho nemocné rodiče.
Americké ministerstvo spravedlnosti v poslední době zintenzivnilo kontroly dodržování zákona o registraci zahraničních agentů (FARA), který po aktérech zahraničních politických projektů vyžaduje, aby se k takovým aktivitám otevřeně přihlásili. V roce 2023 provedl justiční resort v souvislosti s FARA 25 kontrol, což bylo nejvíce od roku 1985. Podle odborníků tím americká vláda vysílá jednoznačné varování potenciálním agentům, uvádí The Economist.
Mohlo by vás zajímat
Připomíná v té souvislosti i zveřejněný případ bývalé asistentky guvernéra New Yorku Lindy Sunové, která byla v září zatčena za to, že pracovala jako „nezaregistrovaná agentka“ Číny a její komunistické strany.
Žádné zmínky o Ujgurech
Sunová měla podle amerických úřadů například blokovat schůzky tchajwanských představitelů se státními lídry, odstraňovat zmínky o Tchaj-wanu ze státních dokumentů nebo bránit snahám o upoznování na čínské pronásledování Ujgurů a dalších etnických menšin. Na oplátku prý obdržela miliony dolarů ve formě úplatků a darů. Včetně několika zásilek solených kachen do domu jejích rodičů v Číně, vypočítává britský týdeník.
Zároveň ale upozorňuje, že čínské vlivové operace se oproti – poměrně jednoznačnému – případu Sunové pohybují častěji spíše v určité „šedé zóně”. Příkladem jsou krajanské skupiny, které sdružují imigranty z určitých částí Číny.
V amerických městech jsou běžné, v poslední době jsou ale stále více pod drobnohledem ministerstva spravedlnosti. Vedoucí těchto sdružení často před volbami mobilizují voliče v Americe a navazují vztahy s místními představiteli. Někteří z nich také jezdí do Číny a setkávají se s tamními komunistickými představiteli zodpovědnými za posilování čínského vlivu v zahraničí.
Tyto aktivity jsou legální, pokud organizátoři jednají nezávisle. Ale hranice mezi dobrovolnou činností a prací agenta je nejasná. Mnoho Číňanů v zahraničí skutečně pekingský režim podporuje nebo je alespoň ochotno podporovat jeho zájmy. Pomáhají tak například vlastnímu podnikání nebo chrání své rodiny v Číně.
Hranici legálnosti překračují v momentě, kdy za svou činnost přijímají tajně peníze, případně pokud jednají podle pokynů nebo pod dohledem čínských úřadů. Právě pak se stávají z pohledu amerického zákona nelegálními zahraničními agenty, vysvětluje The Economist.
V roce 2022 například FBI zatkla vedoucího sdružení krajanů z provincie Šan-tung – ne kvůli jeho častým cestám do Číny a přátelství s čínskými úředníky, ale kvůli podezření, že spolupracoval s čínskou policií na násilném a nedobrovolném návratu jiného imigranta do vlasti.
Podobně byli v roce 2023 obviněni dva Číňané z údajné spolupráce s čínskou policií při provozu „tajné policejní stanice“ v rámci sdružení krajanů z provincie Fu-ťien v New Yorku. Jeden z nich se posléze přiznal.
Mimochodem – podobné ilegální policejní „buňky” provozuje Peking také v Evropě, a to včetně České republiky. V roce 2022 na to například upozornila tuzemská kontrarozvědka, tedy Bezpečnostní informační služba.
Co Číňan, to agent?
Americké úřady se podle britského týdeníku rozhodly proti podobným aktivitám bojovat už v roce 2018 speciálním programem s názvem Čínská iniciativa. Zaměřený byl především na „sběrače” informací nebo amerických obchodních a technologických tajemství z řad akademiků a vědců
Téměř 90 procent obžalovaných v rámci tohoto programu připadalo podle oficiálních statistik na občany Číny. Mnohé případy se přitom týkaly toho, že nedostatečně odkryli své vazby na orgány Pekingu, ať už úmyslně či omylem. The Economist ale zároveň upozorňuje, že odsouzením skončila pouze čtvrtina případů.
„I proto zanechala iniciativa u mnoho čínských akademiků působících v USA pocit, že je místní vláda podezřívá jen kvůli jejich původu,” cituje týdeník například Kanga Čchena z Massachusettského technologického institutu.
Sám byl v roce 2021 byl obviněn, že při podávání žádosti o federální grant neuvedl spojení s čínskými vzdělávacími programy. Obžaloba byla ostře kritizována a o rok později byla obvinění stažena.
Podle průzkumu z roku 2022 uvažovalo více než 60 procent čínsko-amerických akademiků o odchodu z USA. A více než 70 procent z nich uvedlo, že se ve Spojených státech necítí bezpečně. „To není jen střelba do nohy. Je to střelba do mozku,“ komentoval to Čchen, který přestal kvůli přístupu amerických úřadů žádat o vládní granty nebo pracovat v potenciálně citlivých oblastech.
Jiní členové čínské diaspory ale tyto snahy o omezení vlivu čínské komunistické strany v USA vítají. Například Čou Feng-suo z newyorské aktivistické organizace Human Rights in China zatýkání lidí jako je Sunová chválí, zároveň ale podle The Economist i on varuje, že tvrdý a nekonzistentní přístup Ameriky vedl k nedůvěře diaspory vůči vládě.
Například čínští exiloví disidenti navíc podle něj mají jen malou ochranu od amerických úřadů, což z nich dělá snadnější cíle čínského nátlaku.
Ministerstvo spravedlnosti USA sice v roce 2022 Čínskou iniciativu ukončilo, letos v září ale Sněmovna reprezentantů schválila návrh zákona na její obnovení pod novým názvem odkazujícím nikoliv už na Čínu jako takovou, ale přímo na vládnoucí Komunistickou stranu Číny. Pro hlasovali všichni republikáni.
Po nástupu Donalda Trumpa se přitom obdobné snahy podle všeho ještě zintenzivní. Ostatně zvolený prezident už přidělil některé klíčové posty zastáncům tvrdého postupu vůči Pekingu, připomíná The Economist. V závěru své analýzy ale týdeník zároveň upozorňuje, že efekt může být přesně opačný, tedy že USA svou snahou o zamezení vlivu čínských orgánů na vlastním území v konečném důsledku může naopak přimět část diaspory k podpoře Pekingu.
Vojenský pokrok korupci navzdory
Riziko je o to větší, že Čína v poslední době zaznamenává masivní rozvoj vlastního vojska. Podle amerického deníku The Washington Post před tím ve své zprávě varoval Pentagon s tím, že Peking zvládá zásadně modernizovat své jaderné zbraně, letecké síly i vesmírné technologie.
A to i navzdory masivní korupci v nejvyšších patrech armády. Od roku 2022 odstranila čínská vláda v rámci rozsáhlé protiúplatkářské kampaně řadu vysoce postavených vojenských důstojníků včetně dvou ministrů obrany, ale i vedoucích představitelů klíčového raketového programu.
Podle zprávy Pentagonu zasáhly čistky všechny složky Čínské lidové osvobozenecké armády. „Významné problémy s korupcí, které zatím nebyly vyřešeny, mohou jistě zpomalit jejich cestu k dosažení milníků modernizace do roku 2027 a dále,“ uvedl podle The Washington Post vysoce postavený obranný činitel, který hovořil pod podmínkou anonymity.
Rok 2027 je přitom velmi důležitý, právě tento letopočet totiž američtí vojenští a zpravodajští důstojníci většinou označují jako milník, kdy by čínská armáda mohla – nebo měla – být schopná invaze na Tchaj-wan. Jakkoliv Peking, který tento samostatný ostrov považuje za vlastní, nikdy veřejně časový plán pro jeho případnou anexi neurčil.
I přes dopady protikorupční kampaně každopádně Pentagon hodnotí, že Čína dosáhla rychlých pokroků. Její arzenál jaderných raket vzrostl v květnu z přibližně 200 hlavic v roce 2020 na více než 600. Reálně je tak Peking na cestě k překonání hranice 1 000 hlavic do konce desetiletí. Čína také razantně zvýšila počet raketových sil na odlehlých pouštních místech v západní Číně a Vnitřním Mongolsku.
The Washington Post ale připomíná i to, že Čína rovněž zaznamenala významný pokrok ve vzdušných a námořních silách. V této klíčové oblasti se dokonce hned v několika směrech rychle přibližuje americkým schopnostem. Čínské námořnictvo, které je už nyní největším na světě z hlediska počtu plavidel, navíc dále zesiluje tlak na Tchaj-wan bezprecedentními cvičeními ve výsostných vodách ostrova.
Prosincová zpráva Pentagonu nicméně také varuje, že Čína pokračuje i v rozšiřování svých vesmírných schopností. V roce 2023 provedla 67 startů – druhý nejvyšší počet po Spojených státech – a umístila na oběžnou dráhu přes 200 satelitů.
Čínský velvyslanec ve Washingtonu mezitím kritizoval zprávu Pentagonu jako údajný projev „mentality studené války”. S pokračujícím napětím a zároveň s nástupem nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa se každopádně očekává, že USA budou čelit ve vztazích s Čínou dalším závažným výzvám, uzavírá The Washington Post.
Hledá se obchodní flotila USA
Jednou z takových výzev může být již naznačená dominance Číny ve světových mořích a oceánech. Na druhou stranu kolaps americké komerční námořní dopravy a stavby lodí může být podle odborníků významným rizikem pro národní bezpečnost USA. Upozorňuje na to americký deník Wall Street Journal (WSJ). Aktuální napětí mezi východní velmocí a Spojenými státy vede podle něj Washington k tomu, aby se vrátil ke kořenům – tedy k USA jako obchodní námořní velmoci.
Právě námořnictvo se totiž stalo mocnou globální bojovou silou. Americká komerční nákladní flotila ale téměř zcela vytratila.
Washington teď podle WSJ hledá v oblasti nemilitárních aspektů světových moří hledat způsoby, jak negativní trend zvrátit.Inspiruje se přitom příklady z jiných průmyslových odvětví, ale také v historii a odkazu největších amerických námořních stratégů.
Žádný národ totiž nikdy nezískal postavení světové námořní velmoci bez toho, aby byl také lídrem v globálním námořním obchodu. V minulosti se o světovou dominanci i bez robustních obchodních sítí pokusil v tomto směru Sovětský svaz nebo nacistické Německo, v obou případech ale neúspěšně, připomíná WSJ.
USA přitom byly světovým lídrem v oblasti nákladní námořní dopravy ještě nedávno. Na konci druhé světové války tvořila americká komerční námořní flotila přibližně polovinu globálních kapacit. A přepravní kontejner, který přinesl do mezinárodního obchodu doslova revoluci, vymyslel v 50. letech minulého století americký podnikatel.
Dnes námořnictvo vynakládá obrovské prostředky na bezpečnost mezinárodní plavby, ale jen málo chráněných lodí nese americkou vlajku. Tvoří dnes méně než jedno procento světové flotily.
A americké přístavy sužují stávky a spory o automatizaci, která jinak pohání rozšiřování kontejnerových terminálů po celém světě. Námořnictvo se navíc potýká s nedostatkem komerčních lodí pro podporu svých operací.
Změnu má přinést nový zákon
Mezitím Čína dominuje jak v oblasti lodní dopravy, tak stavby lodí. Peking svůj námořní sektor silně dotuje, což podle WSJ zvyšuje jeho efektivitu. Američtí soukromí přepravci naproti tomu podlehli ekonomickým silám globalizace po ukončení studené války, kdy vládní podpora klesla. I proto nyní roste tlak na Washington, aby pomohl oživit komerční loděnice a nákladní dopravu.
Například končící americký ministr námořnictva Carlos Del Toro zdůrazňuje význam komerční lodní dopravy i pro vojenské námořnictvo – ať už pro potřeby doplňování paliva nebo přepravu klíčových vojenských zásob. I proto prosazuje podporu amerických loděnic, které staví nejen válečné lodě, ale také komerční plavidla.
Podporuje také rozšíření americké obchodní námořní flotily tak, aby mola v případě potřeby ve válečných dobách pomoci námořnictvu. Vládní a průmysloví činitelé odhadují, že USA mají nyní méně než 10 tisíc obchodních námořníků, zatímco ještě v roce 1960 to bylo pětkrát tolik.
„Nejsem natolik bláhový, abych si myslel, že to bude snadné. Ale musíme někde začít,“ cituje WSJ Del Tora s odkazem na jeho rozhovor poskytnutý na palubě námořní nákladní lodi.
Zmiňovaným začátkem by podle expertů měl být návrh zákona o stavbě lodí a přístavní infrastruktuře (SHIPS Act). Pokud bude přijat, půjde o první zásadní námořní legislativu od roku 1936.
SHIPS act má za cíl během nadcházejících deseti let oživit stavbu lodí a lodní dopravu a zároveň obnovit obchodní námořnictvo. Požaduje odpovídající zdroje a přímé zapojení na úrovni Bílého domu, podobně jako u politik v oblasti energetiky, polovodičů nebo letectví. Na zákonu se kromě resortu Del Tora podílely desítky dalších vládních úřadů, ale i obchodních skupin. Trumpův kandidát na ministra námořnictva John Phelan, který je v námořních otázkách nováčkem, se k návrhu zákona zatím podle WSJ nevyjádřil.
Americký list v této souvislosti připomíná konkrétní podobu nebezpečné nerovnováhy: Čína má více než 5 500 zaoceánských obchodních lodí, zatímco USA jich evidují pouze 80.
„Je to pro nás velký problém, zejména pokud bychom se ocitli v konfliktu nebo v situaci, kdy by se Čína rozhodla, z jakéhokoliv důvodu, zpomalit naši ekonomiku a výrazně ji ochromit. Oni tu schopnost mají,“ řekl deníku jeden z předkladatelů zákona, senátor Mark Kelly, který je sám veteránem námořnictva.
Osud návrhu zákona v rozděleném Kongresu je každopádně nejistý, uvádí WSJ. Podle některých expertů by ho ale mohla nastupující Trumpova administrativa podpořit. Ostatně hlavním kellyho partnerem při jeho přípravě byl poslanec za stát Florida Mike Waltz, kterého zvolený prezident nominoval na svého poradce pro národní bezpečnost.
Čínské studium historie
Waltz v zářijové diskusi o námořní strategii po boku Kellyho uvedl, že Čína rozšiřuje své námořnictvo na základě masivních investic do komerční stavby lodí. „Loděnice, která dokáže vyrobit jednu z největších kontejnerových lodí na světě, může poměrně snadno přejít na výrobu letadlových lodí a dělat to ve velkém měřítku s pracovní silou, ocelí, hliníkem a know-how, které byly investovány a financovány jejím komerčním lodním průmyslem,“ cituje WSJ jeho tehdejší slova.
Od studené války se většina oficiálních úvah USA o přítomnosti na moři soustředila na válečné lodě a to, co vojenští stratégové nazývají „projekcí síly“, tedy schopnost jednat vojensky daleko od domova. Během válek v Iráku a Afghánistánu a menších konfliktů hrály lodě námořnictva klíčovou roli.
Vzestup Číny jako vojenského rivala USA ale podnítil tlak na modernizaci a rozšíření také obchodního námořnictva. Význam komerční lodní dopravy pro národní bezpečnost zdůraznila nedávná pandemie nemoci Covid-19, kdy USA a jejich spojenci čelili nedostatku základních potřeb – například zdravotnických roušek.
Del Toro v souvislosti s potřebou posilování americké námořní síly citoval podle WSJ nedávno díla Alfreda Thayera Mahana, tedy námořního stratéga, který zemřel v roce 1914 a jehož práce nyní přitahují novou pozornost. Mahan „tvrdil, že námořní síla podporuje obchodní námořní sílu a kontrola nad obchodní námořní dopravou přináší větší námořní sílu,“ uzavírá WSJ citací Del Tora. Končící člen Bidenovy administrativy přitom zdůraznil, že čínské vedení „četlo a studovalo Mahanovu teorii a jejich činy to dokazují.“
