Evropané chtějí moderní a zelené technologie a Čína je umí vyrobil a dodat. Solární panely, baterie, elektromobily, mobilní telefony, zkrátka skoro všechno. Dokáže dokonce „vyčarovat“ miliony tun nedostatkových biopaliv druhé generace, vyrobených z odpadních surovin. Jenže, jak se ukazuje, jedná se o hodně pochybný byznys, na který dobře sedí módní termín greenwashing.
Kauzu, kterou v Česku zatím média moc neřeší, popsala řada západních médií. Příkladem může být článek s názvem Is China swamping Europe with fake biofuels?, který vyšel na webu Deutsche Welle (DW). Německé ministerstvo životního prostředí již v červnu vyzvalo Evropskou komisi, ať prověří pochybné dovozy „pokročilých biopaliv“ z Číny. Komise skutečně vyšetřování zahájila, ale zatím bez konkrétního výsledku.
Celé schéma je přitom známé a popisuje jej DW i další média. Různí podnikavci vykácí prales v Indonésii nebo Malajsii, vysázejí plantáže palmy olejné a vyprodukují palmový olej. Ten vyvezou do Číny, kde se z něj po tajemném „přepracování“ stane použitý kuchyňský olej splňující definici pokročilého biopaliva. To pak Číňané vyvezou do zemí Evropské unie, která si touto cestou plní cíle v oblasti snižování emisí z dopravy.
Pochybná biopaliva míří i do Česka
Objem těchto pochybných importů z Číny neustále roste. Jen loni to bylo o 40 procent na 1,8 milionu tun, v letošním roce to mohou být až tři miliony tun. Tato sporná pokročilá biopaliva jsou i po započtení přepravních nákladů až o polovinu levnější než biopaliva od evropských výrobců. Ti přicházejí o trh i o ziskové marže. Cena bionafty na evropském trhu od počátku roku prudce klesla. Až v posledních dvou týdnech, po zprávách o možném zásahu Evropské komise, začala opět růst.
Hovoří se o selhání mezinárodních certifikačních agentur, jako je International Sustainability and Carbon Certification System. Ty nedokázaly podvod včas odhalit a zasáhnout. Můžeme jen spekulovat, jakou roli v tom hrají obavy nenaštvat vládnoucí režim v Pekingu.
Dovážejí se tato pochybná biopaliva i do České republiky? Hlavní distributor ropných paliv Čepro odpověděl, že nakupuje biopaliva výhradně od evropských výrobců. „O problému víme, řeší se ve velké míře především v přímořských zemích. V rámci odborných asociací dlouhodobě podporujeme snahy o dodržování norem a zákonů, spravedlnosti a transparentnosti trhu,“ odpověděl mluvčí Čepra Marek Roll.
Orlen Unipetrol biopaliva z Číny a jiných asijských zemí přímo nenakupuje, nepřímé nákupy však přiznává. „Kupujeme finální biopaliva od evropských producentů. Nicméně naši dodavatelé pracují s materiálem z Asie a část dodané bionafty a HVO (pokročilá biopaliva na bázi rostlinných olejů – pozn. red.) má tedy původ své suroviny v Asii, protože evropský trh je v tomto ohledu deficitní,“ uvedl mluvčí Orlen Unipetrolu Pavel Kaidl.
Jak naplnit zelená procenta
Podle zákona o ochraně ovzduší, který vychází z legislativy EU, jsou dodavatelé motorového benzinu a nafty povinni zajistit snížení emisí skleníkových plynů. Zákon jim nabízí různé cesty, jak cíle dosáhnout. Nejvíce se v praxi využívá přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty. V případě využití potravinářských či krmných plodin (bionafta z řepky, bioetanol z cukrové řepy či obilnin) platí limit nejvýše 7 procent.
Dalších až 1,7 procenta energie v pohonných hmotách lze nahradit využitím pokročilých biopaliv vyrobených z odpadních surovin, jako je použitý kuchyňský olej či tuky živočišného původu. Snižovat emise v dopravě lze také s pomocí elektromobility, vodíku, zemního plynu, bioplynu a také využitím syntetického paliva, což je prozatím čistě teoretická možnost.
David Tramba
