Konflikt na Blízkém východě obnažil nejednotnost Evropy. Berlín vidí šanci na konec teokratického režimu v Íránu, Řím a Madrid varují před porušováním mezinárodního práva. Krize zasáhla i českou politickou scénu. Opozice ostře kritizuje premiéra Andreje Babiše (ANO) za pomalou reakci při záchraně tisíců Čechů uvázlých v regionu.
Spojené státy a Izrael zaútočily v sobotu ráno 28. února na íránské jaderné a raketové lokality. Írán odpověděl raketovými útoky proti sousedům v Perském zálivu a americkým pozicím. Už v sobotu dopoledne vydali šéfka Komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa společné prohlášení, které konstatovalo, že Unie sleduje vývoj v Íránu a na Blízkém východě s naprostým znepokojením.
Jejich slova udala tón: Evropa odsoudila agresi vůči Teheránu a požaduje diplomatické řešení. Zároveň ponechává tvrdou sílu Washingtonu i Jeruzalému.
Předčasný poplach z Bruselu
O víkendu šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová zahájila „telefonickou diplomacii“ s izraelskými a arabskými ministry zahraničí. „Vyzýváme k maximální zdrženlivosti, ochraně civilního obyvatelstva a plnému respektování mezinárodního práva, včetně zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního humanitárního práva,“ prohlásila. Dále uvedla, že Unie ponechává sankce vůči Íránu v platnosti a případně je posílí.
Francie, Německo a Spojené království se v alespoň zpočátku vyjádřily jednotně. Paříž, Berlín a Londýn odsoudily íránské útoky na další země v regionu včetně Dubaje ve Spojených arabských emirátech. Tamní letiště bylo uzavřeno a fakticky tím ochromilo celý mezinárodní letecký sektor.
Válka zasáhla i Česko
Americko-izraelský útok na Írán o víkendu rozdělil i českou politickou scénu. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) nastínil několik scénářů vývoje v oblasti. Buď se íránský režim do 48 hodin rozpadne, nebo vedení převezmou tamní revoluční gardy a začne vojenská diktatura. Europoslanec zvolený za ODS Alexandr Vondra namítl, že budoucnost Íránu není otázkou příštích 48 hodin a lidé mají šanci na změnu režimu. Podle něj USA a Izrael budou cílit na revoluční gardy, aby je oslabily.
Kritiku za pomalou reakci na repatriaci českých občanů z celého regionu (celkem jich je v oblasti podle systému Drozd 6650) si vysloužil premiér Andrej Babiš od evropského poslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL). „Babišova vláda bezpečnost našich občanů řešila s neuvěřitelným zpožděním 30 hodin. Zatímco Polsko jednalo okamžitě, my jsme jen přihlíželi,“ uvedl Zdechovský s tím, že by měl Babiš rezignovat. Premiér následně oznámil, že je Česko připravené okamžitě vyslat na Blízký východ armádní speciály.
Mohlo by vás zajímat
Kritika z Berlína
Během neděle se naplno ukázaly také rozpory v názorech na americko-izraelský útok na Írán mezi unijními zeměmi. Německý kancléř Friedrich Merz odsoudil teokratický režim v Teheránu s tím, že se blíží ke svému konci. Připustil, že dosavadní diplomacie se ukázala jako bezvýsledná. Paříž zůstala zdrženlivější. Prezident Emmanuel Macron svolal mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN. „Toto ohnisko má vážné důsledky pro mezinárodní mír a bezpečnost,“ varoval.
Londýn zvolil střední cestu. Premiér Keir Starmer nejprve řekl, že Spojené království nehrálo v úderech na Írán žádnou roli. Potvrdil ale, že letouny RAF Typhoon v regionu hlídkují a dodal: „Íránu nesmí být nikdy dovoleno vyvinout jadernou zbraň.“
Řím a Madrid preferovaly deeskalaci. Italská premiérka Giorgia Meloniová uvedla, že její vláda podporuje úsilí o zmírnění napětí. Španělský premiér Pedro Sánchez řekl, že Madrid cítí „hluboké znepokojení“ a trvá na tom, aby jakákoli vojenská akce byla v souladu s mezinárodním právem.
Opatrnost na Severu
Norský ministr zahraničí Espen Barth Eide dokonce vyhodnotil americko-izraelské údery jako „nevhodné s mezinárodním právem“ a vyzval k důrazu na diplomatické úsilí.
Švédsko a Dánsko zpřísnily ochranu pobřežní infrastruktury, ale zdržely se vojenských závazků. V celém evropském bloku během víkendu panovaly výzvy k opatrnosti, i když se šířily obavy z další eskalace.
Obavy z útoků na ropná zařízení
Krize vstoupila do nové fáze v pondělí 2. března, když von der Leyenová svolala evropské komisaře, diplomaty a vojenské atašé. „Musíme pracovat na deeskalaci a zastavení šíření konfliktu. Byli jsme také svědky útoku na ropné zařízení Saudi Aramco. Já co nejdůrazněji odsuzuji tyto bezohledné a nerozlišující útoky Íránu a jeho zástupců proti suverénním územím v celém regionu,“ zdůraznila.
Bezpečnostní kolegium projednalo krizové plány pro případ nedostatku energií, přesměrování obchodu a přijetí nových uprchlíků. Prozatím odložilo návrhy na vyslání válečných lodí zemí EU do Perského zálivu s odvoláním na nedostatek posádek a právních překážek v rámci stávajících smluv.
Evropa totiž stále dováží čtvrtinu své ropy přes Hormuzský průliv. Blokáda v tomto regionu by vyvolala prudký nárůst cen benzinu a ohrozila by křehké ekonomické zotavení Evropy po pandemii. Další vlna migrace by mohla destabilizovat Berlín a Paříž před klíčovými volbami.
Strategická závislost
Unie prozatím postoupí sílu svému americkému spojenci. Evropský blok poznal, že jeho strategická závislost na USA s sebou nese rizika. Může naléhat na klid, zmrazit zbývající íránská aktiva a zpřísnit sankce vůči velitelům Revolučních gard. Musí ale jen doufat, že Washington a Teherán zvolí vyjednávání před eskalací.
Konflikt na Blízkém východě také ukázal, že jednota Evropy spočívá pouze na papíře, ale v praxi se rozpadá. Berlín se přiklání ke změně režimu v Íránu. Paříž a Londýn se drží mediace. Řím a Madrid volají po zdrženlivosti. Severské země zdůrazňují legalitu. V Perském zálivu se neshromáždila žádná evropská armáda. Volba pro Evropu spočívá v tom, zda zůstat pouhou ozvěnou Ameriky v další blízkovýchodní válce, nebo se konečně vydat vlastní strategickou cestou.
