Na konci července se lídři států Evropské unie konečně dohodli na tom, kolik peněz má Evropská unie v příštích sedmi letech vynaložit na společnou zemědělskou politiku. Došlo sice na tolik obávané škrty, ty však nakonec nejsou tak vysoké jako v původním návrhu Evropské komise z roku 2018. Českým zemědělcům připadne z balíku téměř sedm miliard eur, zároveň se jim však bude během následujících let postupně snižovat platba na hektar obdělávané plochy, což zasáhne především ty největší zemědělské podniky. Do čísel dohodnutých členskými státy však mohou ještě na podzim zasáhnout europoslanci, kteří dlouhodobě s krácením rozpočtu pro zemědělce nesouhlasí.
Doslova čtyři dny a noci trvalo, než se lídři evropských států dohodli na konci července na tom, kolik peněz a jakým způsobem vydají na pokrizovou obnovu Evropské unie a jak má vypadat její nový rozpočet v následujících sedmi letech. Včetně toho, kolik peněz nakonec půjde evropským zemědělcům v rámci společné zemědělské politiky EU.
Od roku 2018, kdy Evropská komise předložila své první návrhy, jak by mělo financování evropských zemědělců v letech 2021 až 2027 vypadat, se původně navrhovaná částka 324 miliard eur (finanční částky v tomto článku jsou uváděny ve stálých cenách roku 2018 – pozn.red.) několikrát měnila. Výsledná suma se nakonec ustálila na částce 344 miliard eur, což je sice zhruba o 20 miliard více než původní návrh Komise, ale zároveň o dost méně, než kolik jich bylo vyčleněno v současném rozpočtovém období 2014 – 2020, tedy 383 miliard eur, a to i bez příspěvku Velké Británie. Podíl zemědělských dotací na celkovém evropském rozpočtu se tak zvýšil z původních 28 procent na 32 procent.
Na přímé platby a výdaje na tržní opatření – první pilíř – má jít 258,6 miliard eur (240 miliard eur a 18,6 miliard eur) a na program rozvoje venkova – druhý pilíř – se vyčlenila suma 78 miliard eur. Dalších 7,5 miliardy eur pochází z fondu pokrizové obnovy, celkově se tedy jedná o sumu kolem 85 miliard eur. Škrty nejvíce zasáhly právě druhý pilíř, i když pokles o necelých 13 procent již není tak zásadní jako původních 28 procent.
Oněch dodatečných 7,5 miliardy eur do druhého pilíře souvisí především s předpokládanou ekologizací evropského zemědělství a postupným naplňováním ambiciózních cílů nové evropské strategie pro udržitelnou výrobu potravin „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (Farm to Fork). I když se tato pomoc považuje za součást druhého pilíře, musí navíc respektovat požadavky na načasování dotací. Jedná se totiž o prostředky na zvládnutí covidové krize, je proto nutné je čerpat rychle. 70 procent těchto peněz dotací musí být zasmluvněno již během prvních dvou let a vyplatit se musí do prosince 2026.
Jak upozornil odborník na zemědělské dotace profesor Alan Matthews, kterého v této souvislosti cituje zpravodajský portál Euractiv.eu, několik států si ještě dokázalo na poslední chvíli vyjednat navýšení národní obálky pro druhý pilíř. Nejúspěšnější byla z tohoto hlediska Francie, která dostane dalších 1,6 miliardy eur, dále pak Německo s dodatečnou částkou 650 milionů eur nebo Španělsko a Itálie, které získaly po 500 milionech eur. O více peněz si dokázalo úspěšně říct i Rakousko (250 milionů eur) nebo Slovensko (200 milionů eur).
Česká republika by měla z rozpočtu získat kolem sedm miliard eur (zhruba 190 miliard korun), i když, jak Ekonomickému deníku sdělil mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý, přesné alokace z rozpočtu pro jednotlivé členské země zatím nebyly oficiálně stanoveny. „Velmi předběžně však lze odhadovat, že pro první pilíř bude ČR moci využít zhruba 5.288 milionu eur, pro druhý zhruba 1.840 milionů eur,“ upřesnil mluvčí, podle něhož tato částka zahrnuje i zmíněné prostředky z pokrizového fondu obnovy ve výši přibližně 173 milionů eur.
Čeští zemědělci dostanou méně na hektar
I přes pochybnosti některých zemí (Belgie, Dánsko, Nizozemí, Řecko nebo Slovinsko) bude nadále pokračovat proces tzv. vnější konvergence, tedy snižování rozdílů mezi státy v podpoře na hektar obdělávané plochy. Podle závěrů summitu by členské státy, jejichž platby na hektar jsou nižší než 90 procent průměru EU, měly postupně od roku 2022 snižovat rozdíl mezi těmito 90 procenty a současnou úrovní svých plateb. Kromě toho mají všechny členské státy v roce 2022 vykazovat úroveň alespoň 200 eur na hektar a do roku 2027 dosáhnou úrovně alespoň 215 eur na hektar.
V praxi to znamená, že státům, které mají platby na hektar vyšší než 90 procent průměru EU, se rozpočet na přímé platby bude postupně snižovat a navyšovat se bude naopak tam, kde se platba na hektar pohybuje pod hranicí 90 procent. Podle Bílého dostávají v současné době čeští zemědělci 240 eur (zhruba 6 500 korun) na hektar.
„Jelikož je výše přímých plateb v ČR na úrovni 93 procent průměru EU a přesahuje tedy oněch 90 procent a zároveň obě částky stanovené pro roky 2022 a 2027, týká se ČR snižování obálky,“ uvedl Bílý.
Pro úplnost dodejme, že jednotná platba na plochu v ČR představuje kolem 55 procent celkové částky určené na přímé platby, přičemž většina těchto peněz míří především k těm největším podnikům, které obdělávají většinu zemědělské půdy v ČR. Podle Zprávy o zemědělství za rok 2019 dokonce pouhé jedno procento podniků s rozlohou nad 2 000 hektarů spotřebovává přes čtvrtinu zemědělských podpor, které jdou formou přímých plateb.
Čtěte také: Zelená zpráva 2019: zemědělci zvyšují produkci i závislost na dotacích, většina peněz jde pětině největších podniků
Česká republika podle Bílého dlouhodobě prosazovala, aby se vnější konvergence, pokud má být uplatněna, týkala jen těch členských zemí, jejichž platby jsou nad průměrem EU.
„Výsledek jednání Evropské rady tak pro nás není zcela ideální,“ dodal mluvčí, podle něhož však zatím není možné vyčíslit, jak bude platba na hektar snížena, protože o konkrétní výši národních rozpočtů ještě nebylo s konečnou platností rozhodnuto.
Nová pravidla pro krizový fond
Vedle samotných částek se v Bruselu státy dohodly i na některých dalších záležitostech. Důležitý je především vznik krizového rezervního fondu, který by měl státům pomoci stabilizovat sektor v případě krizí s dopadem na zemědělskou výrobu. Nejedná se zase o tak velkou novinku, existoval již před tím, ale zatím nedošlo k jeho spuštění, které bylo spojeno s adekvátním snížením přímých plateb. To pro nový fond již neplatí. Tvořit jej má 450 milionů eur ročně a na vytvoření rezervy se mají použít nevyužité sumy převedené do roku 2021.
Z dalších dohodnutých opatření můžeme ještě zmínit, že mezi oběma pilíři bude možné přesunout 25 procent přidělené částky s možným přesunem dalších 15 procent z prvního do druhého pilíře na intervence související s ochranou životního prostředí a klimatu a dalších dvou procent ve prospěch mladých zemědělců.
Novinkou je také maximální míra spolufinancování dotací v rámci druhého pilíře ve výši 85 procent (původně Komise navrhovala 70 procent) v případě méně rozvinutých regionů a 60 procent (původně 43 procent) u regionů přechodových. Do obou těchto kategorií spadají i regiony České republiky s výjimkou Prahy.
Je však zapotřebí zdůraznit, že uvedená čísla a pravidla ještě nemusí být finální. Návrh rozpočtu musí ještě schválit Evropský parlament, který dal již najevo, že některé škrty v rozpočtu jsou pro něj nepřijatelné a bude požadovat změny. Navíc europoslanci z vlivného výboru pro zemědělství již dlouhodobě vyjadřují svůj nesouhlas s tím, aby se rozpočet na společnou zemědělskou politiku snižoval. A to především s ohledem na úkoly, které zemědělce čekají v souvislosti s již zmíněnými ambicemi Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu. Jednání tzv. trialogu mezi europoslanci, členskými státy zastupovanými současným německých předsednictvím a Evropskou komisí by se měla po prázdninové přestávce naplno rozjet na podzim.
Helena Sedláčková
