Okolo české dovozní (ne)závislosti na ruském plynu se v poslední době vyrojila celá řada dohadů a polopravd. Pojďme si na základě reálných dat připomenout, jak to doopravdy bylo. Česká republika byla fakticky na ruském plynu nezávislá už od srpna 2022. Od října 2023 se začal dovoz původem ruského plynu ze Slovenska znovu objevovat a jeho podíl rostl, až se v minulých měsících stal znovu hlavním zdrojem plynu pro český trh. Od začátku ledna Česká republika opět ruský plyn neodebírá.
Nejprve okénko do historie. Česká republika byla do roku 1997 zcela závislá na dodávkách ruského plynu, pokud nepočítáme omezenou těžbu plynu na jižní a severní Moravě, která pokryla jen dvě až tři procenta spotřeby. Tehdejší vláda premiéra Václava Klause, tedy spíše ministři než samotný premiér, prosadila diverzifikaci. Od května 1997 tak tehdejší dovozní monopol Transgas začal nakupovat zemní plyn z Norska, a to v rozsahu 20 až 25 procent celkové spotřeby České republiky.
Tyto nákupy měly čistě obchodní povahu (asi jako když si objednáte u svého dodavatele zelenou elektřinu a z okna se díváte na uhelnou elektrárnu). Norský plyn k nám neměl kudy dotéct, a tak jsme reálně dál spotřebovávali plyn z ložisek na západní Sibiři. Jenže v době okolo roku 2015 přišla změna. Dodavatelé na liberalizovaném trhu s plynem začali preferovat nákup na energetických burzách a o tehdy příliš drahé dlouhodobé kontrakty s Nory nebyl zájem. Padl také dlouhodobý kontrakt skupiny RWE s ruským Gazpromem; nastala tak éra nákupu „anonymního“ zemního plynu na burzách, zatímco fyzicky k nám tekl ruský plyn z Nord Streamu.
Vypnutý Nord Stream a jak to bylo dál
Tento model fungování trhu s plynem vydržel až do jara a léta roku 2022, kdy Rusové začali omezovat dodávky zemního plynu do střední Evropy. V srpnu nakonec Nord Stream zcela odstavili z provozu (o měsíc později část podmořského potrubí v Baltském moři zničili záškodníci zřejmě spjatí s Ukrajinou). Výsledkem byla energetická krize, kterou země Evropské unie ještě nezažily. Cena zemního plynu a elektřiny začala růst do absurdních hodnot, nicméně situace na trzích se postupně zklidnila.
Stalo se totiž něco, co nečekali ani ti největší optimisté. Plyn do České republiky z Německa dál proudil. Dokonce v množství, které stačilo nejen na plné pokrytí české spotřeby, ale také na plnění podzemních zásobníků a tranzit plynu dál na Slovensko a do Rakouska. Plyn byl sice v topné sezóně 2022/23 velmi drahý, ale nebyl na příděl. Ke zvládnutí krize přispěla i příroda; mírné zimy v posledních letech vedly ke snížení spotřeby.
Mohlo by vás zajímat
Dovoz zemního plynu do ČR (kWh za měsíc)
Když vynecháme menší dovozy ze Slovenska v závěru roku 2022, tak až do září 2023 jsme odebírali plyn neruského původu ze západního směru. Jednalo se převážně o norský plyn, doplněný o americký či jiný zámořský plyn ze západoevropských LNG terminálů. Pozitivní roli zde sehrál i fakt, že ČEZ s podporou vlády získal přístup k terminálu v nizozemském Eemshavenu s možností odebírat až 3 miliardy m3 plynu za rok.
Od října 2023 se k nám nicméně začal ruský plyn opět vracet. Důvodem byl přebytek plynu na trzích v Rakousku, Slovensku a Maďarsku; tyto tři země jaksi odmítly hledat alternativy a vsadily na pokračující import ruského plynu. Jistou roli zde sehrála také Itálie, která rychle skoncovala s odběrem ruského plynu, což zmíněný přebytek ve středu Evropy dále zvětšilo. Část zmíněného přebytku obchodníci začali dodávat do Česka. Neblahou roli v tom sehrál také mimořádný poplatek za použití německé sítě, který dovoz plynu k nám ze západního směru prodražoval zhruba o pět procent, a to až do konce minulého roku.
Realita však je podle odborníků na obchod s plynem o něco složitější. Malé procento plynu z Německa může být ruského původu vzhledem k pokračujícím dodávkám zkapalněného zemního plynu (LNG) z Putinova impéria do Belgie. Naopak plyn dovážený ze Slovenska byl směsí, která vedle dominantní ruské složky zřejmě obsahovala také ázerbájdžánský plyn, domácí produkci z Rumunska a Maďarska a plyn dříve uložený obchodníky v podzemních zásobnících na západě Ukrajiny.
Pokles z 95 procent na nulu
Poměr mezi dodávkami neruského plynu z Německa a převážně ruského plynu směrem ze Slovenska se v jednotlivých měsících měnil. Naprostý extrém nastal v listopadu a prosinci loňského roku, kdy více než 95 procent dovezeného plynu přicházelo ze slovenské potrubní soustavy. Čeští obchodníci tehdy na burzách prodávali dopředu nakoupený plyn v západní polovině Evropy a místo něj si pořizovali o něco levnější plyn z přebytků na Slovensku či v Maďarsku.
S příchodem Nového roku 2025 nastala otočka o 180 stupňů. Tok plynu z východu zcela vyschl poté, co Ukrajina odmítla prodloužit končící pětiletou smlouvu o tranzitu ruského plynu. Dodavatelé plynu se znovu vrátili k odběru plynu z německé soustavy. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak dlouho tato „druhá plynová nezávislost na Rusku“ vydrží.
