Zatímco jinde v Evropě už jsou strategické investice z Číny či jiných rizikových zemí pod drobnohledem, Česko donedávna jen přihlíželo. Poprvé zakázala česká vláda vstup zahraničního investora letos na jaře – čtyři roky poté, co k tomu dostala zákonné zmocnění. Co tento zlomový moment znamená pro české firmy? Kolik je bude přísnější státní kontrola stát? A na která odvětví se chtějí čeští zákonodárci nově zaměřit? Odpovídá lokální partnerka advokátní kanceláře White & Case a kandidátka do představenstva České advokátní komory Magda Olyšarová.
České úřady letos poprvé zakázaly vstup zahraničního investora do zdejší firmy. Šlo o zatím nejviditelnější praktické využití zákona o prověřování zahraničních investic. Co z tohoto případu můžeme vyčíst?
S ohledem na to, jak dosud k prověřování zahraničních investic ministerstvo průmyslu a obchodu přistupovalo, byl tento případ překvapením. Česká republika totiž patří v Evropské unii k těm zemím, které zahraniční investice prověřují méně. Ročně v Česku probíhá jen kolem deseti řízení o prověření. Až do letošního jara navíc vždycky končila bez podmínek povolením investice. Až teprve ve zmíněném případě čínské společnosti Emposat vláda investici zakázala.
V globálním geopolitickém kontextu už ale o tak velké překvapení nejde. Větší důraz na prověřování investic čínských investorů je patrný všude v Evropě. To možná dodalo i české vládě odvahu zasáhnout.
Jací další investoři mohou být rizikoví? Můžete dát firmám na základě zkušeností z domácích i zahraniční řízení návod?
To je těžké. Příkladů je zatím málo. Navíc teď probíhá i revize pravidel pro posuzování zahraničních investic a na evropské úrovni a v jednotlivých členských zemích – včetně Česka nebo Slovenska – se rozšiřuje rozsah prověřovaných sektorů. Je tedy tendence, že řízení přibude, že se prověřování dotkne většího množství investic. Od bezpečnostní a strategické úrovně přecházíme i do úrovně ekonomické bezpečnosti a stability dodavatelských řetězců. Uvidíme, jak konkrétně k tomu nakonec přistoupí české ministerstvo průmyslu a obchodu.
Říkáte ekonomická bezpečnost. Jaké obory tedy mohou státní úřady nově prověřovat?
V první řadě může jít třeba o polovodiče, biotechnologie nebo umělou inteligenci. Přesný výčet v českých podmínkách bude vycházet z vyhlášky Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB). Ta ještě není finálně schválena. Na první pohled ale rozšiřuje okruh prověřovaných oblastí z tradičních sektorů typu obranného průmyslu, energetiky nebo telekomunikací. V návrhu je například výrobní průmysl, zejména automobilový sektor, déle finanční trh a velké banky či digitální infrastruktura. Na evropské úrovni pak k hlavním strategickým oblastem patří polovodiče, nové kritické technologie, jako je umělá inteligence nebo třeba činnosti založené na datech.
Co z toho plyne pro české firmy, které chtějí mít zahraničního partnera? Měly by si nechat preventivně posoudit každý zvažovaný vstup takového investora?
Určitě pro každou transakci a bez ohledu na její velikost bude potřeba ke standardní analýze, kdy se díváme, jestli je potřeba úřední schválení v oblasti hospodářské soutěže, prověřit také zahraniční subvence investora a pravidla přímých zahraničních investic. Navíc to ještě komplikuje skutečnost, že režimy prověřování přímých zahraničních investic jsou v každém členském státě Evropské unie trochu jiné. Většinou je proto potřeba do toho zahrnout i kolegy z dalších států, pokud v nich firma nějak působí, například tam má dceřinou společnost nebo pobočku. Od stolu z Česka se to nedá úplně vyhodnotit.
V čem mezi státy panují největší rozdíly?
Rozdílů není málo. V některých státech úřady prověřují třeba i investice evropských investorů, pokud se to týká strategických oblastí. Někde prověřují investice, které financují banky ze zemí mimo Evropskou unii. Někde prověřují jenom to, co investuje investor ze třetího státu, jinde jsou to i evropští investoři kontrolovaní osobami ze třetích zemí.
Nejde ale prověřování investorů ze zemí EU proti myšlence jednotného evropského trhu?
Souhlasím, že to může znít překvapivě. Dělají to třeba v Polsku ve vztahu k vybraným společnostem ze strategických odvětví. A nevím o tom, že by to někdo úspěšně napadl. Ale právě proto, že je v rámci EU ten systém hodně fragmentovaný, je v legislativním procesu úprava nařízení o zahraničních investicích. Ta by se měla pravidla napříč jednotlivými státy sjednotit. Měla by například usnadnit koordinaci prověřování investic, které zasahují více států, přesněji definovat, kdo je investor, který se musí prověřovat, co konkrétně jsou sektory, které se musí prověřovat a co je nezbytné minimum, které se musí prověřovat.
Jak výrazně zavedení prověřování zahraničních investic zkomplikovalo vstup investorů z mimounijních zemí do českých potažmo evropských podniků?
Hlavně u prověřování zahraniční subvencí se ukazuje, že jde o velkou komplikaci a pro investory to může být docela velký problém. Například v řízení o vstupu investora Emirates Telecommunications Group ze Spojených arabských emirátů do PPF Telecom Group, u kterého naše kancelář asistovala, nastavila Evropská komise investorovi velmi přísné závazky. Až na výjimky nemůže například PPF Telecom Group poskytovat financování. To může být hodně problematické, pokud investor vstupuje do cílového podniku, aby ho finančně podpořil a modernizoval, může být v tomto případě problém. Pro zahraniční investory obecně je evropský přístup hodně omezující. Někdy vede i k tomu, že z tendrů o evropské podniky odstoupí.
Od listopadu bude účinná novela, která k prověřování přímých zahraničních investic a příjemců zahraničních subvencí přidává ještě kybernetickou bezpečnost. O jak výraznou změnu jde?
Znamená to, že do prověřování zahraničních investic spadne od listopadu mnohem víc transakcí, které budou podléhat povinnému povolení. Pro ministerstvo průmyslu a obchodu to znamená, že bude muset navýšit kapacity a nastavit nové procesy, aby tento nápor zvládlo. Ale o jak výrazný nárůst řízení půjde, zatím není úplně jasné. Přesný rozsah vyplývá z vyhlášky, která označí příslušné poskytovatele regulované služby. Ta ale ještě není finálně schválena.
Má v prostředí, kdy přibývá kontrolovaných oblastí, ještě vůbec smysl spolupracovat s mimounijními partnery?
Je pravda, že regulace vstupu zahraniční investorů je čím dál tím složitější, a je pravda, že se často překrývá a není úplně konzistentní. Vedou se paralelní řízení o téže věci před Evropskou komisí a národními úřady – každé trochu z jiného pohledu. Jinými slovy je pravda, že se zahraniční investice prodražují, alespoň pokud jde o náklady na právní služby. Navíc Evropská komise i některé vnitrostátní orgány mohou prověřit zpětně i již uzavřenou transakci. A právě tam vzniká obrovská nejistota. Je proto potřeba dobře napsat kupní smlouvu na společnost a udělat dobrou právní prověrku ideálně ve spolupráci se zahraničními kolegy. Jinak se to může oběma stranám transakce vymstít.
Jsou předpisy o prověřování investic na české i evropské úrovni dobře srozumitelné a přehledné?
Dokážeme určitě na jejich základě udělat základní kontrolu a klientům poradit, co a jak podnikneme, abychom minimalizovali riziko potíží při úředním prověřování. Ale se stoprocentní jistotou to samozřejmě není.
Co je ale dobré alespoň v českých podmínkách, že ministerstvo průmyslu a obchodu a vlastně i NÚKIB a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jsou otevřené předběžným konzultacím. Je tedy možné se s nimi předem domluvit, na co se zaměřit, co by mohlo být problematické, a dopředu si připravit nějaké závazky, které by pak mohly ten problém rychle vyřešit.
Vnímají úřady pozitivně, že se s nimi snaží podnik takto dopředu komunikovat?
Určitě. Pro ně je to taky lepší, když se projedná předem, protože nejsou ještě vázaní všemi zákonnými lhůtami a dá jim to také možnost si případ nachystat a připravit se na řízení.
Jak rychle vlastně musí úřady o povolení, nebo nepovolení investice rozhodnout?
Základní lhůta pro prověřování přímých zahraničních investic je 90 dnů. A protože tam ministerstvo průmyslu a obchodu vede konzultace s dalšími orgány, tak to vlastně nejde moc urychlit. U Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jednoduchou věc zvládnete klidně za měsíc, ale složitou můžete s ním nebo s Evropskou komisí řešit třeba i rok. Stejné je to při prověřování zahraničních subvencí. I to může být poměrně náročné.
Je jasné na základě čeho, jakých kritérií státní orgány rozhodují? Nebo je to spíš na jejich vlastním uvážení nebo benevolenci?
U přímých zahraničních investic je to nejméně transparentní. Test, který se v tomto případě na investory aplikuje, je hodně vágní, protože se řeší právě otázka vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. Konzultuje se to i s bezpečnostními službami. V těchto prověrkách mohou figurovat i utajované informace, které rozhodnutí ovlivní, ale úřady o nich z logiky věci nemohou veřejně hovořit. V oblasti hospodářské soutěže nebo mezinárodních subvencí je pak rozhodnutí mnohem předvídatelnější, existují tam závazné pokyny.
Když dojde k zákazu investice, mají ještě firmy nějakou možnost obrany?
Možnosti obrany jsou z povahy věci omezené. Proti rozhodnutí ministerstva, které následovalo usnesení vlády, nelze podat rozklad. Lze jej teoreticky napadnout ve správním soudnictví. To si lze představit v případě procesních vad řízení nebo nezákonnosti rozhodnutí. Samotný test ohrožení bezpečnosti je natolik vágní, že jej asi ani nelze substantivně přezkoumat.
Prověřování zahraničních investic není jednoduché. Vy teď kandidujete do představenstva České advokátní komory. Pokud byste byla zvolena máte v plánu podniknout něco, co by advokátům pomohlo tuto disciplínu zvládnout?
Stálo by za to udělat kurz zaměřený na to, jak napsat kupní smlouvu na nákup společnosti v EU a co jsou všechny regulatorní požadavky, které k tomu musí být splněny. Důležité je také sdílet informace o tom, na co si je potřeba dát v mezinárodních transakcích pozor a kdy by to měl advokát ještě zkonzultovat s někým dalším, pokud nedělá velké transakce každý den.
Česká advokátní komora už dnes nějaké kurzy pořádá. Pokud se nám ale v rámci Komory 2.0 podaří dostat do představenstva, tak bychom na oblasti vzdělávání chtěli ještě zapracovat. Udělat kurzy aktuálnější, dostupné online a více se zaměřit i na to, aby se advokáti vzdělávali navzájem.
Mohlo by vás zajímat
Co by podle vás mělo být hlavní rolí České advokátní komory v prostředí sílící regulace, o které mluvíme?
V regulatorní oblasti by naše profesní komora měla reagovat na nástup nových online a AI nástrojů, které nahrazují některé advokátní úkony. Říkáme tomu hezky česky “AI vinklaření” neboli nelegální poskytování právních služeb. Jde v podstatě o to si vyjasnit, jaké úkony může umělá inteligence nahradit a za jakých podmínek, aby zůstali dostatečně chráněni uživatelé právních služeb. K tomu se dá využít i mezinárodní spolupráce, učit se ze zkušeností ze zahraniční a prosazovat zájmy společně.
S čím by vám mohla umělá inteligence pomoci právě v oblasti prověřování zahraničních investic?
V oblasti prověřování zahraniční investic je to složité, protože to není standardizovaný proces. Ale třeba u spojování soutěžitelů nám pomáhá projít rozhodovací praxi komise a najít definice relevantních trhů, na kterých se potom zkoumá konkrétní spojení. To už je něco, co běžně používáme a co přináší velké zrychlení naší práce.
