Česko po 20 letech v EU: Nejsme už chudí příbuzní, ale země na úrovni Španělska a Itálie

Dnes je to přesně dvacet let od velkého rozšíření Evropské unie, kdy počet členů skokově vzrostl o deset na 25 zemí. Vstupovali jsme do Unie jako chudí příbuzní, ale náskok původních členů se nám podařilo aspoň zčásti smazat. Podle statistiky Mezinárodního měnového fondu vzrostlo HDP České republiky z 11 750 dolarů v roce 2004 na loňských 30 600 dolarů na obyvatele, tedy o celých 160 procent.

Nechme stranou módní přepočty na paritu kupní síly a zaměřme se na vyjádření síly ekonomiky v tržních cenách. V roce 2004 jsme do Evropské unie vstupovali jako nepříliš bohatá země, jejíž HDP bylo na polovině úrovně Řecka. Dnes jsme na tom lépe než Řecko a Portugalsko a blížíme se hodnotě HDP na obyvatele ve Španělsku a Itálii. Oproti Německu jsme na 58 procentech jeho úrovně, což není špatný výsledek ve srovnání s 34 procenty v roce 2004.

Na druhé straně je pravda, že Česko rostlo pomaleji než většina nových členských zemí EU. Platí zde jednoduchá rovnice – čím chudší země do EU vstupovala, tím rychleji rostla. Nejvyšší růst proto v posledních dvaceti letech vykázalo Rumunsko (o impozantních 421 procent) následované Bulharskem a trojicí z Pobaltí. Když vynecháme Kypr, nejpomalejší růst vykazuje z nových členů Slovinsko, které přesto zůstává relativně nejbohatším státem ve skupině zemí, jež zažily komunismus.

Vývoj HDP na obyvatele v zemích Evropské unie

Dobrou vizitkou je, že nás Mezinárodní měnový fond řadí do skupiny vyspělých ekonomik, zatímco Polsko a Maďarsko stále zůstávají v kategorii rozvíjejících se zemí (emerging markets). Trumfem České republiky je síla domácí měny, která ve sledovaném období posílila vůči euru i dolaru. Například průměrný kurz koruny k euru vzrostl z 31,90 CZK/EUR na současných 25,10 CZK/EUR. Je to jasný důkaz, že se posouváme z pozice ekonomiky založené na levné pracovní síle do vyšší ligy.

Na slabá místa ekonomického vývoje České republiky za posledních dvacet let upozorňuje studie, kterou zpracoval analytický tým Raiffeisenbank vedený Helenou Horskou. Upozorňuje zde na fakt, že přibližování se průměru EU se po vypuknutí koronavirové epidemie v roce 2020 zastavilo nebo dokonce nabralo zpětný chod. Co se týká výše HDP po očištění o inflaci, Česko je jedinou zemí EU, která ještě nedosáhla úrovně roku 2019.

Ekonomický růst je navíc vidět jen někde a prohlubuje rozdíly mezi regiony. Raiffeisenbank uvádí, že HDP na obyvatele v korunovém vyjádření vzrostl mezi lety 2004 a 2022 v Praze o 122 procent a v Jihomoravském kraji o 130 procent. V ostatních krajích byl růst výrazně nižší, nejhůře dopadl Karlovarský kraj s růstem o 61 procent.

Výhodou a zároveň nevýhodou je nízká míra nezaměstnanosti, která se v posledních letech pohybuje v rozmezí od 3 do 4 procent. Ta se projevuje ve vyšším růstu mezd, ale zároveň nízký počet dostupných pracovníků omezuje možnosti pro rozšiřování výroby či příchod nových investorů do Česka. Napětí na trhu práce zvyšuje také stárnutí populace, kdy víc lidí odchází do penze než přichází po škole.

Celkově se však za posledních dvacet let Česko posunulo správným směrem. Máme zdravé banky, které i krizovými roky procházejí hladce bez záchranných balíčku od státu. Přebytková bilance zahraničního obchodu je důkazem, že o české zboží je v zahraničí zájem. Díky evropským fondům jsme za těchto dvacet let získali o 1,06 bilionu korun více, než jsme do společného rozpočtu zaplatili. I díky nim konečně nabrala výstavba nových silnic a dálnic či modernizace železnic a české energetiky solidní tempo.

I když je ekonomický růst v Česku posledních třech letech velmi slabý, brzy se to může změnit. Jako výhoda se může ukázat třeba dlouhá tradice energetického strojírenství a zbrojního průmyslu v době, kdy oživuje výstavba jaderných elektráren u nás i zahraničí a kdy celá Evropa investuje do posilování ozbrojených sil kvůli ohrožení ze strany agresivního Ruska.

David Tramba