Neděle, 17. října, 2021

Česko jako tranzitní země pro ukrajinský vodík směřující do Německa? Plynaři na tom pracují

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Zemní plyn je fosilní palivo a proto má do roku 2050 skončit jeho spalování. Znamená to, že skončí také plynovody? Ne nutně. Plynovodní soustava může do budoucna sloužit k přepravě a distribuci vodíku. Takové ambice má například iniciativa Středoevropský vodíkový koridor, za níž stojí čtyři velké plynárenské skupiny z regionu.

Tuto čtveřici tvoří český provozovatel přenosové soustavy plynu NET4GAS, slovenský eustream, německé OGE a také provozovatel plynárenské přenosové soustavy na Ukrajině. Jejich záměrem je umožnit vznik „vodíkové dálnice“ ve střední Evropě, která bude sloužit pro přepravu vodíku z budoucích produkčních oblastí na Ukrajině přes Slovensko a Česko na klíčový německý trh.

„Zemní plyn zůstane důležitým zdrojem energie a významným prvkem dekarbonizace i v příštích dvou desetiletích. Přesto je pravděpodobné, že vodík bude kolem roku 2050 hrát významnou roli, protože tehdy by měly evropské ekonomiky dosáhnout uhlíkové neutrality. Musíme tedy začít zkoumat možnosti již dnes,“ říká Pawel Stanczak, náměstek generálního ředitele pro rozvoj a transformaci plynárenské přenosové soustavy Ukrajiny.

Čtyři partneři již začali zkoumat technickou proveditelnost vytvoření Středoevropského vodíkového koridoru pro denní přepravu až 120 GWh vodíku z Ukrajiny do Německa v roce 2030. „I když jsou tyto technické studie velmi složité, jsme přesvědčeni, že díky silnému mezinárodnímu partnerství budeme mít první výsledky o proveditelnosti, kapacitě a nákladech na takovou přepravu vodíku již v příštím roce,“ doplňuje Andreas Rau, výkonný ředitel společnosti NET4GAS.

Plánovaná trasa pro ukrajinský vodík směřující na německý trh. Zdroj: prezentace projektu na webu cehc.eu

Předpoklad je takový, že Německo bude v Evropě největším spotřebitelem vodíku, ale jen část poptávky uspokojí z vlastních zdrojů. Zbytek bude muset dovážet. „Náš robustní přenosový systém by nabídl flexibilní a velmi nákladově efektivní způsob přepravy zelené energie dále na trhy EU. Jsme odhodláni připravit naši infrastrukturu na přenos vodíku a tím výrazně přispět k cílům EU v oblasti dekarbonizace,“ vysvětluje Rastislav Ňukovič, generální ředitel společnosti Eustream.

Myšlenka, že Ukrajina by mohla do zemí Evropské unie dodávat ekologicky vyrobený „zelený“ vodík, není zcela nová. Oborové sdružení Hydrogen Europe, které prosazuje využití vodíku v energetice, průmyslu a dopravě, přišlo již loni se strategií 2×40. Tato zkratka vybízí k pořízení elektrolyzerů na výrobu zeleného vodíku o výkonu 40 gigawattů na území Evropské unie, dalších 40 gigawattů má vzniknout v Severní Africe a na Ukrajině.

Potřebnou elektřinu pro výrobu vodíku zajistí nové větrné a solární elektrárny. Právě Ukrajina má poměrně velký a slibný potenciál pro využití obou zmíněných zdrojů energie. Bylo by to symbolické, kdyby „fosilní“ ruský plyn v potrubí nahradil právě zelený vodík z Ukrajiny.

Výroba a energetické využití vodíku se v posledních letech dostává do módy, hodně se o něm mluví, ale je to otázka budoucnosti. Vodíkové strategie České republiky, kterou vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, počítá s pomalým pomalý náběhem využití vodíku po roce 2025 a s boomem po roce 2035, který bude tažen hlavně spotřebou v dopravě a průmyslu.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter