Ukrajina oznámila záměr pořídit si až 150 stíhaček Gripen nejmodernějšího typu E, což vyvolalo ve světě zbrojního průmyslu mimořádně silnou debatu. Česká vláda nedávno odmítla nabídky výrobce Gripenů, švédského Saabu, a rozhodla se pro americké supersoniky F-35. Jak vychází srovnání strategických rozhodnutí obou zemí?
Česko sází na nejdražší stealth technologii – stíhačky takzvané 5. generace se senzory, použitelné pro protivzdušnou obranu státu, pro zajištění dlouhodobé obrany a plné interoperability NATO. Ukrajina se rozhoduje podle aktuálních válečných požadavků. A to za pokud možno finančně přívětivých provozních nákladů.
Do budoucna Kyjev sází na letoun Gripen E. Čelí ale zásadnímu faktu: tento letoun nikdy neletěl v rozsáhlém válečném konfliktu. Jediný známý ostrý boj má za sebou starší verze Gripen C/D, kterou Thajsko použilo v červenci 2025 pro útoky na pozemní cíle u hranic s Kambodžou.
Pro srovnání, i české letectvo používá Gripen C/D, avšak jen pro ostrahu vzdušného prostoru (air policing), v reálné válce stíhačku nikdy nenasadilo. Gripen by tak v plnohodnotné válce mohl zažít svou premiéru na Ukrajině. Jenže až za výrazně delší dobu.
Mohlo by vás zajímat
„Nakonec bude mít Ukrajina dramaticky lepší schopnost projekce vzdušné síly, jakou dosud v této části světa nikdo neviděl. Rozhodující je pro nás rychlost nasazení a schopnost přežít ruské útoky na letiště,“ uvedl k dohodě o pořízení Gripenů vysoce postavený manažer ukrajinského obranného průmyslu.
Drahý stealth versus cenově přijatelná operabilita
Odlišná volba stíhaček odráží nejen rozdílné bezpečnostní situace a finanční možnosti. Nelze jednoznačně určit, kdo zvolil lépe. Česká republika i Ukrajina při úvahách o nákupu primárně sledovaly své obranné cíle.
Česko volí F-35 s primárním cílem dlouhodobé, špičkové obranné integrace do NATO. Investuje do technologického skoku a do schopnosti pronikat hluboko do nepřátelského prostoru s dominantní technologií 5. generace. To vše s vysokými provozními náklady zhruba 30 000 až 40 000 dolarů za letovou hodinu.
Ukrajina naopak do delší budoucnosti preferuje Gripen, jehož design pro vysokou dostupnost, servis s minimem personálu a nízké provozní náklady (zhruba 8 000 dolarů za letovou hodinu) odpovídá potřebě přežití a masového nasazení v aktivní válce.
Ukrajinští piloti mají cenné zkušenosti z reálného boje s americkými F-16 a francouzskými Mirage 2000. Přechod na Gripen E bude technologickým skokem, ale jde o neznámou platformu v reálné válečné zóně. Jak podle ukrajinských médií uvedl expert, jenž si přál zůstat v anonymitě, Gripen E je sice technický zázrak, ale „nikdo pořádně neví, jak se chová v boji s plnohodnotným protivníkem.“
Rozptýlené operace a ekonomika
Klíčový argument pro Gripen představuje jeho konstrukce pro takzvané rozptýlené operace. Ukrajina potřebuje velké množství letadel, která přežijí časté ruské útoky na infrastrukturu. Gripen E, vyvinutý švédským Saabem, je stíhačkou navrženou specificky pro starty a přistání z dálnic a nezpevněných ploch. Tato taktika minimalizuje riziko, že by agresor typu Ruska mohl ničit letadla na jediné speciální základně.
Systém Gripenů Švédové navrhli i pro rychlý servis a údržbu s relativně minimálním počtem pozemního personálu. To se promítá do přívětivé operační dostupnosti.
Švédsko v rámci posledních dohod nabízí dodání prvních strojů do tří let, ale experti nevylučují, že pro urychlenou pomoc Ukrajině by mohli v kratším čase dodat omezenou část starších, ale operačně spolehlivých verzí Gripen C/D.
Nová digitální éra, radar a elektronický štít
Gripen E by Ukrajině mohl přinést moderní systémy. Jde o první letoun PSU s AESA radarem (Active Electronically-Scanning Array), který oproti starším radarům v F-16 a Mirage nabízí vyšší odolnost proti rušení a schopnost sledovat více cílů najednou. Díky digitální avionice navíc systém umožňuje rychlé upgrady softwaru během několika hodin, což představuje klíč pro adaptaci na rychle se měnící podmínky bojiště. Nejdůležitější je pokročilý elektronický boj (EW).
Gripen E ve švédském Saabu vyvinuli tak, aby dokázal fungovat v prostředí silného elektronického rušení, které válku na Ukrajině poměrně dramaticky definuje. Nový EW systém používá sofistikované generátory signálu, jako jsou DRFM (pro emulaci signálu radaru), Doppler (pro vytváření falešných cílů) a šumový generátor (pro digitální rušení radaru), čímž znemožňuje nepřátelským radarům zaměřit a sledovat letadlo.
Tyto pokročilé schopnosti a AESA radar si ovšem žádají náročný výcvik pilotů a techniků. Což při aktuální potřebě Ukrajiny získat rychle dostupnou, snadno ovladatelnou bojovou techniku s přívětivým logistickým zázemím může v krátkém čase působit komplikace.
