Česká republika, společnost i ozbrojené síly jsou vystavovány systematickému nepřátelskému hybridnímu
působení. Hrozbu pro Českou republiku představují kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak a sabotážní, subverzní a zpravodajské aktivity, zní jedna z hlavních tezí vládou čerstvě schválené Obranné strategie České republiky. „Základním nevojenským předpokladem obranyschopnosti a součástí věrohodného odstrašení je proto podle zmiňovaného materiálu posilování odolnosti státu, společnosti a občanů. Náš stát, společnost i ozbrojené síly jsou vystavovány systematickému nepřátelskému hybridnímu působení. Hrozbu pro Českou republiku představují kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak a sabotážní, subverzní a zpravodajské aktivity,“ lze se dočíst v materiálu, který má Ekonomický deník k dispozici.
„Naše vláda bere obranu vážně a usiluje o to, abychom rychle napravili nedostatky, které v minulých letech vznikly v důsledku politického nezájmu a chronického podfinancování. Proto dnes Armáda České republiky prochází největší modernizací ve své historii. Česká republika naštěstí není na svou obranu sama. Více než kdykoli dříve je zřejmé, jak je pro nás důležitá Severoatlantická aliance a obranná spolupráce s našimi spojenci. Členství v NATO proto samozřejmě zůstává základem a rámcem české obranné politiky.
Nová Obranná strategie České republiky vysvětluje, co je nutné učinit, aby naše obrana
byla maximálně věrohodná a účinná a abychom v dostatečném rozsahu a kvalitě přispívali ke společné
obraně v NATO. Řada kroků a změn, které jsou ve Strategii popsány, přitom již probíhá,“ uvádí v předmluvě ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Nejdůležitějším sdělením nové strategie podle ní je důraz na celovládní a celospolečenský charakter obrany.
„Abychom se společně s našimi spojenci dokázali ubránit, musíme nejen budovat dobře vyzbrojené,
vycvičené a připravené ozbrojené síly, ale také posilovat celkovou odolnost státu a společnosti a připravovat naši zemi na přijetí, přesuny a podporu ozbrojených sil našich aliančních spojenců. Strategie se proto zabývá také těmi předpoklady obranyschopnosti, které přesahují působnost resortu obrany. Nejedná se totiž o „Obrannou strategii Ministerstva obrany“, ale o Obrannou strategii České republiky. Svůj díl odpovědnosti za obranu země máme všichni. Říkám ale zcela jasně: prvořadým účelem české i alianční obrany je odstrašení útočníka. Naším cílem není vést s agresorem válku, ale odradit ho od útoku. Pro fungující odstrašení přitom potřebujeme mít silné obranné kapacity a nezpochybnitelné odhodlání je v případě napadení použít,“ konstatovala ministryně obrany.
Hlavní sdělení Obranné strategie České republiky zní:
• Rusko napadením Ukrajiny zahájilo největší vojenský konflikt v Evropě od konce druhé světové
války.
• Pravděpodobnost vojenského napadení České republiky nebo některého z jiných států NATO
a EU je nejvyšší od konce studené války. Rusko bude dlouhodobě představovat nejzávažnější
hrozbu bezpečnosti ČR a jejích spojenců.
• Válka na Ukrajině potvrdila naprostou nezbytnost našeho aktivního členství v NATO. Česká
republika společně se svými spojenci posiluje schopnost NATO odradit protivníka od útoku
a ubránit se agresi.
• V důsledku rostoucí agresivity Ruska je hlavní úlohou české obranné politiky všestranná příprava
na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem
vybaveným jadernými zbraněmi.
▷ Prvním prioritním úkolem je proto budovat dobře vyzbrojené, vybavené, vycvičené
a v boji udržitelné ozbrojené síly nasaditelné do operací kolektivní obrany.
▷ Druhým prioritním úkolem je všestranná operační příprava území České republiky a zabezpečení
přijetí, přesunů a podpory potenciálně velkého množství spojeneckých sil.
• Obrana není pouze úkolem ministerstva obrany a armády. Podmínkou obranyschopnosti České republiky je zapojení všech potřebných orgánů veřejné správy i společnosti jako celku.
• Náš stát, společnost i ozbrojené síly jsou vystavovány systematickému nepřátelskému hybridnímu
působení. Hrozbu pro Českou republiku představují kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak a sabotážní, subverzní a zpravodajské aktivity.
• Základním nevojenským předpokladem obranyschopnosti a součástí věrohodného odstrašení je
proto posilování odolnosti státu, společnosti a občanů.
• Obranu ČR nelze zajistit pouze profesionálními vojáky. Na obraně se musí více podílet připravené
a dostupné zálohy ozbrojených sil.
• Česká republika proto buduje schopnost válečného rozvinutí svých ozbrojených sil včetně
přípravy záloh, systému mobilizace, potřebné infrastruktury a pořizování zásob materiálu.
• Obranný a bezpečnostní průmysl je jedním z pilířů obrany, zejména v oblasti zajištění bezpečnosti
dodávek a bojové udržitelnosti ozbrojených sil. Za tímto účelem bude prohlubován dialog
a partnerství mezi státem a průmyslem.
• Česká republika bude vytvářet předpoklady pro zapojení obranného a bezpečnostního průmyslu
do systému hospodářské mobilizace.
• Naprosto nezbytnou podmínkou obranyschopnosti je dostatečné finanční zajištění. Česká
republika proto bude na svou obranu vydávat každý rok nejméně 2 % HDP a v případě potřeby
přistoupí k dalšímu navýšení obranných výdajů nad tuto úroveň.
• Spolehlivá obrana rovněž vyžaduje dostatečně početný, motivovaný, kompetentní a dobře
připravený personál působící ve všech oblastech klíčových pro obranu.
Riziko přímého napadení zůstává nízké
Po letech stále agresivnějšího chování zahájilo Rusko největší vojenský konflikt v Evropě od
konce druhé světové války. Válka probíhá v bezprostředním sousedství NATO a EU a v blízkosti
České republiky a potvrzuje, jak je důležité, aby se stát a společnost byly schopny účinně bránit. Česká republika svou obranu zajišťuje především prostřednictvím budování vlastních prostředí včetně identifikace hrozeb obranných schopností a členstvím v NATO a EU.
„Riziko přímého vojenského ohrožení ČR zůstává nízké. I přesto je pravděpodobnost vojenského napadení ČR nebo některého z jiných členských států NATO či EU nejvyšší od konce studené války. V případě jejich ohrožení se Česká republika v souladu se svými závazky a zájmy zapojí do mezinárodních aktivit odstrašení a obrany. Válka na Ukrajině potvrdila naprostou nezbytnost našeho aktivního členství v NATO, neboť schopnost odradit protivníka od útoku a ubránit se jeho agresi je ve spolupráci se spojenci výrazně větší,“ lze se dočíst v obranné strategii země.
V případě vojenského konfliktu mezi agresorem a aliančními spojenci mohou území ČR přímo ohrozit zbraňové systémy dlouhého dosahu použité protivníkem a jím vedené zpravodajské, diverzní a sabotážní operace.
„Rusko představuje nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost ČR. Snahy Ruska o teritoriální expanzi či kontrolu sousedních zemí budou ovlivňovat evropskou bezpečnost dlouhodobě,“ stojí v materiálu.
Ohrožení zejména pro země východního křídla NATO představuje i postupná integrace Běloruska do ruských vojenských struktur.
V zájmu bezpečnosti a obrany ČR je, aby byla plně obnovena svrchovanost a teritoriální integrita Ukrajiny. Odolnost států východní Evropy vůči ruskému nepřátelskému působení zásadním způsobem přispívá k bezpečnosti Evropy jako celku.
„Současná podoba mezinárodní bezpečnosti je určována především globálním strategickým soupeřením. Jeho podstatou je snaha některých států, zejména Ruska a Čínské lidové republiky (ČLR), změnit mezinárodní řád a prosadit vlastní představu globálního uspořádání. Roste provázanost bezpečnostních hrozeb a dochází ke stírání hranic mezi mírem a konfliktem, k nárůstu konfrontace v nových doménách a k soupeření o přístup k surovinám a technologiím. Tyto trendy přináší zvýšené nároky na obranu a odolnost ČR,“ zní jedna ze základních tezí dokumentu.
„Čínská lidová republika v řadě oblastí působí proti bezpečnostním zájmům ČR a jejích spojenců. Jedná se především o kybernetické útoky, hybridní působení, zneužívání technologické a surovinové závislosti, aktivity ve vesmíru a politickou a vojenskou spolupráci s Ruskem,“ varuje strategie.
Podle zmiňované analýzy snižuje paralýza Rady bezpečnosti OSN i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě možnosti multilaterálních řešení. Eroze smluvních mechanismů a kontrolních režimů v oblasti zbrojení a odzbrojení oslabila důvěru mezi státy. Zásadně je oslabena funkčnost systému kooperativní bezpečnosti, a ČR na něj proto nemůže v krizovém řízení spoléhat. Tím se dále zvyšuje význam aktivního členství ČR v NATO a EU.
Nebezpečná je už i rétorika
„Ačkoli použití jaderných zbraní proti území ČR není pravděpodobné, agresivní jaderná rétorika Ruska namířená proti členským zemím NATO a EU je velmi riziková. Nebezpečí představuje rovněž šíření jaderných zbraní. Architektura globální strategické rovnováhy degraduje v důsledku neplnění smluvních závazků ze strany Ruska a neochoty ČLR se do ní zapojit.
„Česká republika je proto přesvědčena, že dokud budou existovat jaderné zbraně, musí NATO zůstat jadernou aliancí,“ zní další z klíčových tezí.
Strategie cílí i na kritickou infrastrukturu státu.
„Poměrně velké riziko představuje použití chemických nebo biologických zbraní státními i nestátními aktéry v průběhu ozbrojeného konfliktu nebo teroristického útoku,“ varuje analýza.
Významnou zmíněnou asymetrickou hrozbou vůči členským zemím NATO a EU zůstává mezinárodní terorismus páchaný nestátními aktéry a rovněž státem sponzorovaný terorismus. Terorismus ovlivňuje i bezpečnost ČR.
Rizika spojená s migrací
„Bezpečnost ČR je spojena s bezpečností a stabilitou v sousedství Evropy. Situace v těchto oblastech se zhoršuje. Severní Afrika, Sahel, Africký roh a Blízký a Střední východ jsou zasaženy komplexními bezpečnostními problémy, které jsou neřešitelné bez mezinárodní asistence. V důsledku politické nestability a nefunkční správy roste počet slabých či zhroucených států, které se stávají živnou půdou pro působení teroristických a kriminálních skupin, což kromě jiného vede ke zvyšování nelegální migrace. Ohniska napětí a nevyřešené konflikty přetrvávají i v Evropě, zejména v širším sousedství Ruska a regionu západního Balkánu. V těchto oblastech se Rusko a další aktéři angažují s cílem mařit snahy o stabilizaci,“ konstatuje dále obranná strategie.
Podle popisovaného dokumentu Česká republika, společnost i ozbrojené síly jsou vystavovány systematickému nepřátelskému hybridnímu působení.
„Často se odehrává skrytě a jen obtížně lze identifikovat a označit jeho původce. Hrozbu pro ČR představují kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak a sabotážní, subverzní a zpravodajské aktivity. K nim může docházet již v době míru. Zejména Rusko, ale také ČLR a další aktéři řadou těchto aktivit oslabují stabilitu, společenskou soudržnost, efektivitu rozhodovacích procesů a obranyschopnost České republiky a jejích spojenců. Pro budování obranyschopnosti státu má tedy zásadní význam posilování odolnosti státu a společnosti jako celku i v nevojenských oblastech,“ popisuje dokument další rizikové faktory pro bezpečnost země.
Rapidní technologický vývoj a šíření technologií pak dle dokumentu přinášejí klíčové změny ve způsobu vedení ozbrojených konfliktů.
„Roste význam vesmíru a kyberprostoru pro zajištění obranyschopnosti i pro fungování společnosti jako takové. Nastupující a přelomové technologie přinášejí jak nové příležitosti, tak rizika. V důsledku velmocenského soupeření nabývá strategické důležitosti pro obranu využívání technologií a přístup k jejich výrobním vstupům,“ konstatuje analytická část dokumentu.
Pro potřeby strategie pojem „ozbrojené síly” zahrnuje veškerý vojenský personál, tedy vojáky působící v následujících strukturách: Armáda České republiky, Vojenská kancelář prezidenta republiky, Hradní stráž, Vojenská policie, Vojenské zpravodajství, Ministerstvo obrany, příspěvkové organizace ministerstva obrany.
„Patří mezi ně zejména umělá inteligence, zpracování velkých dat, autonomní prostředky a systémy, kvantové technologie, biotechnologie, hypersonické systémy, kosmické technologie, nové materiály a energetické technologie a pohony,“ vyjmenovává materiál.
A upozorňuje, že dopady klimatických změn budou stále více ovlivňovat jak bezpečnostní prostředí, tak zajišťování obrany ČR.
Dopady klimatických změn budou stále více ovlivňovat jak bezpečnostní prostředí, tak zajišťování
obrany ČR. Extrémní projevy počasí mohou narušit infrastrukturu a oslabit obranyschopnost
státu, rovněž mají vliv na podobu operačního prostředí a působení ozbrojených sil.
„Extrémní projevy počasí mohou narušit infrastrukturu a oslabit obranyschopnost státu, rovněž mají vliv na podobu operačního prostředí a působení ozbrojených sil,“ zní jedno z varování.
Obrana nezačíná na hranicích
Obrana České republiky je připravována a realizována především ve spolupráci se spojenci v Severoatlantické alianci, jež se opírá o silnou transatlantickou vazbu.
„Naše obrana nezačíná na hranicích ČR, ale daleko za nimi. Jejím předpokladem je věrohodná kolektivní obrana členských států NATO. Prvotním úkolem kolektivní obrany NATO, na níž se Česká republika aktivně podílí, je odradit jakéhokoli protivníka od útoku na spojenecké země. V případě, že odstrašení selže, ČR se
společně se svými aliančními spojenci zapojí do operace kolektivní obrany. V důsledku rostoucí agresivity Ruska je hlavním úkolem české obranné politiky všestranná příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi. Za tímto účelem bude ČR budovat vojenské i nevojenské schopnosti potřebné pro kolektivní i individuální odstrašení a obranu před možnou agresí. Z toho vyplývají kvalitativní i kvantitativní požadavky na schopnosti. Značný význam pro další posilování obranyschopnosti má reflexe války na Ukrajině,“ zní dále ve strategii.
Budoucí konflikty budou podle analýz vyžadovat vedení multidoménových operací. Klíčovou potřebou proto
bude dle strategie zajištění součinnosti a vysoké úrovně harmonizace úsilí ve všech oblastech vojenského působení, tedy v rámci pozemních, vzdušných, námořních, kybernetických a vesmírných operací. Nezbytné je i zapojení civilních institucí.
NATO podle strategie realizuje nejzásadnější reorganizaci a posílení svých schopností a nástrojů odstrašení a obrany za posledních třicet let.
„Jde zejména o novou architekturu operačních plánů a novou podobu struktury sil NATO dle nového modelu sil (New Force Model) včetně struktury velení a řízení. To v případě ČR přináší jak zvýšení nároků na síly a schopnosti nasaditelné a udržitelné v rámci společných odstrašujících opatření a operací kolektivní obrany, tak zásadní zvýšení nároků na logistické kapacity včetně vytvoření předsunutých zásob munice a dalšího materiálu a vybudování schopnosti přijetí velkého počtu spojeneckých sil (pozemních i vzdušných) na území ČR a jejich všestranného zabezpečení (Host Nation Support, HNS),“ uvádí dále materiál.
Systematické posilování obranyschopnosti musí dle obranné strategie probíhat neustále.
„Princip ´odložené potřeby´ aplikovaný v uplynulých desetiletích při výstavbě ozbrojených sil oslaboval obranyschopnost ČR. Budovat dobře vyzbrojené, vybavené, vycvičené a personálně naplněné ozbrojené síly a vytvářet podmínky pro jejich nasazení je nutné teď a co nejrychleji,“ zní jedno ze zásadních konstatování strategického materiálu.
Praktické aspekty přesunů a podpory spojenců
V případě zvýšeného ohrožení bude Česká republika jak tranzitní, tak hostitelskou zemí pro spojenecké
vojenské jednotky. Úkolem ČR bude těmto silám poskytnout hostitelskou podporu (Host Nation Support, HNS). Tato podpora může vyžadovat řadu opatření a schopností.
U projíždějících spojeneckých jednotek jde zejména o policejní doprovod, dopravní opatření, poskytnutí prostředků pro zajištění základních životních potřeb, potravin, pitné vody, pohonných hmot, odpočinku a zdravotnického zabezpečení a zajištění všestranné ochrany včetně protivzdušné obrany a opatření proti hrozbě diverzního útoku.
U jednotek působících na našem území jde vedle výše uvedeného o vytvoření podmínek pro vedení úspěšné vojenské činnosti, tedy zajištění prostoru rozmístění, pokrytí části zásobovacích potřeb (včetně skladovacích kapacit a předsunutých skladů) či opatření k využití vzdušného prostoru ČR.
„Aby tato opatření byla v krizi realizovatelná, je nezbytné již v době míru věnovat náležitou pozornost přípravě, od organizačního plánování a vytvoření legislativních podmínek až po vybudování kapacitní a průchodné dopravní infrastruktury a dostatečné ubytovací infrastruktury. Operační příprava státního území a HNS významně přesahují kompetence a možnosti resortu ministerstva obrany, a musí se na nich proto podílet řada dalších orgánů veřejné správy, bezpečnostních složek a ozbrojených sborů (včetně ministerstev vnitra, dopravy, průmyslu a obchodu, zdravotnictví, zemědělství a Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Správy státních hmotných rezerv, Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a zpravodajských služeb),“ uvádí se dále ve strategickém textu.
Varovací doba se podstatně zkrátila. Jaderné zbraně nechceme
Varovací doba, s níž obranná politika Česká republika a NATO donedávna počítala, se dramaticky zkrátila.
„Je zřejmé, že od prvních dostupných náznaků agresivního úmyslu protivníka do zahájení vojenského útoku uplyne maximálně několik týdnů či měsíců. Současně je nutné počítat s tím, že nepřátelská činnost může probíhat už v mírovém stavu (hybridní působení) a ČR jí musí být schopna čelit. Vzhledem k rychlým přechodům mezi mírem, krizí a konfliktem je pro zajištění odstrašení a obrany důležité, aby některá rozhodnutí byla přijímána a realizována i v období mimo krizové stavy. Jde zejména o provádění odstrašujících opatření a přípravu na společnou obranu v rámci NATO. To může zahrnovat jak rychlé vyslání českých jednotek vyčleněných do operací a dalších aktivit pod velením NATO, tak zabezpečení HNS,“ lze se dále dočíst ve vládním materiálu.
Obrana České republiky je založena na systému alianční kolektivní obrany, za jehož funkčnost, efektivitu
a věrohodnost nese země významnou spoluodpovědnost. Adekvátní zapojení ČR do budování aliančních kapacit a nástrojů kolektivní obrany a odstrašení má proto v české obranné politice prioritu. To se týká především plnění Cílů výstavby schopností NATO (Capability Targets), zapojení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do všech tří pilířů Nového modelu sil NATO, zabezpečení HNS na území ČR a účasti v odstrašujících opatřeních a operacích NATO.
V souladu se svými závazky vyplývajícími ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní nebude Česká republika
usilovat o získání jaderných zbraní. Česká republika se však aktivně účastní jaderného plánování NATO a přispívá k aliančnímu jadernému odstrašení.
„Obranné iniciativy EU přispívají k zaplnění nedostatků identifikovaných v rámci obranného plánování NATO, které je pro ČR hlavním nástrojem pro určení potřebných schopností, a přispívají k bezpečnosti Evropy. Česká republika se podílí na rozvoji bezpečnostní a obranné dimenze EU s cílem zajistit její komplementaritu k NATO. Podporuje využití obranných iniciativ EU ke zvýšení evropského příspěvku k alianční obraně a zajištění evropských bezpečnostních zájmů v situacích, kdy se NATO neangažuje. To znamená zejména schopnost zvládat krize menšího rozsahu v zájmových oblastech a podporovat budování bezpečnostních a obranných kapacit partnerských zemí. Posilování obranyschopnosti a budování schopností probíhá rovněž v rámci bilaterální spolupráce. Prostřednictvím obranné diplomacie ČR rozvíjí spolupráci s partnery s cílem prohlubovat vzájemné vazby a posilovat praktickou spolupráci, zejména vojenskou. Významnými partnery ČR v oblasti obrany jsou zejména USA, Spojené království, Německo, Polsko a Slovensko,“ konstatuje materiál.
„Obrana země není úkolem pouze ministerstva obrany a armády. Základní podmínkou obranyschopnosti ČR je zapojení všech potřebných orgánů veřejné správy a společnosti jako celku (celovládní a celospolečenský přístup k obraně). Obranný systém ČR proto musí takový integrovaný přístup umožňovat a rozvíjet. Obranu země nelze zajistit bez aktivní spolupráce veřejné správy a soukromého sektoru včetně obranného průmyslu. Rozvoj obranně-průmyslové základny ČR je nezbytností,“ vypichuje strategie.
Spolehlivá obrana vyžaduje dle materiálu dostatečně početný, motivovaný, kompetentní a dobře připravený personál působící jak v obranném systému ČR, tak v dalších oblastech klíčových pro obranu a obranyschopnost ve veřejném, nevládním i soukromém sektoru.
Strategie konstatuje, že obranu země nelze zajistit pouze profesionálními vojáky. Na obraně se musí více podílet připravené a dostupné zálohy ozbrojených sil.
„Ačkoli byl v uplynulých desetiletích obranný systém ČR v mnoha ohledech vytvářen na správných principech, jeho jednotlivé prvky často nebyly v praxi rozvíjeny v potřebné hloubce a rozsahu. Obrana rovněž dlouhodobě nebyla dostatečně finančně zajišťována, což vedlo k vytvoření značného vnitřního dluhu, který se projevil zejména v zanedbanosti infrastruktury, odsouvání modernizace ozbrojených sil či nízké úrovni zásob včetně munice. Nezbytnou podmínkou dosažení potřebných obranných schopností je zvyšování obranných výdajů, které v roce 2024 dosáhnou 2 % HDP a nejméně na této úrovni budou následně trvale udržovány. To je zajištěno prostřednictvím zákona o financování obrany ČR. S ohledem
na nepříznivý vývoj bezpečnostního prostředí a potřebu odstranit vnitřní dluh je nutné úroveň
2 procenta HDP považovat za minimální, přičemž nelze vyloučit, že bude nutné na obranu vydávat více,“ konstatuje čerstvě schválená Obranná strategie České republiky.
Jan Hrbáček
