Diskuze o dotační politice a systému subvencí je v České republice zatížena mnohými mýty, včetně toho o dotační ekonomice. Například ministr životního prostředí a místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík označil takovou interpretaci na panelové diskusi Sympozia Ekonomického deníku s názvem Modernizační a strukturální fondy, dotace a granty jako příležitost pro ekonomiku za chiméru. Stejně jako další účastníci sympozia naopak Hladík zdůraznil přínos úspěšného dotačního mechanismu pro konkurenceschopnost tuzemských firem. Podle něj bude mít Česká republika do dvou let silnou rozvojovou banku. „To je zásadní a pan ministr financí na tom intenzivně pracuje,“ prohlásil na sympoziu Petr Hladík.
Na příkladu svého resortu pak Hladík upozornil, že úřad ve skutečnosti ani žádné dotace nerozděluje. „Veškeré programy, které administrujeme, jsou investiční podpory. To není dotace. Myslím si, že něco jako dotační ekonomika tady bylo vytvořeno mediálně jako umělá chiméra,” prohlásil na panelové diskusi sympozia Hladík. Připomněl přitom, že resortní investiční podpory směřují jak do byznysových podniků, tak ale u neziskového sektoru nebo vzdělávacích institucí.
Česko podle účastníků konference potřebuje funkční dotační systém, který nebude ve společnosti automaticky odmítán jako něco podezřelého či přímo závadného.
Zatím je se přitom čerpání veřejné podpory v českém prostředí často automaticky „kriminalizuje” s podezřením na možné zneužívání, a to bez ohledu na fakt, že naprostá většina dotací je čerpána řádně a podle pravidel. A právě úspěšné využívání podpory je jednou z hlavních cest, jak docílit nejen lepší konkurenceschopnosti, ale také výkonnosti tuzemské ekonomiky.
Ta byla v posledních letech zasažena nejdříve covidovou a následně pak energetickou krizí, potřebuje podle odborníků restart. A v situaci poloprázdné státní kasy mají v tomto směru evropské subvence velký potenciál.
Největší problém je nedostatek lidí
Hladík v této souvislosti označil za zásadní právě správné cílení podpůrných prostředků do ekonomiky tak, aby byly smysluplné, zachovávaly konkurenceschopnost a zlepšovaly vyhlídky do budoucnosti pro celé hospodářství.
Hladík připomněl také největší problém tuzemského hospodářství – nedostatek kvalifikovaných pracovníků. S odkazem na podporu zaměstnanosti pak zmínil například Národní klimaticko-energetický plán, který schválila nedávno vláda. Dokument stanoví závazné cíle do roku 2030 a výhled do roku 2050 v oblasti dekarbonizace všech sektorů ekonomiky.
„To, co je tam navrženo, je ambiciózní, ale i realistické, zároveň ale přináší obrovské množství potenciálu pro české firmy, český průmysl, české hospodářství,” přiblížil Hladík s tím, že bez nutného přechodu od uhlí z zeleným technologiím by byla řada produktů nebo odvětví do budoucna nekonkurenceschopná.
„Zároveň ale ty modely ukazují, že do segmentu dekarbonizace obnovitelných zdrojů bude potřeba zhruba 200 tisíc zaměstnanců. A to je vlastně možná ten nejzásadnější problém, před kterým jako vláda stojíme,” poznamenal ministr. Očekávanou situaci přitom podle něj může řešit právě dobré cílení veřejné podpory.
Hladík také zdůraznil, že často kritizovaný Green Deal je cesta a nikoliv cíl.
„Odborníci a klimatologové se zkrátka shodli na tom, že bude tepleji a tepleji. A v některých částech světa se nebude dát žít a v naší zeměpisné šířce bude mít velký problém, jak nás uživit a jak na střeše Evropy mít pitnou vodu. A to je ten problém. Omlouvám se, ale dekarbonizace je jenom prostředek, to není cíl. Cíl je prostě to, jakým způsobem jako lidstvo přežijeme při zachování naší úrovně, ať už společenské, sociální, kulturní nebo vzdělanostní,” zdůraznil ministr životního prostředí.
Složité papírování na ústupu?
Ten zároveň přislíbil postupné odbourávání zbytečné byrokracie a zjednodušování celého systému, který s dotačním systémem souvisí.
„Musíme zjednodušovat, debyrokratizovat a řezat některé postupy a legislativu. Mám ambici udělat určitý debyrokratizační balíček tak, abychom byli schopni některé ty věci zrychlit nebo přímo zrušit, případně digitalizovat,” nastínil Hladík s tím, že jeho ambicí je, aby se tato snaha začala projevovat už v příštím roce.
Hladík přitom ruku v ruce s vyzdvižením důležitosti využívání dotačních titulů zdůraznil i to, že nelze spoléhat jen na ně a že je naopak potřeba hledat možné zdroje i „ve vlastních kapsách”.
„Nejsme schopni tou investiční dotací podporovat všechny věci. A především část té veřejné správy se musí naučit hledat i jiné zdroje. Zcela jednoznačně, a to včetně mého ministerstva,” zdůraznil Hladík.
Ministr v této souvislosti konstatoval, že jeho resort už na takové strategii pracuje.
„A to samé platí samozřejmě pro města nebo obce. Já chápu, že je třeba velká politická otázka, jestli zdražit nebo nezdražit vodné o dvě koruny. Ale ony ty dvě koruny na tom stočném mohou za 15 až 20 let dejme tomu našetřit na rekonstrukci čističky odpadních vod. A nelze zkrátka jen natahovat ruku, aby na to dál stát. To zkrátka nejde. A takových věcí je celá řada,” připomněl ministr životního prostředí.
Do dvou let má mít Česko silnou rozvojovou banku
Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a také ekonom České spořitelny Petr Zahradník pak v panelové diskuzi poukázal na to dotační systém je regulérním nástrojem hospodářské politiky státu. A právě ta je přitom základním předpokladem pro prosazování veřejného zájmu v tržní ekonomice.
„Já se hodně kloním k té interpretaci, kterou zmínil pán ministr, protože sám od sebe evropský rozpočet je z nějakých 80 procent investiční nástroj, takže 80 procent prostředků v rámci evropského financování by mělo být ze své podstaty investiční povahy,” řekl Zahradník v diskuzi.
Podle něj je taktéž legitimní požadavek na „vylaďování” dotační podpory, v Česku ale více než ve zbytku Evropské unii brání optimálnějšímu využívání dotací systém “vnitřního nepřítele”, tedy určitého odporu veřejnosti.
Jako dobrý příklad efektivního využívání evropských peněz pak ekonom zmínil mimo jiné Polsko, které má i přes svou velikost k dispozici v posledních 20 letech z bruselských fondů zhruba stejnou výši prostředků jako Česká republika.
„Zdaleka nemá nějaký ranec navíc. Je to jenom o tom, že ty prostředky umí lépe, strategičtěji využívat. Tedy že na rozdíl například od České republiky tam velmi dobře funguje Státní rozvojová banka, jejichž bilanční suma činí nějakých 6,5-7 procent polského HDP. A to v porovnání s naší Národní rozvojovou bankou, jejíž bilanční suma je 0,3 procenta českého HDP. Už v tom je rozdíl v nakládání s těmi prostředky,” upozornil Zahradník.
S tím ostatně souhlasil i Hladík. „To je zásadní a pan ministr financí na tom intenzivně pracuje. Zkrátka potřebujeme tady mít silnou rozvojovou banku, která otočí úplně jiné procento HDP. To, co je dneska, je zanedbatelné,” prohlásil ministr s tím, že právě toto je do budoucna nezbytností a tedy i velkou prioritou vlády.
„Děláme kroky k tomu, abychom od ledna roku 2025 měli silnou banku, která dokáže pokrýt ty potřeby veřejného sektoru. Bez toho se nepohneme, protože ty dnešní limity jsou srandovní,” zdůraznil šéf resortu životního prostředí.
Dobrý příklad? Irsko z 90. let
Petr Zahradník pak za premianta v efektivním využívání dotací, od kterého by se Česko mohlo a mělo leccos učit, označil především Irsko.
„Irsko ještě v polovině 90. let bylo ve stavu tehdejší Evropské unii v daleko horší situaci, než je Česká republika v porovnání k nynějšímu evropskému průměru. A nyní je Irsko bezkonkurenčně druhou nejbohatší zemí Evropské unie po Lucembursku, s výší HDP někde na úrovni 210% unijního průměru,” konstatoval Zahradník.
Roli v tom podle něj hraje celková investiční politika země, podpora přímých zahraničních investic do perspektivních oborů v oblasti IT nebo finančnictví, ale i v oblasti mobility. Pomohl prý i návrat irské diaspory ze Spojených států a také velmi schopná diplomacie.
„Takže to si myslím, že je dokonce i materializovaný velmi dobrý výkon hospodářské politiky. To Polsko a Irsko bych asi označil v tom řekněme 30 letém horizontu jako velmi dobré příklady využívání evropských peněz,” uvedl Zahradník.
Z pohledu jednoduchosti implementačního procesu pak ekonom České spořitelny zmínil jako dobrý příklad také baltské země. Upozornil přitom, že právě v tomto regionu neexistuje množství operačních evropských programů jako v tuzemsku, ale funguje tam jeden nebo maximálně dva nosné programy, na které je upřena veškerá pozornost. „Např. v Estonsku je to oblast IT a digitalizace,” poznamenal Zahradník.
Co je to malý podnik?
Jako velkou a specifickou překážku efektivního cílení dotací v České republice pak experti v rámci panelové diskuze označili například nejasnou definici malých a velkých podniků. Ta vede mimo jiné k obavám úřadů dotace vůbec rozdělovat. Stejně tak problematická je i definice možného střetu zájmů. V obou případech mají řečníci za to, že v Česku posuzujeme tyto situace výrazně přísněji, než je evropský standard. Vytváříme k tomu komplikované lokální výklady a doprovodné metodiky, což v důsledku nepřispívá k rozvoji české ekonomiky a její evropské konkurenceschopnosti.
„Evropské definice MSP a střetu zájmů nejsou cutting edge, nejsou přesné. Když realizujete projekt za 100 a více milionů korun, je právní nejistota odlišného výkladu velké riziko. Česká republika má problém s nepředvídatelným vyhodnocováním malých a středních podniků, má problém s restriktivním vyhodnocováním střetů zájmu, ” nechal se slyšet například vrchní ředitel sekce evropských fondů na ministerstvu průmyslu a obchodu Marian Piecha.
Vyřešení problému s nejasnými definicemi a jejich českým výkladem je podle něj podmínkou pro úspěšnou realizaci velkých projektů. Ty jsou přitom nezbytné například pro oblast energetiky, která bude hrát v blízké budoucnosti velmi důležitou roli.
Tomáš Svoboda
