Na legendární „Vysoké škole života“ zřejmě po oboru koronavirus a vakcinace otevřeli také studijní obor energetika. Od samozvaných expertů přicházejí pochybné rady. Například ta, že bychom měli Česko oddělit od jednotného evropského trhu s elektřinou a zlevnit tím energii pro domácí zákazníky. Zní to na první pohled lákavě, ale podobné myšlenky se zcela míjí s realitou.
Příkladem může být prohlášení obskurního spolku Pro dostavbu JETE, který zastupuje jeho předsedkyně Ivana Kerlesová (mimochodem též lídryně kandidátky hnutí Přísaha v nedávných volbách v Jihočeském kraji). Podle Kerlesové může stát „vyřešit vysoké ceny elektřiny snadno a rychle. Tím, že dá pokyn firmě ČEZ, aby se vyvázala z obchodování na německé burze a českou elektřinu ponechala v tuzemsku za výrobní náklady a přiměřený zisk.“
Následují další svérázné rady – ČEZ by prý neměl obchodovat na energetické burze v Lipsku, protože nedostatek elektřiny v Německu vinou zelené politiky zvyšuje její cenu. Proto je teď správný čas připomenout si hlavní mýty a pověry o české energetice a uvést je – s využitím komentářů společností ČEZ a OTE – na pravou míru.
„Česko se může odpojit od evropského trhu“
Ceny elektřiny se utvářejí na jednotném evropském trhu, který se řídí pravidly stanovenými Směrnicí z června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Propojený trh podle vyjádření OTE napomáhá k vytváření konkurenčního prostředí, sjednocuje pravidla obchodování a přináší zákazníkům širší možnosti vedoucí ke změně dodavatele a vede taky ke sblížení cen elektřiny.
Neplatí to v případě, že je některá země nedostatečně propojena s elektrickou sítí okolních států. Příkladem může být Polsko. Cena elektřiny na následující měsíc a pro první čtvrtletí 2022 je v Polsku výrazně nižší než v České republice (u nás okolo 167 eur/MWh, v Polsku 92 až 94 eur/MWh). Viditelný rozdíl vzniká také u základní pásma pro rok 2022 (v Česku se za něj platí 118,50 eura/MWh, v Polsku 90,50 eura/MWh).
Polsko je podle vyjádření ČEZ v jiné, výhodnější situaci. Vystačí si s uhelnými elektrárnami a nemusí zapínat do provozu nyní dražší plynové zdroje. Jenže situace se mění jako na houpačce. V loňském roce i v prvním pololetí letošního roku byla naopak elektrická energie v Polsku o zhruba 10 procent dražší než v Česku nebo v Německu.
„ČEZ prodává elektřinu na burzách v zahraničí“
Kdo používá tento argument, tak současnému oboru energetiky evidentně nerozumí. Většina obchodů na energetických burzách má finanční, nikoli fyzické vypořádání. Na energetických burzách si účastníci zajišťují prostřednictvím finančních derivátů cenu oproti budoucímu nejistému vývoji. Na německé burze EEX se sice určuje cena elektrické energie, ale nedochází k reálnému prodeji od výrobce k obchodníkovi. Ti v praxi uzavírají obchod přímo nebo prostřednictvím brokera.
Ve výročních zprávách Skupiny ČEZ lze vyhledat přehled hlavních odběratelů, kteří vyrobenou elektřinu odkoupili. Konkrétně loni ČEZ prodal elektrickou energii za 66 miliard korun v Česku a za 12,8 miliardy korun v zahraničí. Jen okrajový význam má prodej prostřednictvím pražské energetické burzy (2,2 miliardy korun), poměrně významný je naopak objem prodeje na krátkodobých a vyrovnávacích trzích, které organizuje státem vlastněný podnik OTE.
Hlavním odběratelem elektrické energe je dceřiná společnost ČEZ Prodej. Dále mezi velkými zákazníky nalezneme konkurenty na energetickém trhu (E.ON, Pražská energetika, innogy, Alpiq Energy), pobočky slovenských energetických podniků (Slovenské elektrárne, ZSE Energia) a mezinárodní obchodníky s elektřinou (RWE Supply & Trading, EDF Trading).
„Německo může za extrémní cenu elektřiny“
Podle vyjádření společnosti ČEZ export do Německa české ceny nezvyšuje. Naopak již několik let platí, že cena elektrické energie je v Německu o několik málo eur na megawatthodině nižší v České republice. Pokud něco cenu zvedá mírně nahoru, tak je to vývoz elektrické energie do dlouhodobě deficitních zemí – tedy na Slovensko, do Maďarska a zemí Balkánu.
Jak v říjnu ČEZ upozornil, cena elektrické energie je určována nejdražší elektrárnou, která musí být v danou chvíli v provozu. Tuto roli plní hlavně plynové elektrárny. Cenu elektřiny tak určuje rovnice, do které vstupuje (drahý) zemní plyn a (drahé) emisní povolenky. Tedy stručně řečeno, pokles tržní ceny elektrické energie nelze očekávat dříve, než se uklidní napětí na trhu se zemním plynem.
„Dlouhodobé smlouvy na ruský plyn se vyplatí“
Pravda je přesně opačná. Vyvázání se z dlouhodobých smluv na nákup zemního plynu z Ruska a Norska bylo pro státy Evropské unie výhodné. Náhrada těchto smluv s vazbou na cenu ropy za nákup za ceny určené burzou ušetřil evropským zemím v letech 2010 až 2020 podle propočtu Mezinárodní energetické agentury z letošního října celkem 70 miliard dolarů.
Opačná situace nastane v letošním roce, kdy naopak země Evropské unie zaplatí za import zemního plynu o 30 miliard dolarů navíc oproti starému modelu – dlouhodobým smlouvám navázaným na cenu ropy. Stále tak budeme o 40 miliard dolarů v plusu. Problém je v tom, že výhodnější ceny v minulých letech nikdo skoro nezaznamenal, zatímco letošní prudké zdražení zemního plynu pocítí asi každý z nás.
David Tramba
