České dráhy po rozhodnutí antimonopolního úřadu neuspěly se svým napadením nabídkového řízení na provozovatele osobní dopravy v pošumavské části Plzeňského kraje a v oblasti Českého lesa. Jde již o pravomocný stav. Plzeňskému kraji tak nic nebrání realizovat dopravní obslužnost prostřednictvím vybraného provozovatele po dobu příštích deseti let s využitím stávajících zadávacích podmínek. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 2,8 miliard korun. Vinou neúspěchu hrozí Českým drahám propadnutí kauce ve výši 28 milionů korun.
Plzeňský kraj vyhlásil nabídkové řízení podle zákona o veřejných službách v přepravě cestujících v březnu 2020. Nabídkové řízení bylo rozděleno na dvě části. První zahrnovala linky Horažďovice předměstí – Sušice – Klatovy (s možností vedení vybraných spojů z Horažďovic do Strakonic a Nepomuku) a Domažlice – Klatovy. Druhá část pak cílila na linky Poběžovice – Staňkov – Holýšov a Domažlice – Tachov. Těsně před koncem lhůty pro podání nabídek podaly České dráhy námitky proti zadávacím podmínkám. Po jejich zamítnutí zadavatelem přistoupily k podání návrhu k ÚOHS. Námitky i návrh Českých drah primárně mířily proti tomu, že „zadávací dokumentace, není zpracována v dostatečných podrobnostech, neboť nijak nereflektuje skutečnost, že od roku 2026, resp. od roku 2029 bude nutné na určitých úsecích tratí zajistit provoz vlaků vybavených evropským vlakovým zabezpečovacím systémem („ETCS“), a zároveň z ní nevyplývá, jestli mají dodavatelé v rámci svých nabídek vybavení ETCS nacenit“.
České dráhy trvají na ETCS
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže již ve svém prvostupňovém rozhodnutí důvody Českých drah zcela odmítl. Uvedl, že nemůže být arbitrem požadavku na budoucí zavedení nového technického prvku. ÚOHS je oprávněn zkoumat a posuzovat, zda byly zadávací podmínky stanoveny v dostatečných podrobnostech a umožňují zpracování nabídky a nabídkové ceny vzájemně porovnatelných nabídek. Plzeňský kraj opakovaně potvrdil, že vybavení vlaků systémem ETCS nepožaduje. Podle ÚOHS byl tento požadavek objednatele vysloven jasně, určitě a srozumitelně. Tím tedy nemohlo dojít k ovlivnění soutěže a nic nebránilo podání vzájemně porovnatelných nabídek.
Ani toto rozhodnutí neodradilo České dráhy od podání rozkladu. V něm zarputile trvaly na tom, že jim zadávací podmínky neumožňují podat porovnatelnou nabídku. Pouhé tvrzení objednatele, že ETCS nepožaduje, nedává Českým drahám možnost zohlednit náklady na vybavení vozů tímto systémem. Minimálně měl objednatel podle Českých drah povinnost stanovit, jakým způsobem bude postupováno v případě povinnosti zavedení systému.
Zavedení ETCS nelze vnutit
Předseda ÚOHS shrnul, že zatímco České dráhy operují s nutností požadavku na zavedení systému ETCS od roku 2026, příp. 2029, Plzeňský kraj argumentuje nutností postupu v souladu s povinností péče řádného hospodáře, který nemá najisto postaveno, že bude skutečně nucen systém ETCS zavést do provozu. Předseda ÚOHS z dokumentů předložených Českými drahami nemohl seznat, zda k povinnosti zavedení ETCS v uvedeném časovém období skutečně dojde. Tuto skutečnost nemohl objednatel zahrnout ani pod tzv. vyhrazenou změnu závazku, protože ji za stávajících podmínek není možné popsat jasně a jednoznačně. Předseda ÚOHS zopakoval, že zadávací podmínky jsou pro všechny dodavatele nastaveny stejně a jsou jasné, srozumitelné a čitelné. Nadto pak zdůraznil: „Možnost objednateli přikazovat, jaké plnění má poptávat, je zároveň zcela mimo jakoukoliv pravomoc Úřadu.“
Kauce 28 milionů
České dráhy z důvodu procesní opatrnosti složily kauci v hodnotě 1 procenta z předpokládané hodnoty veřejných služeb ve výši 28 milionů korun. Zároveň ovšem vznesly otázku, zda by nepostačovala kauce 10 milionů a nebylo jim tak možné 18 milionů rozdílu vrátit. Tuto otázku však ÚOHS řeší v jiném správním řízení. Kromě případné ztráty této kauce však Českým drahám ve světle tohoto rozhodnutí ÚOHS musí hořknout i probíhající mohutné investice do vybavení svého vozového parku systémem ETCS.
Tomáš Rovný
