Minulý rok zaplatil stát bývalým příslušníkům ozbrojených složek na takzvaných výsluhách 12 501 349 000 korun. Výsluha náleží bývalému příslušníkovi po odchodu do civilu po příslušném počtu odsloužených let. Pokud výše výsluhy přesahuje vyměřený důchod, příjemci je k penzi vyplácen rozdíl mezi důchodem a rentou, aby došlo k dorovnání. Nejvyšší výsluha v České republice přesahuje o stokorunu 100 tisíc korun a je vyplácena bývalému příslušníkovi Vězeňské služby. Ekonomický deník proto zjišťoval, jak se starají o „vysloužilce“ další země Evropské unie.
Výsluhová renta náleží členům bezpečnostních sborů a ozbrojených složek, kteří v nich působili v takzvaném služebním poměru. Hlavní podmínkou pro nárok na výsluhu je, že daná osoba odchází ze služby, kterou vykonávala minimálně 15 let za předpokladu, že nebyla propuštěna za úmyslné spáchání trestného činu anebo sama nepodala výpověď z důvodu, že proti ní bylo vedeno trestní řízení kvůli spáchání úmyslného trestného činu.
Minulý rok stát podle zjištění Ekonomického deníku bývalým příslušníkům ozbrojených složek vyplatil na takzvaných výsluhách 12 501 349 000 korun. Což je nemalá částka.
Výsluhy po odchodu ze služby jsou léta kritizovanou prebendou, díky které bezpečnostní složky získávají řadu zájemců o vstup do služeb státu. Jenže nezřídka kdy jsou výsluhy uměle navyšovány odměnami před odchodem do civilu.
V České republice je proto řada „výsluhářů“ 40 tisíc korun měsíčně plus, nezřídka kdy jde přitom o „kancelářské krysy“ a ne lidi z „výkonu“, ohrožené tímto nebezpečím zdraví a života, což má být právě smyslem vyplácení výsluhových příspěvků. To může například řadu seniorů, kteří strávili celý život aktivní prací, slušně řečeno, pořádně štvát, protože na částku přesahující 40 tisíc korun si v penzi prostě nikdy nesáhnou.
Dalším problémem pak je, že řada výsluhářů zůstává po odchodu „ze služby“ nadále v bezpečnostních složkách či v resortech zaměstnaná na pozicích civilních, respektive občanských, zaměstnanců. T
o byl případ bývalého zástupce Národní protidrogové centrály Gabriela Beržiho, který s výsluhou 63 tisíc korun nejdříve působil jako IT specialista na ministerstvu vnitra, po vlně kritiky s ním ale resort záhy spolupráci ukončil. Berži pak nastoupil na Generální inspekce bezpečnostních sborů a to na post koordinátora pro informační a komunikační technologie, přestože IT rozhodně nebylo podle zdrojů z policie jeho silnou stránkou.
Zmínit lze i případ bývalého náměstka Národní centrály proti organizovanému zločinu Milana Komárka, který v centerále zůstal pracovat jako „občan“. „Jedná se o civilní místo řadového referenta ekonomického odboru centrály. Na současném místě může uplatnit zkušenosti, které nabyl během působení ve služebním poměru. Nevidíme na tom nic špatného,“ vysvětloval v roce 2020 mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.
Aktuálně je podobně zařazeným „výsluhářem“ například bývalý šéf vojenské policie Miroslav Murček, který je s vysokou výsluhou civilním zaměstnancem tohoto sboru. A ze své éry v vojenské policii není v podobném civilním postavení sám.
Příjmy takovýchto specialistů pak mohou v souhrnu s výsluhami činit i přes 100 tisíc korun měsíčně.
Na Slovensku nejvýše 65 procent základu platu
Ale zpět, problémům s uměle navyšovanými výsluhami odměnami například rok před odchodem do civilu, které pak přesahují 40 tisíc korun měsíčně a víc. Tyto praktiky potentátů se služebními odznaky jsou poměrně běžné, ale nikdo je systematicky neřeší. Také proto stát vyplácí na výsluhách ročně tak vysokou sumu, které se pomalu blíží ke 13 miliardám korun. Ekonomický deník se proto poptal bezpečnostních složek v ostatních zemích Evropské unie, jak mají problematiku odchodů do civilu a následných rent ošetřeny.
Například výše výsluhového příspěvku bývalých vojáků na Slovensku činí činí nejméně 37,5 procent a nejvýše 65 procent základu platu. Což je ve srovnání s některými českými výsluhami opravdu velký rozdíl.
Na Slovensku je sociální zabezpečení vojáků z povolání upraveno zvláštním zákonem o sociálním zabezpečení policistů a vojáků z povolání. Tento zvláštní systém sociálního zabezpečení vojáků z povolání se skládá z nemocenského pojištění, úrazového pojištění, služeb sociálního zabezpečení a důchodového zabezpečení, v jehož rámci se hodnotí délka služby.
Dávky výsluhového zabezpečení jsou pak: výsluhový důchod, invalidní výsluhový důchod, výsluhový příspěvek, odchodné a pozůstalostní dávky (sirotčí výsluhový důchod, vdovský výsluhový důchod, vdovecký výsluhový důchod).
Výše výsluhového příspěvku činí 1 % základu za každý ukončený rok služby, tj. 10 % až 24 % základu.
Nárok na výsluhový příspěvek vzniká vojákovi z povolání při skončení služebního poměru, pokud tento služební poměr trval alespoň 25 let. Výsluhový příspěvek vojáka z povolání činí nejméně 37,5 % a nejvýše 65 % základu (v závislosti na celkové délce služby). Základ se stanoví na základě průměrného měsíčního služebního platu dosaženého za posledních deset ukončených kalendářních let. Souběh dávek sociálního pojištění (např. starobního důchodu) a dávek výsluhového příspěvku je možný bez jakéhokoli krácení, sdělila Ekonomickému deníku tisková mluvčí Ministerstva obrany Slovenské republiky Martina Kovaľ Kakaščíková.
V Rakousku jsou pak příslušníci ozbrojených sil i vojáci, kteří ukončili aktivní službu, plně integrováni do rakouského systému sociálního zabezpečení podle příslušných platných ustanovení zákona o sociálním zabezpečení. To znamená, že vojenský personál platí ve službě zákonem požadované příspěvky na (zdravotní a) důchodové pojištění ve stejném rozsahu jako ostatní povinně pojištěné osoby, tj. i nevojenský personál. Zaplacené příspěvky na důchodové pojištění se připisují na příslušný osobní důchodový účet pojištěnce a – po splnění zákonných podmínek – vedou k získání důchodu.
„Pokud příslušníci ozbrojených sil ukončí vojenskou službu a vrátí se do civilního pracovního života, nezakládá to automaticky nárok na starobní důchod nebo starobní příspěvek. Na příslušném důchodovém účtu se však ukládají příspěvky na důchodové pojištění, které byly zaplaceny v činné službě, a navíc příspěvky, které byly následně zaplaceny během civilního pracovního života. Tento kredit slouží jako základ pro zákonný důchod. Pokud jsou příslušníci ozbrojených sil nasazeni v zahraničí, dostávají příplatky, jako je zahraniční příplatek a příplatky, jako je příplatek za zónu, podnebí, nasazení a nebezpečí. Ty se obvykle skládají ze základní částky a příplatku například za určité stresové klimatické zóny nebo existující nebezpečí. Částka se vypočítává na základě individuálního zařazení vojáka,“ odpověděl na otázky Ekonomického deníku Pierre Kugelweis z rakouského ministerstva obrany.
Kugelweiss uvedl pouze stanovenou výši platů ve službě: odvedenec až velitel čety 2 180,90 eur měsíčně,
štábní strážmistr až nadporučík 2 592,80 eur, poručík až kapitán 3 224,10 eur, major až generál 4 311,20 eur.
Výsluhový příspěvek za zdravotní újmu ve službě
Italský národní systém pak odměňuje nasazení „za službu vlasti“ i dobrovolníky. Dobrovolníci ozbrojených sil po skončení dobrovolné vojenské služby nedostávají výsluhový příspěvek, ale tato služba se odráží v jejich starobním důchodu na konci jejich civilního pracovního života – v průměru ve věku 65 let – s ekonomickým navýšením. Z tohoto důvodu platí ozbrojené síly během své vojenské služby příspěvky Národnímu ústavu sociálního zabezpečení, což je národní orgán, který spravuje důchodový systém pro všechny italské pracovníky.
„Částku nelze vyčíslit vzhledem k proměnlivosti prvků, které se podílejí na stanovení zacházení, v souvislosti s výší odvedených příspěvků,“ odvětilo na otázky Ekonomického deníku italské ministerstvo obrany.
„V případě, že během krátké vojenské služby dotyčná osoba utrpí zdravotní postižení v důsledku služby, je od počátku uznáván výsluhový příspěvek známý jako privilegovaný důchod, který bude vyplácen vedle jakéhokoli jiného platu nebo důchodu vypláceného po skončení civilní služby. V italském systému lze tedy říci, že příspěvky, které tito zaměstnanci získali, jsou zahrnuty do konečného důchodu za výše uvedenou vykonanou vojenskou službu, a nikoliv jako samostatný důchodový příspěvek nahrazující obecný důchod jakéhokoliv pracovníka. Tato situace je tedy definována v důsledku různých změn právních předpisů, které v této věci proběhly, naposledy v roce 2010,“ uvedl dále resort obrany.
Jak jsou na tom profesionálové? Po skončení celé profesní kariéry strávené ve službě ozbrojených sil, v průměru po dobu 35 až 40 let, se na vojenský personál v zásadě vztahují obecná pravidla italského důchodového systému, i když existují některé zvláštní instituty.
Hlavní rozdíly mezi obecnými pravidly a zvláštními pravidly uplatňovanými na vojenský personál lze shrnout následovně: pomocný status: pozice, kdy vojenská osoba umístěná na dovolenou zůstává k dispozici státu, který ji může povolat do služby u jiných správních orgánů. Za tuto disponibilitu dostává vojenská osoba tzv. pomocný příspěvek, který se rovná 50 procentům rozdílu mezi platem pobíraným ve stejné služební třídě a vyměřeným důchodem (pomocný příspěvek).
Ale pozor, žádné souběhy výsluh a práce na civilním postu u sboru, které jsou možné v České republice, připouštěny zjevně nejsou. Příslušník ve výpomocné funkci nesmí přijmout žádné jiné zaměstnání jakéhokoli druhu, ani zastávat funkce ředitele, auditora apod., nebo vykonávat placené či neplacené funkce v obchodních, průmyslových nebo úvěrových podnicích, které mají vztah k obranné správě.
„Věk odchodu do důchodu pro vojenský personál je v zásadě 60 let pro většinu případů a 65 let pro vyšší personál. Personál, který ukončí službu z důvodu dosažení věkové hranice, která se liší podle hodnosti, oboru a funkce, má nárok na starobní důchod. Italský systém sociálního zabezpečení je charakterizován jako průběžný systém. Důchody jsou v zásadě vypláceny z příspěvků placených zaměstnancem a státem.
Systémy pro výpočet běžného důchodu vojenského personálu jsou stejné jako systémy používané pro všechny státní zaměstnance,“ uvedlo dále ministerstvo.
Příspěvky byly do roku 1995 vypočítávány retribučním systém poměrně podle výše platu pobíraného během zaměstnání. Od roku 1995 funguje jiný příspěvkový systém: důchod se vypočítává z výše příspěvků vyčleněných a placených ozbrojenými silami a částečně samotným vojákem.
„Při výpočtu důchodu se zohledňuje plat, který voják pobíral v době ukončení služebního poměru, zvýšený o 18 procent. Výše důchodu se liší v závislosti na zastávané vojenské funkci (důstojník, poddůstojník a voják), konkrétní vojenské hodnosti a počtu odsloužených let. V současné době je na základě platných právních předpisů důchod nižší než poslední plat pobíraný ve službě,“ uzavřelo italské ministerstvo obrany.
Opět lze tedy konstatovat, že italský systém je rozhodně méně štědřejší než český, kde někteří expříslušníci díky uměle navyšovaným odměnám berou na výsluhách částku, která se téměř rovná jejich měsíčnímu příjmu v činné službě.
V Estonsku maximálně 75 procent platu, v Německu necelých 72 procent
V Estonsku je pak vojenský důchod určen těm příslušníkům aktivní služby, kteří odsloužili alespoň 20 let a dosáhli věku 50 let. Vojenský důchod je procentní sazba z posledního platu, pokud byl voják ve službě 20 let, pak bude jeho důchod bude činit 50 procent posledního platu. Každý další rok služby k tomu přidává 2,5 procenta. Maximální výše důchodu může činit 75 procent posledního platu.
„Vojenský důchod vyplácí vláda. Věk pro přiznání vojenského důchodu je 50 let. V roce 2022 činil průměrný vojenský důchod 1020 eur,“ uvedl Siim Saavik z estonského ministerstva obrany.
Vojáci z povolání německého Bundeswehru mohou odejít do výslužby a poté mají nárok na doživotní důchod. Dávky za výsluhu let jsou vypočítávány ze základního platu, na který měl voják z povolání nárok. Sazba důchodu činí necelých 1,8 procent výsluhového příspěvku za každý rok služby. Nejvyšší sazby důchodu je dosaženo po 40 letech služby a v současné době činí 71,75 procent základu platu, sdělila tisková mluvčí ministerstva obrany Nadine Krüger.
Z výše zjištěného je evidentní, že jiné země Evropské unie tak přeštědré a benevolentní k bývalým příslušníkům bezpečnostních složek v případě výsluhových benefitů nejsou. Navíc dle zjištění nejsou tolerovány pokusy o umělé navyšování výsluh odměnami před odchodem či zaměstnávání ve stejné instituci na civilních pozicích.
Nejlépe je „pod vnitrem“
Pojďme si proto připomenout konkrétní čísla z našich luhů a hájů. Nejvyšší výsluhy vyplácí ministerstvo vnitra, a to bývalým policistům, hasičům a příslušníkům zpravodajských služeb).
Výsluhy jsou v České republice hojně akcelerovány i povyšováním hodností, u nás je totiž nezvykle velká řada plukovníků a generálů napříč bezpečnostními sbory.
„Předpokládané náklady na bývalé příslušníky s nárokem na výsluhový příspěvek v letošním roce nelze odhadnout, stále přichází nové žádosti. V průběhu letošního roku byly doposud přiznány nové výsluhové příspěvky ve výši 5 820 000 korun za měsíc,“ uvedla na sklonku roku Hana Malá z ministerstva vnitra.
V loňském roce vnitro předpokládalo náklady na výplatu výsluhových příspěvků ve výši 7 867 849 000 korun.
A jak je to s výší výsluhy a hodností při odchodu do civilu?
„Výše výsluhového příspěvku ve vztahu hodnosti nelze určit (hodnost není v informačním systému evidována). Výsluhový příspěvek je vyplácen v rozpětí od 136 korun do 98 530 korun, deset nejvyšších v rozpětí od 80 229 korun do 98 530 korun,“ dodala Hana Malá.
Poslední částka tedy představuje nejvyšší výsluhu, vyplácenou ministerstvem vnitra.
U vojáků je systém výsluh nastaven poněkud jinak než u vnitra.
Podle předpokladů ministerstva obrany v loňském roce pravděpodobně zanikl služební poměr cca 1 300 vojákům z povolání.
„Na tento počet vojáků s ohledem na délku jejich služby je v současnosti odhadována výše výsluhových náležitostí cca 22 260 000 korun,“ uvedla Natálie Kopp z ministerstva obrany.
Roční náklady ministerstva obrany na výsluhové náležitosti pak činí cca 2 940 000 000 korun.
Natálie Kopp doplnila, že v rámci agendy výsluhových náležitostí nemá dosažená hodnost vojáků žádný význam. S ohledem na ochranu osobních údajů se tedy v evidencích s tím souvisejících informace o hodnosti osoby, které se vyplácejí dávky výsluhových náležitostí, vůbec nevedou.
„Nejsme tedy schopni odpovědět na otázku ve vztahu k dosaženým hodnostem. Deset nejvyšších výsluhových příspěvků je v rozmezí 66 000 až 82 000 korun měsíčně,“ pokračuje Natálie Kopp.
Zánik služebního poměru je podle Natálie Kopp z pohledu ozbrojených sil běžným jevem. Ozbrojené síly jsou postaveny v míru na profesionálním služebním poměru, ale v případě válečného konfliktu je nutné je mobilizačně rozvinout. Z tohoto důvodu ozbrojené síly potřebují zálohu, kterou tedy také musí „tvořit.“ Služební poměr vojáků tedy není celoživotním povoláním a naopak je koncipován jako služba na dobu určitou. Odchod vojáka do zálohy je tedy přirozeným stavem a ozbrojené síly jsou na to připraveny. Ani výše uvedený počet odcházejících vojáků není v tomto směru problém.
Česká armáda má cca 27 tisíc vojáků z povolání. Od roku 2016 se počet vojáků z povolání stejně jako vojáků zařazených do aktivní zálohy soustavně zvyšuje, protože se daří získávat potřebné množství uchazečů a stanovený rozpočet nám to dovoluje. I v letošním roce proti loňsku počet vojáků obou skupin stoupne. Samozřejmě, že nejsou všechna tabulková místa vojáků obsazena. Postupně se ale daří průběžně plnit úkol vlády dosáhnout do roku 2030 počtu 30 tisíc vojáků z povolání pouze v Armádě ČR.
Mluvčí Vojenského zpravodajství Jan Pejšek zareagoval, že konkrétní čísla a počty týkající se personálu armádní tajné služby nejsou veřejnou informací.
Mlčela také rozvědka – Úřad pro zahraniční styky a informace.
„K vašim dotazům mohu uvést pouze tolik, že charakter naší práce a naše zákonná působnost nám neumožňuje komentovat naši činnost ve veřejném prostoru, a to jakýmkoliv způsobem. Náš úřad poskytuje relevantní výstupy pouze zákonným adresátům, nikomu jinému,“ odvětil na otázky Ekonomického deníku Radek Holý z rozvědky.
Nejvyšší výsluha 100 100 korun
Postupme dále. V letošním roce požádalo o uvolnění ze služebního poměru u Vězeňské služby zatím 715 osob.
„V roce 2022 jsme dosud přiznali 375 výsluhových příspěvků,“ uvedla na podzim mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunnerová.
Měsíční náklady na výplatu těchto výsluh činí 7 673 000 korun, roční náklady pak cca 82 milionů korun.
Vězeňská služba vypočetla, že loňské náklady náklady na výplatu výsluh se pohybovaly okolo 854 milionů korun.
Deset nejvyšších vyplácených výsluhových příspěvků u Vězeňské služby osciluje je v rozmezí 58 700 korun až 100 100 korun. Což je podle všeho vůbec nejvyšší vyplácená výsluha v České republice.
„Vězeňská služba ČR musí plnit své úkoly uložené právními předpisy i za cenu služby přesčas v době personální nedostatečnosti. V tuto chvíli nelze hovořit o ohrožení akceschopnosti sboru. V současné době potřebujeme obsadit 1 068 volných služebních míst a míst občanských zaměstnanců,“ doplnila k odchodům ze služby Markéta Prunnerová.
U celní správy mělo podle odhadů vedení loni skončit 272 příslušníků. Tato suma nezahrnuje osoby, které skončily ve správě a přešly do jiného bezpečnostního sboru.
Předpokládané roční náklady (promítnuto do roku 2023, včetně valorizace od 1. ledna) na výsluhové příspěvky těchto příslušníku budou podle Hany Prudičové z Celní správy činit 70 926 840 korun. Výplatu výsluh provádí Generální ředitelství cel a roční náklady na výplatu výsluhových příspěvků bývalých příslušníků se pro rok 2022 očekávaly v částce 775 milionů korun.
Deset nejvyšších výsluhových příspěvků vyplácených bývalým příslušníkům Celní správy se pohybuje v rozmezí 55 416 korun až 89 016 korun měsíčně.
„Celní správa ČR se věnuje náboru nových uchazečů o zaměstnání. Stejně jako u jiných bezpečnostních sborů je třeba projít náročným přijímacím řízení, u kterého ne každý uchazeč uspěje. Výkon všech kompetencí stanovených platnými právními předpis je zajištěn,“ uzavřela Hana Prudičová z Celní správy.
Z Generální inspekce bezpečnostních sborů odešlo loni 29 příslušníků.
Podle Luďka Nechyby vyplatila GIBS čerstvě odejitým na výsluhách cca 11 082 000 korun, ročně pak celkově cca 64 500 000 korun.
„Průměr je 35 000 korun. Vzhledem k tomu, že neustále nabíráme nové příslušníky a doplňujeme početní stavy, akceschopnost ohrožena nebude. Aktuálně je třeba zaplnit tabulkových 34 míst, ale rozpracováno je dalších cca 12 uchazečů,“ uvedl vedoucí kanceláře ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů Luděk Nechyba.
Inspekce zřejmě záměrně jaksi zapomněla uvést výši nejvyšších deseti výsluh.
Podle informací Ekonomického deníku je na GIBS vyplácena minimálně jedna výsluha přesahující 70 tisíc korun.
Hrdinové a břichatí páprdové z kanceláří
Zamysleme se proto nad smyslem výsluh. Mají být jakousi refundací za nasazení ve výkonu služby či poškození zdraví při výkonu služby pro stát. Jsou pochopitelné u hasičů v terénu, u policistů v terénu, u zásahových jednotek, u vojáků na misích. Dávají smysl v případě, když někdo přijde při výkonu služby o ruku nebo nohu a nemůže už vykonávat svou pozici v bezpečnostním sboru. Stát se musí umět o takové lidi postarat.
Co ale naprosto nedává smysl, je platit výsluhu někomu, kdo v plném zdraví po „odkroucení“ příslušného počtu let odejde od policie například se čtyřiceti, nebo padesátitisícovou, výsluhou. Takový jedinec má výsluhu jistou a když si sežene práci za 30 či 40 tisíc „čistého“, může si řadu let žít doslova jako maďarský gróf.
Připomeňme navíc, že v rámci kamarádčoftů jsou nezřídka kdy lidem odcházejícím do civilu uměle navyšovány a vypláceny vysoké odměny, což jim je schopno pohnout výší výsluhy o pěkných pár tisícovek měsíčně.
Máme ale platit výsluhy úředníkům, personalistům, mluvčím (a že jich je), policistům, celníkům, pracujícím v kanceláři, právníkům, ekonomům, analytikům tajných služeb?
Logický argument zní ne, jaké je to nasazení? Nelze se pak divit, že veřejnost se na takovéto výsluháře dívá jako pěkně „vypečené“. Jak jsme již naznačili výše, výsluhy jsou nezdaněné. Řada takových výsluhářů se přitom znovu upíchne ve státní správě.
Politici se do výsluh bojí léta „říznout“. V ozbrojených složkách pracují vyšší desítky tisíc lidí, což představuje s jejich rodinami slušný voličský elektorát.
Řešení je vícero, vyplácet rodině např. zemřelého příslušníka jeho plat. Nebo přidat lidem v ozbrojených složkách ke stávajícím platům.
Dalším možným, byť ne tak razantním, řešením by pak mohlo být, že po dobu, kdy odejitého policistu či celníka s nárokem na výsluhu zaměstnává stát, kraj nebo město (obec), neměl by na výsluhu právní nárok. Viz například bývalý šéf vojenské policie a jeho blízký kolega, kteří pobírají výsluhu a nadále ve vojenské policii pracují jako civilní zaměstnanci.
Proč by pak neměl mít bývalý příslušník ozbrojené složky vyměřený standardní důchod, jako například zdravotní sestra, jejíž pracovní nasazení mnohdy předčí záběr uniformovaných – dlouhé služby, noční, atd. Racionální důvody pro toto elitářství neexistují.
Štědrý výsluhový systém, kterým ročně vyteče necelých 13 miliard korun ve velké většině lidem, kteří nenasazovali život ve službě státu, prostě nedává přílišný smysl. Policii, celníkům a dalším ani eticky nepomáhá, on jim paradoxně ještě škodí. Do sborů se nechodí kvůli nasazení pro stát, ale pro budoucí výsluhu.
Nejsmutnější pak je, že výsluhy pobírají dodnes lidé, kteří sloužili represivnímu komunistickému režimu.
Jan Hrbáček
