Česká republika se připravuje na další programovací období Evropské unie, které začne po roce 2020. Ministerstvo pro místní rozvoj vypracovalo obsáhlý materiál „Východiska pozice ČR k budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2020“, v němž podrobně rozebírá jednotlivé principy finanční politiky a nastavuje stanovisko České republiky k nim.
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které v rámci Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF) zabezpečuje spolupráci ČR s orgány EU a vytváří jednotný národní rámec, kterým sjednocuje postupy spojené s přípravou, řízením, realizací, monitorováním a vyhodnocováním programů těchto fondů vypracovalo materiál, jehož účelem je shrnout aktuální vývoj a tendence budoucího směřování politiky soudržnosti a rozproudit debatu o této problematice i na národní úrovni s cílem následně připravit budoucí pozici ČR.
„Iniciativně vstupujeme do debat jak s partnery na evropské úrovni, tak i v rámci partnerského uskupení zemí V4 v rozšířeném formátu o Bulharsko, Chorvatsko, Rumunsko a Slovinsko. Důvodem této pozornosti je fakt, že politika soudržnosti je nyní na evropské úrovni formována zejména finančním pohledem souvisejícím s výzvami v EU, kam patří např. vystoupení Spojeného království (UK) z EU, možné škrty objemu financí na politiku soudržnosti pro příští období, dopady vystoupení Spojeného království (UK) z EU ještě na probíhající programové období, migrační a jiné krize a s tím související postoje některých členských států (ČS) s potenciálně negativním dopadem na politiku soudržnosti, které by mohly vést např. k přesměrování prostředků k jiným nástrojům EU, jako je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), často ze zdrojů ESIF politiky soudržnosti,“ uvádí se materiálu, který má Ekonomický deník k dispozici.
Vzhledem k tomu, že rok 2017 bude pro budoucnost politiky soudržnosti podstatný, bude se MMR i nadále aktivně podílet na diskusi o její budoucí architektuře, ale i obhajobě jejího významného podílu na rozpočtu EU. „Nicméně je nezbytné věnovat vývoji politiky soudržnosti maximální pozornost na úrovni národní, regionální a v neposlední řadě na úrovni sektorové. Politika soudržnosti financuje realizaci aktivit sektorových politik na národní i evropské úrovni. Je proto nezbytné, aby se obhajování její budoucí existence stalo společným úkolem vlády ČR a jejích jednotlivých ministrů, včetně potenciálních diskuzí na sektorových formacích Rady v Bruselu,“ poodhalují další plány autoři materiálu.
Podle něj bude Česká republika prosazovat, aby politika soudržnosti byla i v programovém období 2020+ jednou z hlavních výdajových politik rozpočtu EU, neboť ji považuje za nejefektivnější nástroj rozvoje regionů ČS (zohledňující jejich specifika) a tedy i EU jako celku.
„Vzhledem k tomu, že dle stávajících propočtů by ČR měla být i po roce 2020 členským státem způsobilým pro čerpání prostředků z fondu soudržnosti a minimálně polovina regionů ČR by měla být zařazena do kategorie méně rozvinutých, bude ČR prosazovat, aby maximální podíl prostředků politiky soudržnosti byl soustředěn na méně rozvinuté regiony a kohezní členské státy,“ uvádí se v materiálu. V případě výrazného omezení celkového objemu kohezních obálek pak ČR doporučuje zvážit možnost významného snížení či zrušení podpory pro nejrozvinutější regiony a zaměřit zdroje výhradně na regiony méně rozvinuté, či přechodové. To by znamenalo, že například Praha „nedosáhne“ na část financování z EU.
Většina regionů ČR – s výjimkou Prahy – totiž při vyjednáváních o stávajících podporách programovacího období (2014–2020) spadala do kategorie méně rozvinutých regionů (do 75 % průměrného HDP EU/obyv.), čímž dosáhla na nejvyšší míru podpory. Dle statistik z roku 2015 hranici 75 % překročily tři další regiony (Jihovýchod, Jihozápad a Střední Čechy). Pro období po roce 2020 se však očekává mírný nárůst relativní vyspělosti ČR a jejích některých regionů. Dle aktuálních statistických údajů tři regiony překročily stanovenou hranici a stanou se tak regiony přechodovými.
V blízké budoucnosti se neočekává významnější rozšíření EU, které by mělo zásadní vliv na průměrné HDP na obyvatele EU a ovlivnilo by tím relativní vyspělost jednotlivých regionů a ČS. Snížení průměrné vyspělosti EU a současně zvýšení relativní vyspělosti ČR však přinese i odchod Spojeného království (UK) z EU, konkrétní dopady na národní alokace tak budou záležet na nastavení parametrů a koeficientů používaných pro výpočet národních kohezních obálek, na základě výše uvedeného však lze očekávat snížení kohezních prostředků pro ČR po roce 2020.
„Stávající výpočet kohezních alokací je zejména v případě rozvinutějších a přechodových regionů velmi komplikovaný. Složité propočty a absence vybraných statistických dat způsobují, že ČS nejsou schopny přesně dopočítat národní alokace, což ztěžuje jejich vyjednávací pozici a možnost kontroly ve vztahu k EK,“ uvádí se v materiálu.
Dle zkušeností z vyjednávání na období 2014-2020 vyplývá, že žádný ČS neobdržel
v běžných cenách nižší alokaci než dvě třetiny jeho alokace na období 2007-2013. Pro členský stát tak byla zajištěna určitá minimální alokace (tzv. záchranná síť) tak, aby se ČS a jejich regiony mohly na výraznější snižování kohezních prostředků dané přechodem z kategorie méně rozvinutých do rozvinutějších transitivních/více rozvinutých regionů připravit. S ohledem na vývoj vyspělosti českých regionů a ČR a jejich postupné relativní ekonomické posilování v kontextu celé EU, bude koncept záchranných sítí jednou z hlavních oblastí, na kterou bude ČR klást důraz při vyjednávání kohezních alokací na období po roce 2020.
„ČR je rovněž připravena diskutovat nižší míru národního spolufinancování, bude podporovat stanovení jednotné míry na úrovni členského státu. Například iniciativa na podporu zaměstnanosti mládeže měla být zrušena, neboť je duplicitní k intervencím ESF, podpora zaměstnanosti mladých by v rámci ESI fondů měla být financována pouze z ESF. Podobně pak také v případě jiných intervencí financovaných z přímo řízených programů, které by měly být financovány (a historicky např. byly) jen z ESI fondů (např. přesun prostředků do CEF),“ uvádí se v jednom z bodů materiálu.
V případě metodiky výpočtu kohezních obálek bude ČR prosazovat, aby
• se významně zjednodušila metodika výpočtu alokací na politiku soudržnosti; (zjednodušení by při zachování stávající metody mělo být například dosaženo snížením počtu indikátorů a metodiky při výpočtu alokací pro transitivní regiony a pro více rozvinuté regiony),
• pro výpočet alokací méně rozvinutých regionů byla zohledněna vyspělost ČS, ve kterém se region nachází,
• alokace pro méně rozvinuté regiony byly počítány primárně na základě výše jejich HDP/obyv. ve vztahu k EU (tj. nebude podporovat významnější bonusy v alokaci za nezaměstnané osoby),
• byla zachována kategorie přechodových regionů a kategorie tzv. phasing out regionů (zohledňující, že region nově překročil 75% úroveň v HPD na obyvatele průměru EU)
s dostatečnou finanční alokací, která jim umožní postupně se připravit na přesun do kategorie nejrozvinutějších regionů.
V otázce efektivního využití alokovaných prostředků je pro ČR klíčové
• zajištění dostatečné flexibility pro ČS pro využití jejich prostředků mezi kategoriemi regionů, včetně jasně stanovených pravidel pro implementaci projektů pokrývajících více regionů,preferovaným řešením je přidělení alokace členskému státu, který by mohl flexibilněji rozhodovat o jejím rozdělení bez nutnosti dodržovat striktní pravidla pro rozdělení prostředků mezi jednotlivé kategorie regionů,
• zajistit, aby ČS měly možnost ovlivnit podíly mezi fondy tak, aby zohledňovaly aktuální stav a budoucí možný socioekonomický vývoj členského státu
a jeho regionů (např. vývoj trhu práce), zároveň je zájmem ČR nadále zajistit adekvátní alokaci Fondu soudržnosti pro ČS, které vstoupily do EU v roce 2004 a později,
• diskutovat možnosti zvýšení flexibility fondů politiky soudržnosti a možnosti jejich reakce na financování nových výzev a priorit EU při současném zachování jejich dlouhodobého investičního charakteru.
Jiří Reichl
