Ministerstvo průmyslu a obchodu provedlo začátkem roku celkovou inventuru plnění Národního plánu obnovy. Výsledky nejsou pro jednotlivé resorty nijak lichotivé. Naplňování Národního plánu obnovy, a tudíž možnost čerpat evropské granty, provází celá řada problémů a rizik. Ministerstva špatně komunikují, nedostatečně vnímají důležitost plánu, objevují se střety zájmů. Ve hře je 179 miliard korun. Ty je ale potřeba vyčerpat do konce roku 2026.
Národní plán obnovy představuje plán, jehož prostřednictvím má Česká republika možnost čerpat granty ve výši 179 miliard korun z evropského Nástroje pro oživení a odolnost. Evropská komise posoudila český plán obnovy a jeho obsah se promítl do Prováděcího rozhodnutí rady (CID). Ministerstvo průmyslu a obchodu zřídilo hlavní koordinační jednotku pro Národní plán obnovy, tzv. Delivery unit.
Deadline pro čerpání: rok 2026
Po podpisu dohody mezi Českou republikou a Evropskou komisí o financování získala Česká republika předfinancování ve výši 13 procent z celkové alokace 915 milionů eur. CID ale obsahuje přesně stanovené podmínky a termíny, které musí Česká republika vůči Evropské komisi splnit, aby došlo k vyplacení. Přičemž Národní plán obnovy je ohraničen pevným časovým rámcem a čerpat prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost je možné pouze do konce roku 2026
V rámci inventury bylo hodnoceno celkem 244 milníků a cílů, které byly rozčleněny do 3 skupin:
skupina (67%) očekává naplnění dle plánu a nejsou požadovány změny a úprav
skupina (15%) vyžaduje dodatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu, ať už na splnění předem stanovených cílů či na pokrytí dalších nákladů (např. DPH, inflace)
skupina (18%) definovala požadavky na změny plánu
Cílem Delivery unit je pracovat s komponentami ve skupině 2 a 3 tak, aby nebyly vůči Evropské komisi vznášeny požadavky na změnu plánu. Vzhledem k závažnosti situace je nutné eliminovat počet milníků a cílů ve skupině 2 a 3 a přesunout je do skupiny 1.
S inventurou bylo identifikováno několik zásadních problémů v systému řízení a financování Národního plánu obnovy:
Špatná koordinace řízení na jednotlivých ministerstvech
Jako zásadní se podle inventury jeví to, že není stanovena jedna osoba, která by na daném ministerstvu zajišťovala plnění plánu. Není výjimkou, že na každém ministerstvu jsou 4 náměstci, kteří nejsou ve věci naplňování plánu interně koordinováni a odpovědnost za implementaci dále přenášejí na své podřízené. Delivery unit tak musí komunikovat s více než 120 osobami. Inventura konstatuje, že tento styl řízení je dále neudržitelný.
V reakci na toto zjištění Ministerstvo průmyslu a obchodu zdůraznilo, že je tomuto úkolu potřeba věnovat maximální pozornost. Aby nebylo ohroženo čerpání evropských prostředků, je potřeba:
a) na každém resortu stanovit jednu osobu pověřenou ministrem, která bude dohlížet na plnění plánu, řídit ho a ponese za tento dohled zodpovědnost
b) tato osoba bude zároveň koordinátorem a jedinou kontaktní osobou vůči Delivery unit
Nedostatečně vnímaná důležitost plánu
S řízením je spojená další oblast, která byla identifikována jako riziková, a to je nedostatečně vnímaná důležitost tohoto nástroje na jednotlivých resortech. Tento plán má být prostředkem pro získání 179 miliard z EU. To je třetinová alokace všech národních programů financovaných z kohezních fondů (550,5 miliard na období 2021-2027).
MPO proto navrhuje:
a) pravidelně 1x za měsíc informovat krátkým shrnutím ze strany koordinačního orgánu Delivery unit vládu o stavu implementace
b) posílit pravomoci Delivery unit směrem k Evropské komisi, aby zainteresované osoby měly rozhodující hlas, protože podepisují v zastoupení členského státu žádost o platbu a manažerskou deklaraci o funkčnosti řídícího a kontrolního systému
Problémy spojené se zajištěním dalšího financování ze státního rozpočtu
Národní plán obnovy je kompletně předfinancován ze státního rozpočtu, což činí v celkovém objemu 190 miliard korun, z toho 179 miliard může být refinancováno z EU.
Ministerstvo financí předfinancovalo Národní plán obnovy v plné výši cen roku 2019, nyní je potřeba dorovnat inflaci a pokrýt DPH, které není způsobilé. Česká republika ho ale dostane zpět.
Nicméně zbylé, tzv. „české komponenty“, byly v plánu umístěny s cílem hrazení jejich realizace ze státního rozpočtu, bez možnosti refundace z EU.
Jednotlivé resorty, které jsou zapojeny do implementace, v rámci inventury opakovaně požadují ze strany Ministerstva financí zajištění financování v období 2022-2026 i pro tyto české komponenty. Resorty jsou si plně vědomy požadavků na státní rozpočet a nutnosti šetrného zacházení s veřejnými financemi, ale nedisponují potřebnými finančními prostředky ve svých kapitolách.
Vzhledem k celkové koncepci plánu a jeho schválení vládou jako celku je nutné nalézt prostředky i na tyto komponenty. V případě, že nebudou tyto komponenty realizovány, je nutné je z Národního plánu obnovy odstranit, což může mít negativní dopad zejména u hospodářských, regionálních a sociálních partnerů.
Jako opatření Ministerstvo průmyslu navrhuje:
Aby vláda České republiky rozhodla, jak v této věci postupovat, zda umožnit realizaci a hrazení těchto komponent ze státního rozpočtu či částečné hrazení ze státního rozpočtu či v krajním případě přepracování Národního plánu obnovy a vyškrtnutí českých komponent.
Vedle financování českých komponent byly identifikovány další problémy s finančním dokrytím ze státního rozpočtu. Vzhledem k rostoucím cenám energií, stavebních prací a celkové ekonomické situaci je za současné přidělené alokace některé cíle a milníky prakticky nereálné splnit. Z tohoto důvodu resorty avizují nutnost dalších finančních prostředků nebo zajištění snížení cílových hodnot milníků a cílů uvedených v CID.
Česká republika se však již zavázala tyto cíle plnit a Evropská komise zastává názor, že český plán není příliš ambiciózní co do stanovených cílů a že je nezbytné kofinancování ze státního rozpočtu.
Obdobná situace je i v případě hrazení DPH. DPH je (až na výjimečné případy) nezpůsobilým výdajem z Nástroje pro oživení a odolnost, který je nutné hradit ze státního rozpočtu.
Ministerstvo financí navrhovalo přenést odpovědnost na příjemce dotace. Toto je částečné řešení v případě, kdy je příjemcem podnikatelský subjekt, ovšem není to řešení v případech, kdy příjemcem je stát, organizační složka státu či krajské samosprávy. Přenesení této povinnosti na příjemce navíc snižujeme absorpční kapacitu, protože zájem o jednotlivé projekty může být menší. Ve svém důsledku tak vede k ohrožení plnění milníků a cílů.
Hrazení DPH ze státního rozpočtu lze tedy chápat jako určitou míru kofinancování ze strany státu, které se v řadě případů do státní pokladny v jiném čase a v jiné formě opět vrátí. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto navrhuje:
a) zahájit společné jednání Ministerstva financí na nejvyšší vládní úrovni se všemi zapojenými resorty k zajištění prostředků na DPH a na rostoucí ceny tak, aby došlo ke splnění milníků a cílů
b) dle provedené inventury se požadované prostředky pohybují v řádu 13 miliard korun do ukončení realizace Národního plánu obnovy.
Národní plán obnovy nemá ve svých evropských prostředcích zahrnutu tzv. technickou asistenci na administraci. V tomto případě se jedná o přímo řízený program, kdy ČR je žadatelem a další prostředky jdou na vrub členskému státu. Jedná se zejména o administrativní kapacity či technické vybavení. Tyto prostředky, jak je tomu běžné u koheze, zde nejsou k dispozici.
U kohezních programů je technická asistence ve výši necelých 3 procent z celkové alokace. Například u Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost je to 0,13 miliard EUR z celkových 4,3 miliardy.
Pokud by se mělo počítat se stejným podílem, pak Národní plán by měl čerpat ze státního rozpočtu asi 5 miliard korun na administrativní zajištění. Resorty nemají na administraci vyčleněny prakticky žádné prostředky. Na mnoha resortech toto celý proces spuštění administrace brzdí, a navíc administraci nemohou vykonávat osoby hrazené z jiných programů, protože toto pravidla EU nedovolují.
MPO tedy navrhuje:
a) na nejvyšší vládní úrovni uspořádat jednání Ministerstva financí a resortů zapojených do Národního plánu obnovy
b) začít diskutovat o vyčlenění finančních prostředků pro implementační strukturu v rámci návrhu vzniku systemizovaných míst na jednotlivých resortech.
Implementační problémy spojené se střetem zájmů
Řadu věcí spojených se střetem zájmů se již podařilo v minulých letech vyřešit. Ovšem toto řešení není uspokojivé a Evropská komise přidala do Národního plánu obnovy reformu č. 5 v gesci Ministerstva spravedlnosti.
Tato reforma obsahuje 8 milníků a cílů se zaměřením na kontrolu a audit, na nastavení procesů k ochraně finančních zájmů EU (předcházení a odhalování střetu zájmů, na transpozici definice skutečného majitele AML směrnice do českých zákonů), na nastavení řádného systému kontroly a reportingu. Evropská komise splněním těchto milníků podmínila proplacení jakékoliv žádosti o výplatu.
Jako nejobtížnější část tohoto úkolů vnímá MPO zákonnou úpravu ve vztahu k definici skutečného majitele, která je podmínkou pro toto čerpání. Tato zákonná úprava musí být účinná před prvním podáním žádosti o platbu vůči EK. Nyní je tedy klíčové se zaměřit na tyto části a 8 milníků zrealizovat. Toto ohrožuje celý plán. V souvislosti s tím je nutné, aby Ministerstvo spravedlnosti předložilo příslušné zákonné úpravy do 31. 5. 2022 Poslanecké sněmovně.
Evropská komise není změnám nakloněna
Alternativním řešením je zahájení jednání s Evropskou komisí o změně CID. Ale vzhledem k velmi rezervovanému postoji Evropské komise k provádění takto rozsáhlých změn v době, kdy Česká republika fakticky implementaci ani nezahájila, je šance na změnu CID velmi malá.
Změna musí být navíc doložena objektivními důvody a následně schválena všemi dalšími členskými státy. Drobnější úpravy lze zahrnout do tzv. „updatu plánu“. To je forma revize, kdy dochází k přepočítání obálky členského státu na základě makroekonomických prognóz.
Jana Bartošová
