Příběhy českých turistů, které vojenský zásah v Íránu uvěznil v exotických destinacích, stále více odkrývají drsnou realitu. Kromě neexistující dopravy domů lidé řeší nedostatek léků. Trápí je také astronomické účty za telefonické spojení s vlastí i nedostupné letenky.
Zatímco rodiny s dětmi a nemocnými seniory propadají zoufalství, oficiální státní systémy nabízejí pomoc, která podle nich v praxi připomíná spíše špatný vtip. Proč stát ignoruje své občany v nouzi a jak vypadá „nouzové řešení“ cesty domů přes Afriku, nebo Jižní Koreu?
Pomoc od státu? Pevná linka za 70 korun za minutu
Hedvika H. (57) a její partner (68) uvízli na Maledivách bez jakýchkoliv informací. Systém DROZD je podle nich v podstatě k ničemu. „Česká pevná linka za 70 korun za minutu? To je pomoc, když existuje WhatsApp?“ ptá se Hedvika H. Pár má nyní přebookovaný let u společnosti Etihad na 14. března. Žije však v naprosté nejistotě, zda letadlo skutečně odstartuje.
Musí zde přežít dalších devět dní po zrušení prvního letu. Vše si hradí sami a docházejí jim životně důležité léky. „Jsme už totálně psychicky i fyzicky vyčerpaní. Postrádáme jakoukoliv podporu a zájem naší země. Neměl by být problém vyslat letadlo do Malé, ať si každý letenku znovu zaplatí. Přivézt nás domů má být úkol vlády v nouzi,“ dodává turistka. Cítí se, jako by pro stát neexistovali.
Tomáš a nemocná babička: Repatriace za 195 tisíc?
Pokračuje také drama rodiny Tomáše W. Ten na Maledivách uvízl s manželkou, dvěma dcerami a 75letou onkologicky nemocnou babičkou. Původně rodina bydlela v nuzných podmínkách na staveništi v Malé, poté se přesunula na ostrov Huraa.
Kontaktovala je sice cestovní kancelář s nabídkou repatriačního letu, ale cena byla krutá. Místa náhradníků by rodinu stála 195 000 korun bez možnosti vrácení peněz. Nakonec se ukázalo, že tyto lety jsou stejně kompletně plné. Delegát cestovní kanceláře sice projevil ochotu, ale podle Tomáše W. sehnal pouze volně prodejné léky bez receptu.
Absurdní komunikace s Air Arabia: „V pátky nepracujeme“
Tomáš W. se pokoušel situaci řešit přímo s leteckou společností Air Arabia přes maily a WhatsApp. Telefonní linky totiž nikdo nezvedá. Komunikace se však změnila v absurdní řetězec výmluv. Ve středu mu nabídli druhou řadu sedadel místo původní první. Ve čtvrtek však společnost lety opět zrušila kvůli uzavřenému vzdušnému prostoru.
Když Tomáš upozornil, že babičce dojdou léky za čtyři dny, systém automaticky zrušil i navazující lety. V pátek mu podle jeho slov podpora stroze odepsala, že v pátky nepracují. V sobotu mu pak nabídli refundaci v hodnotě původní ceny letenky z doby před půl rokem. To v současné situaci nepokryje ani zlomek nákladů.
Útěk přes Nairobi nebo Soul?
Rodina se musela opět stěhovat – na ostrov Gulhi. Ubytovatelům se totiž nelíbí neustálé prodlužování pobytu. Tomáš W. nyní hledá jakékoliv lety, které by se vyhnuly problémové oblasti. Ve hře jsou extrémně náročné trasy:
- Trasa přes Afriku: Z Malé do indického Bengalúru, odtud do Nairobi v Keni, tam několik dní přečkat a přes Káhiru do Prahy.
- Asijská trasa: Přes Colombo na Srí Lance do Jakarty v Indonésii, po pár dnech do jihokorejského Soulu a odtud konečně do Prahy.
Obě varianty jsou finančně i časově extrémně náročné. „Naše babička už je teď hrozně unavená,“ přiznává Tomáš.
Sehnal jsem léky na štítnou žlázu, zbytek jen na recept
V pondělí ráno se Tomášovi podařilo trajektem v Malé sehnat alespoň část léků pro babičku. Jde o léky na štítnou žlázu, jejichž absence způsobovala babičce extrémní únavu. Ostatní léky mu však bez receptu odmítli vydat. Návštěva místní pobočky Air Arabia v Malé nepřinesla žádný výsledek. Agenti mu sdělili, že dřívější let než 22. března není možný. Rodina se proto rozhodla požádat o refundaci a pokusí se najít vlastní let na vlastní pěst.
