Když koncem roku 2017 nastoupil Stephen B. King jako velvyslanec USA v České republice, označil za klíčová slova své mise přátelství, bezpečnost a ekonomickou prosperitu. Vzájemné obchodní vztahy se pak rozhodl podpořit cestami mimo hlavní město. Za dva roky navštívil řadu amerických i českých investorů a podnikatelů. V Brně si začátkem prosince prohlédl například výrobu průtokoměrů v americké společnosti Badger Meter nebo ve Velkých Němčicích špičkové kytary, vznikající v rodinné moravské firmě Furch Guitars.
Systematicky jste objel všech čtrnáct regionů České republiky. Co bylo hlavním cílem vašich cest po českých a moravských krajích? Naplnila se za dva roky vaše očekávání?
V prvé řadě jsem navštívil americké firmy působící na českém trhu, ale také české podnikatele, kteří se rozhodli expandovat do Spojených států. Chtěl jsem vidět, co dělají a jak bychom jim případně mohli pomoci. Zaměřil jsem se hlavně na malé a střední podniky. Vždyť všechny velké společnosti začínaly jako malé a pak rostly díky inovacím a invenci svých lídrů a zaměstnanců. Jako ambasáda chceme toto inovativní chování firem podporovat a pěstovat dobré vztahy se soukromým sektorem. O to se snažíme na každé naší zastávce s podnikateli v regionech. A musím říct, že za tu dobu, co sloužím jako velvyslanec, žasnu nad mnoha úspěšnými podnikatelskými příběhy.
Jedním z nich je bezesporu příběh společnosti Furch Guitars, která patří k předním výrobcům akustických kytar s roční produkcí 7.000 kusů. Zakladatel firmy František Furch, vyučený zámečník a nadšený muzikant, si v 70. letech vyrobil svépomocí první kytaru, později založil „garážovou“ firmu a dotáhl to až na výrobce špičkových hudebních nástrojů, které dodává na pět kontinentů – to je příběh jako z učebnice podnikání…
Ano. Musím říct, že to, čeho pan Furch dokázal a v čem jeho syn Petr pokračuje, je působivý podnikatelský příběh. A je zřejmé, že jde o velmi úspěšný příklad podnikání, které se léty dostalo na úplně jinou úroveň.
Firma od roku 2003 prodávala kytary i ve Spojených státech prostřednictvím kanadského partnera, letos v létě si otevřela svoje vlastní distribuční a servisní centrum v Nashville. Vy jste majitelům dokonce navrhl, aby tam založili výrobní firmu. Proč?
Chápu, že jde o rodinnou firmu, která vyrábí v Česku a prodává na globálním trhu, ale myslím, že časem dojdou majitelé k závěru, že by mohli vyrábět kytary přímo v Americe, i když ne hned v takovém objemu jako tady. Pravdou je, že Američané jsou velmi hudbymilovný národ, rock and roll, jazz a bluegrass – to vše se zrodilo u nás. A firma má produkt, který dává ten nejlepší zvuk.
Jaké příležitosti jste během vašich cest identifikoval, ať už na americké nebo české straně? Naposledy jste v Brně navštívil firmu Badger Meter, Jihomoravské inovační centrum a Masarykovu univerzitu.
To, co se mi na Brnu líbí, je zrychlení v oblasti inovací. Dosud jsem v této zemi neobjevil žádný jiný region, který by byl stejný z hlediska množství inovací, invence, výzkumu, rozvoje a podnikání. Nevím, jestli za to může místní voda nebo jestli je to vzděláním, kterého se dostává mladým lidem na Masarykově univerzitě a na dalších vysokých školách, ale ať je to cokoli, funguje to. Myslím, že tak jak mnoho Američanů považuje Silicon Valley za centrum inovací v USA, já vnímám v tuto chvíli Brno a okolí jako obdobné inovativní centrum České republiky.
Když zmiňujete univerzity, jak se díváte na současnou spolupráci mezi americkými a českými vysokými školami? Měla by se nějak změnit?
Měla by se posílit. Navštívil jsem mnoho univerzit a kamkoliv jdu, mluvím o tom, že bychom měli rozšířit spolupráci vysokých škol, ať už se týká výměny studentů, pedagogů nebo vědy a výzkumu. Žádný velký národ se nedostal daleko jenom proto, že jde o velkou zemi, která má hodně obyvatel, ale proto, že má ekonomický systém, který umožňuje lidem, aby vytvářeli inovace, prosperitu a bohatství.
USA jsou již několik let naším nejvýznamnějším exportním partnerem mimo EU a také jednou z našich nejdůležitějších exportních destinací z pohledu přidané hodnoty exportovaného zboží (letecké motory, zdravotnické zařízení, mikroskopy, atp.). Trend růstu jak exportu, tak celkového objemu obchodní výměny s USA, je zřetelný od počátku existence ČR. K výkyvu v tomto trendu došlo jen v letech globální ekonomické krize (2008 a 2009), částečně v letech 2016 a 2017.
V roce 2018 dosáhl vývoz z ČR do USA hodnoty 4,181 mld. USD, čímž se meziročně zvýšil o 420 mil. USD, tedy o 11,1 %! Export ČR do USA byl v roce 2018 vyšší než export ČR do Ruské federace a vyšší než export ČR do ČLR. USA tedy zůstávají pro ČR z hlediska exportu i nadále nejúspěšnějším mimoevropským trhem. V roce 2018 byly USA naším 12. největším exportním partnerem. Hlavními vývozními položkami ČR do USA jsou proudové motory, turbíny, čerpadla, stroje automatického zpracování dat, ocelové trubky, pneumatiky, součásti motorových vozidel, mikroskopy a měřicí přístroje, zbraně a střelivo, lékařské vybavení, nábytek a chemické výrobky. Export do USA představuje 2,1% celkového vývozu ČR, existuje tedy značný potenciál k dalšímu růstu. Zdroj: www.businessinfo.cz
Srovnávat český a americký trh lze těžko, české investice v USA jsou na americké poměry relativně malé a podle dostupných dat z roku 2018 vytvořily na 6 800 pracovních míst (prognózy hovoří o 9000 místech), přičemž nejatraktivnějšími oblastmi pro české investice v USA jsou textilní průmysl, IT, strojírenství, chemický průmysl, dopravní inženýrství, obranný průmysl a výroba spotřebního zboží. Co podle vás naznačují čísla směrem k budoucnosti?
Je vidět, že jsme na dobré cestě, neboť americký export do Česka roste, stejně tak jako roste český export do USA. Češi jsou historicky známí svou kvalitní průmyslovou výrobou, umí věci vyrobit, a to dobře, a zřejmě tomu tak bude i v budoucnu. Ale snažíme se s premiérem Babišem a ministrem průmyslu a obchodu Havlíčkem rozvíjet dlouhodobou strategii v tom směru, aby Česká republika byla lídrem v oblasti inovací, výzkumu a rozvoji technologií. Příklad Furch Guitars ukazuje, že lze vytvořil úspěšnou firmu, ve které se spojuje ruční práce s dovednostmi místních lidí, s inovacemi a robotizací. Tady v Česku jsou lidé velmi chytří a vzdělaní a myslím, že tato země má úžasnou příležitost: i když je malá, může být jedním z evropských lídrů právě díky inovacím.
Koneckonců, máme tu i jeden velmi dobrý příklad z české historie, že to šlo i téměř před sto lety, kdy Tomáš Baťa, na dnešní dobu s omezenými technickými prostředky, ale dobrým systémem řízení, budoval světové obuvnické impérium. Vy jste se prý projel i jeho výtahem…
Ano, při návštěvě Zlína, ale musím k tomu říct, že Baťa ve své době hledal pro svoje podnikání inovativní výrobní postupy v továrnách kolem Bostonu a ty pak přivezl zpátky domů.
Vidíte i dnes takové osobnosti pocházející z Česka, které ve světovém měřítku ovlivňují nejen podnikání, ale i podnikatelské myšlení, životní styl atd.?
Jako první mi přišel na mysl ne podnikatel, ale vědec a chemik, doktor Antonín Holý. Jeho výzkum a vývoj využila americká farmaceutická společnost k výrobě produktu, který se stal celosvětově rozšířeným a který pomáhá zachraňovat lidské životy. (Antonín Holý je objevitelem řady antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B či oparů, pozn. red.)
Vím, že některé americké společnosti, jako například ExxonMobil, se účastní soutěží typu Společnost přátelská rodině, zajímají se o diverzitu, mohou být dobrými příklady společensky odpovědných firem. Jak moc je to důležité pro zlepšování nejen podnikatelského prostředí v Česku?
Je to důležité a my vidíme, že firmy jsou v tomto směru aktivní a pomáhají. Například dnes ráno jsme se potkali se skupinou mladých inovátorů a podnikatelů v Jihomoravském inovačním centru, mezi nimi například s Václavem Muchnou ze společnosti Y Soft, který vytvořil na české poměry velkou společnost a který dnes také hovořil o spolupráci s neziskovým sektorem. I v tom je velikost firmy, že dokáže sdílej svůj úspěch a pomáhat těm, kteří potřebují pomoci.
Vy sám jste mnoho let podnikal. Máte stále duši businessmana nebo se už cítíte více jako diplomat?
Cítím se spíše jako podnikatel se srdcem diplomata, kdy moje diplomatické srdce bije pro moji zemi. Myslím, že v mém věku už nebudu začínat žádný nový byznys, nyní jsem pověřen tím, abych tu pracoval a pomáhal hledat obchodní příležitosti na obou stranách oceánu. I když z globálního pohledu bude můj přínos pro ekonomický rozvoj země malý, ve svém srdci budu vědět, že jsem svým dílem také přispěl.
V minulosti jste vlastnil chemickou výrobu, poté jste založil rodinný investiční podnik. Můžete nám stručně přiblížit váš osobní podnikatelský příběh?
Možná vás překvapím, ale začínal jsem jako učitel. Ale jak se to stává, život mne zavedl jinam a když přišla příležitost, chopil jsem se jí. Nejdřív jsem pracoval pro chemickou společnost, která vyráběla speciální suroviny do čisticích prostředků, poté jsem do této firmy investoval a ve Wisconsinu vlastnil chemickou výrobní továrnu. Našimi zákazníky byly firmy, jako například Johnson Wax, Procter and Gamble a další velcí hráči. Budoval jsem rodinnou firmu, něco, co bych mohl předat svým nástupcům a odejít do důchodu. Dostal jsem mnoho nabídek, abych prodal svůj podnik. Nejdřív jsem řekl ne, ale po pár letech jsem o tom začal uvažovat. Moji finanční poradci mi říkali: „Kingu, můžeš v tomto tempu pracovat dalších 15, 20 let a nikdy se nedopracuješ k takové hodnotě, kterou ti dnes nabízejí.“ Tak jsme o tom s rodinou diskutovali a nakonec se rozhodli, že firmu prodáme společnosti, která mohla pravděpodobně udělat ještě více, než co jsem mohl udělat já, protože to byla společnost globální.
Takže žádné z vašich tří dětí ve vaší práci nepokračuje?
Ne, všichni se vydali jinou cestou.
V Česku se v posledních letech hodně diskutuje o rodinných firmách. Mnoho majitelů, kteří po sametové revoluci začali s podnikáním, nyní složitě hledají své nástupce, protože jejich potomci nechtějí v rodinném byznysu pokračovat.
To není překvapující, v Americe je to obdobné. Děti se chtějí rozvíjet po svém a v oblastech, které si vybraly. Každý jsme jiný, každý se rodíme s nějakými talenty a každý také musíme objevit, jaké talenty vlastně máme. Ne každý, podobně jako Petr Furch, objeví svůj talent v rodinném podnikání a jde ve šlépějích svého otce. Stále častěji také vidíme, že lidé pokračují se svým byznysem jen proto, aby se vůbec pokračovalo. V mém případě byla důvodem i velká zodpovědnost za zaměstnance a jejich rodiny. Když jsem začínal, měl jsem 13 zaměstnanců, a když jsem končil, bylo jich více než sto a pomáhal jsem také jejich dětem, aby získaly potřebné vzdělání. Měl jsem v sobě zakořeněnou radu mého otce, který mi vždy říkával: „Ať děláš cokoli, buď oddaný – Bohu, zemi, rodině, zaměstnancům.“
Měl jste nějaké podnikatelské nebo životní motto?
V podnikání jsem měl motto: „Ujisti se, že ta chemie se dělá správně.“ Ale to platilo pouze pro byznys. Teď na podnikatelském setkání v brněnském JIC jsem citoval Chestera Barnarda, podnikatele, filozofa, profesora a později rektora Harvardské univerzity, který říkával: „To try and fail is at least to learn; to fail to try is to suffer the inestimable loss of what might have been,“ tedy když něco zkoušíte a selžete, určitě se přitom něco naučíte, ale když se ani nepokusíte, vždycky tím něco ztratíte. Nikdy jsem se nedíval dozadu a neříkal si, kéž bych to býval udělal jinak.
Věra Staňková
Foto: Petr Doležel, U. S. Embassy Prague
