Ústav zdravotnických informací a statistiky připravuje ambiciózní projekt Integrovaného datového rozhraní resortu. Podle zástupce ředitele pro IT a komunikaci Milana Blahy má projekt jednotlivým zdravotnickým zařízením umožnit snazší komunikaci mezi nimi. Prozradil také, že někteří lékaři se zdráhají používat elektronické občanské průkazy pro své pracovní záležitosti a proto se uvažuje o „profesní kartě“, která by zastoupila občanský průkaz. Ale jen pro úkony v rámci resortu zdravotnictví.
Chystáte projekt za cca 300 milionů korun, který má být zastřešením veškeré elektronizace zdravotnictví. Můžete ho představit?
Integrované datové rozhraní resortu (IDRR) by mělo být aplikační částí nového zákona o elektronickém zdravotnictví. Tedy to, co se nadefinuje v zákoně, by mělo věcně plnit. V ideálním případě od roku 2023 budou moci běhat data a ne pacienti, tedy vznikne infrastruktura, která to umožní. Musíme samozřejmě stanovit poměrně dlouhé překlenovací období, aby se stihli k novým připojit i malí poskytovatelé. Dalším cílem je větší zapojení pacientů, tedy například že si pacient řídí přístup ke své elektronické zdravotnické dokumentaci. Ideální stav je, aby naše infrastrukturní služby, které teď připravujeme, nebyly vůbec vidět. Prostě to bude fungovat a nikdo neví, co to vlastně technicky zajišťuje.
Co bude infrastruktura obsahovat?
Budou to například autoritativní registry – pacientů, zdravotnických pracovníků, poskytovatelů zdravotních služeb, index zdravotnické dokumentace, registr práv a mandátů. Určité části našeho projektu můžeme realizovat už i bez existence zákona, hlavní část je velmi propojena se zákonem o elektronizaci zdravotnictví, takže tam čekáme na jasné zadání ze strany MZ, které garantuje přípravu paragrafového znění zákona a tedy zprostředkovaně i obsah IDRR.
Můžete rozvést některý příklad?
Například registr pacientů bude propojen na údaje o pacientovi ze základních registrů (Registr obyvatel), ale bude obsahovat také údaje o tom, že pacient je pojištěn, u jaké zdravotní pojišťovny. Další informace bude, kdo je registrujícím lékařem, protože právě ti budou mít výsadní postavení například v získávání informací o svých pacientech. A my pak budeme vědět, že mu je můžeme skutečně poskytnout. Další sada informací v registru pacientů budou vyslovená přání pacienta. Tzn. pokud si například nepřeji posmrtné odebrání orgánů, transfuzi apod, tak si tam bude moci pacient tyto informace zanést. O tom, jaké informace se tam budou zapisovat, se ještě bude samozřejmě diskutovat, ale myslím si, že příklad s nesouhlasem odebrání orgánů pro transplantaci je dobrým příkladem.
Dále Autoritativní registr zdravotnických pracovníků je zaváděn, abychom věděli, kolik lékařů a s jakými specializacemi u nás vůbec působí ale zejména, abychom byli vůbec schopni v elektronickém a reálném světě rozpoznat, že daná osoba je skutečně lékařem s danou odborností. Taková referenční evidence dosud neexistuje.
Kdo registr naplní?
Fakticky bude autoritativní registr zdravotnických pracovníků plněn daty z již existujícího a funkčního Národního registru zdravotnických pracovníků, který spravuje ÚZIS ČR. U nově vystudovaných lékařů v něm již máme čerstvé a validní informace od všech lékařských fakult a dalších vzdělávacích institucí. Máme tedy i informace o rozšiřovaném vzdělání lidí působících ve zdravotnictví. U dříve dostudovaných lékařek a lékařů byly převedeny starší evidence. Některé jsme měli my, některé právě vzdělávací instituce. Další část o uznávání vzdělání zahraničních pracovníků získáváme od ministerstva zdravotnictví. Údaje také doplňujeme informacemi z nemocnic, kde personál působí.
Proč je důležité mít registr pracovníků ve zdravotnictví?
Když ve zdravotnictví bude někdo vstupovat do elektronických systémů, musíme vědět, že je to lékař a má tedy oprávnění se na některé údaje podívat, učinit některé úkony. Výsadní právo v tomto ohledu budou mít praktičtí registrující lékaři, protože s praktickým lékařem jsou pacienti nejvíce ve styku, důvěřují mu, stará se o ně komplexně. Důležitý bude registr také pro postupnou eliminaci papírů a potvrzení o vzdělání, tedy například v případě, že se bude lékař ucházet o práci, nebude muset tahat diplomy, ale bude to nezpochybnitelně uloženo v registru a bude možné to elektronicky ověřit.
Bude registr veřejný? Aby si pacienti mohli ověřit, že lékař, který tvrdí, že má nějakou specializaci ji skutečně má?
Ne, veřejný přístup není plánován. Veřejný přístup byl ostatně jedním z důvodů, proč vznik registru v minulosti zamítl Ústavní soud ČR.
V jakém stavu je elektronizace zdravotnictví nyní?
Centrální infrastruktura neexistuje. Vznikla řada lokálních řešení, které spolu v zásadě nekomunikují, takže je čas vybudovat nějaký jednotící prvek, kterým bude naše datové rozhraní resortu. Zdravotnictví potřebuje masivní sdílení informací o pacientech a zároveň striktně chránit jejich osobní data, která jsou nutná pro to, aby mohla být poskytnuta správná léčba. Při plánování tohoto systému narážíme na řadu věcí, se kterými nepočítal „civilní“ plán rozvoje eGovernmentu. Proto jsme mnohdy pionýry v prozkoumávání toho, jak je některé věci třeba v návaznosti na již existující služby řešit.
Stihne se tento projekt v rámci současného programového financování?
Musíme udělat vše pro to, aby se tak stalo. Byl připraven věcný záměr, je připravováno paragrafové znění. Z toho již lze při realizaci vycházet, nicméně je ještě nebytná diskuse s MZ, které bude dle návrhu věcným správcem IDRR. Většinu z hlavních komponent Integrovaného datového rozhraní resortu jsme schopni začít technicky připravovat na základě stávající legislativy, byť třeba ne zcela dokonale. Takže projekt jako takový určitě stihneme v tomto programovacím období.
Počítáte s koloritem státních IT zakázek, tedy, že se neúspěšní soutěžitelé budou odvolávat k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, když tvrdíte, že se vše dá stihnout?
Samozřejmě s tím procesem musíme počítat. Náš plán je, že v roce 2023 by celá Integrované datové rozhraní resortu mělo běžet. Nicméně věříme, že vše proběhne kultivovaně, neboť takto náročný systém je schopen zastřešit jen omezený počet těch nejprofesionálnějších IT firem v ČR.
Je nějaká další komponenta IDRR, kterou byste chtěl zmínit?
Například Index zdravotnické dokumentace – měl by vzniknout vlastně adresář vybraných typů zpráv, které budou vznikat v nemocnicích, u specialistů. Budeme tedy do budoucna vědět, kde jaká zpráva vznikla a bude možné si ji vyžádat. Nevznikne ale žádný centrální sklad dokumentace, ale skutečně jen adresář (jako například telefonní seznam), kde jaká zpráva vznikla a je tedy za daných podmínek k dispozici.
Můžete uvést příklad?
Při ukončení hospitalizace propouštěcí zprávou, nemocnice do Indexu zdravotnické dokumentace zanese informaci o tom, že u ní vznikla tato propouštěcí zpráva a je možné si ji vyžádat nějakým technickým kanálem.
Jak to bude fungovat v praxi?
V ideálním světě automatizovaně, tedy když lékař vypracuje a podepíše ve svém informačním systému propouštěcí zprávu, ona se automaticky zaindexuje do centrálního registru, že vznikla. Lékař se o nic nestará, jen o vystavení zprávy jako doposud a o její podepsání.
Když si tedy lékař na druhé straně republiky tuto informaci vyžádá, přijde mu v řádu minut?
Dokonce okamžitě. To je samozřejmě budoucí vize, cílový stav. Musíme respektovat situaci, jaká je teď. Tedy ne všechna dokumentace je elektronická a ne všechny systémy a úložiště jsou online. Tedy v první fázi chceme, aby se vědělo, že nějaká dokumentace vzniká a bude možné si ji vyžádat všemi dostupnými kanály. Třeba přes datovou schránku, ale i telefonicky atd. Tím si vytváříme prostředí, aby do budoucna mohla být tato zpráva žádána automatizovaně on-line a lékaři se o to nebudou muset starat. Informační systém zkontroluje v registru práv a mandátů, kdo má jaká práva, jestli může dostat tento typ zprávy dostat. To je budoucí vize, která nebude samozřejmě naplněna hned, ale říkám to spíše pro představu, kam chceme dojít.
Neobáváte se, že systémy jednotlivých nemocnic nebudou s IDRR komunikovat? Vždyť vznikaly osamoceně v různé době atd.
Odlišnost nemocničních systémů je realita. Na druhou stranu všechny nové projekty spadající pod Výzvu č. 26 eGovernment I musely projít schválením Odboru hlavního architekta eGovernmentu na ministerstvu vnitra, který také stanovuje obecná pravidla, co projekty musí obsahovat. Dalším jednotícím prvkem je to, že by všechny projekty měly splňovat Národní strategii elektronického zdravotnictví, další jsou společné podmínky oné výzvy a za důležité považuji i to, že je jen omezený počet dodavatelů, kteří jsou schopni takto velké systémy dodat. Když řeknu, že jich je pět, tak možná i přeháním. To, že si zdravotnické systémy v tuto chvíli spolu příliš nepovídají, víme, doufáme, že se to podaří změnit a sjednotit.
Nicméně nezastírám, že by bylo optimálnější, kdyby IDRR existovalo již před touto výzvou a nové informační systémy by se mohly na dané rozhraní s definovanými standardy rovnou připojit. Ale nevidím současný stav jako kritický.
Které standardy se mohou podle vás prosadit?
Pokud se bavíme o komunikačních standardech, tak tam si myslím, že ke sjednocení dojde relativně brzy, snad i v návaznosti na IDRR a definici standardů, které provádí MZ ČR, konkrétně Národní centrum elektronického zdravotnictví. Podle mne se pro komunikaci postupně prosadí IHE profily založené na HL7, protože to umožní i bezbariérovou mezistátní komunikaci. Co se týče obsahových standardů, tak tam je otázka, jestli a do jaké míry se pořadí strukturovat a sjednotit například zdravotnickou dokumentaci. Ale to je opravdu v gesci Národního centra elektronického zdravotnictví.
Nemělo to být uděláno naopak? Napřed stanovit standardy a pak by zdravotnická zařízení vypsala zakázky na softwary, které potřebují řešit?
Jak už jsem řekl, bylo by to optimální, ale my jsme na tom při realizaci IDRR v zásadě stejně. Zkrátka realita se rozchází s ideálním stavem, to je ale život.
Jaké standardy se tedy v České republice nejvíce využívají?
Většina nemocničních informačních systémů, které jsou v republice, tak podporuje standard DASTA. Většina dodavatelů také říká, že jejich systémy podporují i HL7, ale nevím o tom, že by na tomto standardu probíhala nějaká masivní výměna informací, což je pro případnou přeshraniční výměnu komplikací. DASTA je totiž čistě národní standard.
Kde vidíte budoucnost v mezinárodní komunikaci?
Zdá se, že standardizace bude prostřednictvím IHE profilů, které používají zavedené standardy, jako je právě HL7.
Co projekt EPSOS, který byl v Evropě používaný, jak to s ním je nyní?
Existuje projekt zavedení přeshraničních služeb eHealth v České republice, který navazuje na EPSOS. Nejde jen o posílání zdravotnické dokumentace (pacientský souhrn) do zahraničí, ale řeší ve spolupráci se SÚKL i možnost vyzvedávání léků za hranicemi apod. Informace o celém projektu jsou k dispozici na stránkách https://www.nixzd.cz/, vzniká a testuje se v kraji Vysočina, tamní hejtman je Jiří Běhounek, který má IT rozvoj na starosti i v Asociaci krajů a navíc je lékařem.
Když se vrátíme k přípravě elektronizace a IDRR, komunikujete například s ministerstvem práce a sociálních věcí či zdravotními pojišťovnami?
Ano, samozřejmě, komunikujeme s nimi a velice úzce. Zástupci zdravotních pojišťoven měli řadu konstruktivních připomínek k věcnému záměru zákona, které jsme vypořádali. Velice úzce s nimi komunikujeme a domlouváme se s nimi nejen na jejich nových povinnostech, ale i na službách, které jim pomohou. Nejen jim, ale i ostatním subjektům, které se na připomínkách podílely, patří velký dík. S MPSV komunikujeme v rámci přípravy jejich eNeschopenky, kde například aktuálně připravujeme novou službu, aby mohli přistupovat do Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb a čerpat z něj data pro své potřeby.
Jsou ještě nějaké další „vychytávky“ o kterých uvažujete?
Například profesní karta, diskutovaná s Ministerstvem vnitra. Měla by to být analogie s OP ale použitelná jen pro profesní úkony. Řadě lékařů se nelíbí, že svůj občanský průkaz by měli používat v budoucnu například pro podepisování zdravotnické dokumentace, elektronických receptů, nebo přihlašování se do systémů eHealth. Bude tedy možné, nikoli povinné, použít i občanský průkaz, ale požadavek na oddělení soukromého a pracovního života tu je a je logický. Profesní život vnímají lékaři jako jinou rovinu své existence, což se dá samozřejmě pochopit.
Jiří Reichl
