Ředitel české civilní kontrarozvědky – Bezpečnostní informační služby – Michal Koudelka získá v pondělí vytouženou generálskou hodnost. Vláda ve druhé půlce dubna schválila návrh, aby ho prezident Petr Pavel jmenoval do hodnosti brigádního generála. Obdobnému návrhu kabinetu v minulosti sedmkrát nevyhověl prezident Miloš Zeman, jeho nástupce Petr Pavel se ale rozhodl, že Koudelku do generálské hodnosti povýší u příležitosti státního svátku. Jeho jmenování kalí ale zásadní fakt, že i více než 30 let po změně nedemokratického způsobu vládnutí na demokratický, působí v blízkém okolí ředitele kontrarozvědky dva příslušníci komunistické tajné policie Státní bezpečnosti. Zjistil to Ekonomický deník a dokládají to data z Archivu bezpečnostních složek.
Předchozí prezident Miloš Zeman byl k práci tajné služby i jejímu řediteli Michalu Koudelkovi velmi kritický a opakovaně ho generálem odmítl jmenovat. A to přesto, že mu návrhy na povýšení předložila jak vláda Petra Fialy (ODS), tak kabinet Andreje Babiše (hnutí ANO). Při poslední příležitosti loni v říjnu už kabinet Koudelku nenavrhoval s tím, že počká na konec Zemanova mandátu, který nastal na jaře jmenováním jeho nástupce Petra Pavla.
Petr Pavel v dubnu uvedl, že se jmenováním Koudelky generálem počítal už od své prezidentské kampaně.
„Od doby, kdy jsem hovořil o tom, že jsem připravený ho jmenovat na základě návrhu vlády při první možné příležitosti, nedošlo k žádné události, která by můj názor měla změnit. Pokud dostanu od vlády návrh, budu ho jmenovat,“ řekl.
Kdo je Michal Koudelka?
Michal Koudelka se narodil v roce 1965, vystudoval České vysoké učení technické. Je dlouholetým příslušníkem kontrarozvědky, v tajných službách je od roku 1992. Deset let vedl odbor kontrašpionáže. Ředitelem BIS ho v roce 2016 poprvé jmenovala vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), vystřídal dlouholetého šéfa BIS Jiřího Langa. Po skončení mandátu byl řízením BIS krátce pouze pověřen, plnohodnotně se pozice ujal znovu loni v únoru.
Problémy tajné služby
Michal Koudelka si dlouhodobě buduje v českých médiích image skvělého zpravodajce, ochotně dává rozhovory a mediálně vystupuje i na zákonodárné půdě. Koudelka využil dříve vstřícného pohledu exprezidenta Miloše Zemana vůči Rusku a Číně a svou pověst budoval velmi takticky. Budování mediálního obrazu bylo podpořeno několika fatálními úniky informací, velmi pravděpodobně z jeho služby, protože jinak by se novináři k podobným zjištěním nedostali: můžeme zmínit například zpackanou kauzu ricin, kterou služba mediálně přetavila ve svůj úspěch nebo vyšetřování výbuchů ve Vrběticích, o jehož závěrech byla dříve nabrífována spřátelená média a vláda Andreje Babiše byla nucena svolat mimořádnou tiskovou konferenci, když už byl v jednom českém médiu dávno napsán hutný text, oslavující práci kontrarozvědky. Kauze Vrbětice, mimochodem také zpackanému vyšetřování, se Ekonomický deník věnoval ZDE.
Dalším problémem tajné služby jsou provalené odposlechy v sídle prezidenta, jimž se věnoval Ekonomický deník ZDE nebo ZDE. Věnoval se jim také magazín magazínu Reportér už v říjnu 2022 nebo ZDE.
Delší dobu trvající cílené mediální úniky, které svými zjištěními nasvědčují, kde mají tyto informace původ, jsou velkým problémem instituce, jejíž zjištění mají pouze jasně dané příjemce a mají zůstat tajné.
Estébáci u ředitele
Ekonomický deník nyní zjistil, a z několika zdrojů ověřil další skutečnost, která demokratické tajné službě nedělá dobrou vizitku. Více než 30 let po přechodu k demokratickému režimu země jsou v blízkém okolí ředitele tajné služby dva bývalí příslušníci komunistické tajné policie Státní bezpečnosti – první náměstek BIS Jan Pavlíček a osobní řidič ředitele Jiří Babic.
Ekonomický deník se už dříve věnoval příslušníkům StB v civilní kontrarozvědce například ZDE. Zde zveřejňované informace o dalších estébácích v blízkosti samotného ředitele jsou však zcela nové.
Jan Pavlíček přešel podle informací z Archivu bezpečnostních složek po roce 1989 jako starší referent na Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, později působil jako starší referent specialista ve Federální informační službě.
V BIS pak vedl například protiteroristický odbor. Jan Pavlíček není mediálně úplně neznámou postavou, znám je například záznam jeho rozhovoru s lobbistou Romanem Janouškem ZDE.
Pavlíček je nyní v BIS mužem číslo 2 – zastává post prvního náměstka.
Pod tohoto náměstka spadá nejen takzvaná operativa, ale i analytika, v minulosti přitom nebyla taková koncentrace informací v tajné službě běžná.
Podle hned několika zdrojů Ekonomického má Jan Pavlíček ještě i jiný problém – nedisponuje vysokoškolským vzděláním, nebo jím minimálně donedávna nedisponoval, pokud si jej nedodělal.
„Byla mu udělena takzvaná výjimka, jednou ze služby i odešel a byl znovu přijat, aby se problém s absentujícím vysokoškolským vzděláním vyřešil,“ sdělil Ekonomickému deníku jeden z několika zdrojů.
Jiří Babic je pak jako osobní řidič řediteli tajné služby Michalu Koudelkovi také hodně blízko. Babic hned po revoluci nastoupil podle zjištění Ekonomického deníku z Archivu bezpečnostních složek na Úřad pro ochranu ústavy a demokracie, později působil u ředitele inspekce Federální informační služby.
Na to, že ve službě léta působili příslušníci Státní bezpečnosti, a nebylo jich málo, upozornil v roce 2005 předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas (ODS) ZDE.
Vedení BIS veřejnost léta přesvědčuje, že bývalí příslušníci BIS pro Českou republiku nepředstavují žádné bezpečnostní riziko. Klasické argumenty znějí následovně: prošli prověrkami po roce 1989 a disponují prověrkami Národního bezpečnostního úřadu, tak jaképak riziko?
Zdroje ze služby ale hovoří jinak: „někteří z bývalých estébáků se stále chovají jako estébáci, ať už lidsky tak prací s informacemi“.
Ekonomický deník přitom disponuje informacemi i o dalších příslušnících StB, kteří v tajné službě pracovali donedávna, nebo dodnes pracují.
Nezodpovězené otázky
To, že i tak dlouhou dobu po příklonu k demokratickému režimu se v blízkosti ředitele tajné služby pohybují příslušníci nedemokratického ozbrojeného sboru, svědčí o velmi zvláštní personální politice služby a navíc lze tuto skutečnost přirovnat takřka k výsměchu. V čem jsou více než třicet po sametové revoluci pro službu nepostradatelní?
Kvůli aktuálnímu zjištění Ekonomický deník položil tajné službě několik otázek. Její mluvčí Ladislav Šticha odpovědi přislíbil, ale ani přes urgence do vydání tohoto textu nedorazily. Ekonomický deník proto otázky zveřejňuje.
Badatel: Estébáci dnes nemají ve vedení co dělat
Se zjištěním, že i po tak dlouhé době po sametové revoluci pracují v Bezpečnostní informační službě, příslušníci StB, oslovil Ekonomický deník známého badatele Radka Schovánka z Muzea paměti XX. století a pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Po roce 1989 vznikly občanské komise, které prověřovaly příslušníky Státní bezpečnosti, pro další službu v policii. V podstatě pouze v případě, že to byli lidé, pracující na odboru vnitřního nepřítele a dohledaly se nějaké konkrétní materiály o jejich činnosti, která směřovala k potlačování lidských práv, tak bylo doporučeno, aby nepokračovali ve službě. Ale pokud to byli lidé z různých ekonomických částí, nebo z částí proti západním diplomatům, nebo například pracovníci VI. správy zpravodajské techniky, sledovači, lidé z ochrany ústavních činitelů, ti všichni těmi prověrkami prošli poměrně bez ztráty květinky,“ vysvětluje Radek Schovánek.
Na otázku, zda mohli prověrkami projít i lidé, kteří pracovali takzvaně na vnitřním nepříteli, pak Schovánek uvádí: „Ano, byly známy případy, na jména si už konkrétně nevzpomínám, lidí, kteří byli na odborech boje s vnitřním nepřítelem, a přesto pokračovali dál ve službě buď v policii nebo ve zpravodajské službě.“
Mohli být pro polistopadové tajné služby bývalí příslušníci StB nějakým přínosem?
„Zpočátku ten argument zněl tak, že na rozdíl od policie se na tajné služby vztahuje velký lustrační zákon, takže tam by příslušníci Státní bezpečnosti působit neměli, ale bylo možné jim udělit výjimku, protože jsou pro tu službu takzvaně nepostradatelní. To se zdůvodňovalo tím, že po nějakou dobu, dejme tomu například pět let, je potřeba využít některé špičkové odborníky, kteří nepochybně ve Státní bezpečnosti byli, zvláště například ve správě zpravodajské techniky, než se zaučí noví lidé,“ vysvětluje dále Radek Schovánek.
„Pokud ještě dnes v nějakých vrcholných funkcích ve zpravodajských službách působí příslušníci StB, tak to považuji to za selhání, respektive je to v rozporu s tím, proč byly lustrační zákony přijímány. Pokud někdo v osmdesátých letech působil ve Státní bezpečnosti, zločinecké organizaci, která masivně porušovala lidská práva a byla pěstí dělnické třídy, jak se říkávalo, tak nemá ve vedení dnešních tajných služeb co dělat,“ dodává známý badatel Radek Schovánek.
Jan Hrbáček
