ČAK připravuje předpis, který má stanovit etické principy pro poskytování právních služeb na internetu

Vedení České advokátní komory (ČAK) připravuje stavovský předpis, který by zohlednil etické principy poskytování internetových právních služeb. „Už v současné době existuje celá řada komerčních možností, jak prostřednictvím webových služeb získat nové klienty. Vzhledem k poměrně striktní stavovské úpravě v etickém kodexu vyvstala otázka, zda je účast advokátů na těchto službách, pracovně nazvaných on-line platformy, v souladu s advokátní etikou,“ říká mluvčí ČAK Iva Chaloupková.

[mn_protected]

Pracovní skupina ČAK pro on-line platformy v rámci představenstva vypracovala rozbor problematiky, jejímž závěrem je návrh věcného záměru stavovského předpisu, který upravuje, za jakých podmínek může advokát využít těchto komerčních služeb. V zásadě se konstatuje, pokračuje mluvčí, že účast na online platformách se nepovažuje za nabízení právních služeb osobě, která je na advokátovi nepožaduje a v tomto směru je tedy účast v zásadě možná, pokud přitom nedojde k porušení jiných povinností stanovených zákonem nebo stavovským předpisem, zejména povinnosti mlčenlivosti.

Samostatnou otázku potom v tomto směru představuje odměna za tyto služby, neboť komerční služby jsou samozřejmě poskytovány za úplatu. „Věcný záměr bude ještě upraven o závěry jednání kontrolních a kárných orgánů ČAK, eventuálně dopracován a pak následně šířeji komunikován do advokátního stavu, včetně toho, že bude dopracován do definitivní podoby stavovského předpisu,“ doplňuje Chaloupková.

Díra na trhu

Mohlo by vás zajímat

Energetický regulátor si polepší o 190 milionů. Zaplatí to Češi v platbách za plyn a elektřinu

Vedení Komory se obává toho, že pokud by co nejrychleji otázkou poskytování právních služeb po internetu urychleně neřešilo, díru na trhu by využily jiné subjekty, Podle místopředsedy ČAK Roberta Němce, který je pověřen vedením on – line platformy, „Jsme si vědomi rizika, že pokud by advokáti tuto možnost neměli, může to vést k nežádoucímu poskytování právních služeb jinými subjekty, tzv. vinklaření, bez náležitého oprávnění a bez možné kontroly kvality, tak, jako se to děje v jiných odvětvích“. Cílem by mělo být tomuto nešvaru zabránit a naopak zpřístupnit právní služby té části veřejnosti, která je ve stávající podobě dostatečně nevyužívá. Jsme si vědomi toho, že k tomu bude potřeba v kybernetickém prostoru vynaložit nemalou aktivitu.“

Proto by ČAK jako regulátor měla svým členům vytvořit podmínky, aby mohli tyto moderní nástroje aktivně využívat, a zároveň aby zůstaly zachovány základní principy, na kterých advokacie stojí.  V prvé řadě jde o zachování důvěrné komunikace mezi advokátem a klientem, ale i otázka identifikace klienta, nezávislosti, či zamezení konfliktu zájmů. „Musíme postupovat velmi citlivě, protože pokud by regulace byla příliš restriktivní, advokátům by znemožňovala uplatnit se v novém prostředí a jejich místo by mohly zaujmout jiné subjekty, o nichž jsem již hovořil a jak jsme tomu byli v minulosti již mnohokrát svědky.“ říká Němec.

Mlčenlivost i střet zájmů

Jak vyplývá z článku člena představenstva ČAK Michala Žižlavského pro Builletin advokacie, návrh, který nyní představenstvo projednává, má nastavit jasná pravidla nabízení právních služeb po internetu. Vychází z toho, že advokáti nejsou jen podnikatelé a musejí kromě obecných předpisů dodržovat také etická pravidla a řídit se stavovskými předpisy. Nabízení právních služeb po internetu se dotýká celé řady principů, na kterých spočívá současná úprava poskytování advokátních služeb, přičemž tyto principy bude třeba buď dodržovat, nebo změnit. „Právo na svobodnou volbu advokáta zahrnuje povinnost zdržet se jednání, které by ohrožovalo svobodnou volbu advokáta. Další oblastí, s níž se musí připravovaný stavovský předpis vyrovnat, je povinnost mlčenlivosti. Projevem této povinnosti je i to, že pokud hodlá advokát použít pro jakékoli účely (včetně náboru klientů) informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, může tak učinit jedině se souhlasem klienta.“ Poskytováním on-line právních služeb se musí rovněž advokát vyvarovat poskytování právních služeb klientovi, jehož zájmy mohou být v rozporu se zájmy klienta, kterému již právní služby poskytoval. To není možné bez jednoznačné identifikace potenciálního nového klienta. Žižlavský upozorňuje i na to, že tyto služby musí brát v úvahu u další právní předpisy. „Kromě obecného požadavku povinnost identifikace klienta upravují i speciální normy, konkrétně zákon proti praní špinavých peněz. Advokát je povinen identifikovat klienta, když provádí úschovu peněz, cenných papírů nebo jiného majetku svého klienta, nebo když vykonává jinou zákonem vymezenou činnost jeho jménem nebo na jeho účet. To platí i tehdy, poskytuje-li právní služby po internetu.“

Jak dále uvádí, etický kodex pak zakazuje, aby advokát vnucoval své služby osobám, které je po něm nepožadují. Jde o důsledek práva na svobodnou volbu advokáta. Může to ovlivnit svobodné rozhodnutí klienta, kterého advokáta si zvolí. Zakazuje se také nábor klientů prostřednictvím třetích osob (zprostředkovatelů), kteří by právní služby nabízely místo advokáta, a konečně se zakazuje úplata za doporučení nebo zprostředkování klienta.

Věcný záměr stavovského předpisu, který nyní projednávalo představenstvo, směřuje k těmto závěrům: Účast advokáta na webových službách je možná tehdy, pokud nejsou služby advokáta agresivně nabízeny osobám, které je po advokátovi nepožadují (například formou adresného zasílání nabídek uživatelům webu). Advokát musí být vždy schopen identifikovat klienta tak, aby mohl v případě střetu zájmů odmítnout poskytnutí právních služeb. Advokát také nesmí porušovat povinnost mlčenlivosti například tím, že by se zavázal sdělovat poskytovateli webových služeb nedovolené informace o klientech a poskytnutých právních službách. Účast advokáta na webové službě konečně nesmí vést k omezení práva na svobodnou volbu advokáta například tím, že by se uživatel – potenciální klient zavázal, že nebude využívat jiné advokáty, než ty, jejichž právní služby web zprostředkovává. „Na představenstvu zazněly v diskuzi různé názory na úplatu za účast na zprostředkovatelských webových službách. S výhradou toho, že zatím nejde o uzavřenou věc, mohu říci, že panuje shoda v tom, že je možná jednorázová nebo paušální platba. „Shoda již není v tom, zda se osoba, která webovou službu provozuje, může stát jakýmsi podílníkem na odměně advokáta. Zde prozatím převažuje názor, že ne, snad vyjma případů platby za tzv. prokliky, kde advokát platí za náhledy, nikoli jen za umístění informací,“ uzavírá Žižlavský.

[/mn_protected]

Dušan Šrámek