Evropa by podle bývalého eurokomisaře Fritse Bolkensteina měla volný pohyb kapitálu vítat a nezavádět nové regulace.
„Když jsem byl evropským komisařem, brodil jsem se spoustou těžkých agend. S některými se nepodařilo pohnout celé dekády, jiné odolávaly zájmům evropských institucí. Ale žádná se nerodila tak těžce jako směrnice o přeshraničních fúzích a akvizicích,“ vzpomíná bývalý eurokomisař pro vnitřní trh, cla a daně, Nizozemec Frits Bolkenstein.
Pro portál Politico.eu vyjmenovává rizika, která pro volný pohyb kapitálu představuje čerstvý francouzský prezident Emmanuel Macron. Když byla konečně Evropským parlamentem přijata legislativa upravující přeshraniční fúze a akvizice, dalo se to prý považovat za Pyrrhovo vítězství. Bolkenstein tvrdí, že se v ní projevily jen části původního návrhu, který ještě jako eurokomisař předkládal.
„Nová směrnice představuje sice pomalou, ale jistou cestu k plně funkčnímu jednotnému trhu, který dovolí lidem, zboží a službám se napříč Evropskou unií pohybovat zcela volně. Pracně dosažené vítězství je dnes v ohrožení,“ píše Bolkenstein.
Emmanuel „Colbert“ Macron
Nově zvolený prezident Emmanuel Macron prý totiž chce oživit starou francouzskou ambici, a sice, vyjmout z těchto pravidel prakticky všechny francouzské firmy. Ve hře je podle Macrona „životně důležitý strategický zájem“, pokud nějaká francouzská společnost dostane ze zahraničí nabídku na převzetí.
„Tento colbertovský instinkt – francouzské bohatství má sloužit francouzskému státu – je mezi francouzskými elitami hluboce zakořeněn,“ je přesvědčen Bolkenstein. Jenže Macron v tom není sám. Německá kancléřka Angela Merkelová a italský premiér Paolo Gentiloni už dali hlasitě najevo, že Macronovy plány na monitorování a posuzování přeshraničních převzetí, postavené na národních strategických zájmech, podporují.
Pokud by skutečně bylo možné akcie vybraných společností vyřadit z trhu a zabránit tak prodeji vážnému zájemci ze zahraničí, mohlo by to znamenat přinejmenším podstatné zkomplikování přeshraničních převzetí a prakticky omezení volného pohybu kapitálu. V konečném důsledku to pak znamená popření zásad jednotného vnitřního trhu Evropské unie.
„Možná bychom si měli připomenout, proč byla vůbec směrnice o přeshraničním převzetí zaváděna,“ říká Bolkenstein. Bylo to zejména proto, že stará úprava představovala pro kapitálové toky obrovské překážky. Legislativa v jednotlivých členských zemích EU, upravující fúze a akvizice, se velmi lišila. Stejně tak pravidla pro ochranu akcionářů. Evropská směrnice tak stanovila základní společné principy, které měly tyto kapitálové transakce zjednodušit. Nebo alespoň sjednotit a tím pádem zpřehlednit.
Pohyb kapitálu zvyšuje efektivnost
Fúze a akvizice, včetně těch mezinárodních, jsou podle bývalého eurokomisaře pro fungování tržní ekonomiky nezbytné. Kupování jedněch společností jinými vede k tomu, že ty méně efektivní mizí z trhu, zatímco ty konkurenceschopnější přežívají. Vzácné zdroje jsou tak využívány lepším způsobem. Přeshraniční převzetí pomáhají prosazování inovací a minimálně nekladou překážky investicím, které jsou v Unii potřebné.
„K mému velkému překvapení není vůči nárůstu protekcionismu imunní ani moje vlast, Nizozemí,“ říká Bolkenstein. „Můj stranický kolega a ministr hospodářství Henk Kamp rovněž předložil legislativní návrh, který by měl stejné dopady, jako ten francouzský,“ doplňuje bývalý evropský komisař. Konkrétně se jedná roční moratorium na veškeré přeshraniční fúze a akvizice. Možná je to paradox, ale za toto omezení kapitálových toků v Nizozemsku nejvíce lobbují zástupci velkých firem. Jednou z nejhlasitějších je prý nizozemsko-britský Unilever.
Přitom by to měla být právě vláda, která bude zahraniční investory do domácích společností vítat. Nizozemské penzijní fondy mají nezanedbatelnou část svých aktiv umístěnu v akciích nizozemských firem. Jestliže zahraniční investice znamenají zlepšení jejich výkonnosti, pak to rovněž povede k většímu zhodnocení úspor obyvatelstva, které si spoří na důchod.
„Evropská komise by se měla postavit do čela tažení proti snahám vlád jednotlivých členských zemí o podkopávání jednotného trhu. Má k tomu k dispozici poměrně širokou paletu nástrojů,“ myslí si Bolkenstein. Komise by podle něj měla pro začátek všechny upozornit, že členské státy nemohou přijímat legislativu, která je v rozporu s evropskými pravidly. Bolkenstein zmiňuje také nástroje jako je infringement nebo v krajním případě žaloby u Evropského soudního dvora.
„Jednotný trh ještě není zdaleka plně funkční. Proto poslední věc, kterou nyní Evropa potřebuje, jsou kroky, které ji povedou zpět k protekcionismu,“ uzavírá Frits Bolkenstein.
-usi-
