Lovec mafiánů. Tak se jmenuje kniha, kterou před několika dny pokřtil někdejší detektiv protikorupční policie Karel Tichý. Ten dvacet let odhaloval ekonomickou trestnou činnost, jeho tým prokazatelně zachránil státu miliardy korun. Od policie odešel už před delším časem, nyní je asistentem senátorky Aleny Dernerové a na čas se mihnul i v hnutí Přísaha. S jeho šéfem Róbertem Šlachtou se ale rozešel ve zlém a svoje angažmá v něm považuje za jednu z největších životních chyb.
Je to „příběh jednoho policajta podle skutečných případů“, stojí v podtitulku knihy Karla Tichého.
„Nemám v úmyslu psát autobiografii, ani kroniku popisující naprosto přesný časový sled událostí. Jde o vyprávění příběhů z mého policejního života,“ napsal Tichý v předmluvě ke knize.
„Je to opravdu moje první knížka a zřejmě i poslední, protože nejsem žádný spisovatel a do tohoto projektu jsem se nechal kamarády nějakým způsobem uvrtat. Ta knížka je v podstatě můj policejní život. Jsou to příběhy, které se skutečně staly, které jsem já prožil jako policista od mého nástupu k policii až po můj odchod. Takže to je ztvárněné, samozřejmě nejsou to všechny ty kauzy, ale snažil jsem se vybrat takové, aby to zajímalo normální a obyčejné lidi a aby bylo vidět, co se tady dělo, jaké kauzy tady byly. Některé byly i mediálně známé,“ řekl na křtu knihy Karel Tichý. Dílo vyšlo v nakladatelství Olympia.
V knize jsou popsány jak kauzy z dob začátků Karla Tichého u policie, tak i například dění kolem mafiánů Františka Mrázka, tak Radovana Krejčíře.
„Já jsem nastoupil k policii jako mladý, nezkušený a ty kauzy prostě přicházely. Já jsem nastoupil na místní oddělení jako pochůzkář, pak jsem se poměrně rychle dostal na kriminálku a pak jsem pokračoval na protikorupční policii, takže ty kauzy se vyvíjely podle toho mého postupu a kam jsem dosáhl. Celý ten policejní život jsem byl operativec, takže to byly i kauzy, které jsem si vyhledal, díky svým informátorům a to byla třeba i smutná část toho příběhu, že třeba dva ti informátoři už nežijí, že byli zavražděni v té době,“ podotkl Karel Tichý.
Odchod od Šlachty
Ekonomický deník připomíná také příběh, v němž hrál roli Karel Tichý v poslední době. Jde o jeho angažmá v hnutí Přísaha. To vypadalo zpočátku jako téměř pohádková idyla, po letech našli společnou řeč dva detektivové protikorupční a protimafiánské policie, kteří byli odjakživa rivalové. Síly spojili bývalí mediálně známí detektivové Róbert Šlachta a Karel Tichý v hnutí Přísaha a objížděli republiku, aby uspěli ve volbách do Poslanecké sněmovny. Někdejší velitel ÚOOZ Róbert Šlachta mluvil až donedávna o svém spolupracovníkovi Karlovi Tichém, když se o něj začala zajímat podrobněji média, jako o „lovci mafiánů“ a nešetřil chválou. Dnes je všechno jinak. Tichý z Přísahy před Vánoci odešel a „hlasitě bouchl dveřmi“.
Důvodem odchodu Tichého byl podle neoficiálních informací Ekonomického deníku názorový nesoulad a ješitnost bývalého šéfa ÚOOZ.
Ekonomický deník proto Karla Tichého oslovil a chtěl znát důvody odchodu. Tichý neoficiální informace potvrdil.
„Moje angažmá v projektu plukovníka Roberta Šlachty, byl největší omyl mého života. Chyba byla, že jsem Šlachtu neznal z té jeho ´pravé stránky´ a že jsem neposlechl lidi, kteří mě před ním varovali. A tak jsem se, bohužel, angažoval. Stálo mě to hodně času, sil, peněz, a patrně i dobré jméno. Ano i na stará kolena se člověk chybami učí a ani já, na rozdíl od Šlachty, nejsem neomylný. Rád bych se omluvil všem, kteří o to stojí,“ začal svoji reakci pro Ekonomický deník Karel Tichý.
„Dostal jsem opravdu velkou porci dotazů, zvolené téma se však vůbec nehodí do tohoto předvánočního času. Původně jsem byl rozhodnut udělat za touto mou životní etapou tlustou čáru a začít to vytěsňovat i z podvědomí, ale ono to bohužel nejde,“ navázal Karel Tichý.
Fatální zlom ve vztazích s Róbertem Šlachtou prý nastal v úterý 13. prosince, kdy Šlachta proti Tichému v názorovém nesouladu podle jeho slov použil i jeho rodinu. Pro hnutí Přísaha totiž pracovala i Tichého dcera.
Byl jsem snílek
„A to udělal velikou chybu. Byl jsem u toho od prvopočátku, když se nejprve jednalo o startu politické kariéry Šlachty v Senátu, z čehož ´statečně´ vycouval. Teprve pak začal vznikat jeho hlavní projekt. A začal jsem Šlachtu poznávat, tak, jaký doopravdy je. Přesto jsem si ho pořád idealizoval. Měl bych asi odevzdat můj diplom ze studií sociální patologie. Já, ale i mnoho dalších slušných lidí, jsme uvěřili těm řečem o právu, spravedlnosti, četnosti, statečnosti, demokracii. Nic z toho v této sektě není myšleno vážně. Vše je postaveno na výlučné a nedílné velitelské pravomoci vůdce,“ vypráví Karel Tichý.
„Jediný, kdo jeho pravou tvář, zejména pak naprosto neukojitelnou ješitnost, včas odhalil a správně to uchopil jsou jeho PR lidé, kteří formovali celou následnou strategii ´hnutí´. Jsou to politolog Jan Kubáček a PR marketéři Zuzana Gedeonová a Martin Štěpanovský, kteří vybudovali tento projet šitý na míru ´jednoho muže´. Ano, na sjezdu hnutí jsem se stal i jeho členem a byl zvolen do Rozhodčí a smírčí komise. Stále jsem ještě doufal v možnost naplnění cílů, které hnutí navenek prezentovalo. Zároveň však i sílily mé obavy z toho, že to tak není. Na rozdíl od řady jiných, kteří své angažmá pojali ryze prakticky, jako výtah k moci, vlivu a penězům, tak já jsem od Šlachty nechtěl nic, ale jenom pomáhal, nosil a doufal a nebyl jsem sám. A tak jsem sledoval i to, jak dopadali všichni ti, kteří se odvážili v čemkoli, nesouhlasit s vůdcem. A nutně se začalo schylovat k tomu, že dříve či později dojde ke střetu. Ještě jednou jsem ale podlehl, to když jsem se nechal napsat na volební listinu hnutí. Útěchou mi bylo alespoň to, že 5. místo na kandidátce mi zaručovalo klid a i Šlachta se svými ´věrnými´ se snažil. Koho oslovil kandidát č. 5 Karel Tichý, 63 let, živnostník? Byly volby a Pán Bůh byl naštěstí doma. Zklamání jednotlivce není nic v porovnání s případným zklamáním mnoha,“ hodnotí dnes Karel Tichý.
„Vše musí sloužit k ukájení jeho neukojitelné ješitnosti. Hnutí je, ale to je asi u všech podobných projektů stejné, bezedná černá díra. Šlachta, mimo jiné úžasnosti, začne ráno u toho, že ten malej pejsek je černej a večer končí tím, že to je velká bílá kočička. A běda tomu, kdo s tím nadšeně a hlasitě nesouhlasí. A pokud jde o jeho osobní statečnost, tak nejlépe to, zase mimo jiné, dokazuje to, jak výhružky vzkazuje přes jiné ale třeba i to, že celou dobu, volebního sjezdu pražské organizace, nebo jednání rady, kam poslal žvanila Pelce, sám vůdce zatím ležel ve svém apartmánu nad kancelářemi a v bezpečí vyčkával. A vrcholným důkazem jeho statečnosti určitě bude jeho obhajoba toho, jak celý rok tvrdí, že napsal knihu, ale nyní u soudu (s bývalým náměstkem vrchního státního zastupitelství v Praze Liborem Grygárkem – pozn. red.) s ní určitě nebude mít vůbec nic společného. Co na to asi řeknou všichni ti, co mu to uvěřili?“ klade řečnickou otázku Karel Tichý.
A dodává: „Ještě k té mé bláhové pohnutce se kterou sem do toho šel. Měl sem se Šlachtou dohodu, že se v případě volebního úspěchu, budu moci z pozice poradce, podílet na nastartování pokusu o přetváření vedení policie na opravdu odborný, nezávislý a nepolitický orgán. Bože já byl ale bláhový snílek.“
Róbert Šlachta s Ekonomickým deníkem nekomunikuje. Do televizní debaty s reportérem Ekonomického deníku na CNN Prima News, jenž na odchod Tichého z Přísahy upozornil, v níž se Tichého exit z politického hnutí řešil, jít odmítl.
Tomáš Rovný
