Centrální evidence účtů, obchodní rejstřík, katastr nemovitostí. Tam všude aktuálně hledá Finanční analytický útvar podklady pro takzvané zmrazení majetku občanů Ruska a dalších zemí, na které dopadly sankce kvůli vojenské invazi Ruska na Ukrajinu. Sankce se ale týkají i občanů Běloruska a Čečenska, tedy všech osob a subjektů uvedených na sankčních seznamech. Ale i osob a subjektů s nimi propojených, jak potvrdilo ministerstvo financí. Řada firem se zahraničními majiteli v České republice ale svého skutečného vlastníka stále nepřiznává.
Tvrdé ekonomické sankce, které následují po invazi ruských vojsk na Ukrajinu, se dotknou i některých českých firem, ale i nemovitého majetku, s ruskými, běloruskými nebo čečenskými vlastníky.
Veškerá koordinace provádění mezinárodních sankcí v České republice je plně v gesci Finančního analytického úřadu (FAÚ), který je zodpovědný za provádění finančních sankcí. Za tímto účelem disponuje nástroji k zadržování movitého i nemovitého majetku a finančních prostředků sankcionovaných osob a firem včetně blokace jejich bankovních účtů.
„Povinnost kontroly dodržování mezinárodních sankcí mají v rámci své činnosti všechny státní orgány, které vykonávají kontrolní činnost,“ doplnil Nikola Morava z ministerstva financí.
V současné době FAÚ aktivně vyhledává sankcionovaný majetek prostřednictvím evidencí a registrů (např. centrální evidence účtů, obchodní rejstřík, katastr nemovitostí).
V případě nalezení sankcionovaného majetku vydává FAÚ rozhodnutí buďto o zmrazení, odnětí, převzetí či vydání majetku. V případě zmrazení majetku se tak stane buďto přímo u daného subjektu (většinou v případě bank), nebo sankciovaný majetek přechází do správy FAÚ.
„Aktuálně můžeme uvést, že již byly na území České republiky identifikovány první případy majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce, a FAÚ v současné době realizuje příslušné kroky k jeho zmrazení. Jaké konkrétní úkony ve věci zmrazení majetku a v jakém rozsahu tak FAÚ činí nicméně podléhá povinné mlčenlivosti z titulu sankčního zákona,“ konstatoval Nikola Morava z ministerstva financí.
Koho se zmrazení majetku týká, a v jakém objemu, ale resort zveřejnit nechce.
„FAÚ v minulosti už v několika případech přistoupil ke zmrazení finančních prostředků či jiného majetku osob, které jsou předmětem mezinárodních sankcí. Specifikaci majetku a jeho výši nicméně s ohledem na povinnost mlčenlivosti stanovenou sankčním zákonem nejsme oprávněni sdělit,“ uvedl dále Nikola Morava k otázkám Ekonomického deníku.
Činnost FAÚ se týká všech osob a subjektů uvedených na sankčních seznamech, ale i osob a subjektů s nimi propojených, tedy i příslušníků Běloruska a Čečenska.
K 1. březnu 2022 bylo na sankčním seznamu Evropské unie celkem 752 subjektů (696 fyzických osob a 56 právnických osob), vůči kterým se uplatní finanční sankce včetně zmrazení jejich aktiv v EU.
„Tento seznam pravděpodobně stále není konečný a jeho pravidelně aktualizovanou podobu naleznete na webových stránkách FAÚ,“ doplnil zástupce ministerstva financí.
S účinností od 25. února Evropská unie přidala na sankční seznam osob, jimž se v EU s okamžitou platností zmrazují veškerá aktiva dalších celkem 99 fyzických osob, včetně prezidenta Ruska Vladimira Putina a ministra zahraničí Sergeje Lavrova. K 28. únoru pak přidali dalších 26 prominentních Rusů, z nichž mnozí mají úzké vazby na prezidenta Vladimira Putina (např. mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov).
Seznam sankcionovaných lze nalézt ZDE.
Vlastníci ze zemí SSSR se naučili sankce obcházet
Jak se řeší např. problém firem, kde jsou podíly vlastníků účelově rozděleny, zakryty zahraničními fondy či offshore strukturami, a nejsou zaevidováni v registru konečných vlastníků? A jakým způsobem jsou v takovém případě vlastníci, např. v kyperských strukturách, dohledáváni? V České republice existuje řada firem, kde existují silné indicie o tom, že koncovými vlastníky jsou majitelé ze zemí bývalého Sovětského svazu (SSSR), a konkrétně i Ruska. Jenže leckteří vlastníci se k držení společností nepřiznávají a vyhýbají se zákonem danému registru konečných vlastníků.
Třeba manažer společnosti Smart Office & Companies ze skupiny Apogeo Michael Dobrovolný v červenci roku 2020 upozornil, že na zápis do registru skutečných vlastníků se dalo „vyzrát“.
Podle Dobrovolného totiž v zákoně zůstala jedna možnost, jak si anonymitu udržet. Zákonodárci totiž podle něj opomněli řešení, které začali vlastníci firem využívat.
„Roste počet případů, kdy jsou aktivity v ČR provozovány prostřednictvím odštěpného závodu zahraniční právnické osoby, které v ČR platí daně, podle zákonů ČR však nemá tzv. právní osobnost. Mateřská společnost jako taková přitom také nepodléhá české legislativě,“ napsal Michael Dobrovolný v létě roku 2020.
„Každý případ posuzujeme individuálně a snažíme se v rámci šetření vždy zjistit, zda nedochází k přímému či nepřímému zpřístupnění finančních prostředků či hospodářských zdrojů osobám vůči kterým jsou uplatňovány sankce,“ říká k tomu Nikola Morava z ministerstva financí.
A jedním dechem připouští, že dohledávání skutečných vlastníků, kteří aktivně zamazávají stopy vedoucí k jejich majetku, není snadné.
Ekonomický deník se zeptal konkrétně na příklad, kdy českou firmu vlastní pět vlastníků z offshore destinací po 20 procentech.
„Dohledávání ve vámi popsaném případě je ale skutečně komplikované, navíc z hlediska mezinárodních sankcí se podle výkladu Evropské komise za relevantní podíl považuje ovládání více než 50 procent. FAÚ nicméně postupuje tak, že i např. výplata dividend na základě podílu pouze 20 procent by znamenala porušení mezinárodních sankcí,“ dodává Nikola Morava.
Čečenští oligarchové
V této souvislosti jsou v České republice například zajímavé aktivity čečenské rodiny Bažajevů. Stopa Mavlita Bažajeva je zachytitelná za budováním největšího českého business parku, ve kterém má vznikat multifunkční konferenční centrum a kancelářské budovy, firmy Airport Park. Za firmou lze najít ruského miliardáře čečenského původu Mavlita Bažajeva a jeho synovec Mansura. V obchodním rejstříku je jako vlastník uvedena anonymní kyperská firma Higglo Investments. Podobné zastírací manévry jsou ale dohledatelné i u jiných propojených společností.
Pojďme se na rodinu Bažajevů podívat blíže za pomoci otevřených zdrojů. Otec, Jusup Bažajev, byl ředitelem školy v Čečensku, měl tři syny Ziju, Musu a Mavlita.
Mavlit Bažajev je předsedou správní rady holdingu „Skupina Aliance“ (Alliance Group), který se zabývá především těžbou a zpracováním ropy v Rusku a na Ukrajině. Dále podniká například v realitách. Majetek Skupiny Aliance se počítá v miliardách dolarů.
Mavlit Bažajev je kromě byznysu činný v politice. Je členem vlivné Veřejné komory, která vykonává dohled nad státními úředníky a stojí v čele Koordinační rady čečenských kulturních a společenských organizací v Rusku.
Bažajev například navrhl svérázné řešení ruských demografických problémů, když řekl, že by mělo dojít k přesídlení severokavkazských národů na Sibiř a na Dálný Východ. Podle Bažajeva je tento úkol natolik důležitý, že je potřeba pro něj vytvořit celostátní národní program.
Bažajevovi také kontrolují ropnou firmou Alliance Group. Na schůzky si je zve i ruský prezident Vladimír Putin.
Skupinu Alliance Group (Gruppa Alyans), jež sídlí v Moskvě, založil v dubnu 1998 Zija Bažajev.
Zija za časů Sovětského svazu pracoval v biochemickém průmyslu v Krasnodaru a Grozném. S ropným byznysem začínal v Čečensku počátkem devadesátých let, kdy ve značně nestabilních politických poměrech postavil na nohy petrolejářskou společnost Yunco.
Působil i jako prezident společností LIA OIL a během první čečenské války šéfoval grozenské South Oil Company. Během téže dekády se jiná „jeho“ společnost, holding Sidanco (v němž Zija působil nejdříve jako viceprezident a od roku 1997 jako prezident), rozrostla devítinásobně. V březnu 1998 ale na post prezidenta rezignoval poté, co holding upadl do nemalých dluhů. Alliance Group zpočátku nabízela krizový management ropným, plynárenským, rafinérským, strojařským i logistickým firmám, které se ocitly v potížích. Služby poskytovala za „hotové“ či za akcie nebo opce dotyčných firem. Vyhrála dokonce tendr na externí řízení státního podniku Rosněfť, leč Sergej Bogdančikov, prezident společnosti, konečné uzavření smlouvy „odložil na neurčito“.
Zija má dnes mezi mnoha Čečenci pověst národního hrdiny (opěvují třeba jeho filantropické aktivity jako podporu školy pro slepé děti na Sibiři), již podtrhuje i jeho tragický odchod ze světa. V březnu roku 2000, v devětatřiceti letech, našel údajný kandidát na prezidenta nebo alespoň ropného ministra „osvobozeného“ Čečenska smrt – společně s dalšími osmi pasažéry – v troskách letounu Jak- 40 (říká se o něm, že předtím zázračně vyvázl ze dvou jiných leteckých neštěstí). Stalo se tak na moskevském letišti Šeremetěvo – 1 krátce po vzlétnutí směrem na Kyjev. I vzhledem k tomu, že jednou z obětí byl i novinář Arťom Borovik, autor knihy Skrytá válka o sovětském debaklu v Afghánistánu, v níž vystupoval třeba i Usáma bin Ládin, spekulovalo se, že za zkázou stroje stojí sabotáž. Na Borovikově smrti mohl mít zájem též Kreml – kritizovaný novinářem kvůli válce v Čečensku i kvůli korupci – a na té Bažajevově zase čečenští povstalci, jimž údajně odmítl financovat povstalecký odboj (podle jedné verze naopak Zija pašoval čečenskou ropu do Vladivostoku, aby pak mohl financovat protiruské partyzány).
„Bažajevovi hrozili více než jednou, máme pro to důkazy,“ řekl tehdy mluvčí FSB, ruské Federální bezpečnostní služby. Nakonec se ale vyšetřovatelé přiklonili k názoru, že šlo o nešťastnou náhodu; tu potvrzoval i fakt, že Bažajev uvedeným letounem pravděpodobně vůbec neměl cestovat a plány změnil až těsně před jeho osudným (ne) vzlétnutím.
Po Zijově smrti převzal vedení Alliance Group bratr Musa Bažajev, jenž je dodnes prezidentem. Mavlit Bažajev je předsedou správní rady.
Bratři se v putinovském Rusku snaží budit dobrý dojem, seč jim síly a peníze stačí (kontroverzního Ziju, zdá se, přitom příliš nepřipomínají). Na prokremelskou obnovu válkou zničeného Čečenska darovali padesát milionů dolarů. Velkou sumu poukázal Musa například na obnovu Ropného institutu v Grozném, jejž studoval, jak sdělil po schůzce s Vladimírem Putinem.
Mavlit Bažajev zasedl ve Veřejné komoře, orgánu, jenž vykonává veřejný dohled nad státními úředníky. A o Musovi se spekuluje jako o možném vládci Čečenska.
Aktivity v České republice
Rozsáhlý zhruba dvacetihektarový areál s budovami zkrachovalé společnosti Vodní stavby v Praze-Libuši koupila březnu 2008 za 880 milionů korun firma Vimbau. Stoprocentním majitelem ruské společnosti je anonymní kyperská firma Higglo Investments, za kterou stojí Mavlit Bažajev.
Čečenští magnáti získali zajímavou část majetku zbankrotovaných Vodních staveb prostřednictvím už zmíněné společnosti Vimbau. Jediným vlastníkem firmy je jeden z nejvlivnějších ruských Čečenů Mavlit Bažajev. Podle ruského internetového časopisu „Pražský telegraf“ ji bezplatně převzal od AZA Trade. Tuto firmu majoritně vlastnila Harton Engineering z Britských Panenských ostrovů a další příslušníci klanu Bažajevových, jako například Tamara Bažajevová nebo Lajla Bažajevová. Areál vlastní Bažajevovi dodnes.
Plány AZA Trade s projektem Prague Airport Park v blízkosti terminálu Jih pražského ruzyňského letiště jsme už zmínili.
Projekt byl rozdělen do několika etap.
V první fázi měly vzniknout dvě administrativní budovy a hotel s kongresovým centrem. V druhém sledu se zde počítalo s výstavbou dalších 21 objektů – například vědeckotechnického centra, wellness, autosalonu, skladových a výrobních areálů.
AZA Trade měla k dispozici 16 hektarů pozemků. Podle vyjádření zástupců firmy pro deník E15 měly následovat i další dvě etapy na přilehlých pěti hektarech, které však patří letišti a pražskému magistrátu.
„S majiteli pozemků jsme spolupracovali na celkové přípravě projektu,“ uvedl projektový manažer AZA Trade Filip Tůma.
„Jedná se o soukromou firmu, která na vlastních pozemcích projektuje budovy pro administrativní účely. Podle informací Letiště Praha má záměr od roku 2014 platné územní rozhodnutí. Letiště Praha k této firmě nemá žádný vztah. Poslední schůzka kvůli možné změně funkce projektu ze strany AZA Trade proběhla v roce 2017 a Letiště Praha záměr změny nepodpořilo,“ uvedla pro server Seznam Zprávy mluvčí Letiště Praha Klára Divíšková.
Dodala, že firma AZA Trade je se zástupci státem vlastněného letiště „v občasném kontaktu“, a to skrze českého projektového manažera. Nicméně se to prý týká jen technických otázek.
Jan Hrbáček
