Byl smrtící útok Davida Kozáka loni na pražské Filosofické fakultě teroristickým trestným činem? Státní zastupitelství tvrdí, že ne, ale nasvědčuje tomu spousta indicií. Masový vrah David Kozák (†24) v budově na Palachově náměstí 21. prosince zastřelil 13 lidí – studentů a vyučujících, jedna dívka zemřela po pádu při útěku před střelbou. Kozákovu činu předcházela ten den dopoledne vražda vlastního otce v obci Hostouň u Prahy. Oba akty lze považovat s ohledem na jejich provedení za masakry. Z pátrání Ekonomického deníku vyplývá, že vyšetřování neodložil policejní komisař Šimon Kozák z vlastní iniciativy, ale pokyn k němu dala dozorující státní zástupkyně. Navíc v době, kdy prokazatelně nebylo dokončeno odborné zkoumání zajištěných balistických a dalších stop. Ekonomický deník proto podrobně zanalyzoval kroky státního zastupitelství.
Pár dní předtím přitom provedl Kozák další bezskrupulózní krvavý akt. Patnáctého prosince v rámci osobnostního testu, zda dokáže usmrtit živou bytost, zavraždil v pražských Klánovicích otce s miminkem v kočárku. Otce zasáhl šesti ranami do hlavy, hrudníku a končetin, bezbranného kojence v kočárku Kozák střelil do hlavy.
Kozák po sobě sice nezanechal manifest, jako tomu v případě teroristických útoků bývá, ale jeho příprava i provedení, jednoznačně prokazuje Kozákovu „naštvanost na celý svět“. Vrahovi bylo jedno, po kom střílí a a jaké a kolik lidí zabije.
„Rozstřílel bych kohokoliv, nechci být v rodinné hrobce,“ napsal ale vrah z fakulty policistům. Jeho popis zastřelení otce s miminkem ukazuje chladný kalkul a naprostou bezcitnost mladého muže. Kozák v dokumentu tvrdí, že by v Klánovicích rozstřílel kohokoliv, kdo by se mu připletl do cesty a vyslovil přání nebýt pohřben v rodinné hrobce, ale aby byly jeho zpopelněné ostatky rozsypány na neznámém místě. „Tudíž bych mohl v klidu zmizet z povrchu zemského a nenechat po sobě vůbec nic,“ napsal David Kozák.
Mohlo by vás zajímat
Usnesení policie (PČR) o vyšetřování prosincové střelby na pražské Filosofické fakultě má přitom řadu vad a je nepřesvědčivé. Vyplývá to z dřívější analýzy Ekonomického deníku a názorů právních expertů. Uchopitelné důkazy jsou v usnesení sice zhodnoceny téměř vyčerpávajícím způsobem, nicméně v něm absentují další klíčové důkazy – výpovědi svědků z řad zakročujících policistů, z okolí a spolužáků.
Ekonomický deník se omlouvá za poněkud náročnější čtení, protože kvůli hlubší analýze bylo třeba přesně citovat některé pasáže z rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Dohled Bradáčové
Pojďme se blíže věnovat rozhodnutí státního zastupitelství, že Kozákovy činy neměly povahu teroristického trestného činu. Z pražského Městského státního zastupitelství již od počátku kauzy prosakují informace, že státní zástupkyně Jana Murínová věc chtěla předat k dozoru na Vrchní státní zastupitelství v Praze. „Tam se toho ale báli jako čert kříže, protože tato věc nemůže přinést pozitivní mediální body,“ řekl Ekonomickému deníku zdroj z řad žalobců, který si z pochopitelných důvodů přál zůstat v anonymitě.
Proti rozhodnutí o odložení věci padla řada stížností, včetně jedné, že šlo o teroristický útok. Ekonomický deník má tento podnět k dispozici. Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) pak provedlo dohled nad prací Jany Murínové letos v listopadu. A konstatovalo, že se Kozák dopustil vraždy, nikoli teroristického trestného činu.
„Za účelem provedení instančního dohledu byly na Městském státním zastupitelství v Praze (MSZ) vyžádány a následně na zdejší státní zastupitelství předloženy kompletní obsahy dozorového spisu MSZ v Praze, sp. zn. 1 KZV 104/2024, a vyšetřovacího spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV OOK, 1. oddělení (dále jen „PČR“) č. j. KRPA-417973/TČ-2023. Po prostudování předmětných spisů a seznámení se s podnětem podatele k výkonu dohledu je na místě uvést následující: Na základě provedeného velmi obsáhlého dokazování, a to i pokud jde o motivaci pachatele – podezřelého D. Kozáka k činům (nejen střelby v budově FF UK, ale i vražd v klánovickém lese a vraždy otce v jeho bydlišti), je třeba se ztotožnit s postupem dozorové státní zástupkyně, která zamítla stížnosti poškozených proti usnesení PČR o odložení věci ze dne 14. 6. 2024 jako nedůvodných s tím, že použitá právní kvalifikace (vražda) je přiléhavá okolnostem a průběhu spáchání všech tří předmětných skutků,“ začalo VSZ výsledky svého dohledu.
Postup dozorující žalobkyně pak její nadřízení schválili.
„Předně je třeba konstatovat, že dotčené usnesení dozorové státní zástupkyně MSZ v Praze ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 1 KZV 104/2024 – 78, kterým byly zamítnuty stížnosti 9 poškozených proti usnesení PČR o odložení věci, je po formální stránce bezvadné, kdy státní zástupkyně v rámci stížnostního řízení vypořádala nejen stížnostní námitky poškozených a svůj postup i řádně zdůvodnila, ale provedla komplexní přezkoumání napadeného usnesení policejního orgánu o odložení věci, včetně řízení, které mu předcházelo, tedy postupovala i v rámci zákonné povinnosti revizního stížnostního přezkumu ve smyslu § 147 odst. 1 tr. řádu. V podrobnostech lze plně odkázat zejména na body 34 – 48 (právní kvalifikace), 49 – 57 (motiv jednání podezřelého) a 58 – 60 (nedoplnění dokazování) odůvodnění předmětného usnesení dozorové státní zástupkyně, neboť dohledový orgán se s těmito důvody a argumenty státní zástupkyně plně ztotožňuje, kdy odpovídají důkazům provedeným v průběhu prověřování. Navíc nynější dohledové námitky podatele jsou v podstatě opakováním námitek stížnostních, s nimiž se již řádně a přiléhavě vypořádala dozorová státní zástupkyně ve svém usnesení o zamítnutí stížností poškozených“.
Pokyn k odložení, nedokončené znalecké zkoumání
VSZ v Praze shledalo usnesení státní zástupkyně MSZ v Praze, kterým zamítla stížnosti poškozených proti usnesení policejního orgánu o odložení věci, bezvadným, přestože i po formální stránce vykazovalo několik pochybení.
Usnesení státní zástupkyně MSZ v Praze, kterým byly zamítnuty stížnosti poškozených, bylo totiž vydáno předčasně, v rozporu s ustanovením § 146 odstavce 2 trestního řádu, podle kterého policejní orgán může předložit k rozhodnutí stížnost tehdy, jestliže uplynula lhůta k podání všem oprávněným osobám.
V daném případě však tato zákonná podmínka splněna nebyla, protože jedné z poškozených nebylo usnesení policejního orgánu doručeno. S ohledem na poměrně krátkou dobu prověřování přitom nic nebránilo státní zástupkyni, aby vyčkala doručení usnesení i zbývající poškozené. Rozhodnutí se i z tohoto pohledu proto jeví jako překotné.
Co je zcela podstatné a dohledové VSZ se o této skutečnosti ani nezmínilo, že o stížnostech poškozených rozhodla státní zástupkyně, která k takovému postupu – odložení věci – sama dala předchozí pokyn.
Jiné rozhodnutí než odložení věci s ohledem na smrt pachatele nepřicházelo v úvahu. Dozorová státní zástupkyně v dané chvíli zcela nesporně dávala pokyn k odložení věci, což písemně vyjádřil i policejní vyšetřovatel Šimon Kozák, který na straně 25-26 usnesení o odložení věci uvedl:
„Do současné doby nebyly dokončeny některé z dílčích úkonů, zejména nebylo ukončeno odborné zkoumání z oboru kriminalistika, balistika, ke stopám zajištěným v rámci ohledání budovy FFUK, resp. jejího okolí. Zdejší součást do současné doby neobdržela výsledky Evropského vyšetřovacího příkazu k účtu na sociální síti Telegram,“ napsal vyšetřovatel Kozák. Záhada, zda střelec Kozák svůj hrůzný čin oznámil dopředu na sociální síti, není rozřešena dodnes.
„Rozhodnutím MSZ v Praze ze dne 3. 6. 2024 nebyla prodloužena lhůta a byl vydán pokyn policejnímu orgánu ke skončení prověřování a odložení dnem, který zákon předpokládá skončení prověřování dle § 159 odst. 1 písm.c/ tr.řádu, tedy dnem 15. 6. 2024,“ lze se dočíst v policejním materiálu.
Jenže s ohledem na skutečnost, zadokumentovanou v usnesení policejního orgánu, mělo o stížnosti rozhodnout Vrchní státní zastupitelství v Praze. Tuto povinnost ukládá policejnímu orgánu a státnímu zástupci ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Zda Městské státní zastupitelství v Praze stížnosti předložilo VSZ v Praze (a bylo odmítnuto) či nikoliv, nevyplývá ani z usnesení MSZ v Praze, ani z dohledové prověrky VSZ v Praze.
Pokud VSZ náležitě přezkoumalo i usnesení policejního orgánu o odložení věci, jak uvádí na počátku dohledové prověrky, muselo by tuto skutečnost zaznamenat nebo se o ní zcela záměrně nezmínilo. Postupy by měly být zadokumentovány v dozorovém spisu MSZ v Praze, ke kterému se ale Ekonomický deník bohužel nedostane. Ale nemůžou ani poškození.
Usnesení MSZ v Praze je i z tohoto důvodu zcela nezákonné.
Předčasné rozhodnutí o odložení
Rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci bylo vydáno předčasně i z věcných důvodů, protože nebyly obstarány a vyhodnoceny další velmi důležité důkazy, jak se o nich zmiňuje komisař Šimon Kozák.
Tento velmi rychlý postup je ze strany orgánů činných v trestním řízení zcela neobvyklý. V jiných věcech, kde je pachatel známý a obviněn, na rychlosti řízení obvykle totiž nezáleží (viz. řada táhnoucích se trestních řízení po dlouhá léta – pozn. red.).
Tato věc s ohledem na svou závažnost si vyžadovala zajisté delší doby vyšetřování než pouhých šest měsíců. Kromě výše uvedeného navíc není zřejmé, jakým způsobem se policista Kozák vypořádal s důkazy, které byly zjištěny po vydání usnesení o odložení věci a jak byli s jeho závěry seznámení poškození.
Ze záznamu VSZ o provedení instančního dohledu vůbec nevyplývá jakým způsobem se VSZ vypořádalo s tím, zda byly vyšetřeny a vyhodnoceny i všechny okolnosti případu, jak jim ukládá ustanovení § 89 odstavce 1 písmena f) trestního řádu, tedy i okolnosti, které usnadnily spáchání trestných činů.
V usnesení o odložení věci se o nich totiž vyšetřovatel nezmiňuje, dozorová státní zástupkyně pouze uvedla, že postupy zakročujících policistů není oprávněná hodnotit.
Tento závěr je ale nesprávný, protože orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny si všechny otázky, které se v řízení vyskytnou, hodnotit samostatně s výjimkou těch, které jsou uvedeny v ustanovení § 9 trestního řádu. Závěry Policie ČR (PČR) nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) nejsou v daném případě vůbec vázány.
VSZ: Nebyl to terorismus
VSZ v Praze se v rámci dohledu zabývá podrobně otázkou právní kvalifikace jednání podezřelého Kozáka a ve svých závěrech se ztotožňuje s právním názorem dozorové státní zástupkyně. Této části se věnuje nad rámec velmi podrobně, a to ze známých důvodů, protože v případě právního posouzení jednání podezřelého jako teroristický útok by bylo příslušné k výkonu dozoru VSZ v Praze v Praze podle vyhlášky č. 23/1994Sb. o jednacím řádu státního zastupitelství (§15odst. 2).
VSZ v Praze hodnotí: „Terorismus je užití násilí nebo hrozby násilí s cílem zastrašit protivníka a dosáhnout politických (případně politicko-náboženských) cílů. Teroristický útok je pak definován jako plánované, promyšlené a politicky nebo ideologicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených cílů spočívajících v narušení ústavního zřízení nebo obranyschopnosti České republiky, zničení základní politické, hospodářské nebo sociální struktury České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašení obyvatelstva nebo protiprávním přinucení vlády nebo jiného orgánu veřejné moci nebo mezinárodní organizace, aby něco konala, opominula nebo trpěla. Ohrožení toho, kterého konkrétního objektu představuje současně i specifický, tzv. druhý úmysl, v němž pachatel teroristického útoku musí jednat, neboť právě tento úmysl pachatele tuto skutkovou podstatu odlišuje od jiných trestných činů (např. i vraždy, těžkého ublížení na zdraví, braní rukojmí, obecného ohrožení apod.). Závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo se rozumí situace, kdy se obyvatelé bojí o život svůj a dalších osob, svá obydlí a majetek a o zachování stávající existence státu a strachují se o to, aby fungování demokratických principů a institucí nebylo uvrženo do chaosu. Obyvatelstvem se míní soubor všech lidí obývajících určité území. Jde o většinovou část obyvatel přesahující okruh jen určité skupiny nebo oblasti nebo regionu státu. Zastrašení se musí týkat obyvatel obývajících Českou republiku bez ohledu na jejich sociální či ekonomická, politické a jiné zaměření, a musí být učiněno závažným způsobem, což představuje nutnost takové intenzity, při němž se obyvatelé obávají o své životy, zdraví či majetek. Vztáhnou-li se výše uvedená právně naučná kritéria terorismu (viz Šámal P. a kol., Trestní zákoník, Komentář, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023 str. 3934 a násl.) na posuzovaný případ, je třeba se ztotožnit s argumenty státní zástupkyně a námitky podatele v nynějším podnětu k dohledu odmítnout. Klade-li si podatel v tomto směru dvě dílčí otázky – a to, jestli bylo zastrašení obyvatelstva úmyslem pachatele, a zda k zastrašení obyvatelstva skutečně došlo, je třeba na obě takové otázky, ve shodě s dozorovou státní zástupkyní, odpovědět záporně. Podatel totiž zcela nesprávně, resp. zavádějícím způsobem, vykládá pojem ´zastrašení´, neboť jej fakticky vykládá jako obavu o životy a zdraví nejen osob přítomných v budově FF UK v době činu a jejich blízkých, jakož i osob v okolí budovy, které byly bezprostředně ohroženy probíhající střelbou, ale i mas lidí, které s událostí spojeny nebyly. Zcela jistě lze plně souhlasit s tím, že obavy osob přítomných v budově FF UK v době činu a jejich blízkých, jakož i osob v okolí budovy ze střelby a jejích následků, byly plně na místě. Nicméně nelze směšovat pojem ´obavy´, resp. strachu poměrné úzké skupiny osob s pojmem ´zastrašení obyvatelstva´, neboť tento pojem je mnohem širší (viz výše). Pojem ´zastrašení´ ve smyslu ustanovení § 311 tr. zákoníku je třeba vykládat jako úmyslné jednání pachatele, které je vedeno úmyslem vzbudit u obyvatelstva (České republiky) obavu z dalších útoků, násilí určitých osob či skupin osob apod. a takové jednání vzbuzuje odůvodněnou obavu o jejich životy, zdraví a majetek – viz k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1089/2019. Jinými slovy zastrašení obyvatelstva vede v představách pachatele k předem vytyčenému cíli zasahující celé masy obyvatelstva státu, např. vyvolat odpor proti migraci, náboženské násilí apod.“
„Z provedeného dokazování ve věci střelby na FF UK však z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by toto jednání podezřelého D. Kozáka (tím spíše to bylo vyloučeno u klánovických vražd a vraždy otce podezřelého) byla u podezřelého motivována s cílem zastrašit obyvatele za současného dosažení politických či náboženských (případně politicko -náboženských) cílů. Ze strany podezřelého Kozáka se jednalo o „pouhou“ osobní mstu vůči společnosti za, v jeho očích, stručně řečeno systematické přehlížení jeho osoby, jak vyplývá z provedeného dokazování, především z lékařských zpráv z psychiatrických vyšetření podezřelého, psychologických vyšetření a znaleckých posudků k osobě podezřelého z týchž oborů a jeho chování vůči okolí v době před činem (viz výpovědi osob např. K. Crkvové či spolužáků ze školy). V tomto směru tak podatel navíc dezinterpretuje závěry psychologického znaleckého posudku doc. Čírtkové, neboť z něho v žádném případě nevyplývá motivace podezřelého potrestat svým činem obyvatelstvo České republiky za své sociální přehlížení ve smyslu § 311 tr. zákoníku. Odmítnout je rovněž třeba i argument podatele o širším společenském dopadu jednání podezřelého. Byť šlo bez jakýchkoli pochybností o mimořádně tragický a do té doby bezprecedentní čin, nelze jednání podezřelého a jeho úmysl jednoduše poměřovat s následným společenským dopadem, neboť společenský dopad určitého činu bývá ovlivňován i dalšími skutečnostmi, které pachatel ovlivnit nemohl, popř. je ani svým činem nezamýšlel,“ argumentuje dále VSZ v Praze.
S tím podle VSZ souvisí i další argument podatele, týkající se vyvozovaného zastrašení obyvatelstva v důsledku mediální pozornosti tohoto případu: „Na právní kvalifikaci činu nemohou mít vliv skutečnosti, které byly zcela mimo jednání, zavinění a představy pachatele, a které v tomto případě spočívají ve způsobu, jakým média fakticky online informovala veřejnost o činu, a to v tom smyslu, že způsobem informování veřejnosti mohla např. část veřejnosti pociťovat z činu strach (např. pokud podatel uvádí, že se v mediálním prostoru v prvních hodinách objevovaly obavy, zda střelec neměl komplice, či zda neprobíhají další útoky na více místech). Jinými slovy spáchaný trestný čin a jeho důsledky nelze posuzovat podle způsobu, jakým o něm média informují veřejnost, a to i pokud by byly průběh a okolnosti spáchání činu předmětem zájmu sdělovacích prostředků až do současnosti. Stejně to platí i ohledně případné celospolečenské debaty o možných legislativních a dalších dopadech této události (např. zpřísnění pravidel pro získání zbrojního průkazu, omezení počtu zbraní na osobu atd.).“
„Z výše uvedených důvodů jsou tak argumenty podatele, že za okruh osob, které byly jednáním pachatele zastrašeny či zastrašeny být mohly, je třeba považovat přinejmenším obyvatele a návštěvníky hlavního města Prahy a přilehlých oblastí Středočeského kraje, nedůvodné a nepřiměřeně rozšiřující bez jakýchkoli důkazů o tom, že k zastrašení takové masy obyvatel došlo, např. masovým voláním těchto obyvatel na tísňové linky z obavy o své životy, zdraví či majetek. Podatel pak poněkud vytrhává z kontextu a zavádějícím způsobem argumentuje ohledně domnělého úmyslu pachatele směřujícího k zastrašení obyvatelstva dopisem podezřelého Kozáka (založeným ve spise na č. l. 2160 – 2162), který byl nalezen v jeho počítači, a v němž se podezřelý doznával ke klánovickým vraždám, konkrétně pokud jde o pasáž, v níž podezřelý uvádí, že by „rozstřílel kohokoli, kdo by se mu v záhodnou chvíli připletl do cesty“. Jde o dopis, který se týká výlučně klánovických vražd a v němž podezřelý spáchání těchto vražd popisuje, včetně svých pocitů před činem, v průběhu činu a poté, včetně toho, že měl v úmyslu ten den v Klánovicích či v bezprostředním okolí zastřelit ještě další náhodně potkané osoby. Z dopisu vyplývá vražedná motivace a nabuzení podezřelého k usmrcování lidí, jinými slovy se cítil být připraven na hromadné vraždění lidí s pomocí předem legálně opatřených střelných zbraní a chtěl si toto své odhodlání vyzkoušet v praxi. Šlo tak z jeho strany o jakési přípravné jednání na pozdější mnohem rozsáhlejší vražedný útok, kterým by vyřešil svou osobní frustraci vůči okolí, resp. společnosti. Tento dopis se však vůbec netýká pozdější střelby v budově FF UK, kdy v něm podezřelý vůbec nenaznačuje tento svůj budoucí čin, a tudíž spojovat tento dopis s pozdější střelbou v budově FF UK není na místě. V opačném případě by šlo o deformování důkazu a jeho významu. O klánovických vraždách jako o vraždách ve smyslu právní kvalifikace § 140 tr. zákoníku a nikoli teroristickém útoku ve smyslu § 311 tr. zákoníku pak evidentně nepochybuje ani podatel, kdy již v úvodu svého podnětu k dohledu uvádí, že nesouhlasí s právní kvalifikací pouze ohledně střelby v budově FF UK,“ podotýká ve své dohledové prověrce VSZ.
Rozdělovat části jednání podezřelého nelze
„Jak již bylo výše rozvedeno, oddělovat od sebe všechny tři části jednání podezřelého nelze, neboť na sebe navazovaly. Klánovické vraždy byly spáchány z důvodu přípravného, aby si podezřelý vyzkoušel, zda vůbec dokáže zastřelit jiného člověka, a když čin provedl a zjistil, že to dokáže, byl nabuzen k dalšímu bezprostřednímu vraždění dalších osob v okolí Klánovic, které nakonec spíše shodou náhod a ke štěstí dnes anonymních osob, které podezřelý v okolí Klánovic po zavraždění otce a jeho dítěte v kočárku potkal, nerealizoval. Hostouňské události v den střelby na FF UK, které jí bezprostředně předcházely, pak byly jednak evidentním osobním zúčtováním s otcem, se kterým David Kozák nevycházel a dále snahou o destrukci všeho, co by s ním mohlo být spojováno, například jeho věci v bydlišti, a za tím účelem ve svém bydlišti nastražil výbušný systém, který se však naštěstí neukázal být tak účinným, jak si podezřelý představoval, z čehož lze dovozovat, že podezřelý počítal s tím, že své vražedné běsnění v budově FF UK nepřežije,“ píše dále VSZ.
„Nedůvodné a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem jsou pak i argumenty podatele o zastrašení obyvatelstva vyvoláním intenzivní obavy posílat své děti do škol a pohybovat se přinejmenším o vánočních svátcích na veřejných prostranstvích hlavního města. Nic takového se nestalo, byť samozřejmě střelba v budově FF UK zanechala zcela logicky a oprávněně v obyvatelstvu stopy, ovšem nikoli ve formě zastrašení, ale ve formě vyjádření účasti a soustrasti pozůstalým (viz bod 47 odůvodnění usnesení státní zástupkyně o zamítnutí stížností poškozených), smutku, debaty o činu ve veřejném prostoru i v soukromí apod. Vyvozovat domnělý terorismus i z instalovaného ´výbušného zařízení´“ v bydlišti podezřelého, je rovněž nedůvodné, neboť jednak šlo o systém nefunkční, kdy dle prokázaných odborných expertíz nemohlo k výbuchu dojít z důvodu nevhodně zvolených iniciačních komponentů, nadto byl tento systém prostorově omezen na bydliště podezřelého a jeho úmyslem nebylo iniciací tohoto systému zastrašit obyvatelstvo, ale vůle, aby po něm výbuchem nic hmotného nezbylo – k tomu viz např. i poslední vůle podezřelého v závěru jeho výše uvedeného dopisu, kde si přeje, aby po něm na světě nic nezůstalo, ani jeho tělesné ostatky, které měly být po kremaci rozptýleny,“ píše žalobce Bradáčové.
Pokud jde o právní rozbor VSZ ohledně použité právní kvalifikace jednání Davida Kozáka, tak ten se shoduje s hodnocením dozorové státní zástupkyně MSZ v Praze, že jeho jednání nelze posuzovat jako trestný čin teroristického útoku.
Vrahovi bylo úplně jedno, po kom střílí
K těmto tvrzením VSZ v Praze je ale třeba uvést následující: Pojem terorismu a teroristického útoku je vysvětlován v naučné literatuře, v mnoha odborných článcích a v mezinárodních dokumentech. Nicméně ustanovení § 311 trestního zákoníku tento pojem zcela nekopíruje a je zcela evidentní, že orgány činné v trestním řízení jsou obecnou definicí velmi ovlivněny, ačkoliv by se měly zcela striktně, a to slovo od slova, držet jazykového výkladu citovaného ustanovení trestního zákoníku.
Objektem tohoto trestného činu je ústavní zřízení, obranyschopnost České republiky, ale i demokratické principy, hospodářská struktura státu a život a zdraví obyvatel republiky. Ústavní a demokratické principy zahrnuje i právo lidí na zdraví (článek 31 Listiny základních práv a svobod) a právo obyvatelstva nebýt zastrašováno.
VSZ v Praze rozšiřujícím způsobem vysvětluje pojem obyvatelstvo jako širší masy lidí, o které však dle jejich názoru nešlo. Není však zřejmé, jaké množství lidí podle VSZ by mělo mít obavy o svůj život z jednání střelce Kozáka, aby mohlo být posuzováno jako trestný čin teroristického útoku.
V řadě případů i politicky či nábožensky motivovaných útoků jde například pouze o obyvatele domu, lidi v přepravě (letadla), na koncertě, na které se pachatelé zaměřují. Postačí, že i ostatní lidé se cítí být zastrašeni.
Státní zástupci však při důmyslném zkoumání právní kvalifikace měli vzít do úvahy všechny aspekty jednání Davida Kozáka. Nejen jeho pohnutky, vyjádřené v dopise policii, nalezeném na fakultě a během domovní prohlídky i v elektronické podobě.
Tento důkaz je velmi významný, nicméně je třeba vzít v úvahu, jak byly všechny jeho činy provedeny. Že střílel po lidech a zabíjel je na různých místech – v Klánovicích v lese, kde se prochází poměrně velké množství obyvatel zdejších i z okolí Prahy a v centru hlavního města Prahy a v budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se rovněž pohybuje velké množství lidí. Jde o obyvatele různého složení. Kozákovi bylo úplně jedno, kde a po kom střílí, šlo mu o to zastřelit co nejvíce lidí.
A motiv? Ano, velmi pravděpodobně frustrace. Ale to nic nemění na tom, že způsob, kterým své činy provedl, zkrátka znaky teroristického útoku vykazuje.
Ten lze spatřovat zejména v tom, jaké zbraně a v jakém množství si pachatel pro svůj čin opatřoval a které nakonec i použil.
Šlo o velmi nebezpečné střelné zbraně, dokonce i nástražný výbušný systém, který ostatně použil v domě Kozákových v Houstoni.
Rovněž bylo prokázáno, že Kozák dokonce na FFUK použil brokovnici i uvnitř budovy, ne, že se s ní jen zastřelil. Brokovnice je lovecká, sportovní, vojenská nebo policejní ruční palná zbraň střílející převážně hromadnou brokovou nebo jednotnou střelu. Má jednu nebo více hlavní nejčastěji s hladkým, méně často drážkovaným, vývrtem. Bývá zpravidla dvouhlavňová (na dva náboje), s hlavněmi nad sebou (kozlice), nebo s hlavněmi vedle sebe (dvojka). David Kozák byl majitelem jednohlavňové brokovnice Francolin Guardian, takzvané pumpičky.
Podobným arzenálem určeným k zabíjení lidí, který měl David Kozák, často nedisponují ani političtí a náboženští teroristé. Na základě důkazů už nikdo nemůže pochybovat , že jeho úmyslem bylo usmrtit větší množství lidí.
Na základě důkazů nemůže nikdo pochybovat, že Kozákovým úmyslem bylo usmrtit ještě mnohem větší množství lidí. Své oběti si nikterak nevybíral, útočil na všechny, kteří mu přišli pod ruku. Dokonce i na miminko v kočárku, na svého otce, na studenty a na kolemjdoucí na ulici. Jeho msta a zloba byly zaměřeny na všechny lidi. Sám přiznal v dopise policii, že chtěl zabít více lidí. Musel si být proto i vědom toho, že takovým hrůzným jednáním zastraší všechny vrstvy obyvatelstva.
Stejně jako pro soudce, tak i pro státní zástupce platí, že pokud se v řízení nabízí přísnější právní kvalifikace, pro kterou nejsou příslušní ve věci jednat a rozhodovat, má být věc neprodleně postoupena vyšší instanci. V daném případě Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Což se ale nestalo.
Přitom žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Martin Bílý dozoroval případ důchodce Jaromíra Baldy, který na Mladoboleslavsku pokácel dva stromy na koleje a způsobil nehody vlaků, přičemž ale nikoho neusmrtil.
„Obžalovaný chtěl, aby odpovědnost za útoky byla přisuzována migrantům, kteří vyznávají islám,“ konstatoval v závěrečné řeči státní zástupce Martin Bílý. Připomněl, že jedenasedmdesátiletý Balda také šířil výhrůžné letáky, jež měly vyvolat dojem, že je psal vyznavač džihádu. Hodlal tím mezi lidmi vyvolat strach z muslimů. Seniorův advokát Aleš Tolnay uvedl, že jeho klient nemohl šířenými letáky vzbudit žádný strach, protože „samy o sobě vyvolávaly spíše úsměv“. Toto počínání tak prý mělo charakter přestupkového jednání. U pokácení stromů na koleje pak podle právníka nebyl teroristický prvek myšlen vážně, takže spáchaný skutek byl spíše obecným ohrožením než teroristickým útokem.
Při srovnání obou skutků, Baldově naivitě, byť nebezpečnému chování, se dnes, poté, co tento nešťastný důchodce na podmínku opustil vězení, lze pousmát. Po řádění Davida Kozáka už rok truchlí desítky rodičů, bratrů sester a širších rodin. A uvědomme si ještě jednu věc, David Kozák nebyl zkušený střelec, ale střelec začátečník. Pokud by zkušený byl, mrtvých na Filosofické fakultě by bylo výrazně více.
Pozůstalí, tedy poškození, očekávali v rozhodnutí policie a obou státních zastupitelství, že zhodnotí, zda policie udělala maximálně možné, aby zabránila pachateli v jeho zrůdném činu. Že se budou odpovědné orgány alibisticky odkazovat jeden na druhého, pak rozhodně neočekávali.
