Mimozemské rovery, robotické systémy anebo třeba součástky pro meziplanetární internet pro připravovanou stanici Gateway na oběžné dráze Měsíce. Mezi jeho zákazníky patří NASA nebo ThinkOrbital a mnoho z těchto projektů se rodí přímo v Praze, v kanceláři vesmírného architekta Toma Rouska. „Můj děda navrhoval pod stejným kopcem české tramvaje a vozy metra v ČKD jako konstruktér a já tady vymýšlím o pár desítek let později dopravní prostředky do vesmíru,“ říká v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Jeho druhý děda zase dělal stavbyvedoucího u Vojenských staveb a stavěl dálnice a ranveje. „Pracoval jsem pak v Londýně na projektech dálnic v Kataru a futuristických stavbách pro FIFA a olympiádu. Nedávno jsme dělali i koncepty přistávacích ploch na měsíci pro Moon Village Association,“ doplňuje. A aby byl výčet úplný, dodává, že dvouletá dcera Amálka ráda staví rakety a mrakodrapy. „Přijde mi, že tak česká tradice ve stavebnictví a strojírenství pokračuje do budoucnosti,“ říká s úsměvem.
Jeho doménou není ale jen svět vesmíru. Dopravě se věnuje i na Zemi. „Potřebujeme ji vymyslet tak, aby nekolidovala v dvourozměrném prostoru na povrchu, ale přesunula se do třetího rozměru,“ zdůrazňuje. Úkolem je podle něho vybudovat především další podzemní tahy a následně se podívat i na možnosti dopravy ve vzduchu. „Abychom mohli provozovat celý takový dopravní systém efektivně, potřebujeme budovat další bezemisní zdroje energie,“ uvedl.
Co dalšího řekl architekt Tom Rousek v rozhovoru pro Ekonomický deník se dočtete níže:
Mohlo by vás zajímat
Jak vůbec vnímáte současný stav společnosti?
Je dobré se podívat na lidstvo z hlediska dlouhodobého vývoje a uvědomit si, že lidská civilizace je teď na vývojovém stupni například 4,6. To znamená, že potřebujeme vše postupně vylepšovat, a to na stupeň 5.0.
Ale 4,6 mi přijde docela blízko stupni 5.0.
Řekněme, že jak máme softwarové verze na počítači, tak v podstatě i lidská civilizace se dá také takhle „verzovat“. A posouvá se to od našich praprababiček, které pobíhaly po lese a sbíraly bobule až po verzi 5.0, kdy budeme meziplanetární civilizace, která funguje dlouhodobě udržitelně a kdy celé lidstvo je schopné se mezi sebou rozumně domluvit a fungovat. Tam ještě nejsme.
Ano. Ale přijde mi, že mezi 4,6 až 5.0 není tak velký rozestup. Záleží však na tom, co je to za jednotku.
Já to beru s nadsázkou. Pořád je toho hodně co zlepšovat. Když se podíváme třeba na dopravu, tak v ní lidstvo za poslední desítky a stovky let udělalo velikánský pokrok. Je ale problém, že tento sektor aktuálně produkuje zhruba čtvrtinu globálních emisí CO2, což je z hlediska naší dlouhodobé existence i soužití s dalšími tvory na této planetě velký průšvih. V podstatě je potřeba okamžitě přestat spalovat fosilní paliva k tomu, abychom se hýbali z bodu A do bodu B. A je otázka, jakým způsobem toho docílit a jaké jsou k tomu potřeba věci. Jsem architekt a neříkám nic nového, ale pomáhá mi si to uvědomit z globální perspektivy. Podívat se na naši planetu z vesmíru a uvědomit si věci z nadhledu. A je klíčové, abychom přešli na dopravu verze 5.0. Takže docílit toho, abychom byli schopni čistým způsobem obsloužit maximum lidí za co nejkratší dobu. Případně zajistit, aby lidé mohli být produktivní během přesunu.
Přidávání aut na silnice ale není úplně šťastné řešení
To ještě asi potrvá.
To je otázkou. Elektrifikace individuální dopravy se zrychlila například díky tomu, že třeba Tesla dala veřejně k dispozici své patenty. Jak říkal Elon Musk, když vidím, že se potápí loď a mám patent na kyblík, tak si ho nenechám pro sebe. A najednou vidíte, že i Škoda během pár let byla schopná produkovat na trh pěkná elektro auta. Přidávání aut na silnice ale není úplně šťastné řešení. Bydlel jsem v Los Angeles a tam je na zemi tolik asfaltu, že tam už nejde postavit víc silnic a jsou tam pořád zácpy. Potřebujeme vymyslet dopravu tak, aby nekolidovala v dvourozměrném prostoru na povrchu, ale aby se přesunula do třetího rozměru. Vybudovat další podzemní tahy a potom se podívat i na možnosti dopravy ve vzduchu. Abychom mohli provozovat celý tento dopravní systém efektivně, tak jsou pro to potřeba budovat další bezemisní zdroje energie.
Jak?
Například ve Francii mají teď předpisy, že mají být solárními panely zastřešená velká parkoviště, třeba u samoobsluh. Jsou důležité také nové generace modulárních jaderných elektráren abychom v kratším časovém horizontu vybudovali dostatečné stabilní kapacity pro všechna elektroauta, kterými plánujeme během pár let začít nahrazovat spalovací motory. To souvisí s projektem elektráren a tepláren CR-100, s jehož architekturou náš tým pomáhá. Protože jak říká ČEZ, potřebujeme do roku 2035, kdy se plánuje významný posun od spalovacích motorů, dvojnásobné množství bezemisní energie, než je teď. A to musíme si uvědomit, jestli to máme mít za deset let postavené, tak o tom musíme rozhodnout teď a začít to rovnou připravovat a stavět. Proces schvalování a výstavby trvá velice dlouho a nemůžeme čekat do roku 2035, kdy bychom narazili na to, že máme málo šťávy.
Měli bychom teď intenzivně budovat infrastrukturu a podle mého je to důležitější, než teď řešit dojezd, vzhled a cenu elektroaut. Naštěstí se výrobní náklady na ně snižují, hlavně cena baterií a přicházejí její nové generace, které jsou i bezpečnější a umožňují delší dojezd. Tam se se situace hodně zlepšuje.
A jsou i levnější.
Tesla připravuje 3. generaci aut, která má stát zase přibližně půlku toho co předešlá. V Číně je řada výrobců, kteří začali dělat třeba ploché baterie, které jsou méně náchylné na problémy. Toyota vyvíjí baterie, které jsou „solid state“, s pevným skupenstvím. Tohle, včetně nanotechnologií a rychlejšího nabíjení, delší trvanlivosti, to se rok od roku hodně zlepšuje. Ale potřebujeme na to připravit i infrastrukturu. A je hodně důležité to dělat ruku v ruce centralizovaně i decentralizovaně. Abychom lidem umožnili levný zdroj energie na přesuny. Ideálně aby měli energii vlastní, v rámci solárních panelů na střeše a pak centrálně, abychom byli třeba schopni nabíjet náklaďáky a další podobné věci, které potřebují dost vysoké příkony. A pak se můžeme podívat i na to, jak se doprava může posouvat do vzduchu v podobě drontaxi.
Kdy si myslíte, že pocítíme tu výraznou změnu u aut? Je reálný rok 2035, kdy se mluví o konci aut na spalovací motory nebo případně, pokud zůstanou, tak už budou smět tankovat jen uhlíkově neutrální paliva?
Nejsem ekonom ani expert na automobily. Ale změna je už v roce 2023 viditelná. Když se podívám například v naší bytovce do garáže, tak tu jsou už pod námi zaparkované nové elektrické i hybridní auta, které jsou lepší a pohodlnější než jejich sourozenci se spalovacím motorem. A nedávnou jsem byl v obchodním domě v Nových Butovicích a tam byla úplná přehlídka nových modelů elektrických aut. Od Hyundai, přes BMW a po X dalších. A najednou člověk vidí, že tady v Praze je úplně běžné okolo sebe vidět elektroauta. A vypadají pěkně, jsou pohodlnější, tišší a neznečišťují ovzduší.
Akorát ta cena.
Zlepšila se nabídka a když se podíváte, kolik jsou lidé schopní utratit za spalovací auta, tak v tom vyšším segmentu cena už určitě nehraje roli. Ale jestliže se bavíme o tom, aby to mělo efekt, tak na to musí mít všichni.
Právě. A bude běžný Čech na elektroauto, které dnes stojí zhruba 400 tisíc, mít? Nehledě na to, že si do rodiny často pořizují i dvě.
Koupíme si je z druhé ruky třeba ze západní Evropy nebo operativního leasingu, jak je to i u nás běžné. Důležité je sdílení aut, v Praze už to funguje pěkně. Aby každý měl vlastní vůz co 90 procent času stojí na místě, to je velké plýtvání zdroji i místem ve městě.
Přechod na elektrická auta po roce 2035 je podle vás reálný?
Změna nastala už vloni. V Norsku se 90 procent aut, která se v roce 2022 prodala, byla elektrická či hybridní. Četl jsem, že Škoda ENYAQ je třetí nejprodávanější auto v Norsku a nejpopulárnější elektroauto v Dánsku, to je skvělé.
Severské země byly ale většinou vždy napřed s technologiemi, co jižní státy? Itálie, Španělsko…
Ty můžou jezdit na levnou sluneční a větrnou energii a neplatit za ropu diktátorům.
Na začátku jste zmínil myšlenku jít víc pod zem. Dává to smysl směřovat ještě elektroauta pod zem a je to vůbec možné?
Ono je super, že jakékoliv dva body ve městě můžete propojit pod zemí. Tam se to vždycky dá jít hlouběji, nebo se nějak vyhnout, takže můžete zasíťovat město křížem krážem. To, co by například na povrchu v centru Prahy trvalo 40 minut, zkrátíte tak na 10-15 minut pod zemí.
Pokud se to zase stejně neucpe.
To je dost slušné řešení pro města jako je Praha a tak, kde by stačilo přidat ještě pár tunelů a najednou by tady doprava přestala znečisťovat ovzduší lidem na povrchu a zároveň by se všechno zrychlilo. Když jsem bydlel ve Švýcarsku, tak tam dělají hodně tunely, mají tam i nejdelší železniční tunel na světě. Je skvělé, že je tam i nenarušená krajina. Projedete dálničním tunelem pod zelenými loukami, na kterých se pasou kravičky a ve chvíli, kdy na to jsou peníze, tak je to dobré řešení. Já tady jezdím tunely od Mrázovky až do Tróje a vždy mi to ušetří čtvrt hodiny. A říkám si, když to tolika lidem ušetří tolik času, tak to jsou celkově velké miliony korun navíc do státního rozpočtu, protože lidé mohou být víc produktivní, zaplatit víc na daních. To je pro společnost dobrá investice.
Praha by se tedy měla rozvíjet i pod zemí?
Rozhodně by pomohlo dostat dopravu pod zem a třeba okruhy na povrchu udělat obestavěné. Když stavíme třeba severní okruh, tak to můžeme udělat jako lineární městskou čtvrť, kdy bychom dálnici obestavěli a zaklopili. Kdyby se to dělalo takovým novým způsobem v 21. století, tak by se dala udělat taková win – win situace. Někdo nechce mít za barákem dálnici, ale kdyby se tam udělala nová čtvrť, dálnice by byla schovaná a byly tam nové byty, obchoďáky a sportoviště… A můžete „střechu dálnice“ zaklopit třeba i parkem, tenisovými kurty, městským prostorem, funkčními budovami, parkovištěm, můžete na to dát energetickou infrastrukturu, když přes to dáte třeba solární park. A když jsou pozemky, tak je škoda dělat to zastaralým způsobem 20. století jako teď vypadají klasické české dálnice.
Zaklopené dálnice. Ze stran domy, shora s park či tenisové kurty
Takže by byly zastavěné z boku a přikryté ze shora?
Ze stran postavíte domy a přes to dáte poklop s parkem, tenisové kurty, všechno možné. Emise z aut můžete vypouštět věžemi až nad budovami, podobně jako to má Strahovský tunel, který má na kopci věž s výfukem z tunelu.
Neznamenalo by to ale mnohem větší náklady?
Naopak. Pokud bychom udělali kombinovanou stavbu dálnice s městskou čtvrtí, tak by se tím státu snížily celkové náklady na výstavbu silniční komunikace tím, že by se pro developery využily pozemky na stavbu kolem.
Tedy z ceny za pozemky, které zaplatí developeři.
V Londýně se to tak běžně dělá. Tam když stavěli novou linku Crossrail, tak měli extrémní stavební náklady a snažili se je snížit tím, že dělali partnerství s různými developery. Například, když se dělalo vyústění šachty v centru, tak rovnou kolem toho město nechalo developera navrhnout bytový dům, který to v sobě měl zabudované. A tím se snižují náklady na infrastrukturu.
Takže už to plánují předem?
Oni mají celkem často public private partnerships jako dlouhodobou strategii a je to rozumné. Kdybychom takhle přemýšleli v Čechách už dávno, tak máme dvakrát delší síť dálnic, které je teď pořád ostudná oproti okolním státům.
Tunely jsou tedy jedno řešení a zaklopovat dálnice další.
To je třeba řešení pro obchvat, že bychom takto vytvořili novou parádní městskou část Prahy.
Něco takového by pak bylo zrealizovatelné i v dalších městech?
Já myslím, že ano. Kdekoliv, kde se staví dálnice na zelené louce.
Pojďme do vzduchu. V současnosti tam máme jen letadla. Stále se mluví o dronech, které si budeme řídit buď my sami, anebo takové, které se budou pilotovat bez nás, tedy samy a budou využitelné třeba jako dron taxi. Nabízí se trasa z letiště do centra. Předpokládám, že se to asi bude nejdříve týkat velkých měst. Jaké jsou vůbec možnosti?
Individální doprava lidí i zásilek zboží. Je dobré se podívat třeba na čínskou společnost Ehang, která už má funkční dron taxi. A vyvíjí se taky pro dubajskou veřejnou dopravu.
Jak je to velké?
Od jednoho po více pasažérů. A je řada firem, které se vývojem zabývají. Třeba německý Volocopter, české Zuri…
V Evropě, pokud vím, je potřeba na vývoj ještě tak dva roky času.
Dva roky na vývoj produktů a kdo ví, kolik let na změnu legislativy, to jde strašně pomalu. Ale je to otázka pár let. V naší ulici například zmíněná společnost ZURI vyvíjí letadla s kolmým startem pro létání ve městech.
Takže v roce 2035, kdy počítáme, že by mohly skončit klasická auta se spalovacími motory, nebo by mohly minimálně používat pouze e-pallivo, tak by podle vás byly drony v Praze reálné?
Já myslím, že ano, technicky to je možné už teď. Kdybychom koupili čínské drony, tak se tím tady už dá létat. Záleží, jak se budou využívat. Je dobré, když se použije dron taxi, člověk ušetří neuvěřitelně času. Ale zase aby to bylo prospěšné pro celou společnost. Když se převáží třeba pacient či medicína, tak je to skvělé. Když někdo jen chce být rychleji na kafíčku za kamarádkou nebo v kině, na nákupech, tak je zbytečné, aby nám tady někdo bzučel nad hlavou. A ani nevíme jak moc to bude hlučné. Všechny tyto věci je potřeba nejdříve nastavit.
Například v Londýně je třeba běžným jevem, že tam lidé létají helikoptérami. Většinou to jsou různí milionáři a viděl jsem, že z ní pak vystoupilo několik mladých Číňanů s nákupními taškami. To mi pak přijde škoda, když se používá super rychlá doprava na úplně zbytečné aplikace. Ale jinak to třeba může zachraňovat životy, když by sanitka přiletěla během pár minut.
Ještě zpět na zem: kromě aut přibudou i elektrifikované autobusy a železnice, to se také hodně řeší.
Ano, konkrétně třeba na Praze 5 už se řeší, že se tady postaví trolejbusy, vlastně elektrické autobusy, které budou nabíjené na části dráhy, třeba ve stoupání, ze sítě. To je také šikovná věc. Má to i lepší parametry na stoupání do prudkého kopce. A železnice je už běžně elektrifikovaná. Bavíme se tady o tom, že je potřeba dokončit elektrifikaci naší společnosti a třeba u aut byl ten proces jenom zpomalený. A není to takové, že bychom ze dne na den všechna auta nahradili elektrickými, ale musí to být plynulá transformace. Češi si běžně kupují ojetá auta z Německa za zlomek ceny a ve chvíli, kdy elektroauta budou mít lepší parametry a výhodné ceny, tak si s radostí koupí elektro auto oproti klasickému spalovacímu motoru, který otravuje vzduch a způsobuje lidem rakovinu. Možná je dobré, aby si to lidé uvědomili.
V Londýně dělali výzkum a vyšlo z něj, že 50 tisíc lidí tam předčasně umře každý rok, protože mají zdravotní problémy způsobené znečištěným vzduchem. A to je tak, že paní dostane rakovinu prsu způsobenou ale tím, že vdechuje částečky z dieselových motorů jezdících kolem. To se někde usadí a způsobí to rakovinnou mutaci. A to si lidé neuvědomují. Češi jsou navíc konzervativní, nadávají, že chtějí svůj smradlavý diesel. Ale že za život třeba způsobili někomu jinému rakovinu, to si neuvědomují, za to lidi se bojí uprchlíků a dalších blbostí. Nebo žraloků. Ale kolik lidí zabil žralok a kolik auta? To je úplně absurdní, když si člověk počty uvědomí.
Injekční stříkačka, která letí na pomoc
Tak zpět k dronům.
Podle mě by bylo super drony využít na dopravu, ale třeba i na záchranné složky. Takový malý dron může dovézt třeba jen injekci, defibrilátor a zachrání tak život. Když třeba uštkne had a jde o minuty, zavoláte jim, oni řeknou, vidíme vaší GPS souřadnici, už vám na pomoc letí injekční stříkačka. Například někde v Austrálii. I ve stavebnictví. Přednášel jsem na řadě univerzit, ve Vídni, Lausanne, Curychu. A třeba zrovna v Curychu je tým, který se zabývá dronovou výstavbou. Ukazovali demonstraci, kde vzali hejno dronů a ty montovaly stavební buňky na sebe. Tím ukázali, že v budoucnu se takto mohou stavět třeba věžáky. Tady koukám z okna na staveniště, kde se všechno tahá rukama a staví lešení jako ve středověku. Za pár let bude třeba běžné, že se věci vyrobí ve fabrice a dovezou se dronem na místo, kde to zacvakne a stavba je pak postavená za dva týdny nebo taky dva dny. A není to tak, že vám tady tři roky někdo něčím bouchá pod oknem. Já to vnímám, že modulární výstavba má veliký potenciál a je to jeden z podstatných kroků, jak se posunout dál.
Teď se pojďme posunout ještě výš. Navrhovali jste i Prahu na Měsíci a Marsu. Proč se o něčem takovém vůbec přemýšlí? To je budoucnost?
Je dobré se dívat, kam se naše společnost může rozvíjet i geograficky. A vzhledem k tomu, že jsme v naší kotlině, kam došel praotec Čech, bez moře a ani jsme neměli třeba kolonie, tak je dobré se zamyslet, kam se můžeme rozvíjet. Když všichni nadávají, že jsou drahé pozemky, je dobré vidět, že jsou další místa, kam se společnost může posunout. A v tu chvíli se lidé přestanou přetahovat mezi sebou o to málo, co mají a začnou se dívat, kam dál. V takový okamžik vždy nastane pozitivní rozvoj. Protože jakmile jsou lidé moc dlouho na jednom místě, tak se pak jen přetahují se sousedem o to, co mají a vede to ke konfliktům. Zatímco když získají pocit, že se mohou posouvat dál, tak to ve společnosti vytváří nadšení. A je skvělé, že organismus Prahy je takový úspěšný, je to jedno z nejpopulárnějších měst na světě. Už vznikla i nová Praha v Americe.
Co to znamená?
Napříkald kamarád Aleš Smetana studoval střední školu v Praze v Oklahomě. New York je také nový britský York, původně Nový Amsterdam.
A jak tam vypadá Praha, je stejná?
Je to takové, že spirit města nás dostává na další místa po planetě. Je to takový odkaz.
Takže to není o tom, že tam je postavené Staroměstské náměstí?
Ne. Je to jen žijící odkaz.
A tatáž tendence je směrem nahoru?
Ano. Ve chvíli, kdy budeme začínat stavět města na Měsíci a na Marsu, tak je velká šance, že tam vznikne i Praha. Je vtipné, že kněžna Libuše to předpovídala, že její sláva se dotkne i hvězd. V našich dějinách máme skvělé vizionáře jako Čapka a kněžnu Libuši. 1200 let zpátky tu byla pandemie a politický chaos a lidé za ní přišli pro radu jak zlešit situaci. A ona řekla: pojďme založit nové centrum naší komunity, našeho budoucího státu, kde se tím sjednotíme. A já mám pocit, že to je přesně ono. Když máme nějaký společný cíl, tak potom nás to může sjednotit. Zlepšení společnosti směrem k udržitelnému stavu a posun do vesmíru nás může dovést ke zlepšení spousty věcí včetně ekonomiky a vzdělávání.
Takže potřebujeme zvýšit výkon?
Ano, naše HDP na hlavu a export do zahraničí. Abychom místo sekání státních dluhů vytvářeli profit, který pak můžeme rozdělovat potřebným. Zlepšit vzdělávací systém, upgradovat software, který tu ve školách nalévají lidem do hlavy. Je to skvělá motivace, když vůbec přemýšlíte o tom, jak si jednou budeme moci dovolit podílet se více na životě ve vesmíru. Dojdete i k zamyšlení, jak vlastně postupovat tady. Potřebujeme, aby byly úspěšné české firmy. Když sem jen nalákáme zahraničního investora, tak ten použije naše zlaté české ručičky na to, aby vytvořil zisky, které si zase stáhne někam do zahraničí. Takže my tu pracujeme na Rakušany, kteří tady mají banky, na Němce, Francouze a Japonce, kteří tu mají fabriky na automobily. A to je na jednu stranu dobré, protože jsme globálně propojení a vše je týmová spolupráce, ale zároveň je strašně důležité podporovat české start upy a české podnikatele. Všech velikostí. Tady malí podnikatelé mají hrozně malé slovo v parlamentu a všude, přitom tu hodně přispívají do státního rozpočtu. A naopak, velké ryby shrabávají dotace a častokrát ho vysávají. Je potřeba podporovat mladé softwarové startupy.
Opravdu by to pomohlo?
Oproti jiným státům mají v Česku naprosto tristní podporu. Třeba náš známý Hubert Palan, tomu se tady v Karlíně a San Franciscu podařilo rozjet softwarovou firmu ProductBoard, která byla po pár letech ohodnocena na 37 miliard korun. A to jsou věci, které nás mohou dostat do vesmíru, nebo na Měsíc. Kdybychom to dělali jako Hubert, tak můžeme přemýšlet tom, že Češi budou více létat do vesmíru. Anebo si tu každý může dovolit nové pěkné elektroauto včetně důchodců. My se tu jinak sedřeme a peníze si většinou nechá nějaký zahraniční majitel.
Jak by vlastě vypadala Praha na Měsíci? Viděla jsem vizualizace „bublin“ od vaší společnosti. To se zakládá na něčem, na čem se pracuje, anebo jsou to jenom fantazie?
Praha na Měsíci je založená na našem výzkumu pro NASA a EU. A všechno je, doufám, postavitelné.
Přiblížíte o co jde?
Zabýval jsem se robotickými metodami výstavby ve vesmíru, nafukovacími konstrukcemi, tedy bublinami a také vesmírnými skleníky, kde se dají pěstovat rostliny. Není to prosklené, ale pěstují se v uzavřeném kontejneru. Tam jsou přihrádky pro rostliny nasvícené umělým světlem. A funguje to skvěle. To jsme nejdříve pomáhali realizovat ve Švýcarsku a v Antarktidě.
Takže to už někdo opravdu využil, byť na Zemi?
Ano. Byli jsme součástí výzkumného konsorcia a výsledkem bylo, že jsme poslali dva kontejnery s vesmírným skleníkem na německou antarktickou základnu
A dál?
Pomáhal jsem rozjet i výzkumné centrum ESTEE v Lausanne na vývoj vesmírných technologií. Navrhoval jsem i různé laboratoře i obydlí. Vynalezli jsme například první 3D tištěný vesmírný modul založený na NASA technologiích. Teď můžete vidět další desítky konceptů založených na stejné technologii, ale byli jsme to my, kdo udělali jeden z prvních konceptů na světě.
Jak to funguje?
Na Měsíci je výhodné použít ke stavbě lunární prach. Ten se dá spékat mikrovlnami anebo slunečními paprsky a pak použít za pomoci robotů, jako stavební materiál.
To už je něco, co dnes víme, že by fungovalo?
Ano. A je výhodné použít třeba dovezené komponenty. Pro americkou firmu ThinkOrbital děláme architekturu modulů, které by se skládaly na oběžné dráze, nebo na měsíci z takových hliníkových plátů, které se na místě svaří roboty.
Výsledek by byl?
Vypadá to jako kupole nebo velká koule ve tvaru fotbalového míče, která je složená s takových pětiúhelníků.
A vevnitř ?
Může tam být vesmírný hotel, laboratoře, sportovní hřiště, zkrátka co bude potřeba. Je to veliké.
Princip je tedy takový, že vevnitř by bylo možné udělat takové podmínky, které jsou pro život člověka nezbytné.
Přesně. Docílit velkého, levně postavitelného prostoru s atmosférou.
A řešitelnost té atmosféry?
Na oběžnou dráhu si musíte všechno přivézt, ale na Měsíci se dá vyrábět kyslík při těžbě třeba z kráterů při těžbě vody. Ta je na měsíci v kráterech.
Měsíc je tedy z tohoto pohledu výhodný. Co Mars?
Tam má zase člověk jiné složení nerostů v půdě, také se dá počítat s vodou.
Takže teď už máme hotové koncepty, které by nám umožnili se přemístit na Měsíc. Když na Zemi vše skončí a vybouchne, bude tedy kam.
Je špatné říkat, že to vybouchne, protože pak by to nebylo udržitelné ani na Měsíci. Tady musí všechno skvěle fungovat, abychom si mohli dovolit to posunout dál. To nejde tak, že bychom tím nahradili to, co máme na naší planetě. Jde jen o to, že se posouváme ještě o kousek dál. A obojí – dopravu i vesmírné ambice, je dobré postavit do ekonomické roviny. Protože Praha na Měsíci je zároveň takové ekonomické zamyšlení. Co můžeme udělat pro to, abychom posunuli dál české hospodářství, vzdělávací systém, abychom docílili většího výkonu a umožnilo nám to posunout se někam dál jako celek. Hlavně potřebujeme podpořit českou ekonomiku, zlepšit naše podnikání, zvýšit přidanou hodnotu naší práce a našich myšlenek.
Proč?
Abychom si mohli dovolit lepší život na této planetě a přemýšlet o tom, že se posuneme někam dál.
Říkáte, abychom si mohli dovolit, to znamená, že abychom se přesunuli někam dál, tak to je sice zrealizovatelné, ale finančně velmi náročné?
Ano. Ale v jiných zemích ukazují, že investice do vesmírného průmyslu má velkou dlouhodobou návratnost pro společnost.
Dá se to nějak finančně přiblížit, co by to znamenalo, kdyby na Měsíci měla vyrůst třeba kupole s hotelem?
Já myslím, že je zavádějící uvádět nějaká čísla. Všechny ty věci jsou samozřejmě zatím drahé na pozemské podmínky, ale čím víc se toho bude stavět, tak to bude levnější. Takže když nebudeme první, což ani být nechceme, tak to bude jako s metrem. Nejhorší je to první v Londýně. My ho máme se zpožděním, ale mnohem lepší. Pokud začneme dělat později, budeme mít všechno výhodnější. Rakety Starship od SpaceX budou vícenásobně použitelné a náklady budou hlavně za palivo. A najednou to bude stát mnohem méně v porovnání s tím, kolik to stojí teď. A v tu chvíli si to pak budou moct dovolit i Češi. Ale je dobré se o tom začít bavit už teď. Ta doba přichází a je to už jenom otázka pár let. A na té Starship má během pár let letět kolem Měsíce Yemi, kluk z Liberce. Už to není tak, že bychom se bavili o sci fi, ale říkám si o reálných věcech, které se stanou za pár let.
Kdy může reálně nastat ted Praha na Měsíci?
To záleží na celé řadě faktorů, třeba taky nikdy. Ale je dobré mít ambice. V Brně je třeba firma TRL space, kteří plánují misi na Měsíc v roce 2029.
Podle Vás nicméně technologie na to jsou méně jsou a je to jen ekonomická stránka věci?
Je to tak. Třeba Češi teď začínají být čím dál lepší ve vesmírném průmyslu a v Praze vznikla i centrála vesmírné agentury EU. A teď se Praha a Brno staly centrem vesmírné scény celé Evropy. I v Klatovech se staví části evropských raket. V tom je budoucnost ČR. Že budeme dělat nejenom auta někam pro Evropu, ale že můžeme jednou stavět auta i někam na měsíc.
Myslíte, že tu jsou firmy, které by byly schopné to udělat?
Když si to uvědomíte, tak je tu skvělá tradice strojírenství, i špičkové know-how.
Dělá na autech do vesmíru některá z českých firem?
Náš team XTEND Design už připravil dva koncepty, konkrétně vozidel.
Jak vypadá takové auto?
Máme ho ve virtuální realitě Prahy na Měsíci. Navrhnuli jsme vozidlo LUNIAQ, inspirované Škodou ENYAQ založené na NASA platformě. Druhý koncept vyvinul náš kolega Honza Grygerek, to je novinka a do projektu Praha na Měsíci bychom ho teprve přidali.
Kromě vozů, máte tam ještě něco?
3D tištěné i svařované moduly, roboty… Je tam třeba koncept vícenásobně použitelné rakety a tady kolega Marek Pavelec z naší firmy XTEND založil divizi vesmírného výzkumu na ČVUT. V létě jsme dělali výstavu v Houstonu při NASA centru, tam jsme dělali procházku virtuální realitou a ukázali jsme tam, jak tato vozidla, tak třeba i ČVUT raketu.
Vznikají z toho konkrétní spolupráce?
Ano, ozývají se nám klienti, abychom jim vymýšleli další koncepty roverů a robotické systémy na těžbu a tak. Vlastně pořád se nám takhle někdo ozývá, takže teď děláme do Ameriky z Prahy 5.
Monika Ginterová
