Nakonec poběží: podle plánu odstavované jaderné elektrárny v jižním Německu budou s největší pravděpodobností v provozu i na začátku roku 2023. To, co vypadá jako obrat ministra hospodářství Roberta Habecka, který byl proti, jím ve skutečnosti není. Na konci této epizody však nikdo ze zúčastněných nevypadá dobře, zamýšlí se nad rozdanými kartami v těžké energetické krizi německý týdeník Focus.
„Se spánkem je to vždycky těžké, zvláště v takových bouřlivých časech, ale dnes večer usne spokojeně,“ říká Michael Kruse. Mluvčí parlamentní frakce FDP pro energetickou politiku se dlouhodobě zasazoval o to, aby německé jaderné elektrárny, zůstaly v provozu i v příštím roce, a ne aby byly podle plánu odstaveny.
A nyní, tři měsíce před přelomem roku, se Kruseho přání pravděpodobně splní.
„Ministerstvo předpokládá, že ´rezerva´ bude použita a jaderné elektrárny Isar 2 a Neckarwestheim budou v síti i v prvním čtvrtletí roku 2023,“ vysvětlil německý ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení).
„Nějakou dobu trvalo, než se Robert Habeck vydal správnou cestou,“ napsal Michael Kruse na Twitteru.
„Ale pomalu začíná být všem na ministerstvu hospodářství jasné, jaká bije hodina,“ podotkl.
Problém Francie
Je tedy Robert Habeck, který se v průzkumech veřejného mínění propadl, když se blížily důležité volby v Dolním Sasku, nyní na koni?
Tento výklad se nabízí, ale naráží na realitu. Robert Habeck si totiž vždy nechával otevřená zadní vrátka pro prodloužení života jaderných energetických zdrojů.
Na začátku září, kdy poprvé představil veřejnosti svůj plán rezervních jaderných elektráren, ministr opakovaně poukazoval na klíčovou roli Francie, která je pro Německo důležitým dodavatelem elektřiny: v současnosti tam není k síti připojeno 28 z 56 jaderných reaktorů. Důvodem jsou jednak nezbytné údržbářské práce, které byly odloženy během koronavirové krize a nyní se dohánějí. Problémy s korozí má také celkem 13 reaktorů. Francie však běžně vyrábí 70 procent elektřiny z jaderné energie.
V důsledku toho dosáhla výroba elektřiny ve Francii historického minima a země musí dovážet elektřinu z Německa, místo aby ji jako obvykle vyvážela do sousední země. Spolková republika nejenže má k dispozici méně elektřiny, ale musí také více elektřiny, kterou sama vyrábí, prodávat.
V takové situaci se samozřejmě počítá každý kilowatt, a to i z důvodů evropské solidarity. A obavy zelených z „vysoce rizikové technologie jaderné energie“, jak se vyjádřil Habeck, by musely ustoupit do pozadí.
Pochmurné signály
Na začátku září však Robertu Habeckovi ještě svitla naděje: státem ovládaná francouzská energetická společnost EDF pod tlakem prezidenta Emmanuela Macrona představila ambiciózní plány, jak odstavené reaktory do zimy opět zprovoznit.
„Francie plánuje, že do konce roku bude mít v síti 50 gigawattů, v současnosti jich má 20,“ řekl tehdy Habeck.
„Naši evropští partneři říkají: budeme schopni udržet kapacitu, ale nemůžeme to říci s jistotou, ne v tomto roce,“ podotkl.
Vznikly tak tři scénáře, na které měl Habeckův plán reagovat různými odpověďmi:
Scénář 1: Situace se v listopadu a prosinci zmírní, Německo se obejde bez jaderné energie. V tomto případě by byly tři jaderné elektrárny odstaveny podle plánu 31. prosince.
Scénář 2: Situace se v listopadu a prosinci dále zhorší, Německo bude závislé na příspěvcích z jaderné energie. V takovém případě by byla „rezerva“ aktivována okamžitě, elektrárny by od Nového roku pokračovaly, aniž by byly mezitím odstaveny.
Scénář 3: Problémy s dodávkami se projeví až v lednu nebo únoru. Podle Habeckova plánu by pak elektrárny byly vyjmuty z „rezervy“, do níž byly poslány 31. prosince, a znovu by byly uvedeny do provozu.
Ale již nyní, na konci září, se zdá být jasné, že Německo skončí ve scénáři číslo 2. Přestože ve Francii dochází k pokroku v rozsáhlé údržbě, očekává se, že mnoho elektráren bude uvedeno do provozu později, než se plánovalo. Habeck v úterý uvedl, že informace od EDF „se v minulosti často ukázaly jako příliš pozitivní“.
Nejhorší případ místo zbožného přání
Závěr ministra hospodářství aktuálně zní: „Situace ve Francii není dobrá a v posledních týdnech se vyvíjí hůře, než se předpokládalo.“
Nadějný scénář s 50 gigawatty již neplatí, nyní se očekává pouze 45 gigawattů. V takzvaném „zátěžovém testu“, který provedlo ministerstvo hospodářství, aby otestovalo bezpečnost dodávek na zimu, vypočítali čtyři odpovědní provozovatelé přenosových sítí různé scénáře – v nejhorším případě by francouzské jaderné elektrárny také vyráběly pouze: 45 gigawattů.
A tak Francie nutí zeleného spolkového ministra, aby proti své vůli udržoval v provozu německé jaderné elektrárny. Ale nemohl to mít Habeck jednodušší?
Zvláště když „zátěžový test“ výslovně doporučil ponechat německé jaderné elektrárny v provozu?
Řada představitelů německého energetického průmyslu považovala Habeckovu naději na francouzskou jadernou renesanci od počátku za zbožné přání. Výsledek je nyní stejný, jako kdyby se Habeck okamžitě rozhodl pro krátké prodloužení života – jen s mnohem větším zničeným politickým kapitálem.
Hodně na severu, málo na jihu
Dalo se také předpokládat, že Spolkové republice Německo může v zimě hrozit nejen problém s Francií, ale také s Bavorskem. I v nejpříznivějším případě, kdy by Německo dokázalo vyrobit dostatek elektřiny pro vlastní potřebu, by Německo bylo závislí na dodávkách ze zahraničí. Důvodem je výrazné rozdělení výroby elektřiny v Německu mezi severem a jihem.
Sever republiky vyrábí mnohem více elektřiny, než potřebuje, zejména díky větrné energii, zatímco jižní spolkové země, jako je Bavorsko, se staly čistými dovozci. Rozšiřování sítě do Bavorska však v posledních letech vázlo, mimo jiné i kvůli dlouholetému odporu CSU.
„Na severovýchodě máme relativně hodně výroby elektřiny, zatímco na jihozápadě je jí příliš málo,“ řekl Tim Meyerjürgens z provozovatele sítě Tennet při prezentaci výsledků zátěžového testu na začátku září.
Důsledek? V zátěžových situacích není vždy dostatečná kapacita vedení, aby bylo možné přivést potřebnou elektřinu ze severu na jih. Místo toho musí být na jihu spuštěny takzvané záložní elektrárny, zatímco příslušné elektrárny na severu jsou odstaveny. K tomuto opatření, kterému se v odborném žargonu říká „redispečink“ (žádost provozovatele přenosové soustavy elektrárnám, aby upravily reálný výkon, který dodávají, s cílem předejít přetížení sítě nebo je zcela odstranit), jsou vzhledem k jeho objemu zapotřebí i elektrárny v zahraničí.
Otázka 0,5 gigawattu
Na tomto pozadí je také třeba posuzovat úlohu jaderné energie. Tři německé jaderné elektrárny se sice podílejí na výrobě elektřiny v Německu pouze šesti procenty. Dvě ze tří elektráren se však nacházejí na jihu země. Čím více elektřiny má jih, tím méně je třeba „redispečinků“.
S jadernou energií za zády by podle „zátěžového testu“ klesla potřeba „redispečinku“ ve zvláště kritických okamžicích z 5,1 gigawattů na 4,6 gigawattů. To není mnoho, ale ani málo.
Podle názorů provozovatelů přenosové soustavy je právě těchto 0,5 gigawattu v nejkritičtějších hodinách dostatečným důvodem k tomu, aby jaderné elektrárny zůstaly připojeny k síti.
„Nelze vyloučit, že ve vypjaté situaci mohou přispět,“ připustil také ministr Habeck při prezentaci výsledků zátěžového testu.
Nepřesné prohlášení
V tomto ohledu je na konci jaderného zádrhelu kritizován nejen spolkový ministr hospodářství, ale také zemská vláda v Bavorsku. Rozhodnější rozšíření větrné energie a dřívější závazek k rozšíření přenosových linek by situaci v Bavorsku, kvůli které CSU Habecka opakovaně tvrdě kritizovala, přinejmenším zmírnily.
Na berlínském ministerstvu hospodářství a na ministerstvu životního prostředí, která jsou obě řízena Stranou zelených, je těžké potlačit hněv nad některými útoky z Mnichova. Příkladem je vyjádření TÜV Süd, útlý sedmistránkový dopis, který potvrzuje, že bavorská jaderná elektrárna Isar 2 může jednoduše pokračovat v provozu bez dalších „technických opatření“. Státní vláda použila prohlášení, které si sama objednala, jako veřejný důkaz, že pokračování provozu nic nebrání.
V září se však ukázalo, že v jednom podstatném bodě se dopis mýlí: kvůli vadnému ventilu budou skutečně nutná „technická opatření“ a elektrárna bude muset být na týden odstavena kvůli opravě. Spolková ministryně životního prostředí Steffi Lemkeová (Zelení) se tehdy veřejně pozastavila nad tím, zda je skutečně možné, že bavorské úřady o závadě nevěděly předem.
Tajemný dopis
Provozovateli jaderné elektrárny Isar-2, společnosti Preussen Elektra, dceřiné firmě EONu, se připisuje i neslavná role na ministerstvu hospodářství. Jako jediný zbývající provozovatel jaderné elektrárny se společnost Preussen Elektra opakovaně a agresivně zasazovala o prodloužení doby provozu. Dva dny po oznámení Habeckových rezerv pak společnost zveřejnila dopis ministerstvu hospodářství, v němž uvedla, že Habeckův plán je „technicky neproveditelný“ a neslučitelný s „kulturou bezpečnosti“ společnosti. Místo toho se společnost vyslovila pro doživotní prodloužení.
Zmatený Habeck pak vysvětlil, že postup byl s Preussen Elektra vyjasněn teprve před několika týdny, „takže přesně to, co říkají dnes, není možné“.
Ale to už bylo pozdě, Habeck si byl jistý dalším dnem negativních zpráv. V té době se v ministerských kruzích objevilo podezření, že dopis od Preussen Elektra má více než věcné finanční důvody – nebo že za ním dokonce mohou být dokonce zájmy bavorské zemské vlády.
Nechte to být
Nyní, o několik týdnů později, nastal obrat: Společnost Preussen Elektra v úterý oznámila, že se dohodla s ministerstvem hospodářství a ministerstvem životního prostředí na podmínkách případného pokračování provozu. Způsoby jsou popsány v dokumentu ministerstva hospodářství.
Podle dokumentu je technicky možné, ale ne vhodné, dočasně odstavit reaktor Isar 2 a v případě potřeby jej opět uvést do provozu, jak Habeck původně předpokládal. Důvod: podle ministerstva by se pak musela změnit konfigurace aktivní zóny reaktoru, což by vyžadovalo novou bezpečnostní kontrolu, která by mohla trvat čtyři až šest týdnů. Místo toho by elektrárna měla jednoduše běžet až do března 2023.
V každém případě se zdá, že výhrady k „technické proveditelnosti“ byly rozptýleny. Federální vláda chce o pokračování provozu rozhodnout nejpozději do začátku prosince.
(nik)
