„Nejen státní hmotné rezervy, ale i rozsáhlá síť zdravotnických zařízení, by mohly být pravidelnými odběrateli domácí produkce ochranných prostředků,“ míní poslanec ODS Vojtěch Munzar. Byl jedním z poloviny poslanců při včerejším projednávání návrhů zákonů na pomoc ekonomice při krizové situaci v souvislosti s koronavirem. Poslanci se sešli v polovičním počtu, ale při zachování poměrného zastoupení jednotlivých stran. Důvodem je snaha o eliminaci nakažení celého zákonodárného sboru.
Místopředseda Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj pro Idnes.cz uvedl, že máme výrobce roušek i respirátorů nejen u nás v České republice, ale i v Evropě. Jen to chce podle něj nějaký čas, aby přestavěli linky. Takže v nějakém čase budeme schopni opět vyrábět ochranné zdravotnické pomůcky doma v Česku i v EU a nebudeme závislí na dodávkách z Číny. Co až se situace s šířením koronaviru ze zdravotního hlediska zvládne a roušky a respirátory budou chrlit české, evropské i čínské fabriky? Na trhu jich vznikne přebytek a ceny poletí dolů. Řekneme pak našim výrobcům, díky, ale promiňte, my už vaše roušky nepotřebujeme a budeme je zase nakupovat levněji v Číně?
Epidemiologové říkají, že je pravděpodobné, že se objeví i jiné viry, které se mohou šířit napříč kontinenty. Neměla by si ČR a Evropa podržet vzniklé výrobní kapacity ochranných zdravotních pomůcek na svém území, aby v případě další mimořádné situace nebyla totálně závislá na dodávkách z Asie, které mohou a nemusí dorazit v požadovaném čase?
Praxe ukazuje, že je nutné mít systém krizového zásobovaní. Může to být kombinace státních zásob, přiměřených výrobních kapacit a vytipovaných výrobců, kteří mohou v případě potřeby rychle výrobu zajistit. Zaujalo mě, že někteří naši výrobci by mohli začít s výrobou dezinfekce, ale brání jim v tom příliš byrokratické předpisy. Na to by se také měl stát zaměřit.
Nabízí se otázka, zda-li by se nedaly nějak upravit předpisy a praxe zadávání veřejných zakázek, které by zajistily stabilní odběry pro domácí výrobce na území České republiky, jejichž kapacita by se dala v případě mimořádných událostí využít a podle potřeby i zvýšit?
Neměla by Česká Republika mít schopnost vyrábět na svém území širší okruh strategických komodit? Už před začátkem koronavirové pandemie Evropa čelila významným problémům a výpadkům v dodávkách léků, v nichž jsme se stávali taky čím dál závislejší na Asii, převážně Číně a Indii. Jaké komodity bychom měli mít schopnost vyrábět v případě mimořádných situací?
Měl by stát nějak závazně definovat seznam strategických komodit a mít schopnost zajistit jejich výrobu na svém území? V jakých odvětvích?
Premiér Andrej Babiš hovoří o tom, že uvažuje o omezení armádních akvizic. To dává částečně logiku u nákupů techniky ze zahraničí. Peníze by se mohly použít na záchranu domácí ekonomiky. Neměly by se pak ale naopak dokončit armádní nákupy od domácích výrobců? Jednak jako součást stabilizačních ekonomických opatření a podpory zaměstnanosti v nastalé krizi, ale také jako podpora exportně orientovaným podnikům, které vyrábějí na území ČR?
Propad ekonomiky se projeví na příjmové straně veřejných rozpočtů, výdaje porostou kvůli různým stabilizačním a sociálním opatřením, které vláda musí udělat. Proto je redefinice priorit ve výdajích nezbytná. Stát by se měl soustředit na snížení svých provozních výdajů, které za poslední roky extrémně narostly, a redukci různých zbytných dotačních titulů. Při omezení investic a nákupů státu se rozhodovat podle toho, jaký celkový dopad budou mít tato rozhodnutí do naší ekonomiky.