Budoucnost energetiky spočívá ve vytváření komunit a v její decentralizaci. Myslí si to prezidentka Asociace komunitní energetiky ČR Patrícia Čekanová. Ta se na kongresu Právní prostor podivila nad tím, že vláda nyní zasahuje do již téměř hotové novely energetického zákona, pro kterou se vžilo označení lex OZE II. „Je zde snaha o omezení komunitní energetiky na území jedné obce s rozšířenou působností a na maximálně tisíc odběrných míst,“ řekla Čekanová.
Sdílení by pak podle navrhovaných změn bylo možné pouze mezi výrobnami a odběrnými místy. Podle Čekanové by tato změna byla likvidační pro již připravené projekty komunitní energie. „Například projekty Místních akčních skupin (tzv. Enerkomy) nebo Pražské společenství obnovitelné energie přesahují území jedné obce,“ uvedla. Změny by zasáhly i komunitní projekty v Brně nebo v Modřicích.
Ministerstvo průmyslu a obchodu chce novelou zavést pravidla pro komunitní energetiku, definovat zranitelného zákazníka a posílit ochranu spotřebitelů. Lex OZE II je podle expertů důležitý krok k decentralizaci energetiky. Obce převezmou zodpovědnost za výrobu, spotřebu a sdílení energie z obnovitelného zdroje. Měly by si umět nastavit podmínky tak, aby dokázaly pomoci i energeticky slabším objektům jde například o domovy sociálních služeb nebo mateřské a základní školy.
Podle Patrície Čekanové u navrhovaných změn chybí technické opodstatnění. Do novely lex OZE II byl zařazen také vznik Elektroenergetického datového centra u kterého je možnost sdílení v regionech i napříč různými distribučními soustavami. „Širšímu sdílení tedy nebrání žádná technická překážka,“ dodala odbornice.
Čekanová: Jde o netransparentní narušení procesu
Upozornila také na to, že novelu již posoudila i Legislativní rada vlády, která uložila MPO ve stanovisku jasně definované úkoly, co má v zákoně upravit. Územního omezení komunitní energetiky se žádná z připomínek LRV netýká. „Považuji to za netransparentní narušení legislativního procesu novely zákona, která byla i se zástupci distribučních společností dlouho a důkladně diskutována,“ říká prezidentka Asociace komunitní energetiky.
Smyslem a účelem komunitní energetiky je sdílení vyrobené energie. Je tedy nutné, aby fungovaly ostatní vyhlášky, směrnice a technická nastavení. Podle Čekanové je také chybou to, že novela nepřipouští sdílení energie napříč ČR. Omezení na tisíc odběrných míst je pak ještě mnohem méně efektivní variantou. „Předložený pozměňovací návrh je v rozporu se závazkem zástupců distribučních společností zajistit sdílení elektřiny napříč regionálními distribučními sítěmi,“ míní Čekanová. Podle ní by se mělo v případě zásahů do novely opakovat meziresortní připomínkové řízení. Navrhované omezení velikosti energetických společenství na maximálně 1000 odběrných míst je podle ní také v rozporu s evropským právem. Podle něj členské státy musí zajistit nediskriminační zacházení s energetickými společenstvími ve srovnání s ostatními účastníky trhu. „Pokud má být cílem návrhu podpora lokálnosti sdílení elektřiny, je tento cíl splnitelný i podle stávajícího znění lex OZE II, resp. dle již nyní platného energetického zákona,“ uvedla Patrície Čekanová.
Omezení na jednu obec s rozšířenou působností podle Čekanové radikálně omezí možnosti společné výstavby a sdílení z větších zdrojů, jako jsou větrné elektrárny nebo bioplynové stanice. „Jejich potenciál přitom leží typicky ve venkovské krajině při hranicích obce,“ vysvětlila. Díky komunitní energetice samosprávné celky totiž nemusí spoléhat na ceny energií z konvenčních zdrojů a přispějí ke snížení emisí.
Od roku 2030 změna pro nové budovy
V rámci právě probíhající revize směrnice o energetické náročnosti budov bude navíc zaveden koncept “zero emission buildings”. Ten znamená povinnost u všech nových budov od roku 2030 zajistit 100 procentní dodávku elektřiny z obnovitelných zdrojů v místě, poblíž nebo v rámci energetického společenství. Pokud by bylo sdílení v energetických komunitách výrazně omezeno tak hrozí, že nebude možné realizovat významnou část připravovaných developerských projektů.
Směrnice o energetické náročnosti budov klade velký důraz na stávající budovy, které se v dlouhodobém horizontu zrenovují a stanou budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Každý stát musí vytvořit vlastní „Dlouhodobou strategii renovací“ s orientačními dílčími cíli pro rok 2030, 2040, s cílem dosáhnout v roce 2050 snížení emise skleníkových plynů v Unii o 80 – 95 procent. V rámci probíhající revize se mluví o zákazu provozovat stávající budovy, které nebudou renovovány tak, aby splnily požadavky energetické náročnosti. Pro Česko jako území s velkým počtem historicky cenných staveb je důležité doporučení podporovat výzkum a testování nových řešení, snižujících energetickou náročnost těchto staveb při zachování kulturního dědictví. Návrh distribučních společností vede podle prezidentky Asociace komunitní energetiky k ohrožení možnosti renovovat a provozovat veřejné budovy tak, aby byly splněny požadavky na jejich energetickou náročnost.
Čekanová také shrnula, jak se komunitní energetika rozvíjí v jiných zemích Evropy. Například v Dánsku se už od 70. let minulého století soustředí především na větrnou energii. V Německu zcela běžně působí energetická družstva. Jako příklad uvedla bavorské družstvo EGIS. Začínalo před více než deseti lety s asi 150 členy a nyní jich má už přes 1500. V Belgii zase již od 90. let působí uskupení Ecopower, jedno z nejstarších družstev pro využívání OZE vůbec.
Kongres Právní prostor se již po jedenácté stal místem setkání více než 180 právníků a dalších odborníků. Letošní ročník s podtitulem „Vize nebo krize?“ byl věnován především aktuálnímu tématu energetiky, nechyběl ale ani tradičně výborný blok věnovaný aktuálním otázkám v justici.
Eva Paseková
