Spotřeba uhlí ve Velké Británii klesla v loňském roce o 15 procent na pouhých 6,2 milionu tun. Jak ve své analýze upozornil odborný web CarbonBrief, jedná se o nejmenší zaznamenanou hodnotu spotřeby uhlí v zemi od roku 1757. Britům se snižují také celkové emise skleníkových plynů, které od roku 1990 klesly o 49 procent.
Jak dále CarbonBrief uvádí, spotřeba uhlí se vrátila na úroveň z doby, kdy Spojené království sice bylo hlavní světovou velmocí vládnoucí světovým mořím a oceánům, avšak průmyslová revoluce ještě ani nezačala. Objem spáleného uhlí začal skokově růst s nástupem 19. století, v roce 1850 již překročil 60 milionů tun. Historického vrcholu 221 milionů tun dosáhl v roce 1956.
Dostáváme se do éry neblaze proslulého „londýnského smogu“ s negativním dopadem na zdraví obyvatel. Ekologické problémy donutily tehdejší vládu konat a popohnat přechod od uhlí k ropným produktům a zemnímu plynu. Současně byla Velká Británie mezi prvními státy světa, které začaly s komerčním využitím jaderné energie. V roce 1993 spotřeba uhlí klesla pod 100 milionů tun a v roce 2019 pod 10 milionů.
Poslední ranou z milosti pro uhelnou energetiku bylo rozhodnutí konzervativní vlády premiéra Davida Camerona, která od jara 2015 zatížila výrobu elektřiny z tohoto paliva vysokou uhlíkovou daní. Cílem bylo urychlit přechod k nízkoemisním zdrojům – hlavně k obnovitelné a jaderné energetice. Provozování uhelných elektráren se rázem stalo ztrátovou záležitostí a majitelé je začali vyřazovat z provozu.
Česká stopa v britské energetice
V tuto chvíli zůstávají v provozu tři poslední uhelné elektrárny, které chtějí energetické společnosti odstavit během letošního nebo příštího roku. Jednu z nich vlastní český holding EPH, jedná se o elektrárnu Kilroot v Severním Irsku. Již letos ji má nahradit paroplynovým zdrojem.
Koncern EPH miliardářů Daniela Křetínského a Patrika Tkáče odkoupil také dnes už bývalé uhelné elektrárny Eggborough a Lynemouth. První z nich chce do budoucna nahradit paroplynovým zdrojem, druhou již dříve předělal na spalování biomasy.
Vedle útlumu uhelné energetiky došlo také k výraznému poklesu spotřeby uhlí také ve skomírajícím ocelářském průmyslu. Poptávka po koksovatelném uhlí v hutích loni klesla o 19 procent. Výroba oceli v Británii totiž v minulém roce klesla o 16 procent na 6,1 milionu tun, tedy na nejnižší úroveň od roku 1932.
Příběh uhlí ještě nekončí
V závěru roku 2015 ukončil podnik UK Coal provoz posledního hlubinného uhelného dolu ve Velké Británii. Nacházel se u obce Kellingley v Severním Yorkshiru a v poslední fázi zaměstnával 450 horníků. V provozu nadále zůstaly dva tucty menších povrchových dolů, ale i ty postupně ubývají. Většinu spotřeby uhlí v posledních desetiletích pokrýval dovoz.
Jistý rozruch vyvolalo oznámení firmy West Cumbria Mining, která požádala o povolení k zahájení hlubinné těžby u města Whitehaven v severní Anglii. Těžit chce okolo tří milionů tun koksovatelného uhlí za rok. Po dlouhých debatách, zda si otevření nového dolu může Spojené království vzhledem ke klimatickým závazkům dovolit, nakonec britská vláda v prosinci loňského roku povolení vydala.
David Tramba
