Kdysi se Donald Trump sám tituloval jako „pan Brexit”. Ale po osmi letech od klíčového rozhodnutí z referenda by nově zvolený prezident USA mohl britskou odluku od Evropské unie značně zkomplikovat. Trumpova politika stojí na základní premise – Amerika na prvním místě. A právě tato strategie stojí v cestě britskému pokusu o přechod k celosvětovému volnému obchodu. Poněkud „vlažný” postoj Trumpa k Ukrajině pak Londýn rovněž znepokojuje, sám totiž patří naopak k největším podporovatelům napadené země.
I proto někteří vysoce postavení bruselští představitelé zodpovědní za vzájemné vztahy mezi EU a Spojeným královstvím začínají mluvit nahlas o tom, že výsledek amerických voleb bude pro nyní částečně odcizené sousedy znamenat jediné: pevnější vazby mezi oběma stranami lamanšského průlivu.
Upozornil na to ve své analýze současného dění vlivný bruselský web Politico, který platí za jedno z nejlépe informovaných médií, co se týče dění v EU. Podle něj se v Británii tamní zastánci Brexitu obávají, že by nový americký prezident mohl ve výsledku nahnat Londýn zpátky do náruče Bruselu.
Varování z historie
Lídryně konzervativní opozice Kemi Badenochová v uplynulých dnech vyzvala vládu, aby se od Washingtonu neodvracela . A s lítostí dodala, že „Labour zajímá jen EU.“ Členové kabinetu by podle ní měli vidět za Trumpovu rétoriku a využívat jeho „historické a rodinné vazby na Spojené království.“
Jenže například britský týdeník The Economist už v okamžiku voleb upozornil, že důraz konzervativců na údajnou lásku k Británii, její zesnulé královně a rozhodnutí země opustit EU nemá příliš oporu v realitě jeho prvního prezidentského mandátu. Historie naopak napovídá, že zvláštní zacházení by britští představitelé ze strany Trumpa rozhodně očekávat neměli.
Mohlo by vás zajímat
Týdeník v této souvislosti připomíná například ponížení, které Trump připravil v roce 2018 tehdejší britské konzervativní premiérce Therese Mayové. Americký konzervativní prezident, který předtím mluvil o tom, že bude Ronaldem Reaganem pro „její” Margaret Thatcherovou, totiž v předvečer společného oficiálního jednání prohlásil, že navrhovaná brexitová dohoda Mayové by vyloučila vyhlídky na obchodní dohodu s USA. To byla doslova lahůdka pro její politické odpůrce, se kterými byl navíc Trumpův tým v těsném kontaktu.
Kromě toho ale Trump ignoroval také rady Mayové ohledně íránské jaderné dohody i Pařížské klimatické dohody a namísto toho například na Twitteru provokoval londýnského starostu. Americký velvyslanec mezitím urážel Mayovou v rozhlase a britský ambasador byl naopak přinucen rezignovat, vypočítává The Economist.
A jak tehdy podle tohoto týdeníku poznamenal dnešní člen Národní bezpečnostní rady prezidenta Joe Bidena Thomas Wright, prezident „si nemohl přát premiérku, která by byla méně náročná nebo více servilní.“
Zda čekají podobná traumata i současného labouristického premiéra Británie Keira Starmera, není jasné. Sám už s předstihem pracoval na budování vazeb s Trumpem, telefonoval mu například po neúspěšném atentátu letos v červenci a v září se pak oba osobně potkali v Trumpově mrakodrapu v New Yorku.
Jenže na druhou stranu podle The Economist nelze nevidět, že Starmer se stal například jakýmsi terčem pro část americké pravice. „Vzpomeňme na mimořádné provokace Elona Muska ohledně zatýkání výtržníků nebo na nově zavedené daňové odvody pro farmáře. Nepředvídatelné? Rozhodně. Ale nikdo ve Westminsteru nemůže být naivní,” konstatuje v této souvislosti The Economist.
Jsou tedy speciální vztahy opravdu speciální?
A také Politico varuje, že ve skutečnosti není vůbec jisté, zda Trump skutečně takzvaný „speciální” vztah mezi USA a Británií považuje za až tak speciální. A v momentě, kdy se největší světová ekonomika více zaměřuje sama na sebe, je pro Spojené království jakékoliv odpoutání od EU stále obtížnější. Právě v tom spatřuje Brusel příležitost.
V centrále unie už mezitím v poslední době „rostla chuť” na opětovné sblížení evropských vztahů s Británií a Trumpův návrat k tomu dal podle hlasů z unijního zákulisí další impuls.
„Dva lidé mi za posledních 48 hodin řekli, že reakce na Trumpa je masivní investice do obrany, řešení otázek cel a uzavírání nových bezpečnostních dohod s třetími zeměmi. Spojené království bylo na prvním místě seznamu,“ cituje Politico jednoho z představitelů EU, který si podobně jako další insideři přáli zůstat v anonymitě.
Další zasvěcenec a unijní diplomat pak přiblížil, že ve snahách o opětovné sblížení obou stran kanálu je „politická logika” a vzájemný prospěch.
„Předpokládám, že první oblastí, kde bychom prohloubili spolupráci, by byla naše podpora Ukrajině,“ řekl diplomat. Trump totiž slíbil financování válečného úsilí proti Rusku omezit.
Ostatně jeho syn Donald Trump mladší se krátce po amerických volbách vysmíval na sociálních sítích ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, který podle něj „brzy přijde o kapesné”.
„V závislosti na tom, jak moc bude Trump provokovat, si lze představit vzrůstající snahu prohloubit spolupráci i v dalších oblastech,” doplnil k tomu pro Politico zmíněný diplomat.
Role červených linií
List zároveň připomíná, že určitý „restart” vzájemných vztahů mezi Británií a EU se už v době návratu Trumpa na světovou scénu děje. Mluví o tom ostatně i labouristický premiér Keir Starmer.
Na stole tak už jsou projekty v různých oblastech od energetiky přes obranu až po zemědělský obchod nebo výměnné programy pro studenty. V posledních hodinách se ale zdá, že rozsah vyjednávání budou razantně ovlivňovat i výsledky amerických voleb.
„To výrazně komplikuje život britské vládě,“ řekl Politicu další z unijních diplomatů.
Dosud byly hlavní překážkou ve vyjednávání Starmerovy „červené linie”, tedy udržení Spojeného království mimo jednotný trh, celní unii a volný pohyb osob.
Jenže Británie se zároveň už teď musí snažit nahradit Brexitem ztracený vzájemný obchod s EU jinými byznysovými dohodami po celém světě. A například britský Úřad pro rozpočtovou odpovědnost koncem října otevřeně varoval, že dosavadní slabá obchodní bilance brzdí růst země. A že zároveń reflektuje „trvající dopad Brexitu”.
A tyto nelichotivé výsledky by mohly ještě výrazně zhoršit Trumpovy plány na zavedení deseti až dvaceti procentního cla na veškeré zboží importované do USA.
Politico v této souvislosti zmiňuje, že podle ekonomů z Centra pro inkluzivní obchodní politiku na Univerzitě v Sussexu by taková opatření mohla království vyjít na exportu každý rok až na 22 miliard liber, v přepočtu tedy až na 660 miliard korun. „Spojené království musí přehodnotit své červené linie a přijít s novým plánem. Když se okolnosti změní, člověk by měl znovu promyslet svou cestu,” cituje k tomu Politico zmiňovaného unijního diplomata.
Odklon od EU? Politicky sebevražedné
Podle některých pozorovatelů by mohlo být pro Británii východiskem sblížení jak s Bruselem, tak s Washingtonem. „Měli bychom energicky usilovat o zlepšenou dohodu s EU, i když to nebude snadné,“ řekl například bývalý hlavní ekonom Bank of England Andy Haldane pro britský deník The Guardian s tím že nová vláda se k tomu zavázala a měla by to také dodržet. „To by ale nemělo — byť to bude obtížné — bránit snahám o dohodu o volném obchodu s USA za nového Trumpova prezidentství,“ dodal Haldane.
Další odborníci ale takovou politiku „všech azimutů” hodnotí daleko skeptičtěji. „Nemám pocit, že by se pro Spojené království chystala nějaká speciální dohoda,“ komentoval současnou situaci z pohledu USA pro The Times bývalý britský velvyslanec ve Washingtonu Kim Darroch. Trumpovy kroky podle něj „budou pro Spojené království značnou výzvou.“
Pokud se přitom Londýnu nepodaří vyjednat určitou výjimku z chystaných cel, bude pro Starmera velmi obtížné odolávat tlaku na opětovné sbližování s EU.
„Máme izolacionistického nově zvoleného prezidenta ve Spojených státech. A obávám se, že Trumpovy komentáře během volební kampaně nejsou jen prázdné slogany, ale skutečné záměry. Pro mě jsou to důvody, proč potřebujeme více Evropy ve Spojeném království,” prohlásil například podle Politica poslanec LIberálních demokratů Richard Foord, a to na setkání občanů EU v Londýně.
A podobně to vidí třeba i někdejší ministr obrany v koaliční vládě Davida Camerona Nick Harvey. Spojené království podle něj zaplatí příliš vysokou cenu, pokud se nezačne obracet zpátky směrem k Bruselu. „Nemůžeme být 51. státem Ameriky – nedává to smysl geograficky, politicky ani průmyslově,“ řekl Harvey.
„Pokud se jim pateticky pověsíme za šosy namísto toho, abychom byli významným hráčem v evropské obraně, tak za tuto pošetilost tvrdě zaplatíme,” míní Harvey, který je nyní výkonným ředitelem organizace European Movement U.K., tedy vlivové skupiny prosazující těsnější spojení s Evropskou unií. Pokud se to nestane, mohlo by to podle Harveyho být pro Británii „potenciálně sebevražedné jak vojensky, tak ekonomicky.“
„Sophiina” volba není na pořadu dne?
Konkrétní plány na posílení spolupráce se už přitom připravují. Poslední zpráva Nezávislé komise pro vztahy mezi Spojeným královstvím a EU například doporučuje, aby Brusel a Londýn rychle pracovaly na dohodě o bezpečnosti, kterou by bylo možné časem postupně rozšiřovat.
Spojené království by pak mohlo přistupovat k již existujícím dohodám ve svém vlastním tempu — například účastí na společných obranných projektech EU nebo obnovením vztahů s Evropskou obrannou agenturou.
I tato zpráva ale podobně jako zmiňovaný diplomat varuje, že stávající „červené linie“ jakýmkoli zásadnějším krokům v tomto směru nadále bránějí.
Sám Starmer, který tyto „červené linie” vytyčil, se konkrétním odpovědím na otázky k potenciální transatlantické obchodní válce a dalšímu směřování Británie na nedávném setkání s novináři vyhnul s tím, že se nechce pouštět do „hypotetických diskusí.“
Předseda vlády ale zdůraznil, že jeho země nebude nucena volit mezi Evropou a Amerikou. „Samozřejmě, že evropské země jsou našimi nejbližšími obchodními partnery a máme dlouhou společnou historii,“ cituje Politico Starmera. .
„Stejně tak je ale speciální vztah s USA, budovaný v těžkých časech, pro Spojené království nesmírně důležitý. Chci zajistit, aby Spojené království mělo dobré vztahy se všemi svými významnými spojenci, a to zahrnuje EU i USA.“ Zda se mu to povede, ukáží následující měsíce.
Tomáš Svoboda
