Investice do energetického využití vodíku budou vysoké, ale i tak se vyplatí. Jen v první etapě do roku 2030, která zahrnuje spíše pilotní projekty, dosáhne výše potřebných investic 115 miliard korun. Když cíle Evropské unie v oblasti využití vodíku nesplníme, tak nic neušetříme. Na pokutách a emisních povolenkách bychom ve výsledku zaplatili ještě víc. Na sympoziu Ekonomického deníku na téma Vodíková strategie to řekl Jan Brázda, partner poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika (PwC) pro oblasti udržitelnosti, investičních projektů a veřejného sektoru.
Jan Brázda během svého vystoupení na sympoziu představil hlavní závěry velké studie o využití vodíku v České republice, kterou tým PwC zpracoval pro Svaz průmyslu a obchodu. S výsledky studie Brázda seznámil i premiéra Petra Fialu a ekonomické ministry. „Nejvíc reakcí bylo na to, kolik nás to bude stát a na kolik by vyšlo, když nebudeme dělat nic,“ poznamenal Jan Brázda.
Vysoké náklady souvisejí s faktem, že výroba a spotřeba zeleného vodíku je v Česku na samém počátku. Dnes se u nás produkuje zejména šedý vodík z fosilních paliv, a to v rozsahu 122 tisíc tun ročně. Jeho produkcí se zabývají výhradně chemické podniky, využíván je jako surovina a meziprodukt pro výrobu čpavku, anilinu a při zpracování ropy. V dopravě je využíván minimálně, zatím je v Česku registrovaných pouze 24 osobních vozidel s pohonem na vodík.
Šedý vodík má být podle evropské legislativy postupně nahrazen „obnovitelným vodíkem nebiologického původu (Renewable fuel of non-biological origin, zkratka RFNBO). Jeden z cílů požaduje nahradit 42 procent šedého vodíku spotřebovaného evropským průmyslem RFNBO vodíkem do roku 2030 (od roku 2035 už to bude 60 procent). Další cíl hovoří o jednoprocentním podílu obnovitelného vodíku v dopravě v roce 2030. „Nejméně se hovoří o třetí povinnosti. Země EU mají zvýšit poptávku i nabídku udržitelných leteckých paliv. Ta má pomalejší náběh, ale pak se rychle dostane na 50procentní podíl,“ upozornil Jan Brázda.
Aby Česká republika tyto cíle splnila, bude muset už v roce 2030 vykázat produkci zhruba 40 tisíc tun RFNBO vodíku, v roce 2035 bude zapotřebí 68 tisíc tun. „Na spotřebě se bude podílet chemický průmysl a sektor dopravy. Pokud se na český trh nedostane levnější vodík ze zahraničí, který by byl cenově konkurenceschopný, tak v teplárenství a elektroenergetice zůstane spotřeba nulová,“ řekl Jan Brázda.
Mohlo by vás zajímat
Výroba RFNBO vodíku v Česku totiž bude poměrně drahá. Bez dotační podpory vychází okolo 13 eur za kilogram. Prodraží se hlavně spotřebovaná zelená elektřina a investice do pořízení elektrolyzéru. Naopak zde nejsou zahrnuty náklady na dopravu do místa spotřeby, které výslednou cenu dále navýší. „Potřebujeme cenu snížit aspoň na 8 eur/kg, od níž začne být vodík atraktivní pro využití v energetice a průmyslu,“ doplnil Jan Brázda.
Poradenská společnost PwC ve své studii vyčíslila výši potřebných investic do roku 2030 na 115 miliard korun. Vysoké budou hlavně investice do stavby dalších zdrojů zelené elektřiny – odhadem 57 miliard korun. S těmito investicemi již počítá aktualizovaná Státní energetická koncepce a jsou pro ně připravené peníze z evropských fondů a z prodeje povolenek. Nákup elektrolyzérů dle studie vychází na 27 miliard korun, následuje pořízení dopravních prostředků na vodík včetně infrastruktury (22 miliard), přizpůsobení plynovodní sítě (5,2 miliardy) a skladování vodíku (2 miliardy korun). Relativně nejmenší je investice do výroby nízkouhlíkových leteckých paliv: zhruba 1 miliarda korun.
Druhá možnost – nedělat nic – se prodraží ještě více. Pokuta pro české podniky za nedodržení cílů směrnice o obnovitelných zdrojích RED III vychází od roku 2030 až na 10 miliard korun ročně. Zvýšené náklady na emisní povolenky za spotřebu pohonných hmot a za šedý vodík v průmyslu by dosáhly až 18,5 miliardy korun. „Už teď se bavíme o desítkách miliard korun nákladů ročně. Naše studie vyčíslila také negativní dopad na růst HDP a zaměstnanost,“ zmínil Jan Brázda.
Navzdory všem překážkám zájem o využití vodíku roste a dnes lze napočítat zhruba desítku pozoruhodných projektů. Orlen Unipetrol chystá projekt na výrobu RFNBO vodíku a investuje do stavby prvních vodíkových plnicích stanic. Ústecká Spolchemie chce vyrábět nízkoemisní vodík s využitím membránové elektrolýzy. Odběratelem bude ústecký dopravní podnik, který chce nakoupit až 20 autobusů s pohonem na vodík.
Pokud se podíváme na Moravu, můžeme zmínit třeba investici společnosti Veolia Energie ČR do výroby vodíku v teplárně na biomasu ve Frýdku-Místku. První komerčně využívaný elektrolyzér s výrobou RFNBO vodíku pořídila firemní skupina Solar Global, nachází se v Napajedlech u Zlína. Automobilka Tatra Trucks postavila prototyp nákladního vozu s vodíkovým pohonem.
Aktualizace vodíkové strategie už je připravena
Sympozium Ekonomického deníku začalo vystoupením vedoucího oddělení analýz strategických projektů na ministerstvu průmyslu a obchodu Petra Mervarta. Podle jeho slov je aktualizace Vodíkové strategie hotová a vstupuje do fáze mezirezortního připomínkového řízení. Již v červnu by se dokument mohl dostat na program jednání vlády. Strategie nabádá k postupnému náběhu využití vodíku v Česku.
V první fázi mají vzniknout „ostrovy“ s lokální výrobou i spotřebou vodíku. „V této fází není naší prioritou maximalizace spotřeby vodíku. Ten bude poměrně drahý a nebyli bychom schopni to ufinancovat,“ řekl Mervart. Tady bude hlavním úkolem splnit cíl daný evropskou směrnici o obnovitelných zdrojích (RED III) k roku 2030.
Skokový růst spotřeby vodíku nastane až v druhé fázi, kdy začneme vodík dovážet ze zahraničí. Cena by měla spadnout na 3 až 5 eur za kilogram a využití tohoto ekologického paliva začne být ekonomicky výhodné. Tady se nabízí možnost využít současných plynovodních potrubí a část přestavět na přepravu vodíku. Česko by tak mohlo opět těžit z pozice země na hlavních přepravních trasách, jen místo zemního plynu se již bude jednat o zelený vodík.
Ředitel strategie a business analýz společnosti Orlen Unipetrol Martin Gajdoš upozornil na přísné požadavky Evropské unie na zelený vodík, které jeho cenu neúměrně prodraží. Takzvaný RFNBO vodík musí být vyroben elektrolýzou s využitím elektřiny ze solární, větrné, vodní či geotermální energie. Další omezující podmínkou je časová korelace mezi výrobou zelené elektřiny a provozem elektrolyzéru. Evropská pravidla jsou velmi striktní i co se týká výpočtu emisní stopy RFNBO.
Náročnost splnění tohoto cíle lze popsat na konkrétním projektu, který teď připravuje skupina Orlen Unipetrol. K výrobě 2500 tun zeleného vodíku je zapotřebí pořízení elektrolyzérů o výkonu 30 megawattů, výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 60 MW a nákup elektřiny z větrných elektráren v rozsahu 30 MW. Kvůli tomu, že nově nastavená unijní pravidla znemožňují dokupování běžné elektřiny ze sítě, klesne využití elektrolyzérů a výroba vodíku se tím výrazně sníží a prodraží.
Náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák, upozornil, že do roku 2030 bychom měli v Česku nainstalovat elektrolyzéry o výkonu 300 až 400 megawattů. Později to budou už tisíce megawattů „Výkon větrných a solárních elektráren není v českých podmínkách optimální. Můj osobní názor je, že budeme muset využít elektřinu z jaderných elektráren v době, kdy bude elektřiny nadbytek,“ řekl Třešňák.
Ředitel pro regulační a právní záležitosti plynárenské společnosti GasNet Pavel Dočekal upozornil, že výroba vodíku s využitím pyrolýzy bude výrazně levnější než výroba preferovaného RFNBO. Při pyrolýze není zapotřebí voda a oproti elektrolýze vykazuje o 80 procent nižší spotřebu elektřiny. Sto procent uhlíku je možné zachytit a uložit v pevné, stabilní formě. Samotný GasNet jde příkladem a chystá pilotní projekt spolu s německým dodavatelem technologie Graforce.
Další vystoupení řečníků se zaměřila na dotační podporu určenou na pilotní projekty a postupný náběh využití vodíku. Možnosti financování z Modernizačního fondu představili vrchní ředitel ministerstva životního prostředí Jan Kříž a ředitel odboru ředitel odboru Státního fondu životního prostředí Ivo Marcin. První náměstek ministra dopravy Tomáš Vrbík hovořil mimo jiné o dotacích na stavbu vodíkových plnicích stanic z Operačního programu Doprava. Další podporu nabídne Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK), jak doplnil vrchní ředitel ministerstva průmyslu a obchodu Marian Piecha.
David Tramba
Poděkování za podporu sympozia Vodíková strategie patří partnerům, společnostem ORLEN Unipetrol a GasNet.
