Dokážu si představit, že volání Ursuly von der Leyen po stanovení horní hranice ceny ruského plynu importovaného do EU má být cestou ke snížení jeho spotřeby. Jinak ale nedokážu vidět jakýkoli přínos pro zajištění dostatečných dodávek plynu v průběhu letošní topné sezony, a už vůbec ne pro snížení cen plynu na evropském trhu. Požadovat po Gazpromu dodávky za nižší ceny, než jaké mu umožňují platné odběrové kontrakty, nedává v aktuální situaci žádný smysl. Gazprom jednostranně omezuje dodávky jednotlivým evropským klientům podle toho, jak se mu to hodí. Ani akceptace jeho nových pravidel pro platby v rublech nezachránila řadu evropských klientů od krácení dodávek.
Nynější požadavek předsedkyně Evropské komise by tak vyvolal nejspíš úplné ukončení dodávek ruského plynu těm evropským odběratelům, kteří by toto volání podpořili. Na evropském trhu by vzrostl nedostatek plynu, jehož cena by zákonitě stoupala vzhůru a s tím i cena elektřiny. Rusko by sice muselo stále více vlastních těžebních polí uzavírat, na jiných snižovat těžbu a případně vytěžený plyn zbůhdarma pálit. Domácnostem a průmyslu v EU by to však nijak nepomohlo, naopak energetická krize by se minimálně letos ještě výrazně prohloubila.
Vedle toho se nabízí otázka, jestli by vůbec zlevnění dodávek ruského plynu vedlo k výraznému poklesu cen plynu na evropském trhu. Podíl ruských dodávek na celkovém importu plynu do EU stále klesá. V srpnu to bylo již pouhých 10 %. Hlavní váha dovozu nyní spočívá na dodávkách LNG a norského plynu, které dohromady obstarají asi 60 % celého importu. Pokud to předsedkyně Evropské komise myslí vážně se snahou snížit ceny plynu, pak ať se obrátí na norského exportéra se stejným požadavkem. Vzhledem k tomu, že Norsko fakticky nemá jinou alternativu než zásobovat země EU a Velkou Británii (kromě asi 5 % vývozu pomocí LNG), nelze úspěch takového kroku zcela vyloučit. Evropští odběratelé se musí zavázat k dlouhodobému odběru norského plynu, který jim bude dodáván za nižší ceny, než jaké aktuálně sledujeme na evropském trhu. Snížení ceny může být pro Norsko navíc strategické řešení, které zabrání postupné likvidaci části budoucí spotřeby.
Také v případě dodávek LNG se evropské tržní ceny plynu nesetkávají s cenou samotné komodity. Například průměrná cena LNG vyvezeného z USA v roce 2022 (leden až červenec) sice postupně narůstá, nedosahuje však ani 50 eur/MWh. Ani LNG dovážený z jiných zemí a zasmluvněný podle ceny ropy tuto hranici nepřesahuje. Je tedy na čase zamyslet se nad tím, jakou roli ve vysokých cenách plynu na evropském trhu hrají dovozci plynu a jakou sílu mají členské státy jejich aktivity v případě mimořádných situací dočasně regulovat.
Ukazovat na ruského dodavatele jako na příčinu všeho zlého, co se na evropském energetickém trhu děje, je nebezpečné zjednodušení, které sice může být politicky velmi atraktivní, pro skutečné řešení současné situace však naprosto nefunkční. Ruského plynu bychom se měli dobrovolně zbavit, jakmile zajistíme dostatek alternativ. Do té doby bychom se měli spíše soustředit na to, jak efektivně dosáhnout snížení ceny plynu na trhu, nikoli její zvýšení.
Michal Kocůrek, řídící konzultant EGÚ Brno
