Postupující ekonomická omezení, vidina nižších příjmů a začátek roku jsou kombinace, které řadu lidí nutí přemýšlet nad tím, kde se ve fixních nákladech domácností dá ušetřit. Jednou z variant je snížení nákladů na dodávku energií. Kromě šetření, které je samozřejmě nejpřirozenější cestou, ale v době home office (potřeba tepla i přes den, více se vaří, více se splachuje) těžko realizovatelnou je nejsnazší se podívat po cenících konkurenčních dodavatelů.
Co je potřeba u porovnávání cen vědět?
Cena za elektřinu i plyn se skládá ze tří částí
1) cena za nakoupenou elektřinu a plyn. Elektřinu vám domů nedodává elektrárna, ale samostatné obchodní firmy – obchodníci s elektřinou a plynem. Stejně tak žádná firma v Česku nedokáže vytěžit tolik plynu, aby jej mohla přímo dodat svým zákazníkům.
Elektřinu i plyn si tak kupují stejně jako jiné komodity na burzách. Ceny na burzách se mohou pohybovat nahoru nebo dolů, ale to nejhlavnější je, že jsou pro všechny stejné. Samozřejmě se to v praxi trochu liší, ale v principu platí, že všichni dodavatelé energií nakupují elektřinu a plyn za přibližně stejné ceny.
2) poplatky za distribuci (rozuměj za trubky na plyn a dráty elektrického vedení) a daně. To není vůbec malá část faktury, u elektřiny je to přibližně půlka, ale protože to určuje stát pro všechny dodavatele energií stejně, tak je to něco, s čím nejde hnout a nemá tak smysl tuto část poplatků porovnávat.
3) marže dodavatele energií. Protože cena na burzách je pro všechny stejná, distribuce a daně také, tak je to vlastně jediná část ceny za energie, kterou má smysl porovnávat, a právě v té jsou rozdíly obrovské. Porovnání ukazují, že menší dodavatelé, kteří mají také menší provozní aparáty, mají marži 5x – 9x nižší. V mém případě je na maržích plynu a elektřiny rozdíl cca 5.000 korun ročně.
Může „no name“ dodavatel zkrachovat?
Řada lidí se obává toho, že když si vyberou menšího dodavatele a „dají vale“ velkým zavedeným distributorům, může se stát, že malá firma zkrachuje. V případě, že by taková situace nastala, myslí na ni Energetický zákon. Ten stanovuje „dodavatele poslední instance“, který případně dodávky přebírá a nikomu ani neblikne žárovka. Jen si bude muset v nějaké lhůtě najít nového dodavatele. Navíc – kvalita plynu i elektřiny je stejná od jakéhokoliv dodavatele. Musí totiž splňovat zákonné normy, jinak by produkt nebyl puštěn do distribuční sítě.
Takže z toho plyne, že i v energetickém businessu je to stejné jako v letectví. Jsou klasické aerolinky a pak ty nízkonákladové. Když se potřebujete dostat z bodu A do bodu B, stačí low cost. A právě ten samotný let je jako dodávka energií.
Na co si dát při uvažované změně dodavatele pozor?
- Nenechte se spoutat
Pokud vám váš poskytovatel nabízí fixaci ceny, zní to celkem fér. Kdo by nechtěl být chráněný před rostoucími cenami? Co už vám ale dodavatel většinou neřekne, je to, že energie mohou i klesat. S fixací se vývoj cen na vašem vyúčtování neprojeví a to je velká škoda.
- Méně ceníků je více
Dejte si pozor na dodavatele s velkým množstvím ceníků. Je to nepřehledné a netransparentní. Dodavatelé tak často třeba nabízejí novým zákazníkům lepší ceny na úkor těch stávajících. Ideální je jeden fér a transparentní ceník pro všechny zákazníky.
- Sleva vás může přijít draho
Pokud nechcete za energie platit víc, než musíte, může vás nabídka slevy přivést do slepé uličky. Většina ceníků velkých společností je totiž drahá i po slevě. Tím se opět dostáváme k otázce fixací. Až slevové období odezní, budete jako řadový zákazník platit, že firma poskytuje netransparentní slevy dalším novým zákazníkům.
- Pokuta za změnu
Dodávka energií by měl fungovat co nejvíce bezstarostně a tak, abyste se při změně nemuseli trápit zbytečnou byrokracií. Řada dodavatelů přitom drží své zákazníky pod pohrůžkou pokut v případě ukončení smluvního partnerství, na to si dávejte při podpisu smlouvy pozor.
