INZERCE

Tendr na vojenské obrněnce se dá shrnou do základní otázky: Peníze nebo život?

0
Tendr na vojenské obrněnce se dá shrnou do základní otázky: Peníze nebo život?

Přečetl jsem si názory členů Výboru pro obranu k probíhající nejdražší zakázce v historii armády na BVP za 53 miliard a musím říct, že  jsem trochu překvapen. Všichni řeší prioritně technické detaily a specifikace – a chybí, podle mého názoru, absolutní základ. Až na čestné výjimky nikdo nestaví na vrchol priorit otázku života vojáků, resp. obranyschopnost BVP. Chápu, že členové výboru jsou už do problematiky příliš ponoření a mohou to brát jako samozřejmost, která je jasná a není o ní třeba mluvit. Já si naopak myslím, že je o této prioritě třeba mluvit neustále, aby se pak najednou kamsi nevytratila. Obecně platí, že nejhorší je, když někdo nakupuje za peníze, které mu nepatří, věci, které sám nebude používat. Přesně o tom jsem také hovořil na konferenci pro bezpečnost, která se uskutečnila v rámci veletrhu Future Froces Forum loni na podzim na výstavišti v Letňanech.

Jestli potřebujeme věž s osádkou, nebo bez osádky, jestli by nebylo lepší modernizovat stávající, studenou válku pamatující platformu ruského  BVP 2, jestli má probíhat výroba a servis v ČR zcela, nebo jen z části nebo zda se mají ještě před nákupem nejprve aktualizovat strategické dokumenty ČR – to vše považuji sice za legitimní, ale osobně bych čekal jiné aspekty.

Pokud budu pragmatik, politici by neměli příliš zasahovat do toho, jaké technické parametry bude nové vozidlo mít. To vědí nejlépe sami budoucí uživatelé, tedy armáda. Ať už se to týká kapacity vezených vojáků, nebo třeba zbraňových systémů. Politici by ale měli vznést jeden zásadní požadavek, a to je maximální ochrana života vojáků. Nikdo nechce vidět na mimořádné tiskové konferenci náčelníka generálního štábu s velitelem mise, jak oznamují jména padlých hrdinů, jelikož bojové vozidlo pěchoty nedokázalo odolat útoku teroristů.   Často se bohužel objevují tendence stlačovat náklady, a to za cenu nižší kvality. Já tady jednoznačně říkám, že pro ochranu života našich vojáků musíme chtít to nejlepší, tady se nesmí šetřit.

Kdybych byl úředníkem, a nemusel bych si tak dělat hlavu s odpovědností za státní rozpočet a ani bych  nemusel nákup obhajovat před voliči, byl by pro mě výběr docela jednoduchý. Jak už jsem řekl, pro mě je priorita ochrana životů našich vojáků. Co se týče strojů, které jsou teď ve výběru Rheinmetall (Lynx), PSM (Puma), General Dynamics (Ascod) a BAE (CV90), tak z pohledu bezpečí posádky vychází nejlépe bojové vozidlo PUMA, které bylo speciálně vyvinuté pro německý Bundeswehr. Disponuje nejvyšší úrovní ochrany jak proti balistickým střelám, tak proti minám. Podle klasifikace NATO dosahuje ochrana PUMY úrovně 6, což je nejvyšší možný stupeň a v tomto ohledu překonává veškerou konkurenci. Nutno si přiznat, že je to nejdražší řešení, ale za ty peníze si kupujete i odpovídající technologie. Reaktivní pancíř, keramický pancíř, dvojitá pancéřová podlaha, nebo systém MUSS, který umí odvrátit protitankové střely s infračerveným nebo laserovým naváděním.

Všichni víme, že armádní zakázky jsou drahé. Ale politici musí umět občanům vysvětlit, že vyšší cena zároveň výrazně zvyšuje šanci, že se nám naši vojáci budou domů vracet živí a zdraví – a nikoli v zinkových rakvích překrytých vlajkou.

Upřednostnit bezpečí je zakódováno v lidské povaze. Představte si, že sami osobně musíte vyrazit do místa konfliktu, kde na vás budou pravděpodobně střílet a používat nástražná výbušná zařízení. A nabídnou vám čtyři různá vozidla. Nastoupíte do toho nejlepšího, s nejvyšším stupněm ochrany, kde máte nejvyšší šanci přežít nebo do toho nejlevnějšího? A jestliže si, zcela logicky, vyberete to nejlepší – opravdu pro ostatní s čistým svědomím doporučíte jiné? Samozřejmě chápu i ekonomické aspekty. Ale osobně bych raději šetřil na kvantitě, než na kvalitě. Tedy raději méně kusů, ale špičkových.

Zakázka se vleče, je ve skluzu, ale na druhou stranu vysoutěžit tak obrovskou zakázku je extrémně náročné a po předchozích zkušenostech s Pandury a Gripeny zřejmě nikdo nechce nic riskovat. (mezinárodní arbitráže atd…) Navíc komisím pro transparentnost zakázek se špatně vysvětlují právě pojmy jako ochrana života vojáka, nebo mezinárodní bezpečnostní vztahy. Nemluvě o některých aspektech, které jsou logicky v režimu utajení. Jenže tato hodnotící kritéria těžko převedete do tabulky, nebo je vyjádříte jednoduše penězi.

Abych to tedy shrnul: Za sebe bych tedy nejprve řešil ochranu vojáků, teprve pak přichází na řadu další aspekty, jako je podíl výroby a servisu v tuzemsku, osádkové nebo bezosádkové věže… až po pohodlí posádky a držáky na pití. Ať si každý, kdo bude o nákupu nakonec rozhodovat, položí v hloubi duše otázku – peníze nebo život?

FacebookTwitter
Previous article Dotace jsou jako heroin. Návykové a nezdravé.
Next article Praze chybí desítky tisíc bytů a ke změnám je daleko
Bývalý poslanec, člen výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, Prezident NSKB (Národní stálá konference bezpečnosti), dlouhodobě sleduje zakázku na BVP Původní profesí pedagog a novinář, do politiky odcházel z pozice šéfredaktora zpravodajství regionálního rádia. V letech 2013 – 2017 poslanec Parlamentu ČR a člen Výboru pro bezpečnost. Jako člen pracovní skupiny předsedy vlády se podílel na připomínkování novely zákona o zpravodajských službách a byl členem pracovní skupiny ministra vnitra pro revizi zákona o zbraních a střelivu. Svým pozměňovacím návrhem se postaral o legalizaci laserových zaměřovačů. Byl místopředsedou Vyšetřovací komise k reorganizaci policie. V současné době působí jako poradce, mimo jiné v PSP ČR, zároveň studuje na Policejní akademii v Praze.