Ministr dopravy a ředitel služby dopravní policie hovoří o záměru zavést poplatek za přivolání Policie České republiky k dopravní nehodě, která nesplňuje parametry stanovené zákonem, pro které je přivolání policie povinné. Jinými slovy, chtějí zavést „regulační poplatek“, který má za cíl snížit počty výjezdů policejních hlídek ke každému silničnímu karambolu, u kterého jsou zprohýbané plechy a šoféři se nejsou schopni dohodnout, kdo nehodu zavinil a jak to vidí se škodou.
Popravdě řečeno, ona to ani přivolaná police moc řešit nebude. Nanejvýš označí viníka, kterému dá pokutu a jinak nic nesepisuje. Dotčený občan se ale může bránit a s pokutou nesouhlasit, pak se sepíše záznam o oznámení přestupku a řeší to správní orgán. Tahanicím s pojišťovnou se dotyčný stejně nevyhne, protože policie nebude nic fotit, vyměřovat ani sepisovat. Ze zákona to je povinností účastníků dopravní nehody.
I bez přítomnosti policie je povinností účastníků nehody sepsat záznam, který by měl mít každý v autě. Formulář je propisovací, takže každý má svoji kopii. Tento záznam si může každý vyzvednout na své pojišťovně, dávají je zadarmo. Na něm jsou všechny kolonky, které pojišťovna bude potřebovat, je tam místo pro náčrtek i vyznačení poškození vozidla. Záznam podepisují všichni účastníci dopravní nehody, i když se nedohodnou na zavinění. Každý z nich by měl záznam odevzdat své pojišťovně, ať se dohodnou ony. Pravděpodobného viníka tahanice neminou, nicméně ušetří za pokutu a možná i trestné body. A foťák? Ten má v mobilu skoro každý. Někdo má dokonce i kameru v autě. Tak na co policie.
Poplatek za její příjezd by měl odstranit nadbytečné výjezdy policejních hlídek, stejně jako tomu je, byť zatím ojediněle, již v současné době u příslušníků Hasičského záchranného sboru, kteří v případě zneužití a přivolání na zbytečný zásah, vymáhají po viníkovi vynaložené náklady.
Od ministra Ťoka za ANO je návrh pikantní v tom směru, že jeho koaliční uskupení zatím regulační poplatky s velkou slávou rušilo. A tak ČSSD, ANO a KDU-ČSL v roce 2015 ukončilo několika málo letý pozitivní stav ve zdravotnictví, kdy ordinace praktických lékařů nepraskaly ve švech pod náporem zbytečných pacientů, stejně jako se nemocniční lůžka nezaplňovala tak rychle pacienty, kteří žádnou nemocniční akutní péči nepotřebovali. Co na tom, že ministr zdravotnictví ze stejné koalice nyní žádá zvednout platby za státními pojištěnci o 15 miliard. Zřejmě ty zbytečně vyházené a nijak neregulované náklady někde chybí. Narazí Ťok při zavádění podobného, tentokrát policejního „regulačního poplatku“ na koaličního partnera, který zrušení těch zdravotnických tehdy prosadil? Možná, že nikoliv. K odpovědi na otázku, proč by to mohlo projít, je potřeba se vrátit trochu do historie.
28. února 2008 předložila vláda Mirka Topolánka návrh tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera na změnu 59 zákonů v souvislosti s přijetím nového zákona o PČR. Byly součástí jediné skutečné Reformy policie, která přinesla „odbřemenění“ policistů od nepolicejních činností, moderní organizační strukturu, vybavení odpovídající 21. století a celkově zcela novou tvář největšího bezpečnostního sboru. V návrhu změn byla i novelizace zákona o silničním provozu, který mj. upravoval pravidla pro chování účastníků silničního provozu po dopravní nehodě.
Do té doby byla praxe taková, že pokud nedošlo při nehodě ke zranění, nebyl vliv alkoholu nebo jiná závažná příčina či následek, tak byla povinnost přivolat policistu od škody 50 tis. Kč na všech vozidlech. Což splňovala – díky postupné obměně vozového parku v ČR – téměř každá dopravní nehoda. Byla též zakotvena povinnost přivolat policistu, pokud byla způsobena škoda třetí osobě. To se týkalo hlavně aut pořízených na leasing a firemních vozidel. Policie tudíž jezdila k 90 % všech incidentů, ke kterým došlo na pozemních komunikacích a např. v roce 2008 se jednalo o cca 440 výjezdů denně.
K řadě dopravních nehod docházelo v důsledku mnohahodinového čekání na příjezd policie hlavně na dálnicích a ve větších městech. Když se pražská magistrála ucpala kvůli nabouraným blatníkům, tak to mělo vliv na dopravu v celé Praze a kolony se rozjížděly celý den. Jenom proto, že se tři hodiny čekalo na policii, která souběžně řešila desítky dalších bouraček.
Nutno podotknout, že správní orgány, pojišťovny a leasingové společnosti si libovaly, že od policie chodily zpracované spisy i těch nejmenších nehod, včetně výslechu účastníků i svědků, s narýsovaným plánkem na milimetrovém papíře a barevnou fotodokumentací. I policisté, zařazení na skupinách dopravních nehod, si v tom často libovali a se spisy se mazlili moc rádi. Proč, to by bylo na další analýzu. Prostě komu by se to nelíbilo? Ale skutečně tohle má dělat policie, která POMÁHÁ A CHRÁNÍ?
Česká republika se ale zavázala k postupnému snižování počtu usmrcených osob v důsledku silničních dopravních nehod. Tento počet však stále významněji neklesal, s výjimkou roku 2006, kdy byl zaveden bodový systém. Jeho čistě represivní efekt však rychle vyprchal a situace se vracela do původního nepřiznivého stavu. Bylo tomu tak i proto, že dopravní policisté, s rostoucí cenou práce a náhradních dílů, byli čím dál více zahlceni výjezdy k nehodám a vůbec se nevěnovali prevenci, s tradiční výmluvou, že jich je málo.
Byly dvě možnosti řešení. Buď neustále navyšovat počet dopraváků a vyvolat efekt černé díry, protože policistů prostě nebude nikdy dost, anebo vyhnat draze placené příslušníky na místa, kde docházelo k závažným následkům dopravních nehod a jejich přítomností na těchto místech jim předcházet. Zajímavé je, že tato místa zdaleka nebyla totožná s těmi místy, kde docházelo k nejvyšším počtům dopravních nehod. Ostatně u nákupních center, zejména v předvánočním čase, a na příjezdech k nim, jsou sice desítky ťukanců denně, ale bez závažných následků. Proč by je měl řešit drahý ozbrojený policista? Bylo jen málo míst, kde docházelo ke smrtelným následkům opakovaně. Dopravní policie potřebovala uvolnit ruce. Byly vyhodnoceny nejčastější příčiny dopravních nehod s nejzávažnějšími následky a navržena legislativní opatření – např. akceptování dechové zkoušky kalibrovaným a certifikovaným přístrojem namísto drahého a nesmírně časově náročného rozboru krve, kauce při závažném dopravním přestupku atd. Dále materiální opatření – např. obměna vozového parku policie, možnost placení pokut kreditní kartou, atd. Nejzávažnější legislativní návrh bylo třeba řádně připravit, nicméně čas kvapil a mrtvých přibývalo.
Proto vláda v únoru 2008 předložila do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který měnil zákony, související s přijetím nového zákona o Policii České republiky. Po usilovném jednání s pojišťovnami, leasingovými společnostmi a dalšími aktéry, po mnoha diskusích s odbornou veřejností, byl předložen prvotní návrh, zvyšující škodní limit pro povinnost přivolání policisty, obsažený v § 47 odst. 4 zák. 361/2000 Sb., o silničním provozu, z 50 tis. Kč na 250 tis. Kč u jednotlivého vozidla. Pamětníci mohou dosvědčit, že interně bylo zvažováno až 500 tis. Kč. To by byl v té době hodně odvážný návrh, bez šance na schválení…
Ani kompromisní varianta se však nesetkala s kladnou odezvou. Představitelé leasingových společností nabízeli mnoho výhod pro policii, avšak byla dána přednost veřejnému zájmu a stanovisku představitelů pojišťovacích společností, že škodu do 100 tis. Kč na autě si jsou schopni sami ohlídat i bez policie, aby se nejednalo o tak časté pojišťovací podvody. Navíc tato škoda ještě nebývá spojena s poškozením zdraví, a to je to, čeho se pojišťovny obávají nejvíce – trvalých následků v důsledku závažných dopravních nehod. Ty už by mohly ohrožovat jejich budoucí zisky závažně, bez reálné možnosti ovlivnění. Jedná se totiž o obrovské sumy peněz, které jsou vypláceny ať už z povinného ručení anebo z úrazového pojištění. Došlo tak k synergii zájmů vedení policie, ministerstev vnitra a dopravy a pojišťovnického byznysu. Oproti tomu zájmům byznysmenů z leasingových společností vyhověno nebylo.
Při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně bylo přistoupeno na kompromisní variantu, tedy na škodní limit 100 tis. Kč. Tento kompromis byl tvrdě vybojován dalšími ústupky. Proto se nepodařila prosadit možnost měření rychlosti komerčními subjekty ani řidičský průkaz na zkoušku a na dobu určitou a bohužel ani možnost uplatňovat a vymáhat náhradu v případě přivolání policie k dopravní nehodě se škodou nižší než 100 tis. Kč.
Vedly se tehdy i diskuse mezi odbornou a laickou veřejností a každý chtěl prosadit své zájmy. Nicméně pouze v takovém případě, tedy po zodpovědně vyhodnocené široké diskusi, lze teprve hovořit o nějaké skutečné policejní reformě. Na policejním prezidiu a ministerstvu vnitra se jak na běžícím páse střídaly delegace všech možných sborů a složek, podniků, podnikatelů a každý chtěl výjimku ze zákona, aby k nehodám vozidel zrovna jeho firmy policejní hlídky jezdily vždy. Těch pár výjimek, ke kterým nakonec došlo, bylo zohledněno v pokynu, který upravuje činnost dopravních hlídek. Donedávna mezi nimi žádný komerční subjekt nebyl…
Probíhaly i vzrušené televizní debaty, při jedné z nich moderátorka – řidička – neudržela uzdu svých emocí a na policistu, který vysvětloval principy nové úpravy, ječela jako siréna. Kdo se chce seznámit s tehdejším legislativním procesem, má možnost zde. Pro návrh hlasovali sice jen poslanci vládní koalice, nicméně opozice si dala velmi záležet na tom, aby zákon přijat byl, protože v něm byly právě ty jejich kompromisní dohodnuté návrhy. Ne všem se to líbilo, ale proti vyřazení poplatku za neoprávněné přivolání policie ze zákona byl pouze jeden poslanec…
Výsledky zmíněné „Langerovy“ Reformy policie a souvisejících zákonů se dostavily již první rok. Hned v roce 2009 poklesl počet usmrcených osob o více než 16 % a každý další rok se uspokojivě snižoval. Trend pokračoval až do roku 2013, kdy celkový pokles počtu usmrcených osob oproti roku 2008 činil neuvěřitelných 46 %! V roce 2014 došlo k opětovnému zvýšení počtu usmrcených osob o 8 %. Nárůst bohužel pokračoval i v roce následujícím a stoupající trend byl zaznamenán i u ostatních následků dopravní nehodovosti na našich silnicích a dálnicích. Je na hlubší rozbor, proč tomu tak bylo. V letech 2016 a 2017 naštěstí začal počet obětí klesat, až dosáhl nejnižší úrovně od roku 1961, od kdy se následky dopravních nehod sledují. Oproti roku 2008 se jedná o pokles o 49 %. Počet usmrcených osob je třeba nadále snižovat, a to i proto, že silniční provoz bude narůstat. Je třeba učinit všechno, aby trend byl příznivý, ale jak toho dosáhnout?
Situaci na našich pozemních komunikacích ovlivňuje řada faktorů, které lze shrnout do tzv. „dopravního čtyřlístku“, tedy prevence a výchovy, srozumitelného a spravedlivého zákona, lepších silnic a kvalitní práce policie. Pokud působí synergie těchto faktorů, tak se dostaví efekt snižování všech následků dopravní nehodovosti. Jenže hlavním gestorem výchovy a výcviku řidičů, a s tím souvisejícím technickým stavem vozidel, a výstavby silnic a dálnic je ministerstvo dopravy. Trpěný a slabý ministr dopravy v populistické vládě, která slibuje rozdávání peněz všem a všude, se nějakými autoškolami moc nezabývá. Peněz na nové dálnice má sice také dost, ale stejně skoro vůbec nepřibývají a technickými kontrolami ještě do nedávna prošla i zrezivělá plechovka s nefunkčními brzdami. Aut přibývá a sama policie to nezachrání, a to i kdyby v jejím čele sedělo dvacet generálů a dávala milion náborového příspěvku každému uchazeči, nově i bez maturity. Stejně se k ní nikdo tak moc nehrne a zkušení odcházejí. On totiž čistě represivní orgán státu, byť zlatem ověšený, tolik neláká. Založit systém řešení dopravních nehod pouze na sankcích nehodovost nevyřeší, to bylo zřejmé už při monstrózních akcích typu KRYŠTOF. I když, kdo ví, co bude. Do vedení PČR se vrací lidé, co tam také byli už před rokem 2007.
Zkrátka někdy musí i v populismu sehrát roli selský rozum. Legislativní úprava, zřizující regulační poplatek, vítána s nadšením určitě nebude. Mágové populismu by museli přijít na nějaké řešení, aby to příliš neodehnalo voliče vládnoucích uskupení. Nicméně lze soudit, že tentokrát má tento návrh naději, že Poslaneckou sněmovnou projde. Proč? Svědčí pro to voličské preference. Policii si přejí na místě nehody hlavně řidiči-majitelé technicky vyspělejších, tedy dražších vozidel. V takových autech i drobný náraz do karoserie může způsobit poškození elektroniky. Takové poškození se ale často nedá zjistit na místě a závadu objeví až odborný servis. Pokud by náklady na opravu přesáhly dosavadní škodní limit, byly by problémy s úhradou od pojišťovny. Ostatně to bylo jedním z důvodů k odmítnutí návrhu již v roce 2008, kdy nezavládla podpora ani mezi všemi pravicovými poslanci. Proti vyřazení, jak již bylo zmíněno, hlasoval jenom Miroslav Kalousek, tehdejší ministr financí…
Podle posledních průzkumů voličských preferencí jsou voliči vládnoucích uskupení spíše starší občané, s nižším vzděláním, s bydlištěm na venkově a je to více žen než mužů. Promítnuto do struktury majitelů motorových vozidel a řidičů, tito lidé jezdí spíše levnějšími typy vozidel a patří k umírněným řidičům, kteří bourají s menšími následky. V některých případech by se dalo očekávat, že by si policii v případě dopravní nehody na místě ani nepřáli, a to z různých důvodů. A navíc, do sněmovních voleb zbývá relativně dost dlouhá doba, takže populismus může mírně ustoupit.
Uvidíme, v jaké podobě bude uveden legislativní návrh, zda se bude jednat o paušální poplatek ve stanovené výši, jako třeba v Rakousku, nebo model jiných západních zemí, kde se počítají skutečně vynaložené náklady, jak to mají u nás hasiči (i když ani ti zatím nekalkulují s amortizací nesmírně drahé zásahové techniky). Také bude třeba vyjasnit, kdo bude poplatek platit, zda viník nehody, nebo ten, kdo policii zavolal. A co když to bude náhodný kolemjdoucí?
Rozhodně jde o krok správným směrem, který má šanci na prosazení. Pokud ovšem populismus nepřeváží nad rozumem. Pamatujete si ještě, jak to bylo s bodovým systémem, proti kterému se postavil tehdejší premiér Paroubek? Chtěl vyhlašovat amnestii pro bodované řidiče, a tedy hned po zavedení nový systém měnit. Jasně, bylo krátce před sněmovními volbami. Ale právě takové postoje přispěly k tomu, že efekt, který tento systém přinesl, rychle vyprchal. Musely se hledat další cesty. Samozřejmě lze vyjednat kompromisy. Pokud by ale spočívaly např. v prolomení nulové tolerance alkoholu za volantem nebo v mimořádném zvýšení rychlostních limitů na silnicích, které tomu technicky neodpovídají, pak by možná bylo lepší regulační poplatky oželit.
Nicméně přejme předkladatelům odvahu. Třeba se jim podaří prosadit i řidičský průkaz na zkoušku a na dobu určitou, pojišťovací malus pro pachatele závažných přestupků a měření rychlosti soukromými subjekty. Bylo by to ku prospěchu věci a v zájmu společnosti. Hlavně žádné KRYŠTOFY, nejsou téměř k ničemu…
