Takže si to zrekapitulujeme. Napřed předseda vlády kategoricky vyloučil, že by obrana měla přijít o peníze, a ministr obrany pohrozil rezignací, pokud se to stane. Ministerstvo argumentovalo věcně množstvím rozjetých akvizičních projektů a závazky republiky. Pak ale vláda pro schválení svého rozpočtu komunisty potřebovala, a peníze armádě vzala. Obratem veřejnost i armádu ujistila, že hned na prvním zasedání v lednu obraně peníze vrátí. A proto taky nerezignoval ministr Metnar. Ale zase nic. Tak přišel Babiš se slibem, že do konce ledna. Do toho ovšem jako na potvoru onemocněl ministr obrany. Přejme mu mnoho sil a brzké uzdravení, ale pachuť zůstává. A to i přesto, že ve středu vláda pod tlakem kritiky vrátila armádě polovinu diskutované částky, a zbývajících pět miliard chce nově vrátit „asi“ v únoru.
Slovo dělá chlapa, a když nelze slovu dostát, pak nemá být dáno. Tohle celkem jednoduše mezi lidmi určitého ražení funguje od nepaměti. Kromě dalšího se to projevuje tím, že ve slušné společnosti nepotřebujete smlouvu, natož smlouvu o smlouvě budoucí. Domluvíte se, podáte si ruce. A věc se pak nemůže nestát.
Ne tak v politice a ne tak v naší politice. Přetvářka, populistická hra na city, lži a výmluvy místo jednoduchého a samozřejmého splnění daného slova. Protože to slovo bylo vyřčeno bez rozvahy a bez zodpovědnosti. Vysloveno a zapomenuto. Vyřešilo momentální hlad médií i odborné veřejnosti po přijatelném řešení nepřijatelné situace. Ale nic není starší než včerejší titulek v novinách a nic není jednodušší než porušit třetí slib v řadě a stále se tvářit dotčeně, když vám to někdo vyčte.
Současná vláda Andreje Babiše od začátku své existence potřebuje komunisty a jejich hlasy. A komunisté své místo v aktuální mocenské mapě České republiky přečetli bravurně, to se jim musí nechat. Volební výsledky mají stále chatrnější, ale paradoxně jim spolu s poklesem preferencí neúměrně roste vliv na fungování státu. Bez nich by nebyl nouzový stav. A bez nich by také na Ministerstvu obrany nemuseli řešit, kde budou jaké výdaje škrtat. Komunisté jsou přitom čitelní a předvídatelní. Vadí jim NATO. Tedy dělají, co můžou, aby oslabili tu jeho součást, na kterou mohou dosáhnout. Vadí jim úspěšná a prospěšná účast našich vojáků na důležitých zahraničních misích. Tak dupnou ministru obrany na krk, finančně ho přidusí.
Veřejnost jim o jejich populistické vysvětlování, jak tím, že oberou armádu o deset miliard, pomáhají v boji proti COVIDu moc nebere, naštěstí, ale KSČM ať si dělá, co chce. Mnohem horší je, že se naše vláda namanévrovala z různých důvodů do situace, kdy se bez extrémistů neobejde.
A ministr obrany Metnar? Minulý týden onemocněl COVIDem. To je velice nepříjemná zpráva, a ač není věkově v nejohroženější skupině a působí zdravě a při síle, není radno tento stav podceňovat. Nelze mu tedy ani bez znalosti akutního stavu vyčítat, že se v pondělí nepřipojil na dálku na klíčové a poslední lednové jednání vlády. Nepochopitelné jsou ale dvě věci:
Za prvé: jak je možné, že za sebe nejmenoval náhradníka, například nedelegoval věc na vládního kolegu? To opravdu máme věřit prvoplánové verzi premiéra Babiše, že bez Metnara nebylo možné tuto klíčovou otázku projednat? Až nastane příště jakákoli krize, která se za běžných okolností vyžádá součinnost ministra obrany, ale ten bude zrovna osobně indisponován, krize laskavě počká? Takhle to má současná vláda zařízené? Že zásadní věci závisí na rozpoložení jediného člověka?
A za druhé: jaké argumenty by k věci měl ministr obrany na jednání vlády přednést? Nějaké nové, které od první chvíle snad nezazněly? Vláda i premiér se přece od samého začátku tváří, že jsou si vědomi, že armáda ty peníze potřebuje. Od schválení rozpočtu opakovaně ujišťují, že ty peníze obraně vrátí. O čem tedy měl Metnar osobně koho přesvědčovat?
Je tragické, že vládě nelze nadále věřit ani pověstný nos mezi ušima. A je zřejmé, že premiér Metnarovo onemocnění využil. Udělal si z něj „objektivní“ důvod odsunutí rozhodnutí, které je pro něj velice nepříjemné. A po vlně kritiky, a aniž by sdělil, co mu tedy ministr Metnar nově vysvětlil, vrátil obraně pět miliard, a zbytek podmiňuje jakýmsi „možná“. Komunisté totiž ani po schválení rozpočtu nic neztratili na své vyjednávací síle. Rozpočet bude potřebovat zásadní novelu. To bez komunistů nepůjde. Stejně jako neustále prodlužování nouzového stavu. A jistě i další věci. Silácká prohlášení o tom, že peníze vláda obraně hned po Novém roce vrátí, byla falešná jak pětník. Důvěru v premiérovo slovo může nadále mít jen nenapravitelný optimista. Není důležité, co říká. Ale jak co dělá a co nedělá.
