Poznámka k článku „Havlíček zaklekl na rebelující poslance“. Proč musí Česká republika neustále jít ode zdi ke zdi? Škodí tím občanům, ekologii, dobré pověsti i ekonomice. A proč se musí chyby stále opakovat? Proč se nyní zákonem musí zavádět retroaktivní diskriminace, zvláště pokud se poslanci byli schopni dohodnout na rovném přístupu ke všem obnovitelným zdrojům? Ani ten samozřejmě není ideální, ale je nejvíce fair a hlavně je ochranou ČR před zbytečnými a nákladnými budoucími arbitrážemi, ve kterých ČR přišla již v minulosti o mnoho desítek miliard korun.
Tak proč vláda iniciovala další dramatické omezení vlastníků fotovoltaických elektráren? Zlé jazyky tvrdili, že vláda, a nyní i Poslanecká sněmovna, musí „oškubat“ vlastníky fotovoltaických elektráren pouze kvůli tomu, že politici, kteří původně vlastnili velkou část fotovoltaických elektráren, jsou již „mimo hru“, nebo své podíly výhodně prodali a že nyní je potřeba uspokojit nový a velký apetit vlastníků bioplynových stanic. Kde je pravda? To se spotřebitel elektřiny – řadový občan asi nikdy nedoví. Občan pouze ví, že musí zaplatit 60 haléřů (vč. DPH) za každou odebranou kWh a dále stopa jeho peněz končí. Detaily výběru i vlastního vynakládání prostředků na podporované obnovitelné zdroje (tzn. vodní, větrné, geotermální, fotovoltaické, biomasové a bioplynové a další) jsou skutečně, a asi ne náhodou, zcela neprůhledné a nedohledatelné. Svůj podíl na tom má i vláda, která svá každoroční nařízení vlády o státních dotacích na tyto zdroje vydává v rozporu se zákonem o těchto zdrojích, atd. A jak říká staré české přísloví: „Na každém šprochu pravdy trochu“…
V roce 2021 se Česká republika opět hrdě hlásí k „zelené energii“. V české kotlině je fotovoltaická energie v současné době zjevně nejvíce ekologická, protože na její výrobu příroda sama slunečním svitem „doveze“ energii, stejně jako do vodních a geotermálních zdrojů, které jsou ale omezeny právě napojením na tyto zdroje. Problém výroby elektřiny z biomasy (bioplynu) je ten, že na výrobu a dopravu biomasy se velmi neekologicky spotřebuje neskutečné množství fosilních paliv (uhlí, ropy, apod.). Fotovoltaiky dnes stojí investičně 10–15 procent z toho, co stála fotovoltaická elektrárna v roce 2009. Jsou na rozdíl od ostatních velmi perspektivní, protože vody je málo, větrným farmám se již brání i v Německu, biomasa v celé Evropě (i v Amazonii) mizí rychleji, než nová narůstá a tragicky chybí v půdě. Suma sumárum ve fotovoltaice je dnes budoucnost zelené energie. Stát nyní potřebuje investice do zelené energie, ale je investování a stavění fotovoltaických elektráren bezpečné i pro investory, distributory, stavební úřady, stavební a montážní firmy a jejich revizní techniky?
Stát měl podobný problém již v roce 2005, kdy se vůči EU zavázal, že v roce 2010 bude 8 procent výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. To však v roce 2007 bylo zcela v nedohlednu. Energetický regulační úřad (ERÚ) proto porušením zákonů nastavil takové podmínky, že je jeden ze soudů doslova označil za „plýtvání státních prostředků v podobě nesmyslně vysokých výkupních cen elektrické energie“. Tyto podmínky logicky nemohli nevyužít velcí čeští investoři, včetně svých českých politiků, zahraniční fondy, ČEZ a další. To vše, spolu s chybějícími základními předpisy v ERÚ, odstartovalo doslova „šílený solární boom“ výstavby fotovoltaických elektráren v roce 2010, který sice splnil závazek ČR vůči EU, ale bylo více než zjevné, že do budoucna nelze touto cestou pokračovat. Vyděšená vláda, která měla splněn závazek vůči EU, mohla „šlápnout na brzdu“ drastickým způsobem a těsně před koncem roku 2010 snížit výkupní ceny z 12,15 Kč/kWh na 5,50 Kč/kWh. Navíc vláda v létě 2011 vyměnila vedení ERÚ i proto, aby se situace boomu roku 2010 nemohla opakovat např. u bioplynu či biometanu.
Stát navíc zatížil výrobu elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách uvedených do provozu v roce 2010, kromě běžných nemalých daní, zcela mimořádnou solární daní ve výši 26 procent (2011–2013), která nyní činí 10 procent. Na základě udání navíc musel ERÚ již v roce 2013, společně se státními zástupci, policií a dalšími orgány, přistoupit k hloubkové kontrole velkých fotovoltaik z roku 2010, kde se zjistilo několik set pochybení na straně ERÚ, ale i žadatelů o licenci, distributorů a dalších. Od drobných zanedbatelných pochybení formálních až po skutečnost dostavby velkých elektráren v létě 2011, i později. Zadání i médii vytvořená celospolečenská poptávka vyžadovala exemplární potrestání viníků, které by umožnilo ukrýt pod „solární barony“ rostoucí ceny elektřiny.
Zlé jazyky tvrdí, že z těch několika set možných pochybení bylo provedeno slosování, ze kterého byly předem vyloučeny elektrárny aktivních politiků a dalších nedotknutelných. Snad pouze metoda výběru losováním by mohla vysvětlovat, proč nakonec zůstaly k exemplárnímu potrestání pouze cca tři desítky elektráren. Paradoxně, dle znalostí autora, se jednalo většinou o elektrárny, které již v roce 2010 splnily všechny podmínky pro paralelní připojení k distribuční soustavě a pro udělení licence a které prokazatelně v roce 2010 vyráběly a dodávaly elektřinu. Pouze kvůli těmto třem desítkám elektráren musela být v roce 2015 vytvořena speciální nová judikatura, která doplňuje zákony a vyhlášky z roku 2010 a kterou v roce 2019 uznal za platnou i Ústavní soud, protože jinak by nebylo možné je odsoudit.
A vzhledem k tomu, jak dramaticky, včetně opakované reatroaktivity, je měněno podnikatelské prostředí pro zelené energie, zejména pro fotovoltaiky, je opravdu otázkou, jak dopadnou ti, kteří se nechají zvábit v roce 2021 českou vládou k investování do fotovoltaiky. Do předkola Modernizačního fondu se nyní přihlásilo 8 359 zájemců o investování do fotovoltaiky. Pokud by se opakoval scénář roku 2010, jak zlé jazyky tvrdí, a opět by se mělo losovat, je nutno předpokládat, že cca 20 z těchto investorů by mohlo být následně vylosováno k exemplárnímu potrestání, v roce 2028 by se mohla vytvořit nová judikatura a nejpozději v roce 2033 by mohli být již ve výkonu trestu…
Ivan Noveský v roce 2001 zakládal Energetický regulační úřad a v letech 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou
