Poslanecká sněmovna tento týden přikázala hospodářskému a výboru pro sociální politiku k projednání senátní návrh zákona o omezení prodejní doby o státních svátcích.
Poslanecká sněmovna se tento týden vrátila k projednání více ne rok starého senátního návrhu zákona, kterým se má omezit prodejní doba o státních svátcích (ale jen některých) v prodejnách o velikosti do 200 metrů čtverečních. Hlavním argumentem je sladění pracovního a rodinného života zaměstnanců hypermarketů a supermarketů. Podle některých senátorů, ale i poslanců tak nakupování o svátcích škodí vám i lidem ve vašem okolí. Že takové omezení uškodí především těm, které má chránit, dochází už málokomu. Ostatně, na to bychom již měli být zvyklí. Podobně totiž ty nejslabší „chrání“ institut minimální mzdy.
Zaměstnanci nemají na výběr a musí do práce i o svátcích
Návrh na omezení pracovní doby vychází z několika mylných premis. Tou první je, že zaměstnanci hypermarketů jsou otroky svých vykořisťovatelských zaměstnavatelů, a tak se za ně musí stát postavit. Takováto teze nesvědčí o ničem jiném, než o naprostém odtržení navrhovatelů od reality. Pokud by totiž ti, kteří návrh podali, chodili nakupovat tam, kam „obyčejní lidé“, pak by viděli, že pokladní, doplňovači zboží do regálů, ostraha, ale i uklízeči a uklízečky skutečně na nohou žádné železné okovy nemají. Z toho se dá lehce dovodit, že do práce chodí dobrovolně, a to i o svátcích. Kromě toho by navrhovatelé také měli možnost se těch, za které se tak berou, zeptat, zda práce o svátcích a nedělích náhodou neznamená lepší výdělek, zda náhodou nedostávají za práci v této době příplatky.
Omezení prodejní doby nepovede ke snížení tržeb a ke ztrátě pracovních míst
Dalším mylným argumentem je, že omezení prodejní doby nepovede ke snížení tržeb obchodníků. Například poslankyně Zuzana Kailová z ČSSD na jednání Poslanecké sněmovny tvrdila, že „lidé mají stále stejnou sumu peněz, kterou mohou v daném měsíci utratit.“ V tom případě by stálo za zvážení, zda by nemohla být prodejní doba v obchodech stanovena úředně například jen na pondělí a pátek, aby si lidé mohli nakoupit před víkendem a po víkendu, a ve zbylé dny by musely obchody zůstat z moci úřední zavřené, aby jejich zaměstnanci mohli trávit více času s rodinou.
Samozřejmě, že lidé část svých nákupů (a tedy i výdajů) přesunou do jiných dní, ale ne všechny. Část tržeb tak obchody nenávratně ztratí. A když ztratí tržby, nutně přijde na řadu i omezování počtu zaměstnanců. To je logika věci, tedy podnikání. Pokud nelze náklady pokrýt tržbami, pak je nutné náklady omezit.
Sladění pracovního a rodinného života
Tento argument je snad nejpůvabnější ze všech. Zde je nutné připomenout, že rodinný a pracovní život mají také pracovníci v jiných odvětvích. Nebo snad navrhovatelé onoho zákona chtějí říci, že život přibližně 150 tisíc pracovníků v lůžkových zařízeních ve zdravotnictví (tedy především v nemocnicích), 10 tisíc hasičů, 40 tisíc policistů a mnoha tisíců dalších, kteří pracují i o svátcích, je méně hodnotný, než život cca 50 tisíc zaměstnanců hypermarketů a supermarketů? Nejsou, jistě že ne. Možná, že jejich práce je daleko namáhavější a zodpovědnější, a přesto nikoho ani na vteřinu nenapadne na svátky zavřít nemocnice nebo poslat všechny hasiče a policisty k rodinám.
Daleko více, než hájení zájmů zaměstnanců hypermarketů a supermarketů, připomíná senátní návrh zákona symbolický políček právě oněm hypermarketům a supermarketům. Že se to, jako vždy, nakonec obrátí proti těm, které mají podobné regulace chránit, je jen otázkou času.
Prahové efekty
Odpůrci omezování prodejní doby prodejen s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních navíc připomínají, že jde pouze o další regulaci, která omezuje naši svobodu. Do jisté míry mají pravdu. V ekonomii se takovéto postupné regulování trhu vysvětluje pomocí teorie prahových efektů. Jakmile je jednou taková nenápadná regulace zavedena, lidé si na ni zvyknou a neuvědomují si, že se jednoho dne probudí do přeregulovaného prostředí, v němž je pak jakákoli ekonomická aktivita značně obtížná. Poslanec ODS Simeon Karamazov návrh této regulace komentuje na své webové stránce takto: „Stát by měl omezovat a postihovat takové jednání, které je škodlivé nebo nebezpečné. Co je ale nebezpečného na nakupování o státním svátku? Čemu koupěchtiví občané škodí? Snad ekonomice, která díky vyšší spotřebě roste? Snad zaměstnancům obchodů, kteří si obvykle berou směny o svátcích dobrovolně, protože jsou spojeny s lepším finančním ohodnocením?“
Návrh na omezení prodejní doby má svůj ideologický rozměr. Je ale špatný především z hlediska ekonomického. Jde o typický příklad tzv. triangulární intervence. Tu definuje známý ekonom Murry N. Rothbard jako stav, kdy útočník (v tomto případě stát) přiměje dvojici lidí uskutečnit směnu, nebo jim naopak v jejím uskutečnění brání. Zde se jedná o ten druhý případ. Výsledkem takové intervence je nalezení vždy horšího řešení, neboť směna bez intervence zvenčí probíhá dobrovolně, tedy tehdy, když vede ke zlepšení situace obou zúčastněných.
Petr Musil, ekonom a zástupce šéfredaktora Ekonomického deníku
