V uplynulých dnech citovaly hlavní české zpravodajské servery analýzu Dopady migrace na ekonomický růst a pracovní trh vypracovanou brokerskou společnosti Cyrrus. Média z této značně povrchní a nekvalitní analýzy shodně publikovala především pět závěrů:
- Česká republika může bez problémů přijmout 50 až 80 tisíc uprchlíků;
- migrace krátkodobě zvýší český hrubý domácí produkt (HDP) o 20 miliard Kč;
- díky migraci může český stát ušetřit na výdajích souvisejících se stárnutím populace 90 miliard Kč;
- pokud budou uprchlíci pracovat, přispějí k růstu českého HDP o 0,5 % ročně;
- Česká republika má proto podpořit řízenou migraci.
Média, jak je jejich zvykem, vytrhla tyto závěry z kontextu a veřejnosti předávala jen ty, které jsou vstřícné k proimigrační rétorice, veškerá neutrální konstatování či nepohodlné závěry zamlčela. Za to samozřejmě autory analýzy vinit nelze, obdobné dezinterpretace postihují i řadu našich textů. Byť se autoři na některých místech snaží o částečné „vyvážení“ a zmiňují například, že dopady migrace nejsou pouze ekonomické, ale také bezpečnostní, že existují ekonomické náklady spojené s migrací (růst cen zboží, zdražování nájmů) a dopadnou zejména na chudší obyvatele přijímajících zemí, nebo že migrace negativně ovlivní schodek veřejných rozpočtů, nevyváží tyto mininámitky celkově účelové zaměření studie a její chabý obsah (je vůbec otázkou, zda měla za cíl jen zviditelnit průměrného českého brokera v médiích, nebo byla studie na něčí zakázku?). Na první pohled se může zdát, že jde o skutečnou cost-benefit analýzu současné migrační krize. To ale studie rozhodně není. Jasně nám dokazuje, že brokerství není žádnou zárukou kvalitní analýzy a ani ekonomické argumentace. Studie obsahuje množství chyb, zjednodušení i množství vnitřních rozporů. Text sestává ze dvou druhů tvrzení: první nepřinášejí nic nového a jsou ve své podstatě zbytečná; druhá naopak obsahují často mylné závěry, které odporují (autory proklamované) ekonomické teorii.
Výchozí (byť spíše politicko-filosofický) problém spatřujeme v apriorním chápání imigrace jako neodvratitelné nutnosti. To považujeme za velmi nebezpečné. Posouvá totiž celou diskusi o migraci z roviny úvah „Souhlasíme s přijímáním imigrantů do České republiky?“ do roviny „Jakým způsobem bude imigrace probíhat?“ Takto postulovaná otázka tak znemožňuje či minimálně značně znesnadňuje nesouhlas se samotnou masovou migrací. Pojem masová migrace ostatně autoři v textu vůbec nezmiňují, splývá jim s běžnou, individuální migrací. Masová imigrace a individuální imigrace jsou však dva zcela odlišné fenomény lišící se příčinami, efekty a důsledky. Neodlišovat je znamená dopouštět se hrubé metodologické chyby.
Autoři tvrdí, že ekonomická stránka diskuse u nás i v zahraničí chybí. To samozřejmě není pravda. Naopak, ekonomická diskuse probíhá velmi intenzivně. Dokladem mohou být i četné texty IVK. Například ve sborníku IVK č. 23 Masová imigrace – Záchrana, nebo zkáza Evropy? mnoho autorů systematicky vyvrací demografický mýtus, ke kterému se analytici Cyrrusu ve své studii hlásí a podle kterého Evropa (a Česká republika) migranty potřebuje kvůli poklesu populace a neudržitelnosti deficitu důchodového systému.
Deficit ale pozorujeme spíše na stránkách předložené analýzy, která obsahuje řadu dalších pozoruhodných a originálních tvrzení. Neskutečně například působí výrok „Stačí málo – integrovat uprchlíky na pracovním trhu i v běžném životě.“ (str. 5). Je to stejné, jako kdyby někdo v seriózní ekonomické studii tvrdil: „v případě vysoké nezaměstnanosti stačí málo: snížit ji“.
Bez jakékoli kritiky studie přejímá údaje o vzdělanostní struktuře migrantů. Podle citovaných zdrojů mělo 21 % syrských uprchlíků směřujících do Německa v letech 2013–2014 vysokoškolský titul. Autoři z toho s nesnesitelnou lehkostí vyvozují, že imigrace kromě pozitivního dopadu na snižování průměrného věku obyvatelstva zároveň zvýší podíl vzdělané pracovní síly. Odhlédneme-li od (zcela přirozené a pochopitelné) tendence uprchlíků k nadhodnocování údajů (nejen) o nejvyšším dosaženém vzdělání, jen stěží můžeme předpokládat, že by hypotetický syrský odborník snadno v masovém měřítku nacházel uplatnění ve svém oboru v kulturně a jazykově zcela odlišném prostoru. Masovost migrace a její tok z kulturně zcela odlišeného prostředí nelze opomíjet.
Také analýza dopadů imigrace na trh práce je ve studii příliš zjednodušená a v mnohém chybná. Autoři si v ní navíc na řadě míst sami odporují. Na mnoha místech bez řádného podložení zdůrazňují kladný dopad migrace na trh práce, posléze naopak citují závěry empirických studií, podle kterých existuje dlouhodobá mzdová mezera mezi imigranty a domácím obyvatelstvem, která dosahuje nejčastěji 30 %. Jelikož produktivita práce determinuje reálné mzdy, empirické závěry potvrzují, že obecně produktivita imigrantů je významně nižší, než produktivita domácích obyvatel. Nejnovější studie (publikované profesorem Borjasem, který dlouhodobě sleduje dopady migrace na trh práce v USA) ukazují, že mzdové rozdíly se nejen nezmenšují, ale v jednotlivých migračních vlnách dokonce zvyšují a ekonomická asimilace imigrantů dlouhodobě klesá. V Evropě v současné masové migrační vlně lze očekávat ještě výraznější negativní efekt, zejména s příchodem pracujících z tak rozdílných civilizačních okruhů: čím jsou imigranti kulturně, etnicky či jazykově vzdálenější domácímu obyvatelstvu, tím menší existuje šance na ekonomickou a společenskou asimilaci.
Na str. 6 se píše, že „současná migrační vlna je humanitárního charakteru“. S tím zcela zásadně nesouhlasíme. Naopak jsme přesvědčeni, že současná masová migrační vlna je ekonomického charakteru. To de facto zmiňují autoři (v rozporu s výše uvedenou vlastní tezí o humanitárním charakteru migrace) na str. 16, kde tvrdí, že „většina uprchlíků si svou cílovou destinaci vybírá podle pro ně nejpříznivějších podmínek zejména s ohledem na sociální dávky“. Nehumanitární povahu současné migrace dokládají nepřímo i data o složení imigrantů (str. 13). Většina žadatelů o azyl podle této statistiky pochází ze zemí, kde neprobíhá žádný válečný konflikt.
Příznačný je citovaný údaj švédského úřadu pro migraci, podle kterého imigranti začnou přispívat k HDP až po patnácti letech pobytu. Analytici Cyrrusu proto ve své studii „logicky“ uzavírají, že imigranti by měli v České republice zůstat co možná nejdéle. Z ekonomického pohledu by tak prý bylo výhodné zavést pobídky, které by nové migranty přilákaly (str. 12). V souvislosti s pobídkami zpráva dále zmiňuje coby následováníhodný příklad slib kancléřky Merkelové jít „migrantům vstříc a vytvořit pro ně na začátek 100 tisíc pracovních míst“ (str. 26). Jedná se o další z vnitřních rozporů analýzy: pokud Evropa na jedné straně migranty potřebuje, proč by pro ně na straně druhé měla uměle vytvářet pracovní místa? Ta by přece musela existovat, abychom byli oprávněni tvrdit, že chybějí síly na jejich obsazení. Evropa, resp. EU, ale žádnou novou pracovní sílu nepotřebuje, o čemž svědčí počty nezaměstnaných. Zásadně tedy nesouhlasíme s tezí, že „integrace uprchlíků na pracovním trhu by částečně pomohla řešit nejen budoucí pravděpodobný demografický problém, ale také aktuální nedostatek pracovníků.“ Používání imigrace jako anticyklické politiky (což de facto prosazuje i naše Hospodářská komora) považujeme za zcela absurdní. Evropský a český trh práce potřebuje strukturální změny, pružnější pracovní trh a pracovní zákonodárství a obecně méně regulací. Ty s migrací samozřejmě nepřijdou, spíše naopak.
Klíčovým ekonomickým aspektem analýzy je naivní víra v keynesiánskou fiskální politiku a v kladný (a vysoký) multiplikátor vládních výdajů. V souladu se studiemi OECD a MMF autoři tvrdí, že migrační krize zvýší evropský HDP vlivem jednorázových vládních výdajů, které vedou k vyšší agregátní poptávce. Vládní výdaje potřebné na pokrytí migračních nákladů budou nutně financovány buď daňovými příjmy, nebo zvýšením státního dluhu (v každém případě ovšem penězi daňových poplatníků). Každý milion, který by vláda vydala na imigraci, by nemohl být utracen či uspořen občany. Neexistuje důvod, proč by koruna utracená vládou na migraci měla mít vyšší dopad na agregátní poptávku než koruna utracená soukromými subjekty na spotřebu či investice. Autoři by museli (v rozporu s ekonomickou teorií) prokázat, že právě takto lze provádět ideální alokaci zdrojů, které by jinak byly využity méně efektivně. Navíc, předpokládat výdajový multiplikátor větší než jedna vyžaduje notnou dávku optimismu. Např. studie post-keynesovských (!) ekonomů Pusche a Rannenberga dokládá, že fiskální multiplikátor v řadě zemí EU je menší než jedna. Mezi tyto země patří i Česká republika.
Odhady pozitivního dopadu migrace na HDP, které studie Cyrrusu cituje, jsou absurdní a pohybují se jen v intervalu statistické chyby. Odhad dopadu migrace na HDP v ČR je 0,02 % (jinými slovy – jde o technickou nulu). Odhad pro celou Evropskou unii je optimističtější: „plných“ 0,1 %! Studie vyvozuje závěr, že díky migraci dojde ke zvýšení českého HDP o 20 miliard Kč. Byť se nominálně toto číslo může zdát jako významné (zhruba odpovídá očekávanému výnosu ze zavedení elektronické evidence tržeb), připomínáme, že velikost HDP v běžných cenách v roce 2015 byla dle ČSÚ 4 472 mld. Kč!
Neméně překvapivé jsou i další závěry a doporučení pro Českou republiku. Řízená migrace prý může být ekonomicky prospěšná za předpokladu dostatečně štědrého sociálního systému. Tento pozoruhodný předpoklad autoři ovšem dále nevysvětlují. Je štědrý sociální systém potřeba pro přilákání většího množství migrantů (pro které podle zprávy Česká republika není atraktivní destinací z důvodu nízkých sociálních dávek)? Cožpak by štědrý sociální systém migranty naopak neodrazoval od zapojení na trhu práce? Pro zvládnutí plánované (a dle autorů zjevně žádoucí) migrační vlny tak analýza navrhuje přesvědčit veřejnost o výhodách zaměstnávání uprchlíků a zavést dotace pro firmy, které je zaměstnávat budou. Chtějí autoři nehumanitární, ale ekonomický stimul migrace sociálními dávkami dále zvyšovat? A proč zvýhodňovat subjekty, které si zvolily cestu, kterou autoři sami prohlašují na výhodnou? Anebo souvisejí tato doporučení s další činností firmy Cyrrus, která spočívá v dotačním poradenství a vydávání Dotačních novin?
Obdobné sociální inženýrství jsme zvyklí objevovat ve vládních materiálech. V analýze soukromé firmy, kterou jako brokera živí chápání tržních sil a ekonomických zákonitostí, ovšem jde
o unikát. Polehčující okolností je, že společnost Cyrrus si je zjevně všech těchto slabin vědoma. Na svých webových stránkách publikuje řadu analýz – a pod každou z nich je podepsán konkrétní autor. Kvazi-analýza o migraci je, co se autorství týče, sirotek. Sami autoři zjevně správně tuší, že podpis pod takto nekvalitní prací by jejich odbornou pověst značně poškodil.
Studie je ekonomicky, statisticky i metodicky slabá. Mediální pozornost si zasloužila snad jen snahou autorů zalíbit se mainstreamu. Mezi klienty společnosti Cyrrus ostatně patří Ministerstvo pro místní rozvoj, pro které se (chtě, nechtě) téma migrace – vzhledem k bruselské hrozbě zastavení dotací – stává klíčové. Naivní optimismus této kvazi-analýzy je však v době neřešené krize nezodpovědný a nebezpečný.
Hana Lipovská a Martin Slaný
Ekonomičtí analytici Institutu Václava Klause, autoři rovněž vyučují ekonomii na MU v Brně, resp. na VŠE v Praze.
