Jiří Flam: Ministr Havlíček se zastal Black listu. Jeho podpora pomáhá chránit majetek státu

    Legislativní tvorbu týkající se komerčních, ale státem vlastněných firem, provází několikáté funkční období Poslanecké sněmovny otázky po postavení takových státem vlastněných firem.

    Zařazení komerčních firem pod režim zákona o zadávání veřejných zakázkách se ukázalo jako nevhodné řešení, neboť komerční firmy ve vlastnictví státu nejsou schopny v tomto režimu efektivně fungovat a konkurovat komerčním firmám ve vlastnictví soukromých osob. Problémovým se jeví ovšem i názor, aby komerční firmy hospodařily se svým majetkem bez jakýchkoli, byť interních, pravidel zabezpečujícími hospodárnost při nakládání s jejich majetkem. Nehospodárné nakládání s majetkem se totiž nakonec projeví v samotné hodnotě takové státem vlastněné společnosti. Nehospodárné nakládání s vlastním majetkem firmy tak nakonec vede ke snížení majetku ve vlastnictví státu, což je dle mého názoru také nežádoucí.

    Z uvedeného důvodu jsem již v předchozích komentářích představil jako dobrý vzor postup státem vlastněné společnosti ČD Cargo, a.s., která, byť není povinna postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek, se jím inspiruje a ve vztahu k problematickým dodavatelům využívá institutu tzv. blacklistování. Blacklistování znamená, že si uvedená společnost vede interní seznam nedůvěryhodných dodavatelů, s nimiž je rizikové nadále spolupracovat. Děje se tak postupem analogickým k § 48 odst. 5 písm. d) zákona o zadávaní veřejných zakázek, kdy zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pro nezpůsobilost, pokud prokáže, že se účastník zadávacího řízení dopustil v posledních 3 letech od zahájení zadávacího řízení závažných nebo dlouhodobých pochybení při plnění dřívějšího smluvního vztahu se zadavatelem zadávané veřejné zakázky, nebo s jiným veřejným zadavatelem, která vedla k vzniku škody, předčasnému ukončení smluvního vztahu nebo jiným srovnatelným sankcím.

    V dostupných veřejných zdrojích jsem zaznamenal, že tzv. blacklistování v poslední době podpořil i ministr doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D. Postoj ministra lze z mého pohledu považovat za důvodný, snad až za jediný možný v daném stavu. Blacklistování chrání majetek státem vlastněné firmy před riskantním nakládáním. Pokud má jakákoli společnost již negativní zkušenosti se svým dodavatelem, pokud takový dodavatel již způsobil na jejím majetku škodu či takový majetek ohrožuje, je důvodné přijmout opatření chránící její majetek a s takovým subjektem již neobchodovat či obchod omezit. Poruší-li nějaký subjekt závažným způsobem podmínky smlouvy jednou, nelze mít jistotu, že k porušení nedojde znovu.

    Blacklistování je ve své podstatě velmi silný krok a vyžaduje určitou odvahu vedení státem vlastněné firmy. Dotčení dodavatelé se totiž snaží zpravidla bránit, a to často i pomocí zákulisních nástrojů. Jednoznačná podpora, který dal ministr Havlíček institutu blacklistu dává všem dotčeným firmám ve vlastnictví státu jistotu, že využití tohoto nástroje má generální politickou podporu a že manažeři státních firem mají v tomto konání zelenou.

    Zavedení tzv. blacklistování lze proto očekávat i v dalších komerčních firmách vlastněných státem, pokud v nich blacklistování prozatím nefunguje. Zájem o dobrovolné zavedení tohoto postupu lze očekávat zejména ze strany statutárních orgánů takových společností z důvodu jejich povinnosti péče řádného hospodáře.

    FacebookTwitter