Jan Řehounek: Máme se bát toho, že Česká národní banka zneužije zvýšené pravomoci, o které nyní prostřednictvím Ministerstva financí žádá? Nikoliv!

    Než se dostaneme k jasným ekonomickým důvodům PRO/PROTI, pojďme se zamyslet jinak.

    Porazil by hokejový tým z 30. let dvacátého století dnešní světovou špičku? Vykompenzovalo by případné lepší bruslení a větší zápal do hry to, že hraje s dřevěnými rovnými hokejkami, brankář má co do rozměrů poloviční chrániče a hráči jdou hrát po směně v továrně? Když by proti nim stál tým složený z profíků, s kompozitovými hokejkami, brankář vyplňující ve výstroji skoro celou branku a hráči jdou na led po speciální přípravě a „nadopováni“ speciálním stravovacím režimem? Mám obavu, že ani sebelepší fyzička a osobní přístup by neobstál.

    Jak to souvisí s tím, co je obsaženo v nadpisu? Na první pohled nic, ale na pohled druhý hodně.

    Stávající zákon o centrální bance je notně zastaralý (duchem pochází de facto z první poloviny 90. let) a nereflektuje stav světa financí ve 21. století. Stávající znění zákona dává ČNB prostor a volnost působit neomezeně na dvou trzích. V kostce to lze popsat jako operace na volném trhu na zahraničních trzích při správě devizových rezerv (a v zahraničí může ČNB nakupovat cokoli od kohokoli za účelem řádné správy devizových rezerv). Na domácím trhu může ČNB nakupovat pouze státní dluhopisy od bank (toto lze jednoduše nazvat jako „mezibankovní trh“) a dále pak od nebankovních subjektů může ČNB nakupovat zase cenné papíry, ale pouze se splatností do 1 roku.

    V praxi dělá ČNB dva hlavní typy operací. Nákup aktiv od finančních institucí do bilance centrální banky, kde pak tyto aktiva ČNB drží do splatnosti nebo je zase prodá. Druhým typem operací jsou repo operace nebo výpůjčky, kdy finanční instituci dodá ČNB likviditu proti zástavě a tu ji zase instituce vrátí za předem dohodnutých podmínek po vrácení likvidity, tzv. dodávací facilita. Takové operace mají hlavně finančně stabilizující charakter proti zamrznutí trhu.

    To dnešní legislativa umožňuje jen u bank a to maximálně na 3 měsíce a jen statní dluhopisy jako zástavu. Pokud třeba zamrzne trh hypotečních zástavních listů, tak bankám ČNB neumí podle dnešních pravidel pomoci. Stejně svázaná je ČNB v případě, že by si lidé začali vybírat peníze např. z penzijních fondů nebo produktů tolik diskutovaného životního pojištění, v těchto případech nyní ČNB není schopna dodat likviditu.

    Tedy jsme ČNB dali (již od 90. let) důvěru, aby nám spravovala devizové rezervy, působila na mezibankovním trhu. Ale to, že chce dostát tomu, že dle zákona má „určovat měnovou politiku“ tím, že chce mít pravomoci ji i provádět, se nám zdá jako něco, čím chce ČNB zbytečně velké pravomoci? Není to divný přístup? A není opravdu už čas, toto narovnat – pokud bych opět přirovnal

    k hokejovému zápasu – trenér sice bude zodpovědný za výsledek, ale majitel sdělí hráčům, ať si hrají jak chtějí.

    Podobnou kompetenci mají k dispozici centrální banky vyspělých zemí západního světa, které jsou liberálními demokraciemi (Bank of England, americký FED, australská a novozélandská banka, centrální banky Japonska a třeba Švédska). Není to tedy tak, že by si ČNB chtěla usurpovat nějaké dirigistické pravomoci, které jsou neslučitelné s fungováním moderní tržní ekonomiky.

    Tzv. kvantitativní uvolňování je již po několik let standardním nástrojem efektivní měnové politiky největších centrálních bank. Podobné kroky nyní zvažují či již dokonce zavádějí i jiné centrální banky v regionu (např. v Chorvatsku či Rumunsku), nejde tedy o žádnou výjimku. Fungující kapitálový trh je obecně odrazem vyspělosti ekonomiky.

    Novela zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB se stává nyní něčím větším (a to hlavně díky představitelům opozice), než se může zdát a hlavně než je potřeba v této době (kdy se řeší kroky, které mají zajistit nejen „přežití nouzového stavu“, ale především připravit se na dobu po epidemii koronaviru) tomuto přisuzovat.

    Novela má umožnit rozšíření palety nástrojů měnové politiky a také okruhu subjektů, s kterými může ČNB uzavírat obchody na volném trhu. Novela má ČNB umožnit obchodovat na trhu s nástroji s delší splatností a s dalšími protistranami včetně např. pojišťoven, penzijních společností či dalších institucionálních investorů. Novela, kterou schválila vláda a míří do Poslanecké sněmovny, upravující operace ČNB na volném trhu NEMÁ vliv na zákaz měnového financování. Umožnění ČNB nakupovat na primárním trhu vládních dluhopisů, tedy přímo od vlády, není předmětem ani původního, ani současného návrhu novely zákona o ČNB.

    Novela zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB se stává nyní něčím větším (a to hlavně díky představitelům opozice), než se může zdát a hlavně než je potřeba v této době (kdy se řeší kroky, které mají zajistit nejen „přežití nouzového stavu“, ale především připravit se na dobu po epidemii koronaviru) tomuto přisuzovat.
    Novela má umožnit rozšíření palety nástrojů měnové politiky a také okruhu subjektů, s kterými může ČNB uzavírat obchody na volném trhu. Novela má ČNB umožnit obchodovat na trhu s nástroji s delší splatností a s dalšími protistranami včetně např. pojišťoven, penzijních společností či dalších institucionálních investorů. Novela, kterou schválila vláda a míří do Poslanecké sněmovny, upravující operace ČNB na volném trhu NEMÁ vliv na zákaz měnového financování. Umožnění ČNB nakupovat na primárním trhu vládních dluhopisů, tedy přímo od vlády, není předmětem ani původního, ani současného návrhu novely zákona o ČNB.

    A jsme u jádra pudla – toto je totiž hlavní argument opozice při jednání o této novele. Nevím, kde se především u kolegů z ODS a TOP09 (přinejmenším u jejích některých poslanců) bere ten pocit, že se ČNB posílením svých pravomocí v této oblasti vymkne z kontroly a bude prodlouženou rukou vlády. ODS byla ta, která byla u zrodu tohoto zákona a je s podivem, že operace na devizovém a mezibankovním trhu byl a je OK, ale rozšíření pravomocí na zbytek trhu se už nelíbí.

    Druhým argumentem PROTI se stává obava z toho, že vláda donutí ČNB převzít na sebe riziko z obchodů s tzv. pochybných aktiv. A při vstupu do Eurozóny „někdy v budoucnu“ bude muset aktuální vláda sanovat případnou ztrátu ČNB – to je totiž podmínka pro vstup. Historie ukazuje, že centrální banky aktiva vždy nakupovaly a budou nakupovat v dobách zoufalých výprodejů, a tedy za extrémně nízké ceny. V době, kdy bude jakákoliv hotovost důležitější než případný prodej pod cenou. Tedy riziko, že centrální banka dané aktivum později v klidnější době prodá za ještě nižší cenu, a tak utrpí ztrátu, je proto zcela minimální.

    Opravdu zde neplatí „zoufalá doba vyžaduje zoufalé kroky“. ČNB by případně přistoupila k nekonvenční měnové politice formou kvantitativního uvolňování až v situaci, kdy by v ekonomice panovala hluboká ekonomická krize hrozící přerůst v deflačně-recesní
    spirálu případně v kombinaci se zadrhnutím funkčnosti finančního zprostředkování. Druhým
    důvodem by mohlo být, že by byl již zcela vyčerpán prostor pro snižování úrokových sazeb a k uvolnění měnových podmínek by nebylo možné použít jiný nekonvenční nástroj, např. kurz. S ním, resp. s kurzovým závazkem v letech 2013-2017, totiž udělala ČNB dobrou zkušenost a v případě potřeby by tento nekonvenční měnový nástroj byl určitě opět zvažován.

    Je nutné si uvědomit, že vývoj v krizových dobách bývá natolik překotný, že ČNB musí mít adekvátní nástroje připraveny dopředu. Nelze je doplňovat až pod tíhou situace v rámci nově započatého legislativního procesu, který je pro tyto účely nadmíru zdlouhavý. Osoby staršího data narození, mezi které se už považuji i já, mají jistě zažito staré české úsloví. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

    Já mám tedy jasno, že důvody PRO jsou natolik zásadní, že je potřeba co nejrychleji danou novelu zákona o ČNB schválit a umožnit tak, aby se ČNB mohla co nejdříve připravit na to, co zcela jistě nastane.

    FacebookTwitter
    Sdílejte
    Předchozí článekKomu a jak pomoci
    Další článekRealitní trh v hibernaci  
    Jan Řehounek
    Jan Řehounek je členem rozpočtového výboru a výboru pro obranu za hnutí ANO. Ve výboru pro obranu předsedá podvýboru pro akvizice, který řeší armádní zakázky. V letech 2014 až 2018 zastupitel a náměstek primátora Pardubic, od roku 2016 zastupitel Pardubického kraje, v letech 2015 až 2019 člen předsednictva hnutí ANO 2011.