Už delší dobu pozoruji klasickou „předvolební křeč“, která tradičně provází členy táborů zrovna vládnoucí koalice. Ti opoziční zase mají v podbřišku lehké chvění, že zrovna nadchází čas, kdy by mohli přesedlat do vládních lavic a někteří z nich se dostat na nejrůznější ministerstva a vládní úřady. Ale to, co se událo v posledních dnech a týdnech ve stávající koalici je opravdu zarážející. Především je to zarážející, dle mého názoru, u sociální demokracie. Ta, místo, aby se „radovala“ z problémů lídra koaličního partnera Andreje Babiše, o němž se otevřeně hovoří jako o nejjasnějším favoritovi podzimních voleb, předvedla v posledním týdnu několik kroků, které její útok na přední pozice politického pelotonu ohrožují. Nebo ne?
Premiér Bohuslav Sobotka předvedl svůj klasický veletoč se saltem, když ještě v pátek 17. února tvrdil, že nehodlá odvolávat ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, ale přes víkend se mu to „rozleželo“ v hlavě a v pondělí v sedm ráno, ještě před schůzí celé vlády Mládkovi oznámil, že s ním dále nepočítá. Ze zákulisí ČSSD zní, že si Sobotka nechal poradit od najaté americké firmy, která má sociálním demokratům radit, jak vyhrát volby. Podařilo se jí to totiž v USA, tak proč by ten model nefungoval i v České republice, ostatně, když u jiných to zafungovalo (ANO v posledních volbách). Mládek kontroval tím, že je součástí mediální kampaně, kterou proti němu vedou Babišovi lidé.
Pravdou je, že byl on a „jeho“ ministerstvo terčem mediálních útoků, ale za ty si dle názoru většiny zainteresovaných mohli úředníci sami a nezměnili to ani najatí PR poradci, kteří se v zákulisí snažili obraz úřadu napravit, jelikož tiskové oddělení prostě agendu nezvládalo. Pokud jakékoliv ministerstvo má tolik exponovaných témat, vždy se do něj bude snadno trefovat. Tématem, které ale ministrovi definitivně zlomilo vaz jsou mobilní telefony a vysoké ceny jejich provozu a pomalost /nedostupnost/ datového mobilního připojení. Proč tohle téma? Zdá se to nasnadě – rozvoj vysokorychlostních sítí, nedostatečné nebo pomalé čerpání peněz z některých operačních programů a další „velké“ úkoly jsou pro velkou část veřejnosti neuchopitelné. Ale cenám za volání rozumí každý a každého trápí. Čili diskuse o tom, že „Mládek chce zdražit roaming“ jakkoliv jsou nesmyslné, protože roaming prostě v létě skončí a každý bude po Evropě volat za své „domácí“ ceny, jsou každému srozumitelné. Když tomu čerstvě jmenovaný náměstek zasadí ránu v podobě – „chcete ceny polských operátorů? Jeďte do Polska“, je na konec v horké židli zaděláno. Je nad slunce jasnější, že se premiér o víkendu s některými lidmi radil, otázka je, jestli to byli jen „vnitrostraničtí našeptávači“, či také zahraniční poradci. Mládek byl jako PR cíl ideálním terčem.
Otázkou je, jako roli sehraje prezident Miloš Zeman. Domnívám se, že je docela dobře možné, že odmítne navrhované odvolání Jana Mládka a jmenování Tomáše Prouzy. Prostě jenom proto, aby Sobotkovi ukázal, že má pořád moc a trochu ho před volbami pozlobil a vzkázal svým voličům, že se rozhoduje zásadně podle sebe. Navíc Mládka i Zemana pojí dobré kontakty v Rusku.
Tímto krokem to Sobotka dle mého docela u veřejnosti získal. Druhým krokem též, tedy u té části, ze které se rekrutují voliči mimo velká města. „Více zdaníme lidi s vyššími příjmy a méně ty s nižšími“ sice to ekonomové od těch makro po ty mikro označují za nesmysl (podrobně jsme rozebírali již měsíc před reálným oznámením daňových návrhů ČSSD v textu Kdo vydělá na progresivním zdanění, které plánuje ČSSD?).
Ale – kolik lidí je nad hranicí 48.900,- Kč, která podle představeného konceptu rozděluje ty, kteří si „polepší“ (budou brát víc – pod hranicí) a ty, kteří si „pohorší“ (budou brát míň)? Některé průzkumy uvádějí ohromující číslo – pouhých 10%. A těchto 10% procent rozhodně není elektorátem ČSSD: Teorie představeného progresivního zdanění vychází z toho, že ti, co „berou nad pade“ nejsou voliči ČSSD. Mám jen skromný dotaz – mysleli stratégové socdem na soukromé lékaře? I když i to je asi marginální skupina oproti mase těch, kteří jsou pod touto hranicí. Analytická čísla za první den říkají, že 75% těch, kteří si vyzkoušeli daňovou kalkulačku, uvádějí své příjmy hluboko pod touto hranicí. A to je ten pravý potenciál.
Tedy podívejte se, o kolik bude mít váš šéf, který vás strašně štve, méně. „Já sice beru 30 tisíc a v tom případě, dostanu o 1300 víc, ale můj šéf má 100 a dostane o 7 míň,“ to je hlavní vzkaz tohoto kroku voličům sociální demokracie, což je jako předvolební krok pochopitelné. Sice v mém okolí a v mé „sociální“ bublině rezonuje zcela odlišný názor, ale vycházím z toho, že nejsem volič sociálních demokratů a řada mých přátel též ne.
Ale to, co předvedli „socani“ včera v poslanecké sněmovně, když zcela „vykostili“ zákon k němuž se před volbami hlásili – tedy povinné zveřejňování smluv na internetu, zase jejich předvolební kroky pohřbilo. Navíc se při hlasování spojili s komunisty (i když se takový krok dal očekávat, poté, co premiér Sobotka prohlásil, že si umí představit vládu s KSČM a ODS – tam se nedivím, za její vlády se odehrávaly největší státní kšefty se spřátelenými firmami), je naprosto proti duchu předchozích kroků. Babiš se tak může smát a může v předvolební kampani říkat. „Všeci kradnů a nechtějí, aby jste na ně viděli. Důkaz? No ten zákon o těch smlouvách. Podívejte se, jak socani hlasovali. Umožnili státním firmám, aby nezveřejňovali miliardové smlouvy. Proto s nimi už nebudeme vládnout. Volte nás, v nové vládě (ideálně „jednobarevné“) to spravíme!“. Sociální demokraté mohou jen litovat toho, že se někdy s projektem „Rekonstrukce státu“ zapletli.
Nevím, co američtí poradci řeknou středečnímu hlasování ve Sněmovně, které předvolebnímu snažení zasadilo pěknou facku, lze jen doufat, že Senátoři budou mít více rozumu a podpoří je prezident. Ale je nutno počítat i s tím, že i tento „těžko uchopitelný krok“ bude přebit daňovou progresí a proto byla oznámena, kdy byla oznámena.
Pak se bude znovu lámat chléb ve Sněmovně. Otázka je, jestli v té současné, nebo až té další. Rozhodně však ti, co hlasovali pro výjimky pro státní firmy nebudou moct říkat, že oni chtějí, aby byla státní a veřejná správa transparentní. Těžko lze věřit tomu, že ty firmy, které lobbovaly za výjimku jsou schopny absorbovat do svých řad všech 80 poslanců, kteří hlasovali pro tuto změnu.
