V souvislosti se zhoršující se epidemiologickou situací v ČR je stále častěji zmiňována možnost tzv. úplného lockdownu, tedy včetně úplného omezení průmyslových aktivit. Velmi vážně a s plnou zodpovědností chceme před tímto nedomyšleným fatálním krokem varovat.
Obecně lze říci, že lockdowny v žádné zemi světa nevedly k dlouhodobému zlepšení situace, a to i přes jejich opakování. Zlepšení nastolila pouze rychlá vakcinace obyvatel, aktivizace nemocničních kapacit, nastavení hygienických opatření a mohutné testování obyvatel, trasování a rychlá eliminace nakažených osob do karantény (Izrael, Srbsko, Jižní Korea).
Je potřeba zdůraznit, že v žádné zemi světa nedošlo při lockdownech k uzavření průmyslových firem a jen velmi málo zemí dlouhodobě uzavřelo školy.
ČR by tak byla, v případě přijetí takového opatření, první zemí pouštějící se do tohoto experimentu s naprosto nepředvídatelnými důsledky.
U lockdownu průmyslových aktivit by tak již nebyly v sázce pouze osobní tragédie a ekonomický propad obdobný lockdownu služeb, došlo by k narušení a rozvalu složitých dodavatelsko-odběratelských řetězců a k vytlačení českých firem z mezinárodního obchodu, a to v mnoha případech nevratně. Čeští dodavatelé by tak byli v důsledku nespolehlivosti nejen penalizováni astronomickými částkami, ale v mnoha případech zcela nahrazeni dodavateli z jiných zemí.
V 90. letech se českému průmyslu podařilo velmi rychle přeorientovat na nové trhy, to však bylo hlavně díky velmi nízkým výrobním nákladům a z toho vyplývající vysoké konkurenceschopnosti. Tato výhoda však již dnes neexistuje, a naopak musí čeští výrobci na světových trzích čelit levnějším konkurentům zejména z Asie. Za této situace by tak byla ztráta zákazníků naprosto fatální a vedla by k dlouhodobému významnému poklesu jejich schopností a aktivit včetně tvorby bohatství!
I současná krize prokázala, že právě zdravá struktura průmyslu je nejlepší pojistkou proti ekonomickým propadům. V případě úplného lockdownu lze očekávat masivní propad tvorby bohatství s následným poklesem až pádem životní úrovně obyvatel, kvality veřejných služeb včetně zdravotnictví a školství. Tato situace by vedla k nebývalému odlivu mozků z ČR a k přetvoření země v ekonomickou kolonii jiných úspěšnějších zemí.
Patříme mezi 30% šťastných zemí, kde můžeme debatovat o tom, zda je hodnota lidského života „nevyčíslitelná“, těch ostatních 70% zemí takovou výhodu nemá a v mnohých zemích se hodnota života pohybuje v řádech několika dolarů. Rozdíl mezi oněmi 30% a 70% je právě a jen ve schopnosti vlastní vnitřní organizace, struktuře národního hospodářství a efektivitě tvorby bohatství. Tento rozdíl není jednou a pro-vždy daný a snadno se může stát, že o tuto výhodu může země vlastní nezodpovědností přijít (viz Rhodesie/Zimbabwe – bývalá nejbohatší země a Perla Afriky či Venezuela – bývalý nejbohatší stát Jižní Ameriky).
Nemáme právo předpokládat, že hodnota našich životů je vyšší než hodnota životů našich dětí či vnoučat! Nemáme právo je zatížit našimi nezměrnými dluhy a rozvrácenou ekonomikou země! Uzavření průmyslu, nevratná ztráta zahraničních kontaktů a zákazníků by byla zcela jistě přesně takovým krokem!
Josef Ťulpík
K této výzvě se připojují:
OHK Karviná, OHK Havířov, OHK Opava, OHK Bruntál, Krajská hospodářská komora Moravskoslezského kraje, OHK Olomouc, OHK Prostějov, Krajská hospodářská komora Olomouckého kraje, Střední škola gastronomie a farmářství Jeseník
