Čtvrtek, 4. března, 2021

Green Deal? Green Fault!

0
Green Deal? Green Fault!
Petr Rusek s výrobkem jeho firmy Composite Components pro TATRU. Maska pro nákldaďák je nejviditelnějším symbolem vozu. Do kolečka uprostřed přijde logo kopřivnické automobilky. Rusek se dušuje, že za "kšeft" od Tatry nemůže. "Nebyl jsem u těch jednání, abych nemohl být nařčen z podjatosti," říká.

Ekonomika ČR je z velké části závislá na automobilovém průmyslu, který je v naší zemi významný již od první poloviny dvacátého století. Devadesátá léta dvacátého století a logická nutnost se přeorientovat z východních trhů na celosvětové sice pro český automobilový průmysl (s výjimkou Škodovky) znamenala těžší období, ale i přes to jsme se během dvaceti let vypracovali na evropskou automobilovou velmoc.

Právě i díky automobilovému průmyslu a odvážné ekonomické politice Václava Klause jsme ze zemí V4 zvládli ekonomickou transformaci zdaleka nejlépe. Německá Škodovka, japonsko – francouzská TPCA, korejský Hyundai, italské Iveco vzniklé z Karosy, česká Tatra i slovenský Zetor dnes hrdě a úspěšně reprezentují český automobilový průmysl i naši republiku na světových trzích. Sice již většina z nich nepatří českým majitelům (jak je vidět výše) a dividendy více či méně odvádí do zahraničí, ale stále zde zaměstnávají dost lidí a odebírají značné objemy od našeho zpracovatelského a subdodavatelského průmyslu. Proto se významnou měrou podílí na financování chodu našeho státu (stále ještě snad suverénního) a financování každodenních potřeb nás, občanů ČR.
Během posledních deseti let však lidé, kteří vedou Evropskou Unii, stále silněji a hlasitěji prosazují sebevraždu evropského automobilového průmyslu. V případě tzv. Green Dealu (ekologizace automobilové dopravy) však v přímém rozporu se zájmy a potřebami některých zemí – tedy minimálně ČR. Pod pláštíkem jakýchsi ekologických důvodů, které však není možné exaktně doložit, Brusel začal zakazovat a likvidovat automobilový průmysl tak, jak jsme jej dosud znali, ba dokonce začal uměle regulovat, omezovat a deformovat trh dopravních prostředků.
Přitom by se stačilo poučit z minulosti – již před více než dvaceti lety začala EU prosazovat přimíchávání biosložky do paliv z důvodu snížení emisí CO2, ke kterému se zavázala. A výsledek? Na polích se místo potravin pěstuje palivo, globální ceny potravin rostou a poškozují tím ty nejchudší země, opotřebení motorů a z něj plynoucí ekologická zátěž roste. Zpracování biopaliv tvoří více emisí CO2 než jejich užívání šetří. I samotná EU se vzácně ze svých chyb poučila a podporu biopaliv první generace ukončuje.
Máme jistotu, že za dalších dvacet let nebudeme stejně koukat na současné nápady, které nám nutí v rámci Green Dealu? Čím dál častěji se objevují odvážné studie, které dokládají, že tolik prosazované benzínové motory nejsou ekologičtější než zakazované vznětové (naftové) motory, že přímá ekologie bezprostředního provozu oněch adorovaných elektromobilů je vykoupena obrovskou ekologickou zátěží, kterou vytváří těžba, doprava a zpracování surovin i vlastní výroba baterií pro elektromobily. A ekologii výroby a dopravy potřebné elektrické energie, nutné pro jejich nabíjení, už nikdo do ekologie elektromobilů ani nepočítá. Už vůbec tento Green Deal nemá ekologické argumenty pro likvidaci dosloužilých elektromobilů a jejich baterií, ani pro ekologické škody v případě havárie či požáru takového elektrického vozidla. Občas se tom dočteme pouze mezi řádky některých odborných článků. Evropa jede na vlně euforie elektromobility a postupných kroků k likvidaci automobilového průmyslu tak, jak jej známe a jak funguje k našemu prospěchu a blahu posledních sto let.
V Evropě chtějí být papežštější než papež a pokouší se za obrovské ekonomické náklady vlastních vlád a obyvatel zachránit svět. Silně to připomíná situaci, kdy všichni (připomínám, že každý občan ČR, i náš stát, je značně závislý na našem autoprůmyslu) sedíme na větvi stromu, v ruce držíme pilu a ze všech sil se tu naši větev snažíme těsně u kmene stromu uříznout. A ještě se u toho radostně těšíme, že až se nám to povede, budeme se mít lépe a budeme ekologičtější. Ne. Pokud dopustíme realizaci tohoto Green Faultu (Zelený Omyl), doplatí na to každý jeden z nás svoji životní úrovní a doplatí na to naše matička Země svým životním prostředím. Zastavme to, dokud to jde. Je za minutu dvanáct!

FacebookTwitter