Prezident Miloš Zeman ve svém o týden zpožděném projevu nikoho nezklamal. Tvářil se, jako by byl nad věcí, když se během několika dní zhroutila jeho dlouhá léta budovaná proputinovská zahraniční politika, snažil se nedat pod nánosem make-upu najevo, jak odhalení teroristické akce ruské GRU ve Vrběticích zkřížilo politicko-ekonomické plány jemu a jeho okolí. Špatně skrývanou prezidentovu frustraci kromě Bezpečnostní informační služby (BIS) odnesla také moderátorka.

Miloš Zeman se ovšem ve svém prohlášení a doprovodném rozhovoru na Prima CNN News stal zdrojem a kanálem závažných dezinformací i otevřených lží, otevřeně nahrával nám nepřátelské velmoci, mystifikoval naši veřejnost a bezprecedentně útočil na naše spojence v NATO. Jinými slovy velezrádně relativizoval národní zájmy České republiky, což může mít dopad na naši národní bezpečnost, snažil se rozvolnit naše vazby se spojenci a dodával munici ruské propagandě v rámci hybridní války, kterou proti nám Ruská federace vede.

Nejprve se Zeman schoval za schůzku s policejním prezidentem generálem Janem Švejdarem a „celou řadu“ analýz, jež si údajně nechal zpracovat (a které nemohly vycházet z jiných informací, než které dostal 7. dubna 2021 a následně o deset dní později písemně). A pak „s chladným rozumem a bez hysterie“ realizoval ve prospěch Ruské federace klasické zmírnění škod (damage control), ve zpravodajském slangu aktivní opatření (активное мероприятие), a to relativizováním činnosti bezpečnostních složek své země a nakonec i výsledků vyšetřování.

V prvním případě zjevně protože nemá rád BIS a jejího ředitele plukovníka Michala Koudelku, který mu až příliš často kříží jeho zájmy, a ve druhém případě přestože nezná podrobnosti z vyšetřovacího spisu. Předpokládám, že si ho policejní prezident s sebou na Hrad nebral.

Zajímavé, ale nikoliv překvapivé, bylo, že Zeman nezmínil souvislost s kauzou novičok, tj. útokem důstojníků GRU Alexandra Miškina a Anatolije Čepigy v britském Salisbury z počátku března 2018 za použití bojové nervově paralytické látky. (Vzpomínáte, jak Zeman manipuloval se zprávami českých zpravodajských služeb a lživě tvrdil, že se novičok vyráběl u nás?)

Až 5. září 2018 byli oba pachatelé britskými policejními orgány označeni za podezřelé z vraždy, a teprve poté se podařilo odhalit jejich cesty po Evropě, včetně České republiky. První informace o jejich pobytu u nás se mimochodem na veřejnosti objevily již 10. října 2018, akorát ještě nebyly spojovány s Vrběticemi. (viz https://www.irozhlas.cz/…/sergej-skripal-alexandr…)

Zeman se čistě účelově odkazoval na rozsudek Krajského soudu ve Zlíně z července 2016, kdy ještě o zapojení operativců GRU do sabotáže ve Vrběticích nikdo nic netušil, nemluvě o jiném meritu přelíčení. Z čistě časových důvodů proto nemohly ani výroční zprávy BIS cokoliv o Vrběticích obsahovat. Nemluvě o tom, že nejpozději v souvislosti s medializací kauzy novičok se prezident Zeman stal bezpečnostním rizikem, a tudíž by žádné podrobné zprávy ani dostávat neměl.

Ve svém svatém tažení proti BIS Zeman motá úkoly zpravodajské služby a Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), která jako orgán činný v trestním řízení měla pod kontrolou státních zástupců prokazovat pohyb Miškina (krycím jménem Petrov) a Čepigy (alias Boširov) po vrbětickém areálu.

V další pasáži Zeman zjevně prozradil utajovanou informaci vztahující se k osobě, která oba rozvědčíky mohla dostat dovnitř skladů, na níž jsme byli jako poslanci explicitně upozorněni ve výborech pro bezpečnost a pro obranu během režimových prezentací s vedoucími představiteli naší bezpečnostní komunity. Jsem přesvědčen, že tímto svým aktem tuto osobu bezprostředně ohrozil na životě, protože ji GRU označil jako důležitého svědka.
Další zdánlivě zmatečná část Zemanova proslovu zpochybňuje fakt, že právě emaily povedené dvojice falešných inspektorů z GRU prokázaly jejich vážný zájem o Vrbětice, přičemž nešlo o „údajnou“, ale reálnou žádost ke vstupu. Jde o jednoznačné propojení s tamním skladem munice firmy IMEX.

Zeman jakoby nechápal, že v případě výbuchů ve vrbětických skladech nešlo, řekl bych, o normální trestnou činnost, ale ostrou sabotážní akci profesionálů z ruské vojenské rozvědky, cvičených za sebou zametat stopy. O to více je nutné ocenit, kolik důkazů a informací – a navíc s nemalým časovým odstupem – naše bezpečnostní složky společně soustředily. Požadovat od nich obrazovou dokumentaci, jak ruští důstojníci do skladišť ukrývají výbušné zařízení, je nanejvýše naivní.

V kontextu výše uvedeného není příliš důvěryhodné Zemanovo tvrzení, že důvěřuje našim orgánům činným v trestním řízení, ani to, že se chce dozvědět „pravdu“. Pokud by tomu tak bylo, proč by se nemohl obrátit na svého přítele Vladimira Putina s požadavkem, ať umožní našim policistům NCOZ anebo státním zástupcům oba pachatele vyslechnout.
Vyhoštění desítek ruských diplomatů a zpravodajských důstojníků bylo jedinou možností české vlády, i když obsazené Zemanovými souputníky Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem, aby si zachovali tvář a nebyli nařčeni z nadbíhání vraždícímu nepříteli.
Návrat před aféru Vrbětice je absolutně nepřijatelný, nemluvě o jeho spekulacích o další účasti Rosatomu v tendru na Dukovany. To si musí „bez hysterie“ připustit i Zeman a jeho okolí. Pokud bychom je znovu pozvali, i při všem tom, co Putinova administrativa v křečovitém pudu sebezáchovy v poslední době provádí doma i v zahraničí, ohrozíme opět svoji suverenitu, což nás může stát další lidské životy.

Zeman může být spokojený, protože svým vystoupením naplnil, co chtěl: kompromitovat Českou republiku před spojenci, paralyzovat jejich pomoc, povzbudit veškeré domácí noční a denní vlky, a dočasně pomoci ruské propagandě. Jeho nízký útok na americkou zpravodajskou službu, která je jednou z páteřních agentur NATO, jenom aby ponížil BIS, byl hodný hlupáka z malého středoafrického státu, anebo ruského vlivového agenta. Už by jen scházelo, aby Zeman důstojníky ozbrojených sil Ruské federace Miškina a Čepigu „rehabilitoval“ povýšením do generálských hodností…

Pro nás ostatní zbývá ještě další důležité občanské poslání: rozpustit zbývající dvě ruské rezidentury v parlamentu – KSČM a SPD. Tento úkol se musíme pokusit zvládnout během nadcházejících parlamentních voleb.

Pavel Žáček, poslanec ODS, místopředseda výboru pro bezpečnost

článek byl napsán pro Fórum 24