INZERCE

Ruská balistická raketa Topol. Foto: Armyrecognition

Blafuje Putin? Několik faktů, které je dobré vědět o současném jaderném arzenálu

Chystá se ruský prezident Vladimir Putin k prvnímu jadernému úderu, když jsou ruské jaderné zbraně v pohotovostním režimu? S touto otázkou se nyní musí vypořádat leckterý vrcholný demokratický politik ze Západu. Někteří političtí představitelé považují hrozbu kremelského vůdce za blafování, jiní v ní vidí skutečné nebezpečí. „Jak dobře by byla Evropa připravena na jaderný útok?“ zamýšlí se Gabor Steingart na stránkách německého týdeníku Focus.

Poprvé od kubánské krize v roce 1962 se šéfové západních vlád a jejich vojenští poradci musí zabývat možností prvního jaderného úderu. V té době začali Rusové pod vedením Nikity Chruščova umísťovat na karibský ostrov Kuba rakety středního doletu s jadernými hlavicemi.

Byl to americký prezident John F. Kennedy, kdo formuloval ultimátum, aby zabránil dalšímu nasazení na svém prahu. 22. října 1962 řekl: „Vyzývám generálního tajemníka Chruščova, aby ukončil skryté a bezohledné ohrožování světového míru. Nyní má šanci vyvést svět z propasti zkázy.“

Tentokrát je to Vladimir Putin, kdo vyhrožuje. V televizním projevu 23. února řekl: „Kdokoli se nám pokusí postavit do cesty a vytvořit tak další hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že odpověď Ruska přijde okamžitě a povede k následkům, jaké jste ve své historii ještě nezažili. Byla přijata všechna nezbytná rozhodnutí. Doufám, že slyšíš má slova.“

Západ se zarazil – a zaváhal. Ukrajinu podporuje pouze nepřímo vojenským vybavením a nevyhoví ani žádosti ukrajinského prezidenta o ochranu vzdušného prostoru.

Joe Biden 11. března na Twitteru napsal: „Chci, aby bylo jasno: budeme bránit každý centimetr území NATO plnou silou sjednoceného a jednotného NATO. Na Ukrajině však válku proti Rusku nepovedeme. Přímá konfrontace mezi NATO a Ruskem by znamenala třetí světovou válku. A tomu musíme chtít za každou cenu zabránit.“

Tlak ukrajinské vlády a světové veřejnosti, kterou zmobilizovala, na razantnější podporu UKrajinců ale stále sílí. Vojenští poradci NATO a zbraňové systémy z Ameriky, Polska a Bundeswehru jsou již dlouho nasazovány na diskrétní pomoc ukrajinské armádě: Ukrajině byly poskytnuty protitankové zbraně, protiletadlové střely, ruční zbraně a munice, jakož i zdravotnické a další vybavení nezbytné pro vedení války. Země také dostává finanční pomoc ze svěřeneckého fondu NATO.

Existují ale lidé, kteří by šli ještě dál. Jedním z nich je i bývalý šéf Airbusu Tom Enders. V článku pro server Politico radí vytvořit bezletovou zónu pro ruské stíhačky v ukrajinských pohraničních oblastech, kterou by prosazovalo NATO: „Vytvoření takové bezletové zóny nad západní Ukrajinou je nejen možné, ale i nezbytné. Je načase, aby Západ odhalil Putinovy jaderné hrozby jako to, čím ve skutečnosti jsou – blafováním, které má západní vlády odradit od vojenské intervence.“

Raketové odpaliště v Kaliningradu

Blafuje tedy ruský prezident, nebo jde o skutečnou hrozbu jaderné reakce ze strany Kremlu? Zde je šest faktů, které je podle Gabora Steingarta dobré vědět o jaderném arzenálu v Evropě:

Za prvé, Rusko je největší světovou jadernou mocností. Podle bulletinu atomových vědců (Bulletin of Atomic Scientists‘ Nuclear Notebook) je z přibližně 13 000 jaderných zbraní na Zemi 6 370 jaderných hlavic v ruských skladech.

V Evropě je umístěno asi 150 amerických jaderných zbraní typu B61, z toho 20 v Büchelu v Eifelu.

Za druhé, nejbližší ruské raketové odpalovací zařízení se nachází v Kaliningradu, 530 kilometrů vzdušnou čarou od Berlína (něco málo přes 700 kilometrů do hlavního města České republiky – pozn. red.). Doba letu rakety středního doletu do Berlína, která by byla odpálena z Kaliningradu, činí čtyři a půl minuty.

Německé hlavní město je v současné době chráněno proti jaderným raketám podle Gabora Steingarta pouze částečně. Pro protiraketovou obranu provozuje NATO podle Steingarta speciální radarové zařízení v Rumunsku a odpalovací zařízení v Polsku. Odtud je Berlín „spoluochraňován“.

Za čtvrté, protiraketová obrana by mohla uspět s jedinou raketou, hromadné starty raket by systémy přetížilo. Pro připomenutí: podle zjištění NATO je 900 jaderných hlavic z ruského arzenálu bezprostředně funkčních.

Za páté: Berlín již není chráněn proti konvenčním raketovým útokům. Oblohu nad Berlínem by bylo možné bránit konvenčním způsobem pouze tehdy, kdyby se v hlavním městě shromáždilo všech dvanáct Patriotů umístěných v severním Německu. Míra zásahu systémů není příliš vysoká: americká armáda po zkušenostech z války v Perském zálivu v roce 1991 původně udávala až 80 procent zásahů, ale později hovořila pouze o 40 až 70 procent.

„Za šesté, podle filozofie vojenského odstrašení by první úder, ještě než by dosáhl svého cíle, vyvolal druhý úder. U nás tuto schopnost druhého úderu garantují Američané a Bundeswehr; oba by se museli přes veškerou časovou tíseň zaktivizovat. Neexistuje žádný automatický spouštěcí mechanismus,“ píše Gabor Steingart na webu německého týdeníku Focus.

A jaký je dle Gabora Steingarta z těchto zjištění závěr?

„Stratégové mají všechny důvody přemýšlet o schopnosti Evropy bránit se. Nebo řečeno slovy bezpečnostní expertky Jany Puglierin, vedoucí berlínské kanceláře Evropské rady pro zahraniční vztahy: ¨Putin rozumí jazyku síly, a ne jazyku slabosti. Domnívám se, že jsme ho svou slabostí spíše vyzvali k agresi´,“ uzavírá na stránkách týdeníku Focus Gabor Steingart.

Kdo vlastní jaderný arzenál?

Rusko je s 6 370 jadernými hlavicemi jadernou velmocí, v závěsu za ním jsou Spojené státy, které disponují 5 550 hlavicemi. Tyto dvě země tak kontrolují naprostou většinu z aktuálně uváděných 13 080 jaderných hlavic na planetě. V pohotovosti je vždy ale jen část jaderného arzenálu.

Jednou z nejsilnějších a nejmodernějších zbraní ruské armády je nová mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat, kterou NATO označuje jako SS-X-30 Satan 2. Raketa s délkou 35 metrů a hmotností přes 200 tun může nést deset až patnáct nezávislých hlavic na vzdálenost až osmnáct tisíc kilometrů.

Kromě toho jsou součástí ruského arzenálu rakety Stiletto, Yars nebo Topol-M. Některé disponují termonukleárními hlavicemi s ekvivalentem i jedné megatuny TNT. Účinnost lze porovnat: atomová puma Fat Man svržená na Nagasaki způsobila výbuch o ekvivalentu přibližně 22 kilotun (ekvivalent TNT odpovídá množství trinitrotoluenu, které svým výbuchem vyvolá vzdušnou tlakovou vlnu stejných parametrů jako zkoušená výbušnina a které způsobí tytéž škody).

Rusko pro případ využití jaderných zbraní používá jadernou triádu. Vlastní tak interkontinentální balistické střely schopné nést jaderné hlavice, ponorky schopné odpalovat balistické střely s nukleární hlavicí a letectvo schopné svrhnout atomovou bombu. 

Mezi další státy, které se otevřeně hlásí k vlastnictví zbraní, patří Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán a Severní Korea.

Z evropských zemí patří mezi jaderné mocnosti pouze dvě: Velká Británie, která vlastní 225 hlavic, a Francie s 290 hlavicemi.

Předpokládá se nicméně, že americké jaderné zbraně nejsou umístěny pouze na území Spojených států, ale také v některých evropských a dalších zemích. Konkrétně se má jednat o základny v Německu, Belgii, Itálii, Nizozemsku nebo Turecku.

Spekuluje se také, že jaderné zbraně vlastní také Izrael, ačkoli to jeho zástupci oficiálně nepotvrdili. Země není signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní a mezinárodní organizace jsou přesvědčené, že jaderný arzenál vyvíjí i vlastní. V současné době se odhady pohybují kolem devadesáti jaderných hlavic. S největší pravděpodobností vlastní Izrael i mezikontinentální balistické střely. Raketový program zůstává ovšem tajemstvím a konkrétní složení arzenálu je možné jen odhadovat.

Členské země NATO využívají na svou ochranu různé systémy protivzdušné obrany, takzvané jaderné deštníky. Protiraketovou obranu NATO, známou pod zkratkou ALTBMD (Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence), tvoří americké satelity včasné výstrahy pro detekci střel, radary a naváděcí systémy, které vystřelí antirakety na zneškodnění nepřátelské balistické střely.

Jan Hrbáček