Možná není ve střetu zájmů jen ministr Babiš. Vždyť ministr Jurečka donedávna farmařil a Agrofert bude potřebovat vhodné dodavatele. 

„Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu!. Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, Dopravní podnik. ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“

Takto hřímal 22. března tohoto roku Andrej Babiš v pravidelném nedělním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce. Že firmy pana Babiše nemají ze snížené spotřební daně na biopaliva žádnou výhodu, není pravda. Pan Babiš to buď ví a záměrně nás obelhává, nebo opravdu svým výrokům věří. Posuďte sami, která varianta je horší. Jak to tedy je? Kdo má prospěch z toho, že byla prodloužena daňová úleva na biopaliva až do roku 2020?

Předně je třeba si uvědomit, že výsledná tržní cena jakéhokoli produktu, biopaliva nevyjímaje, není tvořena jenom náklady, nebo jenom ochotou spotřebitele danou cenu zaplatit. Vždy jde o výsledek střetu nabídky a poptávky. Cenu nikdy neurčuje jen samotná nabídka, nebo samotná poptávka. Teze, že bionafta či ethanol e85 je levnější než standardní paliva díky nižší spotřební dani, je mýtus. Ethanol e85 je aktuálně přibližně o 5 korun na litru levnější než benzin natural 95. Spotřební daň z ethanolu e85 je nulová, zatímco z benzínu s obsahem olova do 0,013 g/l činí 12,84 Kč z jednoho litru. Rozdíl v ceně je tedy menší, než rozdíl ve spotřební dani o přibližně 8 korun. A je to právě těch 8 korun, které jdou do kapsy výrobci daného biopaliva. Jinak řečeno, pokud je dnes cena e85 o 5 korun nižší než u naturalu 95, pak není důvod, aby byla jiná, ať už úleva na spotřební dani je či není. Takto bychom mohli pokračovat u dalších druhů biopaliv. A nejen u biopaliv. Vzpomeňme zdůvodnění zavedení třetí sazby DPH na léky, knihy a nenahraditelnou dětskou výživu. Prý se sníží ceny. Nesnížily.

Je zcela jasné, že si Andrej Babiš chce zajistit několik dalších miliard pro své firmy. O tyto miliardy přijde příjmová strana státního rozpočtu. A nejedná se o zanedbatelnou částku. Podle výpočtů ministerstva financí to daňové poplatníky vyjde na 9 miliard korun. Původně měla daňová podpora biopaliv skončit k 30. červnu letošního roku. O jejím prodloužení zatím rozhodla vláda, na řadě je Parlament. Ten začal předlohu příslušného zákona projednávat 8. dubna. Na pořadu aktuální schůze Sněmovny je mimo jiné druhé čtení příslušných zákonů.

Za Babišem stojí jeho spolustraníci. Šéf poslanců hnutí ANO Faltýnek před prvním projednáváním zákonů, které mají podporu biopaliv prodloužit, jen zopakoval, že se nejedná o podporu výrobce biopaliv, ale že je to podpora, kterou pocítí řidiči na cenách u čerpacích stanic. Již jsme si zvykli na tuto taktiku, kdy se opakovaná lež stává pravdou. Nic to ovšem nezmění na faktu, že bude-li podpora biopaliv prodloužena, doba návratnosti Babišovy investice na vstup do politiky se zase podstatně zkrátí. A doplatíme na to my všichni. Nejen tím, že stát bude muset oněch 9 miliard najít jinde, ale například také dražšími potravinami. Ekonomické zákonitosti jsou neúprosné. Čím větší rozlohu zemědělské půdy bude zabírat řepka, tím méně půdy bude využito pro pěstování potravin.

Kdyby se za svého šéfa bili jen jeho straničtí podřízení, asi by na tom nebylo nic divného. Smutné ovšem je, že se za Andreje Babiše bije i lidovecký ministr Jurečka, který návrh na prodloužení podpory biopaliv předložil Poslanecké sněmovně. A halí to podivnými důvody. Prý bychom jinak od Evropské komise dostali pokutu. Nic přitom nehledí na to, že Evropský parlament dokonce od roku 2020 podporu biopaliv první generace zakazuje. Možná není ve střetu zájmů jen ministr Babiš. Vždyť ministr Jurečka donedávna farmařil. A Agrofert bude potřebovat vhodné dodavatele.

Petr Musil, autor je redaktor Ekonomického deníku